Svobodné zednářství

(přesměrováno z Zednářství)
Zednářský znak – úhelník a kružidlo. Písmeno „G“ znamená „geometrie“ nebo „gnosis“ (řecky „poznání“), přisuzovány jsou i mnohé další významy. Používá se také varianta bez písmene „G“.

Svobodné zednářství je uzavřená, veřejně se málo prezentující, mezinárodní organizace, která je zasvěcena společnému cíli skrze rituály a obřady.[1][2] Zednářství oficiálně vzniklo v roce 1717 v Anglii spojením několika lóží.[3][4] V tzv. lóži se setkávají tzv. bratři, kteří tvoří bratrstvo a přijímající nové členy na základě kooptace během iniciačního obřadu. Utajené konání těchto bratrstev mělo mít jako hlavní cíle uskutečňování sociálně spravedlivé, rovnostářské společnosti a konání dobročinnosti.[5][6] Zednářství je opředené řadou mýtů a je oblíbeným tématem příznivců různých konspiračních teorií. Zednáři mají různé symboly, např. Bibli, úhelník a kružítko, kladivo a zednická lžíce, krychle, hvězda, dva sloupy, lebka, také Měsíc, Slunce a vševidoucí oko. Dále zástěru, jako symbol čistoty a nevinnosti, která odkazuje na dřívější fyzickou práci a bílé rukavice.[3][7][8] Neodmyslitelnou součásti je zednářská legenda o Šalamounově chrámu a příběh jeho stavby.[9]

Dne 7. února 2019 při otevření výstavy v Kutné Hoře o zednáři Alfonsi Muchovi a 100. výročí založení lóže Národ, řekl velmistr Veliké lóže Miloš Hošek: „Zednářství, to je vlastně taková zvláštní mravouka obalená v symbolech, vyjadřovaná též symboly. Všechno je velmi dobře ukryto, ale otevřeno pro ty, kteří chtějí naslouchat."[10]

Obsah

Cíle zednářstvíEditovat

Cíle a hodnoty svobodného zednářství jsou odvozeny z jeho historie, které se vyvinulo ze středověkých hutí kameníků a zedníků. Z důvodu velkého počtu lóži, se zednáři zavázali k víře v principu stvořitele, kterého nazývají Velký architekt všehomíra.

Většina zednářských hodnot vychází z doby osvícenství. Lze je shrnout do jako pět pilířů svobodného zednářství: Svoboda, Rovnost, Bratrství, Tolerance a Humanita.[11]

  1. Svoboda by měla být uskutečňována prostřednictvím svobody od útlaku a vykořisťování, jako základního předpokladu svobody mysli a individuální realizace.
  2. Rovnost znamená rovnost mezi lidmi bez třídních rozdílů a rovnost před zákonem.
  3. Bratrství je realizováno prostřednictvím bezpečnosti, důvěry, péče , sdílené odpovědnosti a porozumění mezi sebou a mezi sebou.
  4. Tolerance je žita skrze aktivní naslouchání a porozumění jiným názorům.
  5. Humanita zahrnuje součet všech čtyř předchozích pilířů a je symbolizováno tzv. „Chrámem lidstva “, na kterém zednáři zednáři pracují.

Cílem svobodného zednářství je žít tyto principy v každodenním životě tak, aby se propagovalo lidské dobro na celém světě. V zednářském smyslu znamená humanita vyučování lidské důstojnosti . Zednáři se sdružují v lóžích ke při své práci, je zde kladen důraz na člověka jako takového. Emanuel Schikaneder, svobodný zednář, stejně jako Wolfgang Amadeus Mozart, vyjádřil tento postoj v libretu Mozartovy opery Kouzelná flétna slovy „Je to princ, ještě více je lidskou bytostí!“ (německy Er ist Prinz, noch mehr, er ist ein Mensch!)[12]

PůvodEditovat

 
Náčrt představy Šalomounova chrámu

Jednou z teorií je, že původ zednářství byl již v bájné Atlantidě. Odtud se dostalo do Egypta, Persie, Řecka, Říma a později bylo Kelty přeneseno na dvůr krále Artuše.[pozn. 1] Jiná teorie je, že počátky zednářství lze najít v Bibli, přesněji prvním zednářem měl být Adam.[13][14]

Původ zednářství bývá nejčastěji odvozován od zedníků, kteří: v Egyptě stavěli pyramidy a chrámy, v Řecku chrámy a veřejné budovy, zde se jednalo o bratrstvo (profesní sdružení) tzv. Dionýsosových služebníků, ve Starém Římě stavěli města a ve středověku katedrály. Od 13. století začali stavět nezávisle na církvi, zde vznikl okolo roku 1375 pojem „freemason", tedy „kameník, který pracuje s „free-mason" tedy neotesaný kámen.[pozn. 2][3][15][14]

V Římě byl stavitel Marcus Vitruvius Pollio, v době vlády Juliuse Caesara a Augustuse. V té době se stavělo podle intuice, která byla znázorňována symboly. Stavitelství, resp. stavitelské umění, souviselo s přímým poznáním Vesmíru, v proporcích a formách staveb byl zobrazován nebeský prostor, pohyb hvězd, stavba lidského těla, které bylo obrazem kosmu. Při předávání znalostí nešlo o rozumové učení, ale o poznání skrytých sil a rozvoj určitých schopností, které byly spojené s tělesnou disciplínou. Proto zde byl každý učeň přidělen mistrovi, který jej zasvětil a udělal z něj tovaryše. Šlo o tzv. předání „mistrovského umění", které bylo udržováno v tajnosti. Proto zde byl i pojem zasvěcení v rámci cechu. S rozvojem matematiky, geometrie a fyziky zůstaly jen symboly a rituály.[15]

V 15. století po zasvěcení Christiana Rosenkreuze do učení hermetismu vznikl řád Fraternitas Roseae et Crucis (česky Bratrstvo růže a kříže).[pozn. 3] Později došlo k propojení zednických bratrstev a tzv. rozekruciánů. Učení Christiana Rosenkreuze se stalo základem svobodného zednářství v podobě tzv. Chrámové legendy. Legenda obrazným způsobem zobrazovala vývoj člověka a lidstva. Šlo o apokryf ze Starého zákona, který parafrázoval biblickou verzi stvoření člověka a stavbu Šalamounova chrámu.[15] Hlavní zaměření rosekruciánů byla alchymie.[14]

Odkaz na Chrámovou legenduEditovat

Podle zmíněné Chrámové legendy,[15] se svobodné zednářství odvozuje od Hirama Abiffa (také psán jako Chíram Abí, Adoniram, Hiram Abif, v angličtině Widow's son), stavitele Šalamounova chrámu.[9][16] V Hebrejské bibli, Starém zákonu je tato osoba zmíněna v:

Odkaz na Řád templářůEditovat

Viz. Řád templářů

Podle jiné hypotézy svobodní zednáři navázat na odkaz na Řád chudých vojáků Krista a Šalamounova chrámu (latinsky Pauperes commilitones Christi templique Salomonici), který byl založen 1118. Znám jako Řád templářů. Mimo svého hlavního zaměření, tedy ochrany poutníku, poskytovali finanční půjčky, které se jim staly osudnými. Francouzský král Filip IV. Sličný z rodu Kapetovců se dostal se do konfliktu s papežem Bonifácem VIII. Spor byl ukončen, protože papež byl unesen a brzy po tom zemřel. Další papež Benedikt XI. zemřel za záhadných okolností. Následný papež Klement V. byl již podporován Filipem IV. Sličným, který si vyřešil své dluhy k Řádu templářů tak, že je nechal zlikvidovat. Byli označeni, za podpory papeže Klementa V., za kacíře. Byli obviněni, že se oddávají pohanským a perverzním rituálům. Například jim bylo připisováno vyznávání ďábla a tzv. Bafometa.[pozn. 4]

Templáři věřili v jediného Boha, a také tvrdili, že se křesťanství odvrátilo od původní myšlenky a změnilo se na organizaci, prostřednictvím které Řím ovládá svět. Likvidace řádu začala 13. října 1307 a skončila v roce 1312.[22]

Existuje legenda, která hovoří o tom, že v noci 13. října 1307 jistá část templářů utekla do Skotska, na západní pobřeží Argyll a Bute, kde jim poskytl ochranu Robert Bruce. Důkazem pravdivosti této legendy je vysoký počet templářských náhrobků na hřbitovech v Argyllu.

Někteří templáři uprchlí do Španělska, kde se spojili s Řáde rytířů z Montjoie. V Portugalsku se přejmenovali na Kristův řád. Teorii vzniku společnosti zednářů z templářského řádu odmítl v roce 1782 zednářský kongres ve Wilhelmsbadu.[23]

Vývoj z kamenických cechůEditovat

Ve 13. století stavělo z kamene jen pro církev (katedrály, kostely), nebo krále a šlechtu (tvrze, hrady). Vznikl cech stavitelů z kamene, tedy kameníků, kteří byli byli vyjmuti z jurisdikce vrchnosti. Toto jim poskytl např. Rudolf Habsburský v roce 1275. Kameníci používali při stavbě symboly, kterými označovali své dílo, pro další vyúčtování. Jednotlivé hutě udržovaly své symboly v tajnosti. To z důvody, aby nezasvěcení lidé nerozuměli jejich významu a nehrozilo prozrazení jejich práce a postupů.

První cechy zedníků, stavitelů a kameníků byly formovány převážně ve 13. a 14. století. V Anglii byli známí jako Mistři kameníci, ve Francii se dělili na Děti otce Soubise,[24][25] Děti mistra Jacquese,[26]a Děti Šalamounovy.[27] Jejich následovníci jsou pak známí jako Les Compagnos des Devoirsdu Tour de France neboli Compagnonne.

 
Zlatý řez

Kameníci žili v komunitě, ve svém oboru byli vzdělaní a spojovalo je jejich stavitelské tajemství, které je odlišovalo od zbytku obyvatel. Uměli používat kompas, kružidlo a olovnici a další nástroje. Ovládali geometrii, matematiku, měřili úhly. Znali postup jak přenést dvojrozměrný plán do reálné trojrozměrné stavby a rozuměli zlatému řezu. Znali tajemství vrcholového klenáku. Věřili, že jejich znalosti pocházejí od Boha a znázorňovali ho jako tzv. bytost elegansarchitectusse s dvěma velkými kružidly v rukou. Kamenické znalosti (umění) bylo sdělováno pouze ústně a jen vybraným jedincům, kteří přísahali, že o něm nepromluví. Měli velké množství tajných otázek a odpovědí, kterými mohli poznat, kdo jsou pravý a vyučený kameník. Vzhledem k ústnímu předávání bylo nutné mít dobrou paměť a představivost, jelikož se mnoho věcí se předávalo přes symboly.[pozn. 5]

Kameníci byli známí svým systémem vnitřních a vnějších zásad a následných trestů, za jejich neplnění. Bylo vyžadováno, aby členové věřili v katolickou církev a odmítali kacířství. Byli povinni plnit úkoly od krále, mít hlubokou úctu k práci a žít morálním životem.[28] Bylo zakázáno cizoložství, pobyt venku po osmé večerní hodině, časté navštěvování hostinců a nevěstinců. Kameníci mohli kvůli projektům a stavbám cestovat po zemi, oproti ostatním poddaným, kteří museli setrvávat ve své domovské vsi, městě. Kameníci se, stejně jako ostatní cechy, účastnili o svátcích hraní mystérií pro obec. Mezi hrami byla i legenda o stavbě Šalamounova chrámu v Jeruzalémě.

Po morové ráně byl nedostatek pracovních sil a kameníci si sami určovali vyšší mzdy. V reakci na to vyšlo nařízení o snížení mzdy, s čímž mnozí kameníci nesouhlasili a začali vstupovat do tajných spolků. Kameníci se obvykle po dokončení stavby odebrali zpět do své domovské země, jednotlivé hutě (lóže) měly nárazově nedostatek členů.

Teorie o transformaci zednářů z kamenických cechůEditovat

Teorii o transformaci zednářů z kamenických cechů vyvrátil John J. Robinson v knize Zrozeni v krvi.[29] Uvedl, že cechy působily ve středověku vždy na jednom místě, kdežto zednářské společnosti měly fungovat po celé Anglii. Také poukazuje na to, že cechy bývaly nábožensky založené, obzvláště ty, jejichž zřizovatelem byla církev. Na rozdíl od toho svobodné zednářství do svých řad přijímalo také vyznavače jiných náboženství, vč. ateistů.[30]

NovověkEditovat

Skutečné zednářství se objevuje až v novověku a při jeho formování působilo více různých vlivů.[31] Za významný mezník v dějinách zednářství bývá považován rok 1717, kdy byly čtyři londýnské lóže spojeny do první velkolóže v čele s velmistrem.[32] Rozmanitost zednářství nelze vtěsnat do jednoduché definice. Charakter lóží býval aristokraticko-měšťanskýelitářský a kosmopolitní, jeho zaměření sociálně etické, s cílem budování „duchovního chrámu humanity v lidských myslích a srdcích“, sloužící k podpoře a emancipaci neprivilegovaných vrstev. Tento účel od 19. století vzhledem k postupné občanské a sociální proměně společnosti začal pozbývat původní smysl.[pozn. 6][33]

HistorieEditovat

CelosvětověEditovat

Počátky ve 14. stoletíEditovat

Existenci svobodných zednářů před rokem 1717 potvrzují dochované spisy. Nejstarší texty v Anglii se zmiňují jen o zednících, a ti jsou považováni za podřadné řemeslo. Hlavním z dochovaných dokumentů je tzv Halliwellova píseň, která údajně pochází pravděpodobně z roku 1390. Nachází se v Buchanově rukopise (16601680) a v Dowlandově rukopise (1815) a původní vznik Halliwellovy písně datuje do roku 1650. Tyto spisy jsou si podobné. Nacházejí se v nich důležité myšlenky, ze kterých později čerpá moderní zednářství. Základní je všemohoucnost nebeského Otce, s moudrostí jeho Syna a požehnáním Ducha svatého, tj. dogma o trojjediném Bohu.[pozn. 7] Další nosnou myšlenkou je nejen mravnost a čestnost, jako hlavní úkoly zednářů, ale je nutnost znát a studovat sedmero svobodných umění, tedy gramatiku, rétoriku, dialektiku, aritmetiku, geometrii, ta byla považována za nejdůležitější, vzhledem k jejich potřebě projektovat a pracovat na náročných stavbách, je jí zednářství ovlivněno např. používání geometrických symbolů, přenesené významy geometrických nástrojů , dále hudbu a astronomii. Píseň pokračuje líčením historie a domnělého původu kameníků jako zednářů. Z Bible lze vyčíst, že žil muž Lámech měl dvě ženy a s nimi čtyři děti.[34] Ty měly údajně položit základ všech věd na zemi, a protože věděli, že přijde potopa, zaznamenali své znalosti na sloupy pro další generace.[35]

Téma a symbolika sloupů se často vyskytovala, např. „V Polychronikonu, starém historickém spisu benediktinského mnicha RamelphaHigdena ze 14. století, který byl masonům patrně velmi dobře znám, vzhledem k těsnému spojení zednářů s benediktinským řádem, se vypráví, že král Zoroaster z Bakrie dal sedm umění a věd vtělit na 14 stoupů, z nichž 7 bylo z kovu a 7 z hlíny.[36] Sloupy nalezl Hermareimus (také Hermenes, Hermarynes), známý jako Hermes Trismefistos. Byl považován za otce veškeré moudrosti. Připisují mu jak vynalezení písmových znaků, zavedení náboženských obřadů a věd. Píseň pokračuje biblickým tématem stavby Babylonské věže, kde měli údajně kameníci vytvořit svůj spolek a dle krále Nimroda udržovat mezi sebou korektní vztahy a sloužit svému pánu. Zednáři mají zvyk pokládat za prvního zednářského velmistra pouze krále Šalamouna.

Z dalších pramenů, souvisejících se zednáři, byly dochovány dva anglické rukopisy:

  • Báseň Regius, která byla sepsána 1390, objevena 1830, uveřejněna 1840 J. O. Halliwellem. Báseň se skládá ze 794 veršů, které jsou napsané ve staroangličtině a autorem byl kněz. Pojednává o založení kamenického cechu v Yorku králem Athelstanem v 10. století. Obsahuje etická přikázání, s nimiž je možné se ve svobodném zednářství setkat.
  • Cookeův rukopis z let 14001410/1450, který byl otištěn byl roku 1861. Byl napsán zednářem a zabýval se výhradně teoretickými otázkami.

Mezi další dochované spisy patří německé Štrasburské nebo Řezenské statuty z roku 1459. Z roku 1473 byla zmínka, kdy cech londýnských kameníku, znám jako Společnost svobodných zednářů, získal svůj erb.

16. a 17. stoletíEditovat

O zednářství v 16. století se píše v tzv. Schawových nařízeních, resp. První a Druhé Schawovy stanovy, z roku 1598 a 1599. William Shaw byl označován jako otec zednářů. V roce 1583 byl králem Jakubem VI. Skotským jmenován do funkce Master ofwork (česky Skotský královský dílovedoucí a hlavní správce). Získal dohled nad postupy stavebních prací, opravami a výstavbou paláců. Pravidelně se tak setkával s kameníky, kteří na stavbách pracovali, a sepsal pro ně závazné povinnosti.

První stanovy (1598) se zabývaly vztahem a pozicí učedníka a mistra. Mezi další pravidla patřilo např. že nikdo nemohl být přijat do lóže, pokud u toho nebylo přítomno alespoň šest mistrů a dva přijatí učni. Byla v nich stanovena pokuta za nepřítomnost při jednáních lóže. Objevují se zde již i pravidla o bratrství a vzájemném chování mezi kameníky a jejich duchovním rozvoji.

Druhé stanovy (1599) obsahovaly čtrnáct samostatných ustanovení. Některé z nich byly určené přímo mateřské lóži v Killwinningu. V druhém spisu se zabývá volbou správce lóže, kdy výsledek musí být oznámen generálnímu správci – tj. Williamu Schawovi. Mezi další instrukce patřilo, že nabádal členy bratrstva, aby trénovali svou paměť. V té době většina tehdejšího obyvatelstva neuměla číst ani psát a museli si zásady předávat ústně. Další pravidla vycházela z pravidel cechů. Nesměli spolupracovat s nekvalifikovanými zednáři. Byl vytvořen seznam pokut za podřadnou nebo neodborně provedenou práci.

