Madrid

hlavní město Španělska

Madrid je hlavní a největší město Španělska. Žije v něm přibližně 3,28 milionu[1] obyvatel. Po Berlíně se jedná o druhé největší město v Evropské unii. Metropolitní oblast obývá kolem 6,6 milionu lidí, čímž je po Paříži druhá největší v Evropské unii.[2] Město zaujímá celkovou rozlohu 604,3 km².

Madrid
Villa de Madrid
Plaza de Castilla, Puerta de Alcalá, Plaza de Cibeles a Palacio de Cibeles – madridská radnice, Calle de Alcalá, Nádraží Atocha, Moncloa – sídlo Španělských vzdušných sil
Plaza de Castilla, Puerta de Alcalá, Plaza de Cibeles a Palacio de Cibeles – madridská radnice, Calle de Alcalá, Nádraží Atocha, Moncloa – sídlo Španělských vzdušných sil
Madrid – znak
znak
Madrid – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška667 m n. m.
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
autonomní společenstvíMadridské autonomní společenství
provincieMadrid
comarcametropolitní území Madridu
Administrativní dělení21 obvodů (distritos)
Madrid
Madrid
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha604,3 km²
Počet obyvatel3 280 782 (2022)[1]
Hustota zalidnění5 429,1 obyv./km²
Správa
StarostaJosé Luis Martínez-Almeida (Partido Popular)
Vznik9. století
ZakladatelMaurové
Oficiální webwww.madrid.es
Telefonní předvolba+34 91
PSČ28001–28081
Označení vozidelM
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Další významy jsou uvedeny na stránce Madrid (rozcestník).

Madrid leží na řece Manzanares a nachází se jak v centru Pyrenejského poloostrova a Španělska, tak i v centru Madridského autonomního společenství. To se skládá z vlastního města a okolních měst a vesnic. Sousedními jednotkami jsou společenství Kastilie a León a Kastilie – La Mancha. Hlavním městem státu je Madrid téměř bez přerušení od roku 1561. Jakožto hlavní město, sídlo vlády a sídlo španělského krále je Madrid zároveň politickým, ekonomickým a kulturním centrem Španělska.[3] Současným starostou je José Luis Martínez-Almeida z Lidové strany.

Počátky osídlení na území města se datují až do pravěku. První historický dokument o existenci sídla pochází z období Córdobského emirátu. Během španělské občanské války ve 30. letech 20. století byl Madrid jedním z nejpostiženějších španělských měst. Frankisté jej dobyli až ke konci války.

Ze všech měst v Evropské unii má druhé největší HDP. To se odráží na vlivu v politice, vzdělávání, médiích, módě, vědě, kultuře i umění. To všechno přispívá k tomu, že je Madrid jedním z nejvýznamnějších globálních měst.[4] Celkové nominální HDP města také činí 12% HDP Španělska.[5]

Díky své ekonomické produkci, vysoké životní úrovni a velikosti trhu je Madrid považován za přední finanční centrum jižní Evropy a Pyrenejského poloostrova.[6] Město je sídlem vedení mnoha významných španělských firem, jako jsou Telefónica, Iberia, Repsol, BBVA či FCC.[7] ve městě probíhá většina bankovních operací v zemi. Ze všech španělsky mluvících měst v něm vzniká nejvíce webových stránek.[7] Podle žebříčku časopisu Monocle z roku 2022 je Madrid patnáctým nejvhodnějším městem pro život.[8]

V Madridu sídlí vrchní vedení mnoha organizací: Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO), která spadá pod OSN, Organizace iberoamerických států (OEI), Rada pro dohled nad veřejným zájmem (PIOB) či Iberoamerický generální sekretariát (SEGIB). Město je také centrem propagátorů a regulátorů španělského jazyka: vedení Španělské královské akademie (RAE) či Instituto Cervantes, nadaci Fundéu. Ve městě se také pořádá mnoho veletrhů Dva světoznámé fotbalové kluby se sídlem ve španělské metropoli jsou Real Madrid a Atlético Madrid.

I když Madrid disponuje moderní infrastrukturou, mnoho jeho historických čtvrtí a ulic si stále zachovává svůj původní historický vzhled a specifickou náladu. Mezi přední madridské pamětihodnosti patří náměstí Plaza Mayor, Královský palác (Palacio Real), Královské divadlo s obnovenou operou, park Buen Retiro, založený v roce 1631, a budova Národní knihovny z 19. století. Zlatý trojúhelník umění zahrnuje Museo del Prado a muzea moderního umění Museo Reina Sofía a Museo Thyssen-Bornemisza. Symbolem města se staly palác a fontána na náměstí Plaza de Cibeles.[9]

Fui sobre agua edificada, mis muros de fuego son Byl jsem na vodě zbudován, mé hradby z ohně jsou
— heslo města, https://www.abc.es/madrid/20150508/abci-agua-fuego-lema-olvidado-201505071530.html

HistorieEditovat

 
Původní muslimské hradby

Původ názvuEditovat

Existují různé teorie týkající se původu jména. Všechny však mají problémy, pokud jde o úplné vysvětlení fonetického vývoje.[10]

  • Z keltského slova Magetoritum (kořen "ritu" znamená brod)
  • Z arabského maǧrà (vodní proud) nebo majrit (jaro/fontána)
  • Z mozarabské varianty latinského výrazu matricis (vodní proud)

Nejstarší osídlení a středověkEditovat

Území dnešního Madridu je osídleno již od pravěku.[11] Nacházejí se zde archeologické pozůstatky keltského osídlení s názvem Carpetani, jedné z římských vil, baziliky Vizigótů poblíž dnešního kostela Santa María de la Almudena a tří vizigótské nekropolí.[12]

První historická zmínka o existenci sídla v Madridu pochází z éry córdobského emirátu.[13] Ve druhé polovině 9. století nechal emír Mohammed I. postavit pevnost na ostrohu u řeky Manzanares jako jednu z mnoha pevností na hranici muslimy ovládané oblasti An-Andalus. Ty měly chránit Toledo před křesťanskými útočníky a také sloužit jako výchozí bod pro muslimské ofenzívy. Po rozpadu córdobského chalífátu na počátku 11. století byl Madrid začleněn pod Toledo.

V roce 1079 začal rozsáhlejší útok křesťanů směrem na Toledo. Roku 1083 se Madridu zmocnil Alfonso VI. Kastilský. Ten město dále využíval jako útočnou základnu právě proti Toledu, které bylo dobyto v roce 1085.[14] Křesťané obsadili centrum města a muslimové s židy byli vysídleni na předměstí. Madrid do roku 1118 zůstal v pohraničním území. Během muslimských výpadů byly roku 1110 zničeny městské hradby. Za vlády Alfonse VII. Kastilského byla v roce 1123 stanovena první hranice mezi Madridem a Segovií.

 
Pohled na město v roce 1562, Autor: Anton van den Wyngaerde

NovověkEditovat

 
Alcázar v Madridu na místě dnešního Královského paláce
 
Rybí trh v roce 1898

Během povstání komunérů, vedených Juanem Lópezem de Padillou, se Madrid připojil ke vzpouře proti Karlovi V., císaři Svaté říše římské. Po porážce v bitvě u Villalar byl Madrid obléhán a později obsazen císařskými vojsky.

Počet obyvatel města vzrostl ze 4 060 v roce 1530 na 37 500 v roce 1594. V červnu 1561 ustanovil Filip II. Španělský svůj dvůr v Madridu, v Alcázaru. Díky tomu se stal Madrid politickým centrem monarchie a hlavním městem Španělska. Skutečnost, že se jedná o hlavní město, byla rozhodující pro vývoj. Populace vzrostla z 18 000 v roce 1561 na 80 000 v roce 1598.[15]

Madrid se na počátku 17. století vzpamatoval z dočasné ztráty statusu hlavního města, které bylo mezi lety 1601 a 1607 přemístěno do Valladolidu. Vrátili si významní obyvatelé, ale extrémní chudoba byla všudypřítomná.

Během války o španělské dědictví se několikrát změnila kontrola města. Bylo ovládáno jak Habsburky, tak i Bourbony a Angličany s Portugalci. Filip V. Španělský, který po vymření španělské linie Habsburků získal za obrovské ústupky nárok na španělský trůn, vstoupil do hlavního města začátkem prosince roku 1710.

Ve snaze využít výhod polohy Madridu v geografickém středu Španělska se v průběhu 18. století investovalo do silnic vedoucích radiálně z města do celého Španělska.[16] Karel III. Španělský se snažil přeměnit Madrid ve skutečné hlavní město, a to výstavbou kanalizace, pouličního osvětlení a množství památek a kulturních institucí.

19. století a počátek 20. stoletíEditovat

Během francouzské okupace v květnu 1808 se u Královského paláce začal shromažďovat dav protestující proti francouzskému pokusu vystěhovat zbývající členy bourbonské královské rodiny do Bayonne. Tento plán vyvolal povstání proti francouzským jednotkám, které trvalo jen hodiny. Následné represe byly brutální a mnoho Španělů bylo popraveno. Povstání vedlo k vyhlášení španělské války za nezávislost.

Během období Trienio Liberal došlo k omezení absolutismu Ferdinanda VII. Ten v roce 1823 znovu obnovila francouzská armáda.

Během první poloviny 19. století byli jedinými příslušníky buržoazie obchodníci. Ve druhé polovině století však došlo k rozvoji. Město se definitivně stalo centrem financí a služeb. Objevila se nová průmyslová odvětví.[17] Zavedení železniční dopravy taktéž napomohlo ekonomice města. To se stalo distribučním uzlem. Právě železnice zapříčinila i dostupnost čerstvých ryb namísto nasolených díky rychlejšímu dovozu.[17]

Během první třetiny 20. století se počet obyvatel téměř zdvojnásobil na více než 850 tisíc. Nová předměstí jako Las Ventas, Tetuán či El Carmen se stala domovem nových pracovníků, zatímco Ensanche se stalo čtvrtí střední třídy.[18]

Druhá republika, občanská válka a frankistický režimEditovat

 
Lidé schovávající se v madridském metru během občanské války

Španělská ústava z roku 1931 byla první, která výslovně stanovila Madrid jako španělské hlavní město. Během třicátých let se Madrid těšil prosperitě, město obývali zejména mladí lidé. Během této doby byly realizovány velké stavební projekty, včetně severního rozšíření bulváru Paseo de la Castellana, který je dodnes jednou z hlavních dopravních tepen metropole. Velmi rostl sektor služeb, včetně oborů bankovnictví, pojišťovnictví a telekomunikací.[19] Míra gramotnosti vzrostla nad 80%.

Vyhlášení republiky naopak zapříčinilo nedostatek bytů. Výstavba dostupného bydlení nedokázala držet krok, politická nestabilita odrazovala od investic do bydlení. Levicoví aktivisté začali vypalovat kláštery.[19]

Madrid byl jedním z nejvíce postižených měst ve španělské občanské válce (1936–1939). Město si prošlo leteckým bombardováním. V listopadu 1936 se na jeho západních předměstích konala bitva.[20] Město připadlo frankistům v březnu 1939.