Sanovy jsou uloženy v Minute Book Edingburghské lóže v St. Mary's Chapel.

O zednářství Williama Shawa nebyly dochovány doklady. Historici předpokládají, že on osobně byl zednářem a současně římským katolíkem. Než zemřel, zapojil do zednářství rodinu St. Clairů z Rosslinu. V roce 1601 sepsal první Saintclairovskou úmluvu.

Nejstarší zápis o zasvěcení do bratrstva pochází z 8. června roku 1600, kdy byl mezi členy edinburské lóže Mary´sChapel přijat John Boswell z Auchinlecku. Další dochovaný záznam o zasvěcení v Anglii pochází z roku 1641, kdy se sir Robert Moray stal členem zednářské lóže, která fungovala pod skotským regimentem v Newcastle upon Tyne.[37]

Transformace: Názorové proudy a trendyEditovat
 
Portrét Johna Lockeho, od Sira Godfreye Knellera. Ve sbírkách Sira Roberta Walpole, Houghton Hall, 1779.

V 17. století byla transformace ovlivněna počínající změnou společnosti a významnými historickými událostmi, jako například se Slavnou revolucí v roce 1688, či vznikem různých mystických spolků založených na např. rosenkruciánství a kabale, ideály Komenského Pansofie.[pozn. 8] Vývoj nových filozofických názorů, např. deismu. Církev byla pod tlakem osvícenců, kteří hlásali ideu náboženské snášenlivosti.

Téma tolerance rozebírá John Locke ve spise A Letter Concerning Toleration (česky Dopis o toleranci, 1689). Jeho názory přijali i zednáři.

Byla uzavřena Invisible College. Učenci, myslitelé, filosofové začali využívat uzavřenosti zednářských lóží, kde dále pracovali. Invisible College, vědecká a filozofická společnost, mezi zakladatelé patřili např. Isaac Newton, Christopher Wren, Francis Bacon, Robert Boyle, Robert Moray). Později dala za vznik Královské společnosti, kde valná část členů byli zednáři.

V druhé polovině 17. století, podle Glückselinga, měli kameníci přijít do vyhořelého Londýna (po 1666), aby pod vedením Christophera Wrena, vystavěli a obnovili město. Zde mělo dojít ke spojení kameníků a londýnských lóží. Po dokončení prací většina kameníků odešla zpět do svých hutí, londýnské lóže se potýkaly s odlivem členů i kapitálu.

Přední osobností pro zednářství 17. století byl Elias Ashmole, spisovatel, astrolog, filozof, rosenkrucián, historik, člen kolegia Invisible College. Mezi zednáře byl přijat a zasvěcen 16. října roku 1646, ve Warringtonu. K tomu došlo během pobytu ve vězení, kam se dostal za podporu Karla I. v občanské válce. Po návratu Stuartovců na trůn, byl za svou pomoc odměněn funkcemi u dvora. Bývá považován za prvního svobodného zednáře.[38] Před smrtí odkázal své sbírky a knihovnu Oxfordské univerzitě. Podle něj je pojmenováno Ashmoleovo muzeum. Ve svých spisech se zmiňuje o setkání lóže v roce 1682.

Mezi další zednáře té doby patřil sir Robert Moray, iInigo Jones a Christopher Wren, který byl přijat k zednářům v roce 1691.

O zednářství v 17. století vyšlo několik spisů, jako například Staré povinnosti tzv. Harleyanský rukopis z roku 1665, archiváře Randle Holma. Staffordshirský přírodopis z roku 1686 doktora Roberta Plota, který vstup k zednářům doporučoval.

18. stoletíEditovat

 
Hospoda Goose & Gridiron u katedrály svatého Pavla, kde byla v roce 1717 založena Velká lože.

První nezávislé lóže byly založeny na konci 17. století ve Skotsku a Anglii.[39] První lóže existovaly v Anglii před rokem 1717. Šlo o lóže: U Husy a rožně (anglicky Goose and Gridiron Ale-house), poblíž katedrály Sv. Pavla, U koruny (anglicky Crown Ale-house), na rohu Parker a DruryLane, U jabloně (anglicky Apple-Tree Tavern), v ulici Charles Street v Covent Garden, U poháru a hroznu (anglicky Rummer and Grapes Tavern), v ulici ChancelRow ve Westminsteru. Názvy lóži jsou podle hostinců, kde se bratři scházeli.[pozn. 9][14] V témže roce, 24. června 1717, byly z iniciativy Johna Theophiluse Desagulierse a Jamese Andersona (oba byli pastoři) lóže sjednoceny pod Velkou lóži.[40] Den 24. června je považován za největší zednářský svátek.

O prvním velmistrovi, Anthonymu Sayerovi, je známo málo. Další velmistr byl George Payne, který byl vysoce postavený daňový úředník. Payne byl dvakrát velmistrem, v letech 17181719 a 17201721. V mezidobí byl velmistrem John Theophilus Desaguliers, vědec, pastor a žák Isaaca Newtona. Následně byl každý velmistr členem šlechty. V roce 1725, mimo lóži v Londýně vznikají další lóže v v Bathu, Bristolu, Norwichi, Chichesteru, Chesteru, Readingu, Gosportu, Carmarthenu, Salfordu a Warwicku.

Skotský spisovatel James Anderson sepsal první zednářskou ústavu; která se objevila v tisku 17. ledna 1723. V této ústavě je řečeno, že zednářství je: „Systém mravnosti, zahalený do alegorií a osvětlený symboly.“[41]

Svobodné zednářství shromáždilo zástupce bohaté buržoazie a aristokracie, kteří prohlásili morální zlepšení člověka a bratrství lidí, bez ohledu na jejich původ, sociální status, náboženství nebo národnost. První zednáři byli úředníci a duchovní, pak to byli králové a filozofové, včetně například Montesquieua, tvůrce klasického dělení moci. Mezi první členy lóže byl např. Elias Ashmole a Christopher Wren, stavitel katedrály svatého Pavla v Londýně. Zednářství bylo také pronásledováno inkvizicí např. v Portugalsku.


V té době existovaly lóže, které byly vzájemně v opozici, upřednostňovaly Oranžský řád a podporovali Stuartovce.

Aby bylo možné založit novou lóži, bylo od zakladatelů požadováno, aby dříve byli členy některé ze sedmi „dokonalých a spravedlivých lóží“. Novou lóži mohlo založit nejméně sedm svobodných zednářů.[42] Během několika let od vytvoření Velké londýnské londýnské lóže v roce 1717 si zednářské ideje získaly příznivce. Ve Francii byla v roce 1721 založena první lóže Amitié et fraternité („Přátelství a bratrství“). V roce 1728 byla pod patronací Velké londýnské londýnské lóže založena lóže v Madridu, o rok později v Gibraltaru. V roce 1729 byla zřízena lóže ve Varšavě,[43] New Jersey, Florencii a Bengálsku. V roce 1733 byla zřízena lóže v Bostonu a Grand Lodge v Massachusetts. O rok později se 28 letý Benjamin Franklin stal velmistrem lóže v Pensylvánii. Koncem 30. letech byly lóže v mnoha italských přístavních městech, jako je Neapol, Livorno, Benátky a Janov. Od roku 1735 zde byla lóže v Římě a od roku 1736 v Ženevě. Na konci 30. let byly lóže v Levantě, v Konstantinopoli, Smyrně a Aleppu. V roce 1751 byla pod vedením Laurence Dermotta vytvořena další Grand Lodge, která neuznával Andersonovu ústavu. Dermott vyvinul samostatnou ústavu. V roce 1773 byla vytvořena lóže Velkého Orientu Francie, která shromažďovala všechny francouzské lóže, které byly do té doby rozděleny. V 1776 bylo ve Francii zahrnovala 193 lóží, včetně 34 v Paříži, z toho 23 bylo vojenských. V roce 1778 pak již 218.[42] V roce 1789 ve Francii a jejích koloniích působilo nejméně 700 zednářských lóží.[40] Ústava vytvořená francouzskou revolucí měla podporu u více než 300 zednářů, zatímco Jean Ousset počítal jen s 477.[40] Francouzský král, Ludvík XVI., člen Trois-Frères à l'Orient de la Courgege, byl během smíření s Pařížany, tři dny po dobytí Bastily, uvítán v Paříži slavnostním zednářským voûte d'acier, tedy zkřížení mečů nad hlavou.[44][45]

V osmnáctém století byli známými zednáři také: hrabě de Saint-Germain, Giacomo Casanova a hrabě Cagliostro.

Zednářské činy měly vliv např. na Ústava Spojených států,[39] na francouzskou deklaraci o lidských a občanských právech, na polskou ústavu ze dne 3. května, [46][47] protože jejich signatářů a osob, které text psaly, byly z řad zednářů. Např. zakladatelé Spojených států (Benjamin Franklin, George Washington), Georges Danton, Stanisław Kostka Potocki a král Stanisław August Poniatowski. Všichni maršálové Napoleona I., mezi nimi i princ Józef Poniatowski.

Král a zednář Fridrich II. Veliký zavedl v zemi, jako druhý po dánském králi, univerzální základní učení, které později přispělo k rychlému rozvoji Pruska.

19. stoletíEditovat

 
Henri de Saint-Simon

Po staletí bylo zednářství rozděleno do různých směrů. K nejdůležitějšímu rozkolu došlo, když Grand Orient de France v roce 1877 přestala vyžadovat, aby bratři věřili ve Velkého architekta všehomíra. Proto je svobodné zednářství rozděleno na konzervativní (anglosaské) a liberální (francouzské). Později vzniklo také mystické, smíšené a černošské. Ve Francii uznala United Grand Lodge of England (UGLE) jedinou lóži a to Grande Loge Nationale Française (GLNF). Svobodný zednář a utopický socialista Henri de Saint-Simon propagoval neorganizované zednářství. Jeho myšlenky měly vliv na dílo Adama Mickiewicze, zejména na třetí část díla Dziady (česky Tryzny v překladu Vrchlického nebo Dziady v překladu Halase). V mládí Mickiewicz přišel do styku s prací jezuity Augustina Barruela přeloženou do polštiny; resp. s organizace Filomatů, která byla organizována na zednářském modelu.

V 19. století ve Francii a v katolických zemích, byli zednáři spojeni s liberálními, antiklerikalistickými a republikánskými hnutími. Ve Francii zednáři upřednostňoval sekularizaci, která v roce 1905 vedla k tomu, že odsoudila konkordát, došlo k oddělení státních a církevních institucí; to se týká především odstranění všech náboženských symbolů z veřejných míst a omezení nebo dokonce stažení náboženské výchovy ve školách. Vlivy zednářství způsobily, že francouzští ministři vnitra a školství byli tradičně zednáři. V Itálii podporovali sjednocovací hnutí (Risorgimento), které bylo v rozporu se zájmy papežství. Španělské zednářství mělo podobně antiklerikalistický a republikánský charakter.

V Jižní Americe podporovali zednáři hnutí za nezávislost. Zednář byl mimo jiné Simón Bolívar.[48]

V katolických a pravoslavných zemích bylo církví zakázáno patřit k zednářům. Lóže byly státem vnímány jako potenciální místa pro protivládní spiknutí a intriky, šířící protistátní doktríny ideologického liberalismu, antiklerikalismu a etického relativismu. Zednářské lóže byly často spojovány s reformátory nebo spiklenci, kteří používali zednářskou organizaci, aby své činnosti udržovali v tajnosti; v jiných případech měly zednářské lóže charakter místa setkání. Za těchto podmínek se v církevních kruzích objevily konspirační teorie o cílech zednářských organizací: podle jedné z nejpopulárnějších byla to ďábelská organizace, jejímž cílem bylo zničit katolickou církev a převést moc nad světem na Antikrista. Svobodné zednářství bylo také spojováno s Židy, protože to fungovalo pro emancipaci židovské populace. V protestantských zemích bylo svobodné zednářství úzce spojeno s vládnoucí elitou: zahrnovalo členy vládnoucích rodin, církevních hodnostářů, vysokých úředníků a příslušnost k kariéře usnadněné zednářstvím; v těchto zemích se také masový jev stal také patřící k zednářství.

20. stoletíEditovat

 
Mustafa Kemal Atatürk

Ve většině zemí východní Evropy začaly národní lóže vznikat až ve 20. století. Do té doby byly tyto země v oblasti tureckého a ruského vlivu, kde bylo zednářství zakázáno. Pravidelné zednářské lóže anglosaského původu se v těchto zemích rozvíjely především od 90. let. V Rusku byly jen nepravidelné lóže.[49]

V totalitních systémech (stalinismus, fašismus a národní socialismus) bylo zednářství zakázáno. Ve Třetí říši byl 17. března 1935 vydán zákaz zednářství a postihl asi 60 000 zednářů. Jedinou zemí v socialistickém táboře, ve které nebylo zakázáno zednářství, byla Kuba.[50]

Zednářství začátkem 20. století přispělo k rozvoji a poevropštění Turecka: zavedením latiny místo arabské abecedy, zavedením gregoriánského kalendáře, omezující vliv muslimských duchovních na politiku státu. Zednářem zde byl mj. prezident Kemal Atatürk, tzv. „Otec tureckého lidu“.

21. stoletíEditovat

Ve 21. století je nejvíce zednářů ve Spojených státech, přibližně 2 miliony, Velké Británii, přibližně 500 000, ve Francii, přibližně 120 000). Ve vztahu k počtu obyvatel je ve skandinávských zemích relativně mnoho zednářů, např. ve čtyřmilionovém Norsku asi 14 000, na Islandu je jich 3 000 z tři statisíc obyvatel, v osmdesáti milionovém Německu jen asi 13 000. Počet zednářů klesá, zejména ve Spojených státech, kde až donedávna šlo o masové hnutí. Existuje několik tisíc zednářů v Nizozemsku, Itálii a Španělsku. Zednářství existuje také v Japonsku. V Quebecu je spojeno několik lóží s Grand Orient de France. Francouzsky mluvící pravidelné lóže a lóže Ritu Memphis-Misraim fungují nezávisle.[51]

Zednářství v ČeskuEditovat

Předchůdci ve středověkuEditovat

 
Kostel Nejsvětější Trojice v Podskalí v Trojické ulici

Za předchůdce českého zednářství bývá považováno Bratrstvo obruče a kladiva doby Václava IV., které bylo ovšem výhradně katolické, roku 1382 vybudovalo dnes zaniklou kapli Božího Těla na pražském Dobytčím trhu.[31][52] Opět jen hypotetickým shromaždištěm měl být také kostel Nejsv. Trojice v Podskalí, dříve farní a cechovní chrám novoměstských kameníků, údajně také zvaný Kaple stavitelů. Ten stavěli kameníci Emauzského kláštera. Obě hypotézy nemají oporu v historických pramenech.

První lóže v období barokaEditovat

Jedna z legend uvádí, že první zednářská lóže byla v českých zemích založena v Praze dne 24. června roku 1726 v pražském paláci hraběte Františka Antonína Šporka (16621738) za přítomnosti anglického zednářského velmistra Anthonyho Sayera (16721741). Autorem této legendy je Karel Sabina,[53] který ji zveřejnil prvně v časopise Zlatá Praha. Od něj ji převzali historik Josef Svátek a zednářský historik Lajos Abafi. Podle pozdějšího pátrání historika Josefa Volfa Sayer Prahu nenavštívil a také hrabě Špork nebyl v uvedený den v Praze.[54]

První prokazatelně existující zednářská lóže byla založena v roce 1741 v Praze. Při založení nebyla pojmenována, později ji nazvali U tří korun. Následně byla přejmenována na lóži U tří hvězd a v roce 1763 pak na lóži U tří korunovaných hvězd. Podnět k založení přišel od francouzských důstojníků pruské armády, která tehdy obsadila Prahu. Za předního iniciátora se považuje maršál Charles Louis August Fouquey (22. září 1684 – 26. leden 1761), vévoda z Belle-Isle.[55] Lóže pracovala podle skotského ritu, později přešla na obřad janský, který je třístupňový.[10] Ve Vídni byl velmistrem císař František I. Štěpán Lotrinský, který napomohl rozvoji zednářství v Rakousko-Uhersku.[56][57]

Počátkem 60. let 18. století byla také založena, tzv. vojenská, zednářská lóže v Litoměřicích. V roce 1770 vznikla v Praze druhá lóže U tří sloupů, v roce 1772 lóže U poctivosti, v roce 1775 Kazimír u devíti hvězd, v roce 1783 lóže Pravda a jednota a Union. Bez upřesnění data, koncem 18. století, vznikla v Praze ženská lóže U tří korunovaných srdcí.[58] V roce 1772 byla založena v plzeňském regionu lóže Sinceritas. Založili ji koburští dragouni a byla putovní. V roce 1775 se přesunula do Klatov, kde byla v roce 1785 rozpuštěna.[59] Důvodem bylo, že zakladatelé, jejichž členem byl i Mistr lóže, byli převeleni do Holandska.[7][60] Po liberálních letech 17801795 přišel do Prahy císařský zákaz zednářských loží.

 
Těšín, ul. Hluboká č. 15

Od roku 1778 působily ve Slezsku dvě lóže: v Těšíně lóže U tří trofejí a v Opavě lóže Pythagoras.[pozn. 10][58] Lóže U tří trofejí se nacházela v suterénu tzv. Kamenného domu, později zvaného Německý dům, na ulici Hluboká č. 15 (polsky: Głęboka 15, Cieszyn, GPS 49.748851, 18.631046).[pozn. 11] V současnosti se v tomto domě nachází městská knihovna.[61][62] Lóže Pythagoras se věnovala učení kabaly a číselné symbolice. Existovala do roku 1785.[63][64][65]

V Brně byla v 13. ledna 1782 založena lóže U vycházejícího slunce, kterou inicioval Karel Josef Salm-Reifferscheidt (3. duben 1750 – 16. červen 1838), hrabě Jan Křtitel Mitrowský z Nemyšle (17361811) společně s dalšími moravskými šlechtici. V Brně v roce 1784 vznikla další lóže U pravých a sjednocených přátel (německy Zu wahren vereinigten Freunden).[64][66][67] Velmistrem byl Augustin Reichmann von Hochkirchen (22. únor 1755, Pelhřimov – 9. prosinec 1828, Vídeň.[68][69] K této lóži patřil také Dr. Egon Thieben.[70][71]

V roce 1785 císař Josef II. zavedl pravidlo, že lóže může působit pouze v hlavních městech korunních zemí a v počtu maximálně tři v daném městě. V té době se k zednářům hlásili např. mikulovský kníže Karel Jan z Dietrichsteina, šlechtic Ignác Antonín Born, „zednář bez zástěry" Josef Dobrovský nebo Ignác Cornova, zakladatel pražské lóže Pravda a U tří korunovaných sloupů.[10]

Mnozí čeští zednáři,zejména politici a umělci, byli zprvu organizování v zednářských lóžích v Řezně (Kašpar Šternberk) nebo ve Vídni, kde lóže vznikaly před rokem 1790. Podobně jako skladatel Wolfgang Amadeus Mozart byl členem vídeňské zednářské lóže, vstoupili do téže lóže čeští skladatelé Leopold Koželuh a Jan Křtitel Kuchař.[pozn. 12]

V roce 1794, 8. listopadu, pomohli olomoučtí bratři v útěku generálovi Gilbertu du Motier, markýzi de La Fayette. Olomoucký historik Jiří Fiala, z Univerzity Palackého, bádáním odhalil doposud neznámá jména a širší souvislosti generálova útěku. La Fayette byl osobním přítelem prezidenta USA, George Washingtona. Jeho osvobození bylo připraveno bratrstvy ze dvou kontinentů. Na Moravě se do útěku zapojil německý lékař Justus Bollmann, s americkým studentem medicíny Francisem Hugerem. S financováním útěku pomohl olomoucký bankéř Karl Hirsch, pozdější majitel domu U Zlatého jelena na Horním náměstí.[72][73]

Svobodní zednáři stáli u zrodu některých vědeckých a kulturních institucí jako byla Česká královská společnost nauk, České technické učení, Národní muzeum v Praze, nebo Moravské zemské muzeum v Brně.[3]

V roce 1795, císař František II., pod vlivem šíření revolučního hnutí v Evropě, které zapříčinila tzv. francouzské revoluce, zednářské bratrstva zakázal.[10]

Před rokem 1914 byli čeští představitelé členy německý hovořících lóži, jako např. lóže Hiram, do které vstoupili: Jan Evangelista Purkyně, Jan Neruda nebo Josef Dobrovský.[10]

První republika 1918–1938Editovat

 
Milan Rastislav Štefánik

Po roce 1918 čeští Němci založili vlastní pražskou lóži. Milan Rastislav Štefánik, Alfons Mucha přenesli zednářské ideje do Československa z Paříže. Zásadní rozvoj českého zednářství nastal po vzniku Československa.[10] Po 1. světové válce vstoupili do lóží představitelé československé inteligence (lékaři, vědci, umělci, právníci, diplomaté, státní úředníci).[3]

Dne 28. března 1919 se uskutečnila ustavující schůze první české zednářské lóže Národ v pražské Celetné ulici. Mezi prvními členy totiž byli představitelé dosavadního protirakouského odboje, politici, umělci, intelektuální elity, např.: Alois Rašín, Viktor Dyk, bratři Karel a Josef Čapkové, Edvard Beneš, Jan Masaryk, Antonín Švehla. Sestavení lóži, pod Velikou Národní Lóži Československou (VNLČ), bylo dokončeno 29. prosince 1919, za pomoci italské Loggia Nazionale Or Di Roma.

Nejvyšší Rada 33° a posledního stupně obřadu Skotského řádu svobodných zednářů starého a přijatého pro Českou republiku byla založena 1922.

V roce 1923 byla založena Národní Veliká Lóže Československá, nazývaná také Velký Orient. Mezi jejími prvními velmistry byli spisovatel a politik Josef Svatopluk Machar (19231924) a vládní rada Dr. Emanuel Svoboda (19241925).[pozn. 13][74][75]

Podle historiků bylo do roku 1928 v ČSR na 1600 členů zednářských lóží. Rozvoj zapříčinilo, že se za první republiky stalo trendem, módou, nacházet zednářské principy a zednářskou svobodomyslnost i ve starší české historii, jak později uvedl velmistr VNLČ Ladislav Syllaba.[10]

Ztotožnění se zájemců o zednářství bylo ve třech bodech:[10]

  1. Diskrétnost: Prapůvod má v konspirační organizaci Maffie. Zde byla shoda s jednou ze zednářských povinností, tedy neprozradit jméno jiného žijícího bratra. Sám však o příslušnosti k bratrstvu mluvit může. Zachovat mlčenlivost setkáních, tedy o práci v lóži, symbolech a rituálech.
  2. Náboženská tolerance a apolitičnost: Jedinou podmínkou pro zednáře bylo věřit ve Velkého architekta všehomíra; dnes existují lóže, kde tato víra není podmínkou [1]
  3. Morální a intelektuální povznesení lidstva: V zásadě jde o pokrokovou činnost, kterou lze přirovnat k bourání starého světa, myšlení a výstavbu nového. Např. na fasádě Městské knihovny v Praze lze najít zednářské symboly (kružidlo a úhelník). Na vzniku této budovy v letech 19251928 se podíleli zednáři.
 
Městská knihovna v Praze: Šest alegorií od Ladislava Kofránka nad hlavním vstupem, pod nimi pět zednářských symbolů.

Druhá republika a Protektorát Čechy a Morava, 1938–1945Editovat

V období 2. světové války bylo zednářství zakázáno. Po válce byly bratrstva obnoveny.[3] V roce 1938, po podepsání Mnichovské dohody, došlo k uspání VNLČ. Nacisté za protektorátu vydali vyhlášku o neslučitelnost členů vlády se členstvím v zednářských organizacích. Protektorátní ministr školství Jan Kapras, oznámil, že rezignuje. Tehdy jej zastavili další členové vlády, že má zachovat klid, že zednáři jsou ve vládě téměř všichni. Válku nepřežily zhruba dvě třetiny z téměř tří tisíc členů dvou velkých lóží.[10]

Třetí republika 1945–1948 a Komunistický režim 1948–1989Editovat

VNLČ se snažila s komunistickým režimem vycházet. Po roce 1948 založila vlastní akční výbor. VNLČ byl spolek povolený ministerstvem vnitra. Vedení spolku bylo organizováno, aby umožnilo přežití svobodného zednářství. K členům vedení patřil Jaroslav Kvapil, významná zednářská autorita a také architekt Ladislav Machoň, který v sobě objevil komunistickou identitu. V roce 1951 se nejen VNČL, ale i další jednotlivé lóže opět dobrovolně „uspaly“. Více než 200 zednářů emigrovalo a dalších 40 let fungovala jen exilová lóže Komenský.[3][10]

Československo (1990–1992)Editovat

Lóže byly obnoveny po listopadu 1989. V listopadu se v Martinickém paláci na Hradčanech se sešlo 18 z 21 českých zednářů, kteří přežili komunistický režim. Došlo k obnovení tři lóží: Národ, Dílo a Most, které ustavily Velikou lóži československou, ze které se v roce 1993 stala Veliká lóže České republiky. V roce 2008 se sloučila s Velikým Orientem Českým.[10]

Po roce 1989 byly postupně obnoveny tyto další lóže:

V roce 1991 byla založena první lóže, pracující ve Skotském Ritu Starém a Přijatém v Československu podle regulí a řádů Velká lóže francouzská (francouzsky Grande Loge de France, GLdF), nazvaná Tolerance.

Veliký Orient Český vznikl v roce 1993 vyčleněním tří lóží velkolóže Velikého Orientu Francouzského, které pod jeho záštitou vytvořily novou samostatnou velkolóži, tvořenou právě pěti lóžemi. Lóže Velkého Orientu se roku 2004 sjednotily s Velkou lóží České republiky a Velký Orient český zanikl.

Česká republika (1993–dosud)Editovat

Mužské lóžeEditovat

V roce 2002 vzniká Velká Lóže Zemí Českých s lóžemi Tolerance (Praha), Templum Sapientiae (Brno) a 7M (Praha). Nyní pod ní pracují tyto lóže:

  • Lóže Tolerance (Praha),
  • Lóže 7M (Praha),
  • Lóže Nautilus (Praha),
  • Studijní Lóže IVS NEXVM (Praha).
 
Slavnostní ceremonie stupně Dokonalého Mistra (The book of the ancient and accepted Scottish rite (1885) )

Skotský Ritus Starý a Přijatý (anglicky Ancient and Accepted Scottish Rite), patří mezi nejrozšířenější rity na světě. Bývá charakterizován jako iniciační a tradiční, který přijímá bratry od prvního do třicátého třetího a posledního stupně, a to postupně podle jejich pokroků a tak, jak se zvyšuje jejich vzdělávání. Jak z definice vyplývá, klade důraz na adjektiva „iniciační", čímž zdůrazňuje udělení každého stupně zasvěcením, a „tradiční", čímž se odvolává na dávné tradice a poslání celého řádu.

Ritus je dále charakteristický tím, že své adepty vede k rozsáhlé a hluboké práci na sobě samých, což je způsobeno poměrně vysokým počtem stupňů. Každý stupeň si žádá, aby se do něj zednář sám zasvětil a pronikl do jeho skrytého významu prostřednictvím toho, co je mu během iniciace zjeveno, nebo sděleno. Mocnosti (symbolické i vyšších stupňů), které v tomto ritu pracují, se ve své zednářské práci zaměřují především na individualitu a osobnost člověka (člověka–zednáře).

Veliká lóže České republiky se vzájemně uznává se 155 regulérními a uznanými Velikými lóžemi z celého světa.[3] Od roku 2004 se počet lóží rozšířil na 23.[10][79]

Známými českými osobnostmi polistopadové éry jsou, nebo byli: spisovatel Tomáš Srb,[83] religionista a teolog Ivan Odilo Štampach, herec a režisér Martin Štěpánek.[84][85]

Smíšené lóžeEditovat

V České republice existuje také tzv. smíšené zednářství, v jehož rámci je do lóže umožněn i vstup ženám.[10] Tuto větev zednářství v ČR reprezentuje velkolóže Humanitas Bohemia.[8] Její nejstarší lóží je lóže Dobrovský.

  • Lóže Dobrovský (Praha)
  • Lóže Červený lev (Písek)
  • Lóže Acacia (Brno)

Národní Veliká Lóže Česká (NVLČ) sdružuje neregulérní svobodné zednáře, jelikož není uznána Velikou Loží Anglie.[86][87]

Tématické výstavyEditovat

Organizační strukturaEditovat

LóžeEditovat

 
Zednářská zástěra

Strukturu zednářství tvoří systém tzv. lóží; existují lóže a velké lóže nebo velké orienty. První zmínka termínu lóže byla při stavbě v opatství Valle Royal v roce 1278. Označovalo se tak místo, kousek od staveniště, kde kameníci odpočívali.[14]

V zednářství jsou tzv. stoliční mistři, kteří jsou voleni členy lóže do čela lóží. Členové lóží rovněž volí velké mistry tzv. velmistry vyšších útvarů. Zajímavostí je, že velmistři jsou voleni na období, které trvá jeden rok a po jehož skončení získávají funkci strážce dveří.

Získávají záměrně z nejvyšší, jednu z nejnižších pozic. Základním článkem je lóže, která musí být tvořena nejméně sedmi činnými členy ve stupni mistra. Činní členové jsou takoví, kteří se účastní všech zasedání. Schůze v lóži se koná nejméně jednou měsíčně. Její účely mohou být různé, od přijímání nových členů, po slavnostní, smuteční nebo poradní shromáždění. Schůze se tradičně označují jako práce.[85] Kromě tradičních rituálů jsou hlavní součástí jejich prací tzv. kresby, jakési přednášky o zednářské symbolice a jejím filosofickém významu, případně o dalších tématech.

Ženy a zednářské lóžeEditovat

 
Josephine Baker, byla ženskou zednářkou, lóže Nouvelle Jérusalem

Podle Starých povinností (anglicky Old Charges) z roku 1723, byly ženy vyloučeny z členství v řádných zednářských lóžích. Tato skutečnost vychází ze skutečnosti, že v době vzniku zednářství, nebyly ve středověkých hutích žádné ženské řemeslnice. V ústavě United Grand Lodge of England, která byla vydána v roce 1723, byl dán jasný zákaz členství žen v lóžích. V roce 1785 se v německém časopise Der Teutsche Merkur objevilo prohlášení německých zednářů k této ženské otázce: Doslovně se říká: „Srdce zednářů jsou ženám otevřeny, ale lóže jsou jim uzavřeny, Zvláště se zde odkazujeme na vnitřní kontemplaci, kterou má zednářství nabízet svým členům.[94] Lóže by měly být chráněným prostorem, ve kterém by se muži měli soustředit na zednářskou práci a neměli by být rozptylováni vnějším vzhledem."

Johann Wolfgang von Goethe tuto otázku otevřel ve své básni napsanou lóži Amalia:

Sollen wir, die Frauen
Dankbar solche Brüder preisen.
Die ins Innere zu schauen
Immer uns zur Seite weisen?[95]

Svobodné zednářství zdůrazňuje při různých příležitostech a rituálech, že není misogynní, takže každému učni jsou dány dva páry bílých rukavic, kdy jeden pár má dát do úschovy ženě, ke které „největší úctu“. Johann Wolfgang von Goethe předal své rukavice Charlotte von Stein (17421827), se slovy: „Ein geringes Geschenk, dem Ansehen nach, wartet auf Sie (…) Es hat aber das Merkwürdige, daß ich’s nur einem Frauenzimmer ein einziges Mal in meinem Leben schenken kann“.[96]

Lóže při každé příležitosti skládají přípitek na blaho a zdraví žen. Mnoho lóží udržuje charitativní spojenectví se sesterskými ženskými organizacemi a pořádá společenské sesterské festivaly.[97]

Smíšené lóžeEditovat

V 18. století, přes zákazy, se několik žen stalo členkami zednářských lóží. V německy hovořících zemích to byla např. Johanna Sophie Dorothea Albrecht (* prosinec 1756, † listopad 1840, Hamburg). tyto smíšené lóže byly nezávislé na řádných mužských lóžích a byly především ve Francii. Existovala lóže La Félicité v Dieppe. Fungovala od roku 1766 do roku 1773. Od roku 1789 byly členkami smíšených lóží ženy z řad vyšší šlechty. Lóže sloužily především k dobročinným účelům. Po francouzské revoluci byla členkou císařovna Joséphine de Beauharnais.[98]

Na počátku 20. století se Grande Loge de France pokusila oživit smíšené lóže. Mezi lety 1901 a 1935 jich bylo založeno deset. V roce 1935 se tato lóže rozhodla poskytnout ženám nezávislost. V roce 1945 zahájila svou práci ženská maçonnique feminine; dnes se nazývá Grande Loge Feminine de France, ta byla založena v roce 1952. Zahrnuje asi 30 lóží v Evropě, Africe a Severní a Jižní Americe. Jejich vytvoření znamenalo oficiální konec smíšených lóží. Ženské lóže spolupracují po organizaci CLIMAF založenou v roce 1982 s přibližně 12 000 členy.

V roce 2009 byla ve Švýcarsku založena Grand Lodge Alpina (německy Die Schweizer Großloge Alpina, SGLA), která deklarovala, že:[99]

  1. Ve Švýcarsku existují zednářské organizace, paralelní s SGLA, které pracují nepravidelně v nejužším smyslu naší ústavy.
  2. Je známo, že ženské lóže praktikují vysoce kvalitní zednářství. Mimo toho, že přijímají ženy, pracují téměř jako pravidelné mužské lóže.
  3. Existenci těchto organizací eviduje SGLA. V roce 1999 vyšel tzv. Handbook of Freemasonry. Na webových stránkách vycházejí články o svobodném zednářství.
  4. Na různých místech Švýcarska byla navázána spolupráce v oblasti charity, pořádání konferencí, veřejných akcí a vzájemného využívání infrastruktury.

ObedienceEditovat

Obedience je sdružení lóží působících v zemi, a současně organizace, která je zastřešuje a zastupuje navenek. Lóže zásadně fungující jako svrchované a při vytvoření obedience ji přenechávají část své suverenity. Velkolóže má danou strukturu a je vedena voleným předsedou, velmistrem. Pro vznik obedience jsou nutné alespoň tři symbolické lóže. Obedience se dělí na dva typy, první s názvy Velká lóže a druhý zvaný Velký orient.[100] Dále se obedience rozdělují na mužské, ženské a smíšené.

Hodnost v lóžiEditovat

Fungování lóže zajišťují volení hodnostáři.[14]

  • Ctihodný mistr: Stojí v čele lóže, je to nejzkušenější bratr. Členové jej musí respektovat. Řídí ceremonie, reprezentuje lóži a má právo řešit kázeňské přestupky členů své lóže. Je volen na jeden rok, vyjimečně může být ve funkci až 3 roky. Jeho nástroji jsou: kladívo (symbol pravomocí) a plamenný meč (symbol duchovní autority). Klenotem jeho funkce je trojúhelník, uvnitř s okem nebo s písmeny JHVH a paprsky.
  • Dozorce(i): Párová funkce, tzn. fungují ve dvojici. Jejich úkolem je dodržování zednářských povinností a pomoc mistrovi. Mají na starost mladé učně a tovaryše. Jejich symbolem je kladívko. Klenotem prvního dozorce je krokvice a druhého je olovnice.
  • Řečník. Dbá na zákony a pravidla zednářů. Může zastupovat žalující stranu v zednářských sporech a jako jediný má právo, promluvit bez požádání o slovo. Řečník též formuluje problémy, o kterých se v lóži diskutuje nebo hlasuje.
  • Sekretáře, neboli tajemníka: Má roli administrativní. Zapisuje to, co se projednávalo na setkáních. Uchovává korespondenci, zápisy a všechny podstatné dokumenty. Jeho klenotem jsou dvě zkřížená brka.
  • Dveřník: Povinností dveřníka je hlídat vstup do lóže. Někdy je zvykem, aby se dveřníkem stal odstupující mistr, z důvodu zednářské pokory. Pro zednáře žádná činnost totiž není podřadná. Jeho klenotem je meč.