Ekonomika poválečného Madridu stála na přídělových kuponech.[21] Masa a ryb byl nedostatek, což zapříčinilo vysokou úmrtnost v důsledku podvýživy. Vzhledem k levicové minulosti Madridu chtěli někteří frankisté přesunout hlavní město (zejména do Sevilly). Tyto plány nebyly nikdy realizovány. Frankův režim totiž zdůrazňoval roli hlavního města během císařského Španělska.[22]

Intenzivní růst počtu obyvatel díky imigraci z venkovských oblastí, vedl k výstavbě velkého množství bytů v okrajových částech města. Zpočátku přistěhovalci obývali provizorní chatrče, kterých bylo až 50 tisíc.[23]

Madrid se územně rozrostl po připojení sousedních obcí. Tím dosáhl současného rozsahu 607 km2. Nově vybudované čtvrti na severozápadě města se staly domovem střední třídy, která se významně rozšířila v důsledku ekonomického rozmachu v 60. letech 20. století. Naopak periferie na jihovýchodě se staly dělnickou oblastí.

Nedávná historieEditovat

 
Demonstrace na náměstí Puerta del Sol v roce 2011

Po pádu frankistického režimu potvrdila nová ústava z roku 1978 Madrid jako hlavní město Španělska. Komunální volby v roce 1979 vynesly k moci prvního demokraticky zvoleného starostu Madridu od období druhé republiky.

Madrid byl dějištěm mnoha nejdůležitějších událostí španělského přechodu k demokracii, jako byly masové demonstrace na podporu demokracie po neúspěšném převratu v roce 1981. První demokratičtí starostové patřili k levicové straně PSOE, později jich většina pocházela z řad pravicové PP.

Hlavní město Španělska těžilo z prosperity v 80. a 90. letech 20. století a upevnilo svou pozici důležitého centra na evropském kontinentu. Během mandátu starosty města José María Álvarez del Manzano se postavilo několik dopravních tunelů pod městem. Následující administrativy podaly tři neúspěšné nabídky na letní olympijské hry v letech 2012, 2016 a 2020.[24] Madrid byl centrem protestů proti úsporným opatřením, které propukly ve Španělsku v roce 2011.

GeografieEditovat

PolohaEditovat

 
Satelitní snímek Madridu
 
Topografická mapa Madridu (2012)

Madrid leží ve středu Pyrenejského poloostrova na jihu náhorní plošiny Meseta. 60 km severně od města se rozprostírá pohoří Guadarrama. Město se rozprostírá v povodí řek Jarama a Manzanares, které se vlévají do Taja. S průměrnou nadmořskou výškou 650 metrů je Madrid druhým nejvýše položeným hlavním městem Evropy (po Andorra la Vella).[25] Vlastní město je poměrně členité, nadmořská výška se pohybuje od 700 m na severu do 570 m na jihu města. Monte de El Pardo je zalesněná oblast pokrývající více než čtvrtinu území města. V ní lze navštívit i nejvyšší bod Madridu (843 m).

Nejstarší centrum se nachází na kopcích vedle levého břehu řeky Manzanares.[26] Město se dále rozrůstalo směrem na východ, směrem k údolí Abroñigal, jímž dnes prochází dálnice M30.  Město se také rozrostlo díky začlenění sousedních sídel včetně těch na jihozápadě na pravém břehu Manzanares.

KlimaEditovat

Dle Köppenovy klasifikace má západní polovina Madridu středomořské klima s horkými léty (Csa) přecházející do studeného stepního klimatu (Bsk) ve východní polovině.[27] Celkově je silně ovlivněno městskými podmínkami.

Zimy jsou chladné hlavně díky vysoké nadmořské výšce a vzdálenosti od moře, které zmírňuje teplotní rozdíly. Většinou bývá slunečno, mezi prosincem a únorem se může vyskytnout déšť, ojediněle i sněžení. Mrazy a chladnější teploty jsou zejména během noci a rána, kdy do města vanou studené větry z okolních hor.

Léta jsou horká a slunečná, v nejteplejším měsíci, červenci, se průměrné denní teploty pohybují okolo 26°C. Maxima běžně převyšují 35°C a ojediněle až 40°C během vln veder. Vzhledem k suchému klimatu a nadmořské výšce je vlhkost nízká. Teplotní rozdíly bývají vysoké, zejména během slunečných zimních dnů, kdy teplota odpoledne stoupá a po setmění rychle klesne. Madrid patří mezi nejslunnější hlavní města v Evropě.

14. srpna 2021 padl rekord, teplota dosahovala až 40,7°C. Nejnižší, -10,1°C, byla dne 16. ledna 1945.[28] Na letišti ve východní části města činila nejvyšší zaznamenaná teplota 42,2°C. Tento rekord je ze dne 24. července 1995. Nejnižší zaznamenaná teplota je ze stejného dne jako ve městě, ale na letišti klesla až na −15,3°C.[29] Od 7. ledna do 9. ledna 2021 během bouře Filomena napadlo v Madridu nejvíce sněhu od roku 1904, kdy se začal tento údaj zaznamenávat. Španělská meteorologická agentura ohlásila, že se ve městě nahromadilo 50 až 60 cm sněhu.[30]

Nejvíce prší na podzim a na jaře. Atény a právě Madrid mají nejmenší roční úhrn srážek z evropských hlavních měst. Během léta jsou srážky vzácné, během sezóny dojde asi ke dvěma přeháňkám nebo bouřkám. Roční úhrn tedy přesahuje jen 400mm.