Dalšími důležitými osobami v lóži jsou ceremoniář, pokladník a špitálník, také se používá označení jako almužník či samaritán. Předmět jejich činnosti vyplývá z jejich pojmenování. Důležitou pravomoc v lóži mají také lóžoví soudci.

ChrámEditovat

Zednáři se scházejí v tzv. chrámu. Jedná se např. o speciálně upravenou budovu, nebo jen uzavíratelnou místnost, která je vybavená zednářskými předměty a zařízena podle tradice a potřeb obřadů. Na počátku zednářství se bratři scházeli v hospodách. Později si postavili jednotlivé zednářské lóže vlastní sály, vlastní budovy. Interiér chrámu pak odpovídá bohatství a důležitosti lóže. Vybavení mít symboliku, ne okázalost. Odkazuje na zednářské legendy a hodnoty. Při ceremoniálech je osobní prožitek důležitější než správná vizuální podoba věcí. Označení chrám odkazuje Šalamounův chrám a průběh jeho výstavby. Chrám mimo jiné znázorňuje i otevřenost a bratrství.[14]

Člen (bratr)Editovat

 
Zasvěcovací obřad.

Podle slov P. Vojtěcha Kodeta, Th.D., O.Carm.: „... svobodné zednářství je prostředkem, který umožní zasvěcenému členovi dosáhnout prací na sobě samém rozvoje své individuality, ochrání ho, aby se nestal člověkem bezejmenného davu, který nepřemýšlí a dává se jen řídit zvenčí, ale naopak jej vede k uvědomění si ceny své osobnosti."[2]

Členem bratrstva se se může stát každý muž dobrých mravů, jakékoliv rasy, jakéhokoliv náboženského přesvědčení. Základní podmínkou je však víra ve Vyšší Moc. Tedy to, co sami zednáři nazývají Velký architekt všehomíra. Interpretace tohoto je na každém členovi.[16] Pro křesťana to je Bůh, pro judaistu Hospodin, pro muslima prorok Mohamed, pro hinduistu Brahmá, pro jehovistu Jehova, pro zoroastristu prorok Zarathuštra, atd.[1] Může to být také víra v přírodní zákony, které umožnily vznik a vývoj Vesmíru a v něm pak zrod a evoluci živé hmoty našeho Světa.[2]


AdeptEditovat

Adept je termín pro člověka mimo lóži, který se chce stát členem lóže. Tím se stane tak, že oslovil některou z lóží, nebo byl osloven někým z členů. Jak řekl svobodný zednář pan Tomáš Srb: „Adept, kterému mezi námi říkáme hledající, je přiveden do lóže se zavázanýma očima a všichni příslušníci lóže mu mohou pokládat otázky, které považují za odpovídající kroku, který se chystá učinit.“  Pokud lóže rozhodne o přijetí kandidáta kladně, je mu z očí sundána páska během první iniciace. Jedná se o závěrečnou a nejdůležitější část přijímacího pohovoru.[101][102]

Kabinet rozjímáníEditovat

Součásti rituál přijetí nového člena je mezi zednáře probíhá v tzv. „kabinetu rozjímání“ (komůrka rozjímání). Zde adept podepíše „Závazek“, kterým souhlasí s deklarací zásad Velké Lóţe Zemí Českých a všem dalším právně závazným řádům a dekretům z toho vyplývajících.[103]

PřísahaEditovat

Svobodní zednáři jsou povinni přísahat. Přísaha je skládána k Bohu, Velkému architektovi všehomíra.[2] Obsahem přísahy je:

  1. Nevyjevit na veřejnosti nic z prací, které se konají v lóži;
  2. Neprozradit jména jiných zednářů; základní opatrnost, která je nutná hlavně z bezpečnostních důvodů: nepřátelství vůči zednářství stále trvá.[104]

Dále může být obsahem přísahy také mlčení o znacích, gestech, slovech a učení, které mezi sebou bratři používají .

KalendářEditovat

Svobodní zednáři mají svůj vlastní kalendářní systém, který počítají od Anno Lucis. Tento systém vytvořil irský biskup James Ussher (15811656). Výjimku tvoří Rytíři slunce, což je 28 stupeň skotské lóže). Ti neuznávají letopočet a místo něj píší sedm nul.[16]

Rity a stupně zasvěceníEditovat

 
Zednářský učen. Dílo zednáře Alfonse Muchy.

Zednáři vytvořil systém zasvěcení (tzv. stupňů), kdy jejich absolvování je spojeno s alegorickým učením metafyzických a morálních pravd.[39] Základní stupně zednářského zasvěcení tzv. Modré zednářství, nebo Johannisovo zednářství, jsou učeň, tovaryš a mistr. Mimo to existují další stupně tzv. Červené zednářství, Černé zednářství a Bílé zednářství.

Staroanglický systémEditovat

Jeho varianty jsou: Schröderův (Hamburský) systém, Feβlerův systém a neutrální systém.

Novoanglický systémEditovat

Je původně starší než Staroanglický systém. Je založen na zachování jen nejsilnějších bratrů,

Yorský ritus (americký systém)Editovat

Konzervativní ritus. Tento ritus je charakterizován jako křesťanský, ale čerpá zejména z hebrejských posvátných knih a židovských spisů, např. Josepha Flavia.

Dělí se na ritus anglické Velkolóže, ritus skotské velké lóže, ritus newyorské velké lóže, ritus irské velké lóže a ritus kubánské Velkolóže a další. Mimo tří stupňů modrého zednářství na něj navazují další stupně, jako stupně Royal Arch, Mark Master a KnightsTemplar.[105]

Skotský ritus starý a přijatýEditovat

Tento ritus je nejrozšířenějším, bývá označován jako iniciační a tradiční. Má 33 stupňů zasvěcení, které vznikly v 18. století ve Francii.[106] Ritus klade na člena vysoké nároky z hlediska intelektuálního a morálního rozvoje.

Rozdělení stupnů:

  • Symbolická lóže: 1. Učeň, 2. Tovaryš, 3. Mistr
  • Lóže dokonalosti: 4. Tajný mistr, 5. Dokonalý mistr, 6. Důvěrný sekretář, 7. Dozorce a soudce, 8.Iintendant staveb, 9. Mistr vyvolený devíti, 10. Slovutný vyvolený patnácti, 11. Vznešený a vyvolený rytíř, 12. Veliký mistr architekt, 13. Rytíř královské klenby, 14. Velký vyvolený, dokonalý a vznešený zednář
  • Kapituly růže a kříže: 15. Rytíř východu a meče, 16. Kníže Jeruzalémský, 17. Rytíř východu a západu, 18. Rytíř růže a kříže, 19. Velký kněz
  • Areopagy Kadosh: 20. Ctihodný mistr všech lóží, 21. Noachita neboli Pruský rytíř, 22. Rytíř královské sekery, 23. Představený svatostánku, 24. Kníže svatostánku, 25. Rytíř měděného hada, 26. Trojiční Skot neboli Kníže milosrdenství, 27. Velký komandér chrámu, 28. Rytíř Slunce, 29. Velký Skot sv. Ondřeje, 30. Rytíř Kadosch, 31. Velký inspektor inkvizitor komandér,[107] 32. Vznešený kníže královského tajemství, 33. Svrchovaný velký generální inspektor

Většinou se nepracuje na všech stupních. Zednáři je tzv. přeskakují. Některé stupně mají rozsáhlé rozsáhlé iniciační obřady, jiné nikoliv. Z toho důvodu se do některých zasvěcuje a do nějakých je postup sdělen ústně. Ve Skotském ritu jsou z vyšších stupňů adepti nejčastěji zasvěcováni do 4., 12., 13., 14., 18., 28., 30., 31., 32. a 33. stupně.

Dílny 31., 32. a 33. stupně se scházejí pouze na svolání nejvyšší rady. Jejich činnost je řízena přímo velkými hodnostáři Nejvyšší rady, která stojí v čele ritu. Tvoří ji nejméně devět, maximálně třicet tři členů. Vedoucím Nejvyšší rady je hodnostář s titulem Svrchovaný velký komandér. Rada uděluje všechny vyšší stupně, počínaje 4. a konče 33. První tři symbolické stupně mají na starost obedience. Rada má právo, se k jejich činnosti vyjádřit. Vydává oficiální stanoviska jurisdikce a ritu navenek, a to v rámci svého teritoria. Ve své jurisdikci má veškerou zákonodárnou i výkonnou pravomoc. Také schvaluje znění všech používaných rituálů. Může dokonce potrestat provinilého bratra(buď zákazem vstupu do lóže na nějaký čas, nebo odebráním stupně).

Obnovený skotský ritusEditovat

V zednářských zdrojích je uváděn také jako Opravený skotský režim. Odvolává na skotské systémy, je silně ovlivněn tzv. Řádem zednářských rytířů vyvolených Kohenů Všehomíra a německým řádem Striktní observace.  Ritus je tvořen třemi skupinami: 1. má čtyři stupně, 2. a 3. po dvou stupních. Od ostatních ritů se odlišuje čtyřstupňovým symbolickým zednářstvím. Čtvrtý stupeň, tzv. Skotský mistr svatého Ondřeje, představuje mezistupeň mezi modrými a vyššími stupni. V čele stojí Velkopřevorství.[108]

Smíšený mezinárodní ritusEditovat

Zakladatelem byl Georges Martin (18441916). V roce 1879 se stal členem skotské lóže Jednota a Dobročinnost a posléze velmistrem lóže Volnomyšlenkářů z Pecq. Angažoval se v záměru přijetí žen do zednářských lóží. Tato aktivita měla negativní ohlas v tradičních kruzích velké francouzské lóže.

Misraimský a Memfiský ritusEditovat

Misraimský ritus byl založen v 19. století třemi bratry Bédarridovými a obsahuje 90 stupňů. Memfiský má 96 stupňovou hierarchii. Jeho působení bylo zpočátku dosti nestálé, v roce 1815 byla založena v Montaubanu lóže žáků z Menfisu, která o rok později zaniká, v roce 1838 byla obnovena v Paříži. O několik let později, v roce 1849, byla přeorganizována a počet jejich stupňů se ustálil. Velký orient k tomuto ritu přistupoval velmi odmítavě.[109]

Švédský ritusEditovat

Švédský ritus je charakteristický svou mystičností a náboženským rázem. Jeho zakladatelem byl představený sedmé provincie německé striktní observance a nositel titulu „Šalamounův vikář“, princ Charles. Dodnes je stejným symbolickým jménem titulován nejvyšší představitel švédských zednářů. Ritus má 12 stupňů a v jeho čele stojí švédský král zvaný „Salamonis santificatus, illiminatus magnus Jehova“, „vládnoucí mistr“, „Šalamounův vikář“.[110]

Kvapilův ritusEditovat

Vlastní ritus VLČR.[111]

Nejčastější rituályEditovat

Svobodní zednáři vyvinul komplexní rituály odvozené z rituálů používaných v lóžích středověkých zednářů, s doplněním o současné prvky. Mezi ně patří např.:

  • Rituál otevření prací: Prostřednictvím této ceremonie účastníci symbolicky přecházejí z profánního do posvátného času. Obřad začíná vstupem do chrámu, následuje hlavní část, jejímž základem je zapalování světel. Od věčného světla jsou zažehnuta ostatní, sloužící k osvětlení místnosti. Nedílnou součástí je dialog probíhající mezi velmistrem a oběma dozorci. Mistr klade otázky týkající se symboliky daného stupně a dozorci na ně odpovídají. Je zde také chvíle, kdy se všichni bratři společně podílejí na rituálu prováděním baterie a zvoláním. Součástí rituálu otevření prací je také opětovné zasvěcení, které má usnadnit přechod z profánního světa.
  • Rituál uzavření prací: Představuje poslední rituál každé práce. Jeho průběh je podobný předchozímu rituálu, s tím rozdílem, že jednotlivé části jsou vykonávány v opačném pořadí. Světla jsou zhasnuta, pouze věčné světlo na stole zůstává. Součástí je také tzv. řetěz jednoty, také řetěz spojení. Bratři si sejmou rukavice, postaví se do kruhu a vezmou se za ruce. Tento akt symbolizuje spojení a jednotu všech svobodných zednářů na celém světě. Následuje odchod z chrámu.
  • Rituál zasvěcení: Při plnění tohoto rituálu jsou adeptovi odhalena některá tajemství a jsou odhalena slova nezbytná pro komunikaci mezi bratry a gesta, která mu umožní jejich rozpoznání. Během zasvěcení skládá adept přísahu, ve které se zavazuje k zachovávat mlčenlivost o všech informacích získaných v lóži. Přísaha také popisuje trest, který má být splněn v případě porušení této přísahy. Toto je odkaz na tradici a tresty jsou již jen symbolické.

Svobodné zednářství dále obsahuje rituály, které jsou určené pro zvláštní či výjimečné příležitosti, např. rituál vnesení světla do lóže; rituály pro zednářské svátky (svatojánské slavnosti), rituál ustanovení kolegia hodnostářů lóže, smuteční rituál za zemřelého bratra apod. Zvláštní rituál představuje tzv. lóžová tabule, při které členové zasedají ke stolu a přijímají potravu.

Zednářské rituály mají posílit bratrské pouto, smysl pro komunitu a identitu, a také zavést vhodnou vznešenou atmosféru přispívající k poznání a sebereflexi. Při práci nosí zednáři bílé rukavice a zástěry. Symbolika zasvěcení (33 stupně) vyvolává kontroverzi, což tvrdí bývalý bratr dr. Maurice Caillete, při iniciaci na 33. (nejvyššího) stupeň, bratr podstupující zasvěcení zašlapává do písku papežskou mitru (anglicky Papal tiara).

V 18. a 19. století byl komunikační jazyk v lóžích francouzština, angličtina. Na počátku 20. století bylo ve Švýcarsku experimentálně představeno esperanto, při mezinárodních setkáních bratrů. Obecným jazykem v lóži je mateřský jazyk, resp. úřední jazyk země, kde se lóže nachází. V Česku jsou lóže, kde lze pracovat v jazyce anglickém, francouzském, italském, německém.

SymbolikaEditovat

Symbol je viditelným znakem neviditelné skutečnosti.[pozn. 16][112]

Původ symbolů byl v dobách kamenických cechů. Zde byly nejčastější řemeslné pomůcky jako: kružidlo (představuje povinnost), kladivo (práci), úhelník (poctivost), pravítko, krokvice a jeden z nejdůležitějších symbolů, hrubý, neotesaný kámen. Některé symboly mají svůj původ v Bibli. Zednářský symbolismus také čerpá z tradice Rosekruciánů a skrze ně z alchymistické symboliky. Existují ještě další symboly, které pocházejí ze starověkých iniciačních tajemství, zejména z egyptských a eleusinianských mytologií, jakož i ze slunečních božstev a pythagorejských mýtů. Velká část symboliky je křesťanského a gnostického původu, některé symboly byly vypůjčeny z rytířského symbolismu. Symbolika svobodného zednářství označuje „stavbu“ jako povinnost a úkol zednáře. Symboly v zednářství jsou chápány jako znaky intelektuální a duchovní dimenze, nikoli náboženské a okultní. Zednářské symboly nejsou explicitní a mohou podléhat individuálním interpretacím samotných zednářů.[14]

Základní dělení symbolůEditovat

Symboly prvních tří stupňů tzv, modrého zednářství, se dle Skotského ritu starého a přijatého, dělí na několik skupin:

  • Velká světla: Bible (anglicky Volume of Sacred Law, zkr. VSL), kružidlo a úhelník.[pozn. 17]
  • Malé klenoty: úhelnice, vodováha a olovnice.
  • Malá světla: Ta jsou představovány svícemi, které planou na třech sloupech, a symbolicky podpírají „stavbu“ svobodného zednářství.

Trvalé symbolyEditovat

  • Západ: Symbolický směr, ze kterého do lóže přicházejí profané, tedy čekatelé, nečlenové, ev. také nezednáři.[pozn. 18]
  • Jih: Symbolický čas pro zahájení práce. Je to astronomické poledne, když je Slunce na svém zenitu. Ve skutečnosti jsou lóže obvykle otevřeny večer, aby se mohli bratři, kteří mají své civilní povolání, účastnit prací lóže. Požadavek na otevření lóže z jihu, je ten, že Země je kulatá a otáčí se kolem své osy, v kterémkoli okamžiku je na nějakém bodě zeměkoule Slunce v zenitu.
  • Sever: Symbolický čas ukončení práce.
  • Slunce: Symbol rozumu, světla.
  • Hvězda. Symbol světla, poznání, dokonalosti.
  • Trojúhelník: Symbol vědy.
  • Oko: Symbol vědomí, moudrosti, znak Velký architekt všehomíra.
  • Písmeno G: Bývá často umístěné ve středu planoucí pěticípé nebo šesticípé hvězdy. Je interpretováno jako odkaz na slova: grande, grand znamenající „great“, také odkaz na geometrii a řeckou gnostiku.
  • Lóžový koberec: Také se používá označení obraz, plán, deska nebo tabule. Hraje roli roli iniciaci nových kandidátů.
  • Akát: Symbol nesmrtelnosti a hledání světla. Akát byl zasazen na hrob zabitého Hirama.
  • Sloupy Boaz a Jakin: Místo „výběru mzdy“, tj. získání zednářských znalostí. Symboly mužských (J) a ženských (B) sil. Ve sloupu Boaz je svět často viditelný, zatímco ve sloupu Jakin ne, zde jde o nebe, atmosféru.
  • Enochovy sloupy: Podle legendy, vytvořil Enoch dva sloupy, jeden z mramoru a druhý z bronzu, takže nic, ani povodeň, ani oheň, nemohly univerzální pravdy, které se Enoch rozhodl napsat na tyto sloupy. Na zednářské zástěře George Washingtona jsou zobrazeny čtyři sloupy. Dva v popředí jsou sloupy Enochovy a další dva jsou Boaz (nalevo) a Jakin (napravo).
  • Hrubé a opracované kvádry: Znázorňuje něco stabilního a funguje jako podklad, na kterém lze stavět.
  • Lebka a zkřížené hnáty: Symbolizuje smrt já neboli ega jedince. Nastává fyzická smrt, která musí předcházet před vzkříšením ve vyšším stupni bytí.
  • Akácie: Ve starověku byla ztotožňována se slunečním emblémem. Např. Egypťané a staří Arabové ji uctívali jako posvátný strom. V Bibli je zmíněno, že Mojžíš nechal vyrobit archu, stůl i oltář pro zápalné oběti z akáciového dřeva obloženého zlatem nebo bronzem (Ex 25-27).  Tento fakt naznačuje, že se jednalo o posvátné dřevo, z praktických důvodů využívané pro svou odolnosti proti hnilobě.