Madrid, park El Retiro 1981-2010, rekordy 1920-dnes – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Nejvyšší teplota [°C] 19,9 22,0 26,7 30,1 35,5 40,7 39,7 40,6 38,9 30,0 22,7 18,6 40,7
Průměrné denní maximum [°C] 9,8 12,0 16,3 18,2 22,2 28,2 32,1 31,3 26,4 19,4 13,5 10,0 20,0
Průměrná teplota [°C] 6,3 7,9 11,2 12,9 16,7 22,2 25,6 25,1 20,9 15,1 9,9 6,9 15,1
Průměrné denní minimum [°C] 2,7 3,7 6,2 7,7 11,3 16,1 19,0 18,8 15,4 10,7 6,3 3,6 10,1
Nejnižší teplota [°C] −10,1 −9,1 −5,1 −1,6 0,6 4,4 8,5 9,2 4,0 −0,4 −3,4 −9,2 −10,1
Průměrné srážky [mm] 33 35 25 45 51 21 12 10 22 60 58 51 423
Zdroj: https://www.aemet.es/es/conocermas/recursos_en_linea/publicaciones_y_estudios/publicaciones/detalles/guia_resumida_2010, https://www.aemet.es/es/web/serviciosclimaticos/datosclimatologicos/valoresclimatologicos?l=3195&k=mad

ObyvatelstvoEditovat

Populace města v minulosti (v tisících)
1897 1900 1910 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1991 2001 2011 2018
511 540 557 729 864 1 096 1 528 2 177 3 121 3 159 2 910 2 939 3 199 3 223
 
Obytné domy na jihu města

V lednu 2020 žilo v Madridu, hlavním městě Španělska, 3 345 894 registrovaných obyvatel. Rozloha města dosahuje 604,3 kilometrů čtverečních, hustota zalidnění tedy činí asi 5 337 obyvatel na kilometr čtverečný. Madrid je nejlidnatější španělské město a druhé nejlidnatější v Evropské unii.

Počet obyvatel Madridu se od poloviny 16. století, kdy se město stalo metropolí Španělska, zvýšil a od 70. let 20. století se obyvatelstvo ustálilo na přibližně 3 milionech.

Od roku 1970 do poloviny 90. let počet obyvatel klesal. Tento jev, který zasáhl i další evropská města, byl částečně způsoben růstem satelitních předměstí na úkor centra města. K tomu docházelo i v období pomalého ekonomického růstu.

Počet obyvatel začal opět koncem 90. let 20. století a začátkem 0. let 21. století. Hlavní příčinou byla imigrace díky vysokému hospodářskému růstu. Podle údajů ze sčítání lidu vzrostl počet obyvatel města mezi lety 2001 a 2005 o 271 856 lidí.

V roce 2017 bylo ve městě registrováno 29 032 porodů, narodilo se 14 916 chlapců a 14 116 dívek. Průměrný věk matek byl 33 let. Matky mezi 35 a 40 lety, ty porodily 34% z celkového počtu dětí. Následující skupinou jsou matky mezi 30 a 35 lety se zastoupením 32% a matky mezi 25 a 30 lety s 13%. Matky nad 40 let tvořily 12 % a matky do 25 let 8 %. 45 % matek nebylo v době porodu vdané.

Madridské autonomní společenství je regionem EU s nejvyšší průměrnou délkou života při narození. Ta v roce 2016 činila 82,2 let u mužů a 87,8 let u žen.[31]

Migrace a národnostiEditovat

Obyvatel Madridu (2020)[32]
národnost obyvatel
Španělsko  Španělsko 2.831.899
Rumunsko  Rumunsko 43.441
Čína  Čína 40.245
Venezuela  Venezuela 39.279
Kolumbie  Kolumbie 32.752
Peru  Peru 26.813
Itálie  Itálie 25.933
Ekvádor  Ekvádor 24.141
Honduras  Honduras 23.498
Maroko  Maroko 23.133
Paraguay  Paraguay 20.435
Dominikánská republika  Dominikánská republika 18.170
Bolívie  Bolívie 14.042
Filipíny  Filipíny 13.501
Portugalsko  Portugalsko 12.086
Francie  Francie 10.957

Hlavní město Španělska přilákalo město mnoho přistěhovalců z celého světa. Většina pochází ze zemí latinské Ameriky.[33] V roce 2020 se přibližně 76 % registrovaných obyvatel narodilo ve Španělsku. Dvě třetiny přistěhovalců se narodily v Americe, zbylá třetina v evropských, asijských či afrických zemích.

Od roku 2019 jsou nejrychleji rostoucí skupinou přistěhovalců Venezuelané.[34]

Podle sčítání lidu z roku 2019 činí celková populace zahraničních přistěhovalců 462 343 obyvatel, což představuje 14,1 % z celkového počtu. Obvody s největším zastoupením imigrantů jsou Centro s 22,84 %, Usera s 22,07 %, Villaverde s 19,59 % a Carabanchel s 19,37 %. Naopak okresy s nejnižším zastoupením imigrantů jsou Retiro s 7,75 %, Fuencarral-El Pardo s 8,50 %, Moratalaz s 9,36 % a Barajas s 9,45 %.[35]

NáboženstvíEditovat

Většina obyvatel Madridu jsou římskokatoličtí křesťané. Město je také sídlem římskokatolické arcidiecéze madridské. V průzkumu z roku 2011, který provedla InfoCatólica, se 63,3 % obyvatel Madridu všech věkových kategorií označilo za katolíky.[36]

V průzkumu Centro de Investigaciones Sociológicas (CIS) z roku 2019 se ve vzorku 469 respondentů označilo 20,7 % jako praktikující katolíci, 45,8 % jako nepraktikující katolíci, 3,8 % jako věřící jiného náboženství, 11,1 % jako agnostici, 3,6 % jako lhostejní k náboženství a 12,8 % jako ateisté. Zbývajících 2,1 % dotazovaných své náboženské přesvědčení neuvedlo.[37]

OsobnostiEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam madridských rodáků.

V Madridu se narodilo velké množství osobností, například: Lope de Vega, Tirso de Molina, Pedro Calderón de la Barca, George Santayana, Jacinto Benavente, Juan Gris, Teresa Berganza, Julio Iglesias, Massiel, Javier Marías, Carlos Sainz, Filip VI. Španělský, Virginia Ruanová Pascualová, Carlos Sastre, Enrique Iglesias, Raúl González, Iker Casillas Fernández, Alberto Contador nebo Carlos Sainz Jr.