Osobní znaky zednářeEditovat

  •  
    George Washington, v zednářském oděvu, vč. zástěry.
    Zástěra: Symbolizuje duševní hodnoty, jako jsou čistota, nevinnost, poctivost a pracovitost.
  • Bílé rukavice: Symbolizují čisté ruce nebo neposkvrněný čistý zednářský život.
  • Klobouk: V amerických lóžích jen nosí mistr lóže. Smeká jej, když padne zmínka o Bohu (Velkém architektovi Vesmíru).
  • Náprsní klenoty a medaile: Slouží především k označení členství v lóžích.
  • Meč: Odkazují na dobu rytířskou. Jílec meče tvořil kříž, lesknoucí se čepel znamenala čistotu myšlení a skutků.

TajemstvíEditovat

Přesné informace o symbolice a zednářských rituálech jsou jistým druhem tajemství, které si bratři předávají mezi sebou.

Tajemství lze rozdělit do několika skupin:

  • Slova (hesla), která jsou používána v lóži, obvykle mluvená šepotem nebo hláskováním, a gesty k rozpoznání bratrů.
  • Morální a historické vědy, obvykle založené na biblických tématech.
  • Architektonický symbolismus založený, jak se předpokládá, při stavbě Šalamounova chrámu.
  • Symbolika nástrojů a činností zednictví a kamenických, které jsou jimi prováděny.
  • Obsah přísahy ze strany studenta a druh trestu hrozícího za zradu tajemství.

Koncept tajemství je základním prvkem svobodného zednářství, stejně jako rozdělení lidí na zasvěcené, tedy bratry a profany, tedy světské. Skutečná, nebo údajná zednářská tajemství jsou součástí jejich legend. Svobodné zednářství je v zásadě tajemství všeho, co se děje v lóži od jejího otevření po uzavření.[16]

Svobodní zednáři a třetí stranyEditovat

JudaisumusEditovat

Židovský život v Německu byl až do 19. století značně ztížen.[113] V roce 1841 byl židovský makléř Harry Lipschütz odmítnut z náboženských důvodů při vstupu mezi zednáře, a to do lóže v Hamburku. Krátce nato byl přijat po rozhodnutí Velké lóže v Hamburku (německy Großen Loge von Hamburg), protože podle stanov nebylo dovoleno odmítnutí čekatele z důvodu náboženství.

V knize Allgemeine Handbuch der Freimaurerei z roku 1900, je záznam, že: „Židé a muslimové mohou být členy lóží. V roce 1725 v lóži U růže v Cheapside, kdy se dne 22. září konalo setkání zednářů, bylo na seznamech již 1725 židovských jmen. Tradovalo se, že záměrem povolení vstupu i jiných věřících, bylo zmírnit napětí uvnitř křesťanských církví a uskutečňovat myšlenku Komenského […].“ Teprve v 19. století měli židé právo navštěvovat pouze německé zednářské lóže, to díky tlaku zednářů z Francie a Anglie. „Osvícení bratři, kteří by to mysleli jinak, jako např. Lessing, byli výjimkou."[114]

Na konci osmdesátých let 18. století se v Berlíně setkala tzv. Toleranční lóže (německy Toleranzloge), která se těšila přízni vlády, ale záhy byla uspána. Při vyšetřování lóže Asträav v Ulmu, v roce 1810, byl položen dotaz, zda smí lóže přijímat židy, bylo odpovězeno, že ne. Ve Francii však byli mezi zednáři členové židovského vyznání, kteří takovéto odmítnutí neobdrželi. Byli členy, stejně jako mnoho křesťanů Velkého Orientu, a dostali povolení k založení lóže ve Frankfurtu nad Mohanem, která byla v roce 1808 pojmenována L’Aurore naissante. Jednalo se o první tzv. židovskou lóži, kde byli např. Ludwig Börne, Berthold Auerbach, Gabriel Riesser z Hamburku, Isaak Markus Jost, Michael Creizenach.[114]

Organizace B'nai B'rith, jejímž členem byl také Sigmund Freud, pracuje od roku 1843 do současnosti. Pokud jde o intelektuální obsah a organizační strukturu, ta je podobná se svobodnými zednáři, ale je vyhrazena pouze pro židy.

Katolická církevEditovat

Kritici Svobodné zednáře chápou jako náboženskou organizaci. Svobodní zednáři toto odmítají a označují se za bratrstvo. Postoj k náboženství se liší podle doby a regionů. Svobodní zednáři mohli a mohou vyznávat rozdílná náboženství.[2][115]

Konflikt mezi katolickou církví a zednářstvím začal, v první polovině 18. století. Papež Klement XII. vydal 28. dubna 1738 apoštolskou bulu In Eminenti, kterou zakazoval katolíkům vstup a příslušnost k zednářským lóžím pod trestem exkomunikace. Svobodné zednářství prohlásil za kacířství a poznamenal, že katolík by se neměl připojit k organizaci, jejíž cíle jsou nejasné.[116] V roce 1834 pak byli zednáři zatraceni encyklikou Humanum Genus papeže Lva XIII.[3] Od pontifikátu Jana Pavla II. byl tento zákaz upraven. Již se nehrozilo exkomunikací, ale bylo sděleno, že příslušnost k tajným společnostem je zakázána. Od té doby byly podobné buly vydávány různými papeži až do konce 19. století. V mnoha z nich bylo zednářství označováno jako sekta.[116]

V kontextu s Velkou francouzskou revoluci a záměrně organizované sekularizace, která doprovázela revoluci, vytvořily proti církevní postoje zednářů nový základ antagonismu. Někteří zednáři, v tradičně katolických zemích, jako protipól k církvi, přijali za svou duchovní cestu studium některý knih od Voltaira, které byly zakázané. Papež Leo XIII. v Humanum Rodus napsal, že svobodné zednářství, vyznávající ideály univerzální rovnosti a sekularismu, může připravit cestu pro komunismus.

Ve 20. století se několik katolický představitelů a zednářů chtělo zapojit do dialogu. Několik názorů tradičně připisovaných zednářství, jako je deismus, snaha o sekularismus státu, boj proti určitým vírám hluboce zakořeněným v katolicismu, které svobodné zednáři nazývají „pověry“, byly v rozporu s teologií a naukou katolické církve. Mezi katolickými organizacemi, které se zajímaly o toto téma, byla např. Militia Immaculatae (česky Rytířstvo Neposkvrněné). Její zakladatel Maksymilian Maria Kolbe (18941941) nabádal k tomu, aby se věřící modlili za členy zednářských lóží. Statut této organizace měl jako hlavní cíl „usilovat o přeměnu hříšníků, kacířů, schismatiků a pod., stejně jako zednářů. Současně orodovat za všechny o ochranou a podporu u Panny Marie. Hlavní strategie byla „především modlitba.“[117]

Mezi členy zednářů byli panovníci i biskupové, např. britský král Jiří IV.;[118] spekuluje se o papeži Piovi IX., který se ale později k řádu nehlásil, byl lóží vyloučen.[119] Někteří zednáři byli zastánci deismu, někteří byli židé.[56] Vliv náboženství na činnost lóží je v dnešní době ještě menší.

Seznam papežských dokumentůEditovat

Po založení zednářství v Anglii, okolo 1717, se dál šířilo po celé Evropě a také do Florencie a Říma (po roce 1733). Pod vlivem svaté inkvizice byla svolána konference ve Florencii.[120] Účastnili se jí kardinálové Ottoboni, Spinola a Zondadari. Následně v průběhu dalších let byly vytvořeny dokumenty, které zednáře omezovaly a exkomunikovaly.[14]

Papež Dokument Datum vydání
Klement XII. Ústava In Eminenti 28. duben 1738
Benedikt XIV. Ústava Providas 18. květen 1751
Pius VII. Ústava Ecclesiam a Jesu Christo 13. září 1821
Leon II. Ústava Quo graviora 13. březen 1825
Pius VIII. Encyklika Traditi humilitati 24. květen 1829
Řehoř XVI. Encyklika Mirari vos 15. srpen 1832
Pius IX. Encyklika Qui pluribus 9. listopad 1846
Encyklika Quanta cura 8. prosinec 1864
Syllabus Errorum 8. prosinec 1864
Multiplices inter 25. září 1865
Ústava Apostolicae Sedis 12. říjen 1869
Lev XIII. Encyklika Humanum genus 20. duben 1884
Taxilova mystifikaceEditovat

Léo Taxil, vyvolal v 19. století svými názory obrovskou vlnu nenávisti k zednářům. Původně byl založením volnomyšlenkář, který se přidal k zednářům. Odtud vystoupil a přešel na stranu katolické církve. Ve svých knihách, např. Les FreresTrois – Points, Les Soeursmaçonnes. Popisoval zednáře jako uctívače ďábla, šarlatány a rituální vrahy. K jeho názoru se přidali další autoři, kteří fabulovali na stejné téma. Léo Taxil v roce 1897 veřejně přiznal svou činnost, jako klamnou a lživou.[14]

Situace v 20. a 21. stoletíEditovat

V Kodexu kanonického práva z roku 1917 byl kánon 2335, který uváděl, že:

Každý, kdo se připojí k zednářské sektě nebo sdružením proti církvi, podléhá právu na exkomunikaci a to pouze na základě práva, které je vyhrazeno Svatému stolci.

Toto ustanovení zůstalo v platnosti až do vydání nového kanonického zákona tzv. Deklarace o zednářství (Declaratio de associationibus massonicis) v roce 1983.[121] Na přípravě se podílela Kongregace pro nauku víry. Proběhla diskuze o vypuštění, nebo zachování kánonu 2335, který byl následně odstraněn a nahrazen kánonem 1374, který obecně formuloval zákaz příslušnosti k jakékoli organizaci jednající proti církvi, aniž by byly jasně uvedeny sankce za ohrožování zájmů katolické církve.[122]

 
Kardinál Joseph Ratzinger. Řím, rezidence Sant'Uffizio, 1988.

Dne 26. listopadu 1983, v předvečer oznámení nového kodexu, se objevila deklarace Kongregace pro nauku víry, v jejímž čele stál kardinál Joseph Ratzinger, která jasně stanovila, že všechny formy zednářského hnutí patří do kategorie „sdružení jednajících proti církvi“, a proto:

Věřící, kteří patří ke zednářským sdružením, jsou ve stavu vážného hříchu a nemohou přijímat svaté přijímání“.[123]

Během audience, kterou kardinálovi Ratzingerovi, poskytl Jan Pavel II., bylo toto prohlášení schváleno a nařízeno jeho zveřejnění. V praxi to znamená, že katolíci nemohou být zednáři bez rizika vážného konfliktu se svým svědomím.[124] V obsahu dokumentu bylo uvedeno, že zednářské principy jsou neslučitelné s učením katolické církve. Věřící, kteří by se stali členy lóží, se nacházejí ve stavu těžkého hříchu a nemůže jim být poskytnuto svaté přijímání. Tímto dokumentem se rovněž potvrdilo vyjádření z let 1974 a 1981, které zakazovalo katolíkům vstup do zednářských lóží pod trestem exkomunikace.[125]

Dokument z 26. listopadu 1983 mimo jiné obsahoval:

1. Současná disciplinární praxe kanonického práva nebyla nijak upravena a je závazná v celém rozsahu.
2. Nebyla zrušena ani exkomunikace, ani jiné stanovené sankce.[126]

V Kodexu kanonického práva z roku 1983 bylo svobodné zednářství zahrnuto v kánonu 1374 do obecného pojmu „sdružení, která brojí proti církvi“.[2][127][128]

Řád svatého LazaraEditovat

Odkazy na zednářství zůstaly dodnes v některých církevních řádů, které již nejsou formálně strukturami katolické církve, se kvůli svému původu a historii cítí povinny odkazovat na oficiální katolické učení. Jedním z takových řádů je Řád svatého Lazara, který vychází z tradice křížových výprav Ordo Militaris et Hospitalis Sancti Lazari Ierosolymitani. V roce 2013 velmistr Orleánská obedience, Jan Josef IV. Dobřenský, velmistr Emeritus, princ Charles-Philippe Marie Louis d'Orléans, duchovní ochránce a generální kaplan Dominik Duka, podepsali prohlášení, ve kterém bylo mimo jiné zdůrazněno, že „Řád žádá každého postulata, aby se zavázal dodržovat nařízení Kongregace pro nauku víry o odmítnutí členství ve svobodném zednářství, které schválil Jeho Svatost papež Jan Pavel II. 26. listopadu 1983.[129]

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (Mormoni)Editovat

Viz. také: Obdarování (mormonismus)

Existuje názor, že Joseph Smith, který krátce patřil k neregulérní lóži v Illinois, byl inspirován zednářskými obřady. Také několik dalších prezidentů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů byli zednáři. Mormoni často popírají zednářské vlivy. Podobnost některých ceremonií při obřadech vychází z uctívání v Jeruzalémském chrámu.[130]

Apoštolská episkopální církev katolickáEditovat

Přístup Apoštolské episkopální církve katolické (AEC) byl vyjádřen v Deklaraci „Apoštolská biskupská církev a zednářství“ ze dne 1. srpna 2017. Její představitel, biskup Vlastimil Šulgan řekl: „Někteří tvrdí, že zednářství je proti pravoslavnému křesťanství, protože podporuje formu synkretismu, nebo jinak narušuje křesťanské přesvědčení a zodpovědnost,“ a dále „lidé úzce spjatí s AEC byli v některých případech zodpovědní za zachování a znovuobjevení aspektů zednářské tradice, která by byla jinak ztracena nebo zapomenuta.“[131]

Evangelická církevEditovat

Čelní četní představitelé protestantské aristokracie a buržoazie, byli členy zednářských lóží, zejména v německy mluvících zemích v 19. století. Podobně jako ve Velké Británii a Spojených státech. Např. se jednalo o Johanna Caspara Bluntschliho, Gebharda Leberechta von Blüchera, a Johanna Wolfganga von Goetheho.

Dne 13. října 1973, došlo mezi členy Velké lóže Německa (německy Vereinigten Großlogen von Deutschland) a zástupci Evangelické církve v Německu (německy Evangelische Kirche in Deutschland), k podpisu tzv. Tutzingenovy deklarace (německy Tutzinger Erklärung), kde se psalo, že vstup evangelíků do zednářských lóží je „ponecháno na uvážení každého jednotlivce“.[132]

V Rakousku-Uhersku, resp, českých zemích došlo během osvícenství k rozšíření zednářství rovněž mezi evangelíky.[67] Podíl na tom mělo i prosazení tolerančního patentu císaře Josefa II., které umožnilo evangelíkům jejich působení a šíření vzdělanosti.[133]

Komunistická ideologieEditovat

Čtvrtá internacionála (trockisté) zakázal svým členům vstup ke svobodným zednářům, protože věřil, že bylo spojeno s kapitalistickými vrstvami. Lóže nemohly oficiálně působit v zemích východního bloku. Ve střední a západní Evropě byli mezi komunisty zednáři, např. v PCF, Gilles Marcel Cachin, šéfredaktor časopisu této strany (L'Humanité) byl zednář. Mnoho komunistických a socialistických stran vydalo své vlastní zákazy vstupu do lóží svým členům. Karl Marx a Friedrich Engels povzbuzovali dělníky, aby četli díla Voltaira, byl také jedním z nejuznávanějších filosofů Sovětského svazu. V 10. kapitole III. svazku Kapitálu srovnává Karl Marx solidaritu kapitalistů při využívání dělnické třídy se solidaritou zednářů. Eugène Pottier, autor socialistické Internacionály, byl zednář a jeho píseň byla od roku 1917 do roku 1944 hymnou sovětského Ruska a Sovětského svazu. Mnoho zednářů však byli kapitalisté, velcí podnikatelé atd.

Zednářská muzeaEditovat

CelosvětověEditovat

  • Zámek Rosenaz, nedaleko Zwettlu v Dolním Rakousku.
  • V Bayreuthu. – Německé muzeum svobodného zednáře (německy Deutsche Freimaurer-Museum).
  • Dithmarschen. – Zednářské muzeum St. Michaelisdonn. Muzeum Velké státní lóže zednářů Německa (německy Großen Landesloge der Freimaurer von Deutschland). Jedno ze tří největších zednářských muzeí v Evropě.
  • Zámek Kuckuckstein, v Sasku. – Expozice s historickým vybavením zednářské lóže.
  • Státní muzeu v Aschersleben. – Veřejně přístupný chrám lóže Zu den drei Kleeblättern (česky U tří jetelů) s expozicí o historii zednářství a místní lóže.

ČeskoEditovat

Zednářská tématika v uměníEditovat

CelosvětověEditovat

(Řazeno dle data publikování.)