SprávaEditovat

Místní správaEditovat

 
Madridská radnice

Městská rada (Ayuntamiento de Madrid) je orgánem odpovědným za správu obce. Tvoří jej plénum (Pleno), starosta (alcalde) a Vládní rada (Junta de Gobierno de la Ciudad de Madrid).

Plénum slouží jako orgán reprezentace občanů. Jeho 57 členů je voleno na čtyřleté funkční období. Mezi úkoly pléna patří: fiskální záležitosti, schvalování rozpočtu, volba starosty, schvalování a upravování vyhlášek a nařízení, řízení městských služeb, účast v meziobecních organizacích apod.

Plénu předsedá starosta, nejvyšší představitel města. Starosta je pověřen navrhovat vyhlášky, řídit činnost ostatních orgánů a řídit výkonnou obecní správu. Je odpovědný plénu a je také oprávněný jeho jednání předsedat, i když tuto odpovědnost může přenechat jinému zastupiteli. Od roku 2019 je starostou José Luis Martínez-Almeida, člen Lidové strany.

Vládní rada se skládá ze starosty, místostarostů a řady radních, kteří přebírají portfolia pro různé správní oblasti. Všechny tyto funkce zastávají obecní zastupitelé.

Jako radnice slouží od roku 2007 palác Cybele (Palác komunikací).

Administrativní děleníEditovat

 
Madridské obvody

Madrid je administrativně rozdělen do 21 obvodů (distritos), které se dále dělí do 131 čtvrtí (barrios).

  1. Centro: Palacio (11), Embajadores (12), Cortes (13), Justicia (14), Universidad (15), Sol (16)
  2. Arganzuela: Imperial (21), Las Acacias (22), La Chopera (23), Legazpi (24), Las Delicias (25), Palos de Moguer (26), Atocha (27)
  3. Retiro: Pacífico (31), Adelfas (32), Estrella (33), Ibiza (34), Jerónimos (35), Niño Jesús (36)
  4. Salamanca: Recoletos (41), Goya (42), Fuente del Berro (43), Guindalera (44), Lista (45), Castellana (46)
  5. Chamartín: El Viso (51), Prosperidad (52), Ciudad Jardín (53), Hispanoamérica (54), Nueva España (55), Castilla (56)
  6. Tetuán: Bellas Vistas (61), Cuatro Caminos (62), Castillejos (63), Almenara (64), Valdeacederas (65), Berruguete (66)
  7. Chamberí: Gaztambide (71), Arapiles (72), Trafalgar (73), Almagro (74), Ríos Rosas (75), Vallehermoso (76)
  8. Fuencarral – El Pardo: El Pardo (81), Fuentelarreina (82), Peñagrande (83), Barrio del Pilar (84), La Paz (85), Valverde (86), Mirasierra (87), El Goloso (88)
  9. Moncloa – Aravaca: Casa de Campo (91), Argüelles (92), Ciudad Universitaria (93), Valdezarza (94), Valdemarín (95), El Plantío (96), Aravaca (97)
  10. Latina: Los Cármenes (101), Puerta del Ángel (102), Lucero (103), Aluche (104), Campamento (105), Cuatro Vientos (106), Las Águilas (107)
  11. Carabanchel: Comillas (111), Opañel (112), San Isidro (113), Vista Alegre (114), Puerta Bonita (115), Buenavista (116), Abrantes (117)
  12. Usera: Orcasitas (121), Orcasur (122), San Fermín (123), Almendrales (124), Moscardó (125), Zofío (126), Pradolongo (127)
  13. Puente de Vallecas: Entrevías (131), San Diego (132), Palomeras Bajas (133), Palomeras Sureste (134), Portazgo (135), Numancia (136)
  14. Moratalaz: Pavones (141), Horcajo (142), Marroquina (143), Media Legua (144), Fontarrón (145), Vinateros (146)
  15. Ciudad Lineal: Ventas (151), Pueblo Nuevo (152), Quintana (153), La Concepción (154), San Pascual (155), San Juan Bautista (156), Colina (157), Atalaya (158), Costillares, Pinar de Chamartín (159)
  16. Hortaleza: Palomas (161), Piovera (162), Canillas (163), Pinar del Rey (164), Apóstol Santiago (165), Valdefuentes (166)
  17. Villaverde: San Andrés (171), San Cristóbal (172), Butarque (173), Los Rosales (174), Los Ángeles (175)
  18. Villa de Vallecas: Casco Histórico de Vallecas (181), Santa Eugenia (182), Ensanche de Vallecas (183)
  19. Vicálvaro: Casco Histórico de Vicálvaro (191), Ambroz (192), Valderrivas (193), El Cañareval (194)
  20. San Blas – Canillejas: Simancas (201), Hellín (202), Amposta (203), Arcos (204), Rosas (205), Rejas (206), Canillejas (207), Salvador (208)
  21. Barajas: Alameda de Osuna (211), Aeropuerto (212), Casco Histórico de Barajas (213), Timón (214), Corralejos (215)

Partnerská městaEditovat

Regionální hlavní městoEditovat

Madrid je hlavním městem Madridského autonomního společenství. To má vlastní legislativu a má širokou škálu kompetencí v oblastech, jako jsou sociální výdaje, zdravotnictví a školství. Sídlo regionálního parlamentu, se nachází v obvodu Puente de Vallecas. Regionální vláda sídlí v Královském domě pošty v samém centru města, na náměstí Puerta del Sol.

Hlavní městoEditovat

Madrid je hlavním městem Španělska. Španělský král, hlava státu, má oficiální sídlo v paláci Zarzuela. Hlavním sídlem je však Královský palác v Madridu, který však nyní slouží jen pro důležité události.V Madridu také sídlí španělská vláda, která se setkává v paláci Moncloa. Předseda vlády, premiér, má ve městě rovněž svou oficiální rezidenci. V metropolí také sídlí kanceláře ministerstev. Kromě toho zde sídlí dolní a horní komora španělského parlamentu, Kongres poslanců sídlí v Palacio de las Cortes a Senát Španělska sídlí v Palacio del Senado.

EkonomikaEditovat

 
Madridská burza

Madrid je 5. nejvýznamnější obchodní centrum v Evropě (po Londýně, Paříži, Frankfurtu nad Mohanem a Amsterdamu) a 11. nejdůležitějším na světě.[38] Z hlediska tvorby webových stránek je španělská metropole na špici ze všech španělsky mluvících měst.[7]

 
Cuatro Torres Business Area

HDP Madridského autonomního společenství, regionu zahrnujícího město a okolní obce, v roce 2017 činilo 220 miliard eur, což odpovídalo 33 800 eur na obyvatele.[39] V roce 2011 bylo HDP na obyvatele v Madridu 74 % nad celostátním průměrem a 70 % nad průměrem členských států Evropské unie. Navzdory tomu bylo 11 % pod průměrem 10 největších měst EU.[40] Přestože zde bydlí jen něco málo přes 50 % obyvatel Madridského autonomního společenství, město vytváří 65,9 % HDP této provincie.[40] Po recesi, která začala v letech 2007 a 2008, probíhalo ekonomické oživování do roku 2014, poté se ekonomika opět vrátila k růstu.

Ekonomika Madridu se stále více zaměřuje na sektor služeb. V roce 2011 se služby na přidané hodnotě podílely z 85,9 %, průmysl ze 7,9 % a stavebnictví z 6,1 %. Přesto Madrid zaujímá pozici druhého průmyslového centra Španělska po Barceloně. Specializuje se zejména na výrobu špičkových technologií.[40]

V roce 2011 činila míra nezaměstnanosti 15,8 % , což je nižší než španělský průměr. Mezi mladými lidmi ve věku 16–24 let byla míra nezaměstnanosti 39,6 %.[40] Nezaměstnanost dosáhla vrcholu 19,1 % v roce 2013, ale se začátkem hospodářského oživení v roce 2014 začala míra nezaměstnanosti opět klesat. Ve druhém čtvrtletí roku 2018 dosahovala míra nezaměstnanosti 10,06 %.[41] Stále větší podíl lidí pracuje v sektoru služeb, v roce 2011 činila zaměstnanost v tomto sektoru 86 % oproti 74 % v celém Španělsku.[40] 41 % ekonomicky aktivních lidí v Madridu jsou vysokoškoláci oproti 24 % ve Španělsku jako celku.[40]

Historie hospodářstvíEditovat

Poté, co se Madrid v 16. století stal hlavním městem Španělska, byl spíše centrem spotřeby než výroby a obchodu. Ekonomická činnost z velké části spočívala na zásobování rychle rostoucího města, včetně královské rodiny a vlády. Vznikaly společnosti v oblastech bankovnictví a vydavatelství.

Španělská národní banka je jednou z nejstarších evropských centrálních bank. Založena byla v roce 1782 pod názvem Banco National de San Carlos. V roce 1829 byla přejmenována na Banco Español de San Fernando a v roce 1856 na současný název Banco de España.[42] Její sídlo se nachází na ulici Calle de Alcalá. Madridská burza cenných papírů byla slavnostně otevřena 20. října 1831.[43] Jejím srovnávacím indexem je IBEX 35.

Až do 20. století se průmyslový sektor ve velkém nevyvinul, ale později se začala rychle rozrůstat, zejména během španělského ekonomického zázraku v 60. letech 20. století ke konci Francova režimu. Ekonomika města se tehdy soustředila na výrobní průmysl, konkrétně průmyslová odvětví související s motorovými vozidly, letadly, chemikáliemi, elektronickými zařízeními, léčivy, potravinami, tištěnými materiály a koženým zbožím.[44]

Průmyslový sektor se postupně značně rozšířil a diverzifikoval, díky čemuž se Madrid stal druhým průmyslovým centrem ve Španělsku. Ekonomice města však nyní stále více dominuje sektor služeb. Akciový trh v Madridu je třetím největším akciovým trhem v Evropě. Index IBEX 35 vyhodnocuje akcie 35 nejcennějších společností právě na madridské burze.

MédiaEditovat

 
Studia RTVE

Madrid je důležitým centrem filmové a televizní produkce, která je distribuována po celém španělsky mluvícím světě i mimo něj. Madrid je často vnímán jako vstupní bod na evropský mediální trh pro latinskoamerické mediální společnosti a naopak jako vstupní bod na latinskoamerické trhy pro evropské společnosti.[45] V Madridu sídlí společnosti jako Radiotelevisión Española, Atresmedia, Mediaset España Comunicación a Movistar+.Ty produkují četné filmy, televizní pořady a seriály, které jsou celosvětově distribuovány na různých platformách. Od roku 2018 také existuje madridské produkční centrum Netflixu. V roce 2019 zaměstnával filmový a televizní průmysl v Madridu 19 000 lidí (44 % lidí ve Španělsku pracujících v tomto odvětví).[46]

RTVE, veřejnoprávní španělská rozhlasová a televizní společnost, sídlí v Madridu. Zde také sídlí vedení jednotlivých stanic (La 1, La 2, Clan, Teledeporte, 24h, TVE Internacional, Radio Nacional de España), Skupina Atresmedia sídlí v nedalekém městě San Sebastián de los Reyes. Největší společnost zabývající ve Španělsku zabývající se mediální produkcí Mediaset España Comunicación sídlí v obvodu Fuencarral-El Pardo. Podíl sledovanosti kanálů těchto největších třech společnosti činí 80 %.[47]

V Madridu také sídlí většina internetových a tištěných médií ve Španělsku. Redakce mnohých časopisů a publikací také sídlí ve španělské metropoli.[47] Jako příklad lze uvést El País, El Mundo, La Razón, Marca, ¡Hola!, Diario AS, El Confidencial a Cinco Días. Španělská mezinárodní tisková agentura EFE sídlí v Madridu od svého založení v roce 1939. Druhou španělskou tiskovou agenturou je soukromá Europa Press, založená roku 1953.