ArchitekturaEditovat

HudbaEditovat

  •  
    Hvězdná síň Královny noci, scénický návrh od Karla Friedricha Schinkela z roku 1815
    Některá hudební díla Wolfganga Amadea Mozarta byla inspirována zednářskou tématikou, např. Kouzelná flétna (KV 620), Lobgesang auf die feierliche Johannisloge „O heiliges Band“ (KV 148), Dir, Seele des Weltalls (KV 429), Gesellenreise (KV 468), Maurerische Trauermusik (KV 477), Zerfließet heut’, geliebte Brüder (KV 483), Ihr unsre neuen Leiter (KV 484), Eine kleine teutsche Kantate: Die ihr des unermeßlichen Weltalls Schöpfer ehrt (KV 619), Laßt uns mit geschlungnen Händen (KV 623a), Kantate Die Maurerfreude (KV 471), Eine kleine Freimaurer Kantate (KV 623).
  • Jean Sibelius, Musique Réligieuse Opus 113, Praising Hymn, Ode to Fraternity (1946).[136]
  • Freestone: Temple of Humanity

Divadlo, baletEditovat

  • Gotthold Ephraim Lessing, Moudrý Nathan (německy Nathan der Weise, 1779)
  • První slova opery Ça Ira Rogera Waterse v libretu Nadine i Étienne’a Roda-Gila, jejichž premiéra se konala 25. srpna 2006 ve 21:00 v Poznani, se odkazují na zednářské myšlenky. Např. abyste si mohli užívat života, musíte pochopit, že znalost je nezbytným klíčem ke svobodě. Objeví se zednářský symbolismus. Celá opera je naplněna zednářským duchem, zatímco dominantním prvkem scény jsou 4 bodová světla, jejichž kužele světla nad jevištěm tvoří kružidlo a úhelník. Tato opera je založena na historii Velké francouzské revoluce.

Poezie, próza, rományEditovat

Film, seriályEditovat

Počítačové hryEditovat

V ČeskuEditovat

ArchitekturaEditovat

HudbaEditovat

Poezie, próza, rományEditovat

Film, seriályEditovat

OsobnostiEditovat

CelosvětověEditovat

(Řazeno abecedně, podle příjmení.)

Mezi známé zednáře patřili např.: Edwin Eugene Aldrin, Jr., Jean le Rond d'Alembert, Salvador Allende, Louis Daniel Armstrong, François Marie Arouet, Kemal Ataturk, Johann Sebastian Bach, William Count Basie, Ludwig van Beethoven, Irving Berlin, Henri Marie Beyle, Buffalo Bill, Simon Bolivar, Robert Burns, George Byron, Alfred Edmund Brehm, Giosue Carducci, Giacomo Casanova, Sean Connery, James Cooke, Davy Crockett, Aleister Crowley, Georges Danton, Erasmus Darwin, John Theophilus Desaguliers, Charles Dickens, Denis Diderot, Benjamin Disraeli, Arthur Conan Doyle, Gustave Eiffel, Edward Kennedy "Duke" Ellington, Julius Evola, Douglas Fairbanks, Enrico Fermi, Johann Gottlieb Fichte, Alexander Fleming, Aleksander Fredro, Giuseppe Garibaldi, George Gershwin, Johann Wolfgang Goethe, Andre Gide, Cyprian Godebski, Carlo Goldoni, King Friedrich der Grosse, Charles F. Haanel, Oliver Norvell Hardy, Franz Joseph Haydn, Heinrich Heine, Claude Henri Helvetius, Johann Gottfried Herder, Hermann Hesse, Victor Hugo, Alexander Humboldt, Marc Chagall, Charlie Chaplin, Sir Winston Leonard Spencer-Churchill, Christian Jacq, Edward Jenner, Carl Gustav Jung, Vuk Stefanovic Karadzic, Rudyard Kipling, Tadeusz Kosciuszko, Oliver Kromwell, Piotr Kuncewicz, Mikhail Illarionovich Kutuzov, Gotthold Ephraim Lessing, Cezary Leżeński, Charles Augustus Lindbergh, Robert Livingstone, František I. Štěpán Lotrinský, Joseph de Maistre, Giuseppe Mancini, Cecil B. DeMille, Adam Mickiewicz,[153] Honore Mirabeau, Charles Montesquieu, Karl Philipp Moritz, Wolfgang Amadeus Mozart, Jawaharlal Nehru, Julian Ursyn Niemcewicz, Andrzej Nowicki, Albert Pike, Alexander Pope, Stanisław Kostka Potocki, Pierre Joseph Proudhon, Mihajlo Pupin, Alexandr Sergejevič Puškin, Francois Rabelais, Franklin Delano Roosevelt, Henryk Rzewuski, Salvatore Quasimodo, Walter Scott, Jean Sibelius, Friedrich Schiller, Heinrich Schliemann, Franz Schubert, Andrzej Strug, Jonathan Swift, Rabindranath Tagore, Lev Nikolajevič Tolstoj, Anthony Trollope, Kurt Tucholsky, Ivan Sergejewitsch Turgenjew, Mark Twain, George Washington, Duke of Wellington, Christoph Martin Wieland, Oscar Wilde a mnoho dalších.[154][155]

V ČeskuEditovat

(Řazeno abecedně, podle příjmení. Jedná se především o členy z období 1918–1951.)

Mezi známé české zednáře patřili např.: Karel Ančerl,[156] Edvard Beneš,[4][157] František Bílek,[76] Ignác Antonín Born,[156] Ignác Cornova,[156] Karel Jan z Ditrichštejna, Josef Dobrovský,[3][158][72] František Ladislav Čelakovský, Josef Čapek, Karel Čapek,[159] František Drdla,[76] Viktor Dyk, Alois Eliáš,[156] Josef Václav Frič. František Gellner, Adolf Girschick,[160] Jiří Guth-Jarkovský,[3] Václav Maria Havel,[3][161] Václav Hora,[156] Arnošt Arna Juránek,[7] Alfréd Justitz,[156][162] Jan Kapras,[163] Jiří Karásek ze Lvovic, Václav Klofáč, Jaroslav Kocian,[76] František Křižík,[3][7][164] Jaroslav Kvapil,[3][165] Kamil Krofta, Josef Svatopluk Machar,[3] Ladislav Machoň, Jan Masaryk,[3][157] Alfons Mucha,[76][157] Vojtěch Náprstek,[3] Jan Neruda, Bohumil Němec,[166] František Palacký, Vilém Pospíšil,[156] Jaroslav Preiss, Antonín Jaroslav Puchmajer, Jan Evangelista Purkyně, Alois Rašín, František Ladislav Rieger, Hubert Ripka, Karel Sabina, Jiří Sedmík,[167] Josef Scheiner,[156] František Sís,[156] Josef Skupa,[7] Jiří Arvéd Smíchovský,[168] Viktor Stretti, Jiří Syllaba, Ladislav Syllaba,[156] Jan Syrový, Pavel Josef Šafařík, Přemysl Šámal,[156] Zdeněk Štěpánek,[3] Antonín Švehla,[3] Milan Rastislav Štefánik,[157] František Táborský,[156] Jan Thon,[156] Vlastimil Tusar, Josef Kajetán Tyl, Josef Volf, Karel Weigner,[169] Karel Weinfurter, Jan Zázvorka[170] Julius Zeyer[3] a mnoho dalších.[156]

Literatura o zednářství vydaná česky, slovenskyEditovat

  • ANTONÍN, Luboš: ''Zlatý věk svobodného zednářství v Čechách.'' Praha : Půdorys –Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0317-5
  • BERÁNEK, Josef: ''Tajemství lóží : Svobodné zednářství bez legend a mýtů.'' Praha : Mladá fronta, 1994.
  • BERESNIAK, Daniel: ''Slobodomurári - Stavitelia svetla.'' Bratislava: Sofa, 2002. ISBN 80-89033-21-0
  • BLACKSTOCK, Peter (ed.): ''Tajný symbol.'' Praha: Argo, 2010.
  • BOROVIČKA, Michael: ''Tajné dějiny zednářských lóží.'' Praha: Ottovo nakladatelství – Cesta, 2003. ISBN 80-7181-814-3
  • BOUCHER, Jules: ''Zednářská symbolika, aneb, Královské umění opětovně objasněné a obnovené podle pravidel tradiční esoterické symboliky.'' Praha: Trigon, 1998. ISBN 80-86159-09-4
  • BRADLEY, Michael: ''Tajemství svobodných zednářů.'' Praha: Area, 2007. ISBN 978-80-7390-000-7
  • ČECHUROVÁ, Jana: ''Čeští svobodní zednáři ve XX. století.'' Praha: Libri, 2008.
  • COOPER, Robert: ''Tajemství zednářského kódu. Bratrstvo v proměnách času.'' Plejáda; 2010
  • DEDOPULOS, Tim: ''Svobodní zednáři : neznámý svět nejznámějšího bratrstva v historii.'' Praha: Metafora, 2006. ISBN 80-7359-055-7
  • DUCHANEOVÁ, Sangeet: ''Svobodné zednářství.'' Praha: Slovart, 2007. ISBN 978-80-7209-954-2
  • GRANDT, Guido: ''Černá kniha svobodných zednářů.'' Praha: Knižní klub; 2010. ISBN 978-80-242-2585-2
  • HAUBELT, Josef: ''Wolfgang Amadeus Mozart v jasu svobodného zednářství.'' Praha: Slávy dcera, 2006. ISBN 80-903725-1-1
  • HRADSKÁ, Katarína: ''Slobodomurárske lóže v Bratislave. Tajné dejiny Bratislavy.'' Bratislava: Vydavateľstvo PT, 2005.
  • JAVOR, Martin: ''Slobodomurárske hnutie v českých krajinách a v Uhorsku v 18. storočí.'' Prešov: Prešovská univerzita, 2009.
  • JAVOR, Martin: ''Slobodomurárske Košice'', Sofa; 2010
  • JIROUNEK, Petr: ''Mezi Prahou a Ženevou : Neurověda, životní náhody a svobodní zednáři.'' Praha: Galén, 2010. ISBN 978-80-7262-651-9
  • KINNEY, Jay: ''Svobodní zednáři: Mýtus a skutečnost; odhalení pravdy o jejich historii, symbolech a tajných rituálech.'', Praha: Práh, 2010. ISBN 978-80-7252-311-5
  • KNIGHT, Christopher, LOMAS, Robert: ''Klíč k Chírámovi.'' Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0261-1
  • LOMAS, Robert: ''Otočiť Chíramovým kľúčom'', Remedium; 2007.
  • LOMAS, Robert: ''Vidění v temnotách.'' Praha : BB art, 2006.
  • MACNULTY, Kirk W.: ''Svobodné zednářství - symboly, tajemství, význam.'' Praha: Knižní klub, 2008.
  • STEWART, Michael James Alexander, princ z Albany: ''Templáři a tajná moudrost islámu. Neznámé dějiny svobodného zednářství.'' Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3222-0
  • RIDLEY, Jasper: ''Svobodní zednáři.'' Praha : BB art, 2004. ISBN 80-7341-358-2
  • RIPA MONTESANO, Domenico V.: ''Vademecum di Loggia.'' Roma : Edizione Gran Loggia Phoenix, 2009. ISBN 978-88-905059-0-4
  • ROBINSON, John: ''Zrozeni v krvi : ztracená tajemství svobodných zednářů.'', Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-113-3
  • SRB, Tomáš: ''Řád svobodných zednářů 1.'' Praha : Emitent, 2001. ISBN 80-7281-085-5
  • SRB, Tomáš: ''Řád svobodných zednářů 2.'' Praha : Emitent, 2003. ISBN 80-7281-111-8
  • SRB, Tomáš: ''Řád svobodných zednářů 3.'' Praha : Emitent, 2009. ISBN 978-80-7281-329-2
  • SUMONYI, Zoltán: ''Znovuobjavené tajomstvo'', 2005
  • SÝS, Karel: ''Praha zednářská.'' Praha : BVD, 2009. ISBN 978-80-87090-27-5
  • VONKA, Rudolf Jordán: ''Co je zednářství?'' Praha : vl. nákladem, 1935.
  • VONKA, Rudolf Jordán: ''Zednářská symbolika.'' Praha 1928
  • WALLACE-MURPHY, Tim: ''Svobodní zednáři. Dějiny hnutí a mystické souvislosti.'', Praha: Svojtka & Co., 2007. ISBN 978-80-7352-625-2
  • WENDLING, Peter: ''Neomylní. Tajomstvá exkluzívnych klubov, lóží a krúžkov.'' Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1999.
  • ZACHYSTAL, František: ''Vznik svobodného zednářstva v Čechách.'' Praha: Jiří A. Drégr, 1937.

Přenesený význam, kontroverze, spekulace v ČeskuEditovat

Pojem svobodní zednáři se stal označením, které si oblíbili příznivci nejrůznějších konspiračních teorií.[4] Často se mluví například o židozednářích, což mají být příslušníci spiknutí vedeného Židy, jež je namířené proti křesťanům, popřípadě Árijcům. Na základě různých znaků a legend, např. v lóžích využívané Davidovy hvězdy, tzv. hexagramu, se objevují v zednářství hebrejské znaky a symboly. Legendy a jména postav převzaté ze Starého zákona mají s židovskou náboženskou literaturou málo společného, podobně jako zednářské nauky se čtyřmi základními oddíly Kabaly.

V přeneseném smyslu se slovem "zednáři" označuje každá, i jen hypotetická "tajná" organizace, která je napojena na vlivné osobnosti a využívá tohoto vlivu pro své nekalé a často nelegální záměry. Například Gustav Meyrink, ač sám člen zednářské lóže, ve svém nejslavnějším románu Golem označuje slovem "zednáři" pedofily, kteří díky vlivným stykům unikají zatčení a trestu. Ve stejném smyslu se dnes používá spíše označení "mafie" (tzv. soudcovská mafie apod.).

Se zednářstvím bývají také nesprávně spojovány jiné organizace, jako např. Rotary Club a Lion’s Club.[2]

Tomáš Garrigue MasarykEditovat

 
T. G. Masaryk a K. Čapek, v Bystřičce

Za zednáře byl označováni T.G.M. V Rakousku-Uhersku, bylo svobodné zednářství zakázané. Kdo chtěl někdo někoho z jakéhokoli důvodu veřejně zostudit, diskreditovat, označil jej za zednáře. Stalo se to i v případě T.G.M., který měl v roce 1905 přednášku v polském Gdaňsku. Jak uvedl šéfredaktor časopisu Regenerace Jakub Malina: „T. G. Masaryk měl v Gdaňsku na setkání členů Řádu dobrých templářů přednášku o škodlivosti alkoholu. Tento řád ovšem považovaly tehdejší katolické kruhy za zednářskou organizaci, takže časopis Čech, blízký pražskému arcibiskupství, osočil Masaryka ze spojení se zakázanými zednářskými kruhy. Masaryk na to odpověděl, že zednářství je filosofické společenství a nevidí na něm nic špatného, on však zednářem není, protože to pokládá za historicky překonané."[1]

Zednářská lóže Charty 77Editovat

Na spojení Charty 77 a zednářů bylo poukazováno zejména v tom smyslu, že přibližně osm desítek zakladatelů a z toho bylo 42 mluvčích, byli členové rodin jako např. rodin: Havlovi, Dienstbierovi, Pithartovi, Šabatovi, Uhlovi, Müllerovi, Tesařovi, Paloušovi, Rumlovi, Pelikánovi, Šternovi, Kantůrkovi a Kocábovi. Autor článků uvádí, že všechny tyto rodiny byli exkomunisté, a nebo jejich potomci, nebo svobodní zednáři, a nebo jejich potomci. Výroční 40. let od založení Charty 77 zakladatelé a signatáři sešli tzv. Havlově Lucerně, která byla kdysi zásluhou Miloše Havla, pod vlivem nacistů.[pozn. 24][171][172][161]

Václav HavelEditovat

 
Václav Havel

Za zednáře byl označen Václav Havel, když při svém zvolení prezidentem ČSSR 29. prosince 1989 šel po nádvoří Pražského hradu s kalhotami, které vypadaly jako krátké.[56] Jistá paní Renata S., která počátkem devadesátých let pracovala v Oděvní službě Praha k tomu řekla: „Nevím, jak k tomu došlo, ale po revoluci šili Václavu Havlovi oblek na ceremoniál právě v jednom, nejslavnějším, salónu Oděvní služby. ... Mistra, který oblek šil a bral na něj míru, jsem osobně znala, jen si už nepamatuji jeho jméno. Byla to vzrušená doba, on byl rozrušený z toho, že bere míru Václavu Havlovi, že vidí slavného disidenta a nyní prezidenta zblízka, a zapomněl mu při měření nechat nazout si boty."[173][174]

Další spekulace o tom, že je zednář se objevila při ukládání jeho ostatků do hrobu v lednu 2012.[175][176]

Bohuslav Sobotka, Andrej BabišEditovat

V roce 2013 ČSSD potvrdila pozici předsedy Bohuslava Sobotky. Následně se setkal s Andrejem Babišem v Průhonicích. Media na fotografiích zachytila zvláštní podání ruky. Server FreeGlobe, který je označován za prokremelský server, to označil jako zednářský pozdrav a vyvolal konspiraci, že oba představitelé jsou zednáři, že v ČR bude zednářská vláda.[177][178][179]

Zaměňované a spojované organizaceEditovat

V rozvinutých zemích existují organizace vytvořené podle zednářství pro děti zednářů a mladé lidí (zednářská mládež). Např. DeMolay International pro chlapce, nebo Order of the Rainbow Girls.

 
Rick Crawford na setkání Rotary International v roce 2017

Se svobodnými zednáři bývají spojovány např. tyto organizace:

Od spojení se zednáři se distancují např. Rosekruciáni, Rotary International, Odd Fellows a Nadace Stefana Batoryho (působí v Polsku).