Cestovní ruchEditovat

 
Madrid de los Asturias, část města s domy z éry Habsburků

Madrid je sídlem Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) a Mezinárodního veletrhu cestovního ruchu (FITUR).

V roce 2018 město navštívilo 10,21 milionu turistů. 53,3 % z nich pocházelo ze zahraničí. Největší podíl zahraničních turistů pochází ze Spojených států amerických, které jsou následovány Itálií, Francií, Spojeným královstvím a Německem. V roce 2018 ve městě fungovalo 793 hotelů s kapacitou 85 418 míst ve 43 816 pokojích. K roku 2018 v Madridu působilo také 20 217 turistických apartmánů.[48]

Nejnavštěvovanějším muzeem bylo Muzeum královny Sofie se 3,8 miliony návštěvníky v roce 2018. Do tohoto čísla jsou započítány všechny tři pobočky. Museo del Prado tentýž rok přivítalo 2,8 milionu návštěvníků a Muzeum Thyssenů-Bornemiszů přes 900 tisíc návštěvníků.[48]

Po roce 2010 vedl nárůst turistických bytů v centru města ke zvýšení cen nájemného, ​​což vytlačilo místní obyvatele z centra města.[49] Většina turistických apartmánů v Madridu (50–54 %) se nachází ve obvodu Centro.[50] Ve čtvrti Sol (část obvodu Centro) slouží 3 z 10 domů jako apartmány a 2 z 10 jsou uvedeny v nabídce na Airbnb.[50] V dubnu 2019 schválilo zastupitelstvo plán, který měl v úmyslu tuto praxi regulovat a výrazně omezit počet turistických apartmánů. Norma prosadila požadavek na samostatný přístup do těchto bytů z ulice.[51] Po změně vládnoucí koalice v červnu 2019 však nová městská správa plánuje nařízení zrušit.[52]

Kvalita životaEditovat

Průměrné příjmy domácností jsou 12 % nad španělským průměrem. Podíl osob ohrožených chudobou v roce 2010 činil 15,6 %, což je více než 13,0 % v roce 2006. Tato čísla jsou však nižší průměr v celém Španělsku, který dosahuje 21,8 %. Podíl obyvatel klasifikovaných jako bohatí byl 43,3 %, což je mnohem více než v celém Španělsku, kde tato míra činila 28,6 %.

Spotřeba obyvatel Madridu byla negativně ovlivněna rušením pracovních míst a úspornými opatřeními, včetně zvýšení daně z obratu z 8 % na 21 % v roce 2012.

Přestože ceny rezidenčních nemovitostí od roku 2007 klesly o 39 %, průměrná cena obytných prostor v roce 2014 činila 2 375,6 eur za metr čtverečný. V seznamu 22 evropských metropolí jsou tedy madridské nemovitosti druhé nejdražší (po těch londýnských).

DopravaEditovat

SilničníEditovat

 
Vnitřní dálniční okruh Madridu v noci (M-30)

V Madridu se křižují nejdůležitější silnice Španělska. Ty vedou radiálně do všech částí země. Tento systém vznikl již v roce 1720 dle nařízení krále Filipa V. Španělského.[53] V současnosti vede z Madridu 7 hlavních dálnic:

Kvůli velkému množství dopravy byly paralelně s hlavními dálnicemi vybudovány nové zpoplatněné dálnice. Jedná se o R-2, R-3, R-4 a R-5. Ty měly poskytnout placenou alternativu k často přeplněným bezplatným hlavním dálnicím. S výjimkou R-3 však nekončí na křižovatce s nejvnitřnějším okruhem M-30, protože R-2 a R-5 končí na středním okruhu M-40 a R-4 na vnějším M-50.

Madridská silniční síť zahrnuje také čtyři okružní dálnice v různých vzdálenostech od centra. Vnitřní silniční okruh M-30, je jediný, který celý vede uvnitř madridských městských hranic. Vlastníkem je město. Jedná se o nejrušnější španělskou silnici, je známá svými dopravními zácpami. Významná část vede pod zemí paralelně s řekou Manzanares. Úseky v tunelu jsou delší než 6 km a mají 3 až 6 jízdními pruhy v každém směru.

Druhý silniční okruh, M-40, který vlastní stát, zasahuje i do území okolních obcí. I část tohoto okruhu vede kvůli přírodní rezervaci pod zemí. M-45 spojuje okruhy M-40 a M-50. M-50 je vnějším půlkruhem města. Jeho úplně dokončení se neplánuje.

V centrální nízkoemisní zóně Madridu jsou od roku 2018 neelektrická (nehybridní) vozidla kromě těch vlastněných rezidenty.[54] Znečištění v oblasti po zákazu kleslo.[54] V roce 2016 bylo oznámeno, že Madrid během příští dekády zastaví používání všech osobních a nákladních automobilů s dieselovým pohonem.[55]

V roce 2018 byly madridské silnice nejbezpečnější v celém Španělsku s pouhými 18 dopravními nehodami na milion obyvatel.[56]