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Teorie byla založená na tom, že pyramidy mají na svém vrcholu pyramidion, což je egyptská forma vrcholového klenáku, jaký byl používán i středověkými staviteli. Dále např. W. A. Mozart použil ve své Kouzelné flétně některá egyptská tajemství, jako bylo zasvěcování vodou, ohněm a další.
  2. Mělo jít o křídovým kamenem z Kentu, v jihovýchodní Anglii.
  3. Christian Rosenkreuz (také Rosenkreutz, Christian Rose Cross) byl legendární, možná alegorický zakladatel řádu Rosicruciánů (Řád růžového kříže). Je uveden ve třech manifestech, které vyšly počátkem 17. století: 1) Fama fraternitatis Roseae Crucis oder Die Bruderschaft des Ordens der Rosenkreuzer (publikováno 1614 v Kasselu, Německo); 2) Confessio oder Bekenntnis der Societät und Bruderschaft Rosenkreuz (publikováno 1615 v Kasselu, Německo); Chymische Hochzeit Christiani Rosencreutz anno 1459 (publikováno 1616 ve Štrasburku, Německo).
  4. Jeho význam není jednotný. Někdy byl vykládán jako Petrovo zapření Ježíše. Někteří zase tvrdili, že je to symbol pro ďábla. Francouz Eliphas Lévi ztvárnil Bafometa, jako bytost s hlavou kozla, mezi jeho rohy stoupají sírové výpary z hořícího pentagramu, který má na čele. Někdy se také zobrazoval, s ženským tělem a křídly, sedící na černé kostce. Kozlí nohy měl podložené zeměkoulí a trup porostlý šupinami mořské panny.
  5. O důležitosti trénování paměti píše William Schaw ve svých stanovách.
  6. Původní ideály, pak podle některých názorů (konspiračních teoretiků), mohly někdy nahradit osobní zájmy členů privilegované skupiny.
  7. Bůh = Velký architekt Vesmíru.
  8. J.A. Komenský nebyl zednář, byl pravděpodobně rosenkrucián.
  9. Původní a současný název: U Husy a rožně / Lodge of Antiquity No. 2; U jabloně / Lodge of Fortitude and Old Cumberland No. 12; U poháru a zvonu / Royal Somerset House and Inverness Lodge No. IV. Lóže U Koruny nemá nástupce.
  10. Lóže U tří trofejí je někdy uváděna také jako Josef u tří trofejí.
  11. Některé zdroje uvádí, že v domě se scházel mužský recesistický spolek Schlaraffia.
  12. Mozartova opera Kouzelná flétna byla věnována vídeňským svobodným zednářům.
  13. Emanuel Svoboda: 2. březen 1883, Nová Dědina u Konice, Rakousko-Uhersko – 26. říjen 1967, Praha. Zeť Mikoláše Alše.
  14. Lóže č. 9 Quatuor coronati je lóže se speciálním statutem. Je zaměřena na výzkum zednářské historie. Jejími členy se mohou stát pouze zednáři, kteří již jsou členy některé jiné lóže VLČR.
  15. a b c Lóže sídlí v Bratislavě a v roce 2009 se staly zakládajícími lóžemi Veliké Lóže Slovenska.
  16. Symbol je založený na analogii, je méně přesný než znak a u každého jedince může být vykládán jinak. Je proměnlivý a často víceznačný. Symbol nevysvětluje, ale naznačuje. V původním užití znamenalo slovo symbolon poznávací znamení.
  17. V. S. L. může být: svazek posvátného zákona, tedy Bible - v Anglii Bible krále Jakuba, v Česku Bible kralická, tóra, korán.
  18. Z latiny: „Pro“ - „před“ a „fanum“ - „chrám“
  19. Motto: Nemo mortalium omnibus horis sapit – Žádný smrtelník není moudrý za všech okolností.
  20. Román Viléma Meistera léta tovaryšská, kniha III, kapitola 18: „Es ist nicht genug, zu wissen, man muß auch anwenden; es ist nicht genug, zu wollen, man muß auch tun.“, česky „„Nestačí jen něco vědět, je třeba to i využít, nestačí něco chtít, je třeba to i vykonat.“
  21. V roce 2012 napsal Arnošt Vašíček knihu Ztracená brána, kde je tajemné bratrstvo nazváno jako Sat Bhai. Ve filmu Jiřího Stracha se hovoří o Svobodných zednářích, vč. symbolů a práce lóže.
  22. 4. díl, 35:48-36:30, František I. Štěpán Lotrinský, v podání Vojtěcha Kotka, říká Marii Terezii, v podání Stefanie Reinsperger, toto: „Jezuité hlídali Wallnerstrasse jenom proto, aby získali seznam svobodných zednářů. Většina z těch dvanácti žen je provdána za zahraniční bankéře, pro které je příliš nebezpečné, aby se se mnou sešli osobně, tak za sebe posílali svoje manželky. Jsem velmistrem vídeňské zednářské lóže. Nevěřím v tvého trestajícího Boha. Jsem kacíř. Věřím v řád všehomíra, lidský rozum, pracovitost ..."
  23. 2. díl, 52:14, narážka na muže ve tmě, kdy poslanec Zdeněk Morávek, kterého hraje Miroslav Donutil, říká: „Myslíte nějaké muže ve tmě? Židy, ilumináty, zednáře, ... Nebuďte naivní. Muž ve tmě je systém."
  24. Autor článku nezmiňuje konkrétního Havla: Lucernu postavil stavitel Vácslav Havel, který měl tři syny, z nichž pouze Václav M. Havel, otec pozdějšího disidenta a prezidenta Václava Havla, byl svobodný zednář. Nicméně např. server PravyProstor.cz jjako zednáře uvádí i druhého ze synů, tedy Miloše Havla.

ReferenceEditovat

  1. a b c ŠIŠKA, Jakub. Kdo jsou svobodní zednáři?. www.temata.rozhlas.cz [online]. Český rozhlas (Témata), 2008-10-19 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e f g P. KODET, TH.D., O.CARM., Vojtěch. Svobodní zednáři a křesťanství (odpověď na otázku). www.vojtechkodet.cz [online]. P. Vojtěch Kodet, Th.D., O.Carm. [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t ČTK; iDNES.cz. Tajuplné zednářství slaví 300 let od událostí v hostinci U husy a rožně. Ilustrace Profimedia.cz. www.idnes.cz [online]. MAFRA, a. s. (iDNES.cz), 2017-06-24 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 
  4. a b c DANĚK, Viktor. Konspiracemi opředený spolek slaví výročí. První zednářská lóže se zrodila přesně před 300 lety. www.irozhlas.cz [online]. iROZHLAS, 2017-06-24 [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. (česky) 
  5. ORT, Petr. Svobodné zednářství jako politické hnutí sui generis. První. vyd. [s.l.]: Aleš Čeněk, 2006. 151 s. ISBN 80-86898-68-7. 
  6. Zednářské knihy najdou milovníci tajemna na internetu. www.ct24.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, ČT24, 2014-06-19 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. (česky) 
  7. a b c d e f g h Zednářem byl i loutkář Skupa, lóže sídlila v plzeňském hotelu Continental. iDNES.cz [online]. 2017-04-16 [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. 
  8. a b KOLÁŘOVÁ, Kateřina. Tři sta let svobodného zednářství. Tajemné společenství slaví výročí | Domov. www.lidovky.cz [online]. Lidovky.cz, 2017-06-24 [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  9. a b Facebook: Svobodní Zednáři, příspěvek 2020-02-05. 2020-02-06.
  10. a b c d e f g h i j k l m n ŠTĚTKA, Jan. Česko, zednářů ráj. Před sto lety u nás vznikly první lóže, i dnes mají stovky členů. www.zpravy.aktualne.cz [online]. Economia, a.s. (Aktuálně.cz), 2019-03-30 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. (česky) 
  11. CERINOTTI, Angela. Die Freimaurer – Ein Geheimbund und seine Geschichte. [s.l.]: Verlag, 2008. ISBN 978-3-86601-245-5. 
  12. LENNHOFF, Eugen; POSNER, Oskar; BINDER, Dieter A. Internationales Freimaurer Lexikon. 5. vyd. [s.l.]: Herbig Verlag ISBN 978-3-7766-2478-6. 
  13. Podle ústavy Jamese Andersona.
  14. a b c d e f g h i j ROUTKOVÁ, Kateřina. Svobodné zednářství v průběhu dějin [online]. Příprava vydání Prof. PhDr. Jaroslav Čechura DrSc.. Praha: UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA, Ústav dějin křesťanského umění, 2014-04-28 [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. (cz) 
  15. a b c d VÁŇA, Zdeněk. CHRÁMOVÁ LEGENDA PODSTATA SLOBODOMURÁRSTVA. docplayer.cz [online]. Zdeněk Váňa [cit. 2020-01-28]. PDF Free Download. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (slovensky) 
  16. a b c d Zednářské obrození [online]. Záhady a zajímavosti (ZaZ), 2017-07-25 [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. (česky) 
  17. Bible21 [online]. [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (česky) 
  18. Bible21 [online]. [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (česky) 
  19. Bible21 [online]. [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (česky) 
  20. Bible21 [online]. [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (česky) 
  21. Bible21 [online]. [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (česky) 
  22. MRZENA, Tomáš. Tragický konec statečných Templářů: Posledního upálili velmistra řádu. Deník.cz. 2019-01-27. Dostupné online [cit. 2020-01-28]. (česky) 
  23. Jasper Ridley, Svobodní zednáři, s. 35: Portugalský král jim byl nakloněn, přijal zednáře a udělili jim svolení rekonstituovat řád pod jiným jménem. 2020-02-13.
  24. Michael z ALBANY - Walid Amin SALHAB, Templáři a tajná moudrost islámu, Praha 2010, s. 172.: Jejich znamením byl uzel a zabývali se čistě křesťanskou tématikou. 2020-02-13.
  25. Kniha: Templáři a tajná moudrost islámu. 2020-02-13.
  26. Michael z ALBANY - Walid Amin SALHAB, Templáři a tajná moudrost islámu, Praha 2010, s. 172: Jejich znamením v katedrálách byl dubový list. 2020-02-13.
  27. Michael z ALBANY - Walid Amin SALHAB, Templáři a tajná moudrost islámu, Praha 2010, s. 172: Znamením byla pečeť Šalamounova nebo Davidova hvězda (je to v podstatě znamená to sluneční znamení, horní trojúhelník představuje trojici bohů, lichá čísla jedničku, trojku a pětku, zatímco dolní trojúhelník představuje svět člověka a sudá čísla dvojku, čtyřku a osmičku. Zabývali se esoterickými motivy židovského a islámského původu.
  28. Řídili se pravidly řádu svatého Benedikta. 2020-02-13.
  29. ROBINSON, John J. Zrozeni v krvi (původním názvem: Born in Blood (1989)). Překlad Yvona Vyhnánková. První. vyd. [s.l.]: Votobia, 1996. 336 s. (Velká řada (19.)). ISBN 80-7198-113-3. 
  30. 39John J. ROBINSON, Zrozeni v krvi, Olomouc 1996, s. 184.
  31. a b Co je svobodné zednářství? Archivováno 21. 2. 2015 na Wayback Machine na stránkách lóže č. 1 – Národ
  32. František Ginger: Svobodné zednářství v ČR na webu www.svet.czsk.net
  33. BERÁNEK, Jiří. Tajemství lóží : Svobodné zednářství bez legend a mýtů.. První. vyd. [s.l.]: Mladá fronta, 1994. 312 s. ISBN 80-204-0423-6. S. 17-18. 
  34. THE POCKET HISTORY OF FREEMASONRY: Nejstarší Jábal dělal geometrii a vystavěl domy ze dřeva a kamene. Bratr Júbal ovládal umění hudby, zpěvu, hry na flétnu. Bratr Túbal Kain zase uměl vyrábět zlato, stříbro, měď. Dcera Naamazase dokázala tkát. 2020-01-13.
  35. Josephus Flavius, Židovské starožitnosti, druhá kapitola knihy I. Bible toto neuvádí. 2020-02-13.
  36. Peter Francis LOBKOWICZ, Legenda svobodných zednářů, Praha 1996, s. 24. 2020-02-13.
  37. Tim Dedopulos, Svobodní zednáři, s. 76.: 49První zasvěcený Američana,bylMassachusetský guvernér jménemJohnatanBelcher (přijat v roce 1704). První Australan se jménoval Antony Kemp a byl zaměstnán v armádě sboru Nového jižního Walesu (zasvěcen 1802). 2020-02-13.
  38. Mark STAVISH, Freemasonry, United Statesof America 2007, s. 7.
  39. a b c Film: Tajemnice Masonerii. (Tajemství zednářů). The History Channel (pl): 5. sezóna, 3. díl. Kopie na YouTube: Tajemnice Masonerii. Film dokumentalny pl. 2020-02-11
  40. a b c DE LASSUS, Arnaud. Masoneria – czyżby papierowy tygrys?. Varšava: Fulmen, 1994. ISBN 83-901106-2-8. 
  41. Manfred Lurker, Slovník symbolů, Praha 2005, s. 582. 2020-02-12.
  42. a b KS. ZWOLIŃSKI, Andrzej. Wokół masonerii. Krakov: Biblioteczka KSM, 1995. ISBN 83-903324-1-8. 
  43. JANOWSKI, Maciej. Narodziny inteligencji 1750-1831. Varšava: Nertion, 2008. ISBN 978-83-7543-027-1. S. 52. 
  44. Louis Amiable, Les Bourbons Francs-Maçons, w: Révolution française, cahier de décembre 1895 t. XXIX, s. 527-531.
  45. 18. Velká francouzská revoluce. 2020-02-11.
  46. Karol Serini, „Ars Regia”, „Ústava z 3. května 1791 byla ve větším obsahu dílem svobodných zednářů."
  47. WÓJTOWICZ, Norbert. Masoneria. Mały słownik (Konstytucja 3 maja). Varšava: [s.n.], 2006. S. 206–207. 
  48. LISOCKA-JAEGERMANN, Bogumiła. Źródła latynoamerykańskiej kultury. www.polityka.pl [online]. 2019-12-10 [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. (polsky) 
  49. Významní svobodní zednáři v Čechách a ve světě. www.luvs.cz [online]. [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. 
  50. Nový život kubánských zednářů, kteří přežili revoluci. www.tyden.cz [online]. TÝDEN.cz, 2017-07-10 [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  51. Ordre International du Rite Ancien et Primitif de Memphis-Misraïm GRANDE LOGE SYMBOLIQUE DU CANADA. 2020-02-11.
  52. Historie Řádu točenice. www.kralovskyrad.cz [online]. [cit. 2015-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-17. 
  53. Mýty o hraběti Šporkovi, Václav Mrkvička, Listy města Lysé nad Labem 9/2008.
  54. Řád Svobodných zednářů, Tomáš Srb, Eminent 2001, str.182.
  55. MUSIL, Josef. Na Marii Terezii útočí nepřátelé, a Táboráci se nebrání. Táborský deník. 2015-02-09. Dostupné online [cit. 2020-01-29]. (česky) 
  56. a b c REDAKCE. Tajné společenství v Čechách – zednáři. ČT24 [online]. Česká televize, 2009-12-30 [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. (česky) 
  57. a b Marie Terezie. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 2017 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. (česky) 
  58. a b FRANĚK, Čestmír. Tajemní svobodní zednáři a jejich dekorace. MERKUR 6/2003 [online]. Filatelie KLIM Brno [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. (cz) 
  59. GEOCACHING. Historie dragounů v Klatovech. www.geocaching.com [online]. Geocaching - The Official Global GPS Cache Hunt Site [cit. 2020-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-02. (anglicky) 
  60. VLČR 5. - Josef Dobrovský :: Mystika-info. www.mystika.info [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. 
  61. Německý dům (Český Těšín). web ceskytesin.webnode.cz [online]. [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. 
  62. PASTRŇÁK, Milan. Obrazy z kroniky - Šenov - Oko Boží Prozřetelnosti - jeho vyobrazení v šenovském kostele. web obrazyzkroniky.cz [online]. Milan Pastrňák [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. 
  63. Rosekruciáni v Čechách a na Moravě v XVIII. století – Záhady a zajímavosti (ZaZ) ® [online]. [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. (česky) 
  64. a b PAULÍK, David; Mgr. Jiří Mihola Ph. D. Rod Salm-Reiffersheidtů v druhé polovině 18. a počátku 19. století a jejich kontakty s osvícenskými kruhy [online]. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra historie, 2017-03-20 [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. 
  65. SADILEK, Jacob. Masonic books published in Prague in the 18th century. Zednářské tisky v českých zemích v 18. století.. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2020-01-27]. (anglicky) 
  66. Karel Josef Salm-Reifferscheidt. www.encyklopedie.brna.cz [online]. Encyklopedie dějin města Brna, 2004 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  67. a b BOLOM-KOTARI, Sixtus. Brněnští zednáři a ilumináti: Jaký byl vztah mezi tajnými osvícenci a evangelíky?. www.stoplusjednicka.cz [online]. 100+1 zahraniční zajímavost, 2019-09-20 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ANTONÍN, Luboš. Jan Křtitel Karel Dietrichstein-Proskau- -Leslie a svobodné zednářství - PDF Free Download. docplayer.cz [online]. Hranická historická knihovna [cit. 2020-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  69. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, č. 276/1998, str. 3-10/76. 2020-01-29.
  70. QUATUOR CORONTATI. Dr. Egon Thieben [online]. VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  71. INTERNETOVÁ ENCYKLOPEDIE DĚJIN BRNA: JUDr. Egon Thieben. 2020-02-05
  72. a b Záhadní učenci, zednáři a jezuité… Utajené dějiny olomoucké vzdělanosti. Olomoucký REJ [online]. 2019-02-24 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. (česky) 
  73. POLÁČEK, Michal. Za slavným útěkem Lafayetta z Olomouce stáli zednáři, odhalil historik. www.idnes.cz [online]. MAFRA, a. s.(iDNES.cz), 2014-11-12 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  74. Svoboda, Emanuel, 1883-1967. biblio.hiu.cas.cz [online]. Bibliografie dějin Českých zemí [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. 
  75. PACNER, Karel: Osudové okamžiky Československa. fotografie na straně 95 (členové Národního výboru Československého na schůzce v Ženevě). 2020-01-27.
  76. a b c d e Český rozhlas: HUDEBNÍCI - SVOBODNÍ ZEDNÁŘI. 2002-11-24. 2020-01-28.
  77. a b CHLEBOUNOVÁ, Miroslava. Jak fungují svobodní zednáři v Ostravě?. Moravskoslezský deník. 2011-03-28. Dostupné online [cit. 2020-01-27]. (česky) 
  78. a b Ř:.D:.L:. Lux in tenebris Or:.Ostrava. 2020-01-27.
  79. VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY: Lóže spadající pod Velikou Lóži České Republiky. 2020-02-06
  80. DRTINOVÁ, Martina; DVTV. Mistr zednářské Lóže Národ: Zednáře nepoznáte, vnitřní tajemství řádu je nesdělitelné, nejsme tajní. www.aktualne.cz [online]. Economia, a.s., 2019-05-12 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (česky) 
  81. a b c d e f g h i j k l V.L.Č.R. Lóže. VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY | GRAND LODGE OF THE CZECH REPUBLIC [online]. [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. (česky) 
  82. V.L.Č.R. V Ústí vznikla česká zednářská lóže. VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY | GRAND LODGE OF THE CZECH REPUBLIC [online]. [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. (česky) 
  83. Instinkt: ZTRACENÉ TAJEMSTVÍ ZEDNÁŘŮ, Miloš Kozumplík. 2010-02-25. 2020-01-29.
  84. Martin Štěpánek (†63): 'Jsem svobodný zednář', nebál se přiznat.. Blesk.cz [online]. CZECH NEWS CENTER a.s., 2010-09-17 [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. 
  85. a b Pohřeb Štěpánka: Tajuplný rituál. Blesk.cz [online]. CZECH NEWS CENTER a.s., 2010-09-24 [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. 
  86. United Grand Lodge of England: Foreign Grand Lodges Recognised by the United Grand Lodge of England. 2020-01-27.
  87. United Grand Lodge of England: Foreign Grand Lodges Recognised by the United Grand Lodge of England. 2020-01-27
  88. S.R.O, NETservis. Výročí 300 let svobodného zednářství - Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích. www.muzeumcb.cz [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. 
  89. V.L.Č.R. Zveme vás na výstavu 100 let Lóže Národ. VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY | GRAND LODGE OF THE CZECH REPUBLIC [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. (česky) 
  90. Svobodné zednářství v Galerii Klementinum — Národní knihovna České republiky. text.nkp.cz [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. 
  91. V.L.Č.R. Zveme vás na výstavu 100 let Lóže Národ. VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY | GRAND LODGE OF THE CZECH REPUBLIC [online]. [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. (česky) 
  92. SAN. Julius Zeyer a hermetismus, 19.2.20. www.okultura.cz [online]. Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění, 2020-02-04 [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. (česky) 
  93. Facebook: Svobodní Zednáři, Vernisáž. 2020-01-15. 2020-01-31.
  94. Eugen Lennhoff; Oskar Posner; Dieter A. Binder. Internationales Freimaurerlexikon. Überarbeitete und erweiterte Neuauflage der Ausgabe von 1932. Mnichov: [s.n.], 2003. ISBN 3-7766-2161-3. S. 304–306. 
  95. Literatur im Volltext: Johann Wolfgang von Goethe: Berliner Ausgabe. Poetische Werke [Band .... www.zeno.org [online]. Zeno [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (německy) 
  96. ZEIT (ARCHIV), D. I. E. Zum 250. Geburtstag der Charlotte von Stein am ersten Weihnachtstag. Die Zeit. 1992-12-25. Dostupné online [cit. 2020-02-17]. ISSN 0044-2070. (německy) 
  97. Eugen Lennhoff; Oskar Posner; Dieter A. Binder. Internationales Freimaurerlexikon. Überarbeitete und erweiterte Neuauflage der Ausgabe von 1932. Mnichov: Sonderproduktion, 2006. ISBN 3-7766-5007-9. S. 774. 
  98. Marco Carini: Freemason The Secret Society. Bath BA1 HE, UK, Parragon Books Ltd.,s. 59.
  99. Grand Lodge Alpina of Switzerland. 2020-02-17.
  100. Tomáš Srb, Řád svobodných zednářů 1, s. 111. 2020-02-12.
  101. KULIHOVÁ, Barbora. Zednářský iniciační systém a jeho vliv na lidskou psychiku [online]. Příprava vydání prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc.. Brno: Masarykova univerzita Filozofická fakulta, Ústav religionistiky, 2008-12-31 [cit. 2020-02-13]. Magisterská diplomová práce. Dostupné online. 
  102. Kuchař, J.: Jde o rozvoj individuality: Rozhovor s Tomášem Srbem emeritním ctihodným mistrem, o Řádu svobodných zednářů, Regenerace, 2008-05-21. 2020-02-13
  103. Tomáš Srb, Řád Svobodných Zednářů 2, Praha: Nakladatelství Eminent, 2004, str. 198. 2020-02-13.
  104. Kol. Cesty svobodného zednářství. Praha: Petrklíč 2001, s. 119.
  105. Jay Kinney, Svobodní zednáři, Praha 2010, s. 120. 2020-02-12.
  106. Skotský ritus starý a přijatý. www.svobodnizednari.cz [online]. Svobodní zednáři Skotského ritu starého a přijatého [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. 
  107. Tomáš SRB, Řád svobodných zednářů 2, Praha 2003, s. 36.: Podle T. Srba jsou poslední tři dílny nazývány: 31. stupeň: tribunály, 32. stupeň: konsistoře, 33. stupeň: rady. 2020-02-12.
  108. Tomáš Srb, Řád svobodných zednářů I.: Individuální cesta k poznání, skryté skutečnosti. Praha: Eminent 2001, 137. 2020-02-13
  109. Albert Pike, The Spurious Rites of Memphis and Misraim. 2020-02-13.
  110. Swedish Rite - called and master. Gluedideas.com. 2020-02-13.
  111. VLČR: Otázky a odpovědi. 2020-02-13.
  112. LURKER, Manfred. Slovník symbolů (původním názvem: Wörtebuch der Symbolik (2005)). Překlad Alena Bakešová, Irena Šnebergová, Otakar Vochoč, Petr Dvořáček. První. vyd. [s.l.]: Universum (ČR), Knižní klub, 2005. 616 s. ISBN 80-242-1588-8. S. 503. 
  113. Bernward Deneke (Hrsg.): Siehe, der Stein schreit aus der Mauer: Geschichte und Kultur der Juden in Bayern; výstava pořádaná Německým národním muzeem a Domem bavorské historie v Německém národním muzeu v Norimberku, 25. října 1988 - 22. ledna 1989. Katalog. 1988. 2020-02-17
  114. a b Allgemeines Handbuch der Freimaurerei. Třetí vydání, zcela přepracované a sladěné s novým vědeckým výzkumem. z Lenningovy encyklopedie svobodného zednářství (Lennings Encyklopädie der Freimaurerei). Verein deutscher Freimaurer, Leipzig. Max Hesses Verlag, 1900. 2020-02-17.
  115. WÓJTOWICZ, Norbert. Wolnomularstwo a Kościół katolicki - Wrogowie, przeciwnicy czy konkurenci?. První. vyd. [s.l.]: Dom Wydawniczy Ostoja, 2014. 123 (84, plus přílohy) s. ISBN 978-83-60048-74-0. (polsky) 
  116. a b WÓJTOWICZ, Norbert. KOŚCIÓŁ I MASONI. https://opoka.org.pl/ [online]. Nadace Opoka, 1998-05-06 [cit. 2020-02-10]. Dostupné online. 
  117. WÓJTOWICZ, Norbert. MAKSYMILIAN KOLBE I ZORGANIZOWANE ZŁO. https://opoka.org.pl/ [online]. Nadace Opoka, 2003-10-14 [cit. 2020-02-10]. Dostupné online. 
  118. Archivovaná kopie. www.ugle.org.uk [online]. [cit. 10-05-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-05-2007. 
  119. Grand Lodge of British Columbia and Yukon: Pope Pius IX - freemason? 2020-01-27.
  120. 25. července 1737. In E. LENNHOFF, Svobodní zednáři, s. 235. 2020-02-12.
  121. SUCHECKI (ČLEN ŘÁDU MENŠÍCH BRATŘÍ KONVENTUÁLŮ), Zbigniew. ŹRÓDŁA KANONU 2335 KODEKSU PRAWA KANONICZNEGO Z 1917 ROKU (KOŚCIÓŁ A MASONERIA). https://opoka.org.pl/ [online]. Nadace Opok, 2002-04-08 [cit. 2020-02-10]. Dostupné online. 
  122. SUCHECKI (ČLEN ŘÁDU MENŠÍCH BRATŘÍ KONVENTUÁLŮ), Zbigniew. 11. DYSKUSJA NAD KANONEM 2335 KODEKSU PRAWA KANONICZNEGO Z 1917 ROKU (KANON 1374 KODEKSU PRAWA KANONICZNEGO Z 1983 ROKU (KOŚCIÓŁ A MASONERIA). https://opoka.org.pl/ [online]. Nadace Opoka, 2002-04-08 [cit. 2020-02-10]. Dostupné online. 
  123. DEKLARACJA O STOWARZYSZENIACH MASOŃSKICH QUAESITUM EST. https://opoka.org.pl/ [online]. Nadace Opoka, 2001-05-16 [cit. 2020-02-10]. Dostupné online. 
  124. SUCHECKI (ČLEN ŘÁDU MENŠÍCH BRATŘÍ KONVENTUÁLŮ), Zbigniew. 12. Deklaracja o stowarzyszeniach masońskich (KOŚCIÓŁ A MASONERIA). https://opoka.org.pl [online]. Nadace Opoka, 2002-04-08 [cit. 2020-02-10]. Dostupné online. 
  125. JOB. Rádio Vaticana. www.radiovaticana.cz [online]. Česká sekce Vatikánského rozhlasu, 2017-11-14 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. 
  126. Dichiarazione circa l’appartenenza dei cattolici ad associazioni massoniche, z Vatikánského archívu, AAS 73 (1981) 240-241; Documenta 44. 2020-02-10
  127. (latinsky)Declaratio de associationibus massonicis, Congregatio pro Doctrina Fidei, 26. listopadu 1983, vatican.va/roman_curia/congregations/
  128. Svoboda rozhodování v novém církevním právu, 2.3.11. Důsledky členství v zednářské lóži, Felix Bernard. Revue pro církevní právo číslo 7/97, Společnost pro církevní právo, Právnická fakulta UK.
  129. WÓJTOWICZ, Norbert. Lazaryci wobec masonerii. Wolnomularz Polski. Jaro 2015, čís. 62, s. 45-46. Dostupné online. 
  130. KOŘÍNEK, Martin. Mormoni. www.reflex.cz [online]. CZECH NEWS CENTER a.s. (Reflex.cz), 2002-02-07 [cit. 2020-02-10]. Dostupné online. (česky) 
  131. WÓJTOWICZ, Norbert. Apostolski Kościół Episkopalny wobec masonerii. Wolnomularz Polski. Zima 2017/2018, čís. 73, s. 43-44. Dostupné online. 
  132. Tutzinger Gespräche | Souveräner GrossOrient von Deutschland. web.archive.org [online]. 2011-05-30 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. 
  133. BOLOM, Sixtus. Dějiny a současnost, Stavitelé chrámů. Dějiny a současnost [online]. Dějiny a současnost, 2006 [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. 
  134. Muzeum Masonic. www.masonichouse.com [online]. Pension Masonic House [cit. 2020-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  135. kudyznudy.cz: Muzeum tajných spolků v Lokti. 2020-01-31
  136. Grand Lodge of British Columbia and Yukon A.F. & A. M: Jean Sibelius. 2020-02-13.
  137. Literatur im Volltext: Goethes Werke. Hamburger Ausgabe in 14 Bänden. Band 8, Hamburg 1948 ff, S. .... www.zeno.org [online]. Zeno [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. (německy) 
  138. SALAMON, Joanna. Schulz hermetyczny. www.gnosis.art.pl [online]. Gnosis [cit. 2020-02-10]. Dostupné online. 
  139. MUŽ, KTERÝ CHTĚL BÝT KRÁLEM. www.webmagazin.cz [online]. TV tip - Webmagazín.cz, 2013-07-19 [cit. 2020-02-10]. Dostupné online. (česky) 
  140. Kariera Nikodema Dyzmy (TV seriál). [s.l.]: Česko-Slovenská filmová databáze Dostupné online. (česky) 
  141. "National Treasure": Freemasons, Fact, and Fiction. https://www.nationalgeographic.com [online]. National Geographic News, 2004-11-19 [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  142. Dan Brown po katolících cílí na svobodné zednáře. Ti jsou spokojeni. https://art.ihned.cz/ [online]. Economia a.s (Hospodářské noviny, iHNed.cz), 2009-09-15 [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  143. Kopí osudu (Die Jagd nach der heiligen Lanze). www.csfd.cz [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. 
  144. John Phillips Resch, ed., culture, and the homefront (MacMillan Reference Library, 2005) 1: 174-75
  145. Po stopách templářů v Londýně. www.protravel.cz [online]. PRO TRAVEL CK, s.r.o., 2014-10-21 [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. 
  146. MUSIC RECORDS: CD SVĚCENÝ JAROSLAV/SYNKOVÁ - MUSICIANS FREEMASON. 2020-01-28.
  147. BARDON, František. Frabato (původním názvem: Frabato: Autobiographisher Roman, 1955). Ilustrace Miloš Novák (Autor obálky). První. vyd. [s.l.]: Jiří Chvojka, 2008. 138 s. ISBN 80-86183-07-6. 
  148. Truhla ze Zálivu smrti - Svatopluk Doseděl. www.databazeknih.cz [online]. Databazeknih.cz [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  149. MAHARAL - Tajemství talismanu. Česká televize [online]. Česká televize, 2007 [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. (česky) 
  150. LÓŽE u Zeleného Slunce ~ Svobodná a Otevřená Lóže Studentů a Adeptů Věd Hermetických, Nezastírající Theologie a Poznávání Přírody a Vesmíru, Becalel, Jehuda Low Ben - Rabbi Low (1512-1609). 2020-02-12.
  151. Ztracená brána. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 2012 [cit. 2020-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (česky) 
  152. Vysoká hra. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 2020 [cit. 2020-02-03]. Dostupné online. (česky) 
  153. Ludwik Hass Wolnomularstwo w Europie Środkowo-Wschodniej XVIII i XIX wieku Wrocław 1982 s. 284.
  154. Fotogalerie. u3h.webnode.cz [online]. Zednářská Lóže U Tří Hvězd [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. 
  155. Významní svobodní zednáři v Čechách a ve světě. www.luvs.cz [online]. LÓŽE U VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNCE [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. 
  156. a b c d e f g h i j k l m n ZEDNÁŘSKÉ OSOBNOSTI [online]. QUATUOR CORONTATI | VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  157. a b c d Tajné společenství v Čechách – zednáři – na stránkách České televize
  158. Nový Bezručův kraj: týdenník českoslov. strany nár. socialistické pro severovýchodní Moravu a Slezsko s pravidelnou přílohou Těšínska 1936, Nový Bezručův kraj, Číslo 39: Duch, který ovládal národní probuzení. 2020-02-12.
  159. ČECHUROVÁ, Jana. Participace Karla Čapka na svobodném zednářství [online]. Památník Karla Čapka, 2015-11-19 [cit. 2019-12-21]. Dostupné online. 
  160. QUATUOR CORONTATI. Adolf Girschick [online]. VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  161. a b VÁCLAV MARIA HAVEL (1897–1979). www.lmost.cz [online]. Lóže Most [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. 
  162. Jana ČECHUROVÁ: Čeští svobodní zednáři ve XX. století. Praha 2002, s. 105. Citováno dle Motiv krajiny v díle Alfreda Justitze Univerzita Karlova v … PDF (4.7 MB)
  163. JAN KAPRAS (1880-1947). www.lmost.cz [online]. Lóže Most [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. 
  164. Archivovaná kopie. www.sibi.cz [online]. [cit. 2015-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-21. 
  165. JAROSLAV KVAPIL (1868-1950). www.lmost.cz [online]. Lóže Most [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. 
  166. BOHUMIL NĚMEC (1873–1966). www.lmost.cz [online]. Lóže Most [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. 
  167. JIŘÍ SEDMÍK (1893-1942). www.lmost.cz [online]. Lóže Most [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. 
  168. Lidová demokracie, 1947,  Číslo 101, 2: Konfident dr Jiří Smichovski před mimořádným soudem. 2020-02-12.
  169. QUATUOR CORONTATI. Karel Weigner [online]. VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  170. ORT, Petr. Svobodné zednářství jako politické hnutí sui generis. První. vyd. [s.l.]: Čeněk Aleš, 2013. 151 s. ISBN 978-80-86898-68-1. 
  171. OLŠER, Břetislav. Je to 40 roků od vzniku zednářské lóže Charty 77, o jejichž seznamy StB se po nástupu Václava Havla na Pražský hrad musel postarat jeho ministr vnitra Dr. Richard Sacher.... Rukojmi.cz - Internetové noviny [online]. http://www.rukojmi.cz/ [cit. 2020-01-30]. Podle serveru Neovlivni.cz: Server RUKOJMÍ.cz sice v podtitulu uvádí, že jde o internetové noviny. Stránky jsou v podstatě generátorem názorových textů, glos a konspiračních teorií různých autorů, jejichž jména jsou známá i z dalších webů, které v Česku šíří ruskou propagandu.. Dostupné online. 
  172. REDAKCE PP. VÁCLAV HAVEL – MORÁLNÍ AUTORITA NEBO “ZAPLACENÁ” SAMETOVÁ IKONA? [online]. PRAVÝ PROSTOR MÉDIA S.R.O., 2013-11-26 [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. (česky) 
  173. DOLEŽAL, Jiří X. Pravda o Havlově zednářství. www.reflex.cz [online]. CZECH NEWS CENTER a.s. (Reflex.cz), 2012-12-25 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. (česky) 
  174. JIM. Havlův spolupracovník vysvětlil, jak to bylo s krátkými kalhotami - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. Borgis a.s, 2011-12-21 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  175. Urna s popelem Václava Havla byla uložena do rodinné hrobky - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. ČTK, 2012-01-04 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  176. YouTube.com: Zdeněk Bakala při uložení ostatků Václava Havla... (Lípa- Zednářská lóže). 2020-01-30
  177. BARTOŠ, Adam B. Sobotka nám odpověděl: Nejsem zednář. Byl to normální pozdrav. www.freeglobe.cz [online]. Český portál, o.p.s., 2013-11-13 [cit. 2020-01-29]. Deník Neovlivní.cz zařadil tento server do databáze kremelských ozvěn v Česku.. Dostupné online. 
  178. Gloria.TV: Babiš i Sobotka jsou satanisti. 2017-05-02. 2020-01-29.
  179. SLONKOVÁ, Sabina. Freeglobe.cz: Ozvěny Kremlu v ČR. www.neovlivni.cz [online]. Dead Line Media, s.r.o za podpory Nadace Open Society Fund Praha, 2015-06-15 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Řazeno abecedně

Externí odkazyEditovat

(česky), abecedně

(anglicky), abecedně

(německy), abecedně

(francouzsky), abecedně