ŽelezničníEditovat

 
Nádraží Atocha

Madrid je vedle Tokia a Paříže jedním ze tří největších uzlů vysokorychlostní železnice na světě. Je ústředním bodem španělské vysokorychlostní železniční sítě Alta Velocidad Española (AVE), která byla slavnostně otevřena v roce 1992. Tehdy byl zahájen provoz na úseku z Madridu do Sevilly. Nyní existuje asi 2 900 km tratí sítě AVE. Ty spojují Madrid s Barcelonou, Málagou, Sevillou, Valencií, Valladolidem, Zaragozou a 11 dalšími hlavními městy provincií. Mezi dvěma hlavními nádražími Atocha a Chamartín byl vybudován tunel. Nádraží Atocha bylo navíc ještě rozšířeno. Paprsčitý charakter sítě zesílil význam španělské metropole jako dopravního uzlu. Například jízdní doba do Barcelony a Sevilly jsou pouhé 2 hodiny a 30 minut. Spojení se ještě vylepší po otevření tratí do Asturie, Baskicka a Extremadury.[57] V roce 2011 využilo vlaky AVE asi 23 milionů cestujících. Po otevření linky do Sevilly se podíl cest vlakem mezi těmito dvěma městy zvýšil ze 14 % na 50 %, zatímco podíl letecké dopravy klesl z 11 % na 4 % a podíl silniční ze 75 % na 46 %.[57]

LeteckáEditovat

 
Letiště Madrid-Barajas

Letiště Adolfa Suaréze Madrid-Barajas je nejrušnějším letištěm Španělska. Je také domovským letištěm společnosti Iberia Airlines. Je důležité pro ekonomiku města, jedná se o největší firmu v Madridu. Podle odhadů vytváří 44 000 pracovních míst přímo a 210 000 nepřímo. Slouží taktéž jako letecký vstupní bod na Pyrenejský poloostrov nejen z Evropy, ale i Ameriky a zbytku světa.

V roce 2019, posledním roce před pandemií covidu-19, odbavilo přes 61 milionů cestujících a přes 550 tisíc tun nákladu.[58] V roce 2013 tvořili 70 % pasažérů mezinárodní cestující.[59] Počty cestujících z něj v roce 2019 činily největší a nejrušnější španělské letiště. Ve stejném roce bylo 29. nejrušnější letiště světa a páté nejrušnější letiště Evropy.[60] Podíl mezinárodní letecké nákladní dopravy přes Madrid-Barajas představuje 83,4 % veškeré nákladní dopravy přes Španělsko.[59]

Nový čtvrtý terminál výrazně snížil zpoždění a zdvojnásobil kapacitu letiště na více než 70 milionů cestujících ročně. Byly také vybudovány dvě další vzletové a přistávací dráhy, díky nimž je Madrid-Barajas čtyřdráhové letiště, které zvládne odbavit 120 letů za hodinu.[59]

Letiště se nachází v rámci území města, 9 km od městské finanční čtvrti a 13 km severovýchodně od Puerta del Sol, historického centra Madridu. Dobré spojení s centrem města zajišťuje dálnice a metro. Název letiště přejalo od přilehlé čtvrti Barajas.

Uzavřené letiště Ciudad Real mělo být druhým letištěm pro město. S centrem je s ním spojeno vysokorychlostní železnicí, protože leží dále od města. Dalším drobným téměř nevyužívaným letištěm je letiště Cuatro Vientos (LECU). Nedaleko města se nacházejí ještě vojenské letecké základny Getafe a Torrejón.

 
Souprava metra ve stanici Chamartín

Městská hromadnáEditovat

Páteřním dopravním prostředkem Madridu je metro, které obsluhuje nejen oblast hlavního města, ale i jeho metropolitní území. Směrem na jih a jihozápad propojuje se středem města i nově zbudované obytné zóny.

Metro doplňuje autobusová doprava, která je provozována i v noci. Historicky byly v Madridu provozovány také tramvaje a ještě dříve také omnibusy. Pro dopravu do větších vzdáleností slouží příměstská železnice s názvem Cercanías. Železniční síť města i příměstských oblastí je relativně hustá.

Město a jeho pamětihodnostiEditovat

 
Městská radnice – Palacio de Cibeles (dříve Palacio de Comunicaciones)

Centrum města se vyznačuje širokými třídami s pruhy zeleně, velkými kruhovými náměstími a velkým počtem pompézních staveb, nejen renesančního stylu, ale i zcela hypermoderně vypadajících mrakodrapů.

Na západním okraji historického centra se nachází královský palác Palacio Real. Roku 852 zde nechal arabský emír Muhammad I. postavit tzv. Alcázar – pevnostní palác nazývaný Madžrít. Po reconquistě v 11. století používali křesťanští panovníci palác jako lovecký zámek. Z jeho jména Madžrít se posléze vyvinulo jméno města Madrid. Roku 1561 se stal Madrid hlavním městem Španělska a maurský palác sloužil až do roku 1734 jako královské sídlo. Po jeho vyhoření byla stavba nahrazena novým zámkem Palacio Real, který je přibližně desetkrát větší než londýnský Buckinghamský palác. Řada jeho sálů s nástropními freskami, zlaceným štukováním a lustry o hmotnosti téměř 100 kg se zdá být až nekonečná. Ke skvostům paláce patří sály Trůnní, Gaspariniho a Porcelánový. Španělský král používá tuto monumentální stavbu již jen k reprezentačním účelům. Královský palác patří k nejmonumentálnějším a nejhezčím stavbám města. Je obklopen parky, jako je Casa de Campo, Jardin de Sabatini nebo park atrakcí Parque de Atracciones. Naproti paláci stojí jeden z největších kostelů města, katedrála Virgen de la Almudena.

Blízko centra se nachází obrazárna Museo del Prado, kde je nejen možné zhlédnout některé habsburské panovníky, ale také jedinečnou sbírku šesti tisíc malířských děl mistrů z celé Evropy. Společně s nedalekými galeriemi Museo Reina Sofía a Museo Thyssen-Bornemisza tvoří tzv. zlatý trojúhelník umění nabízející veledíla z celých dějin evropského výtvarného umění. Nedaleko obrazáren se nachází rozlehlý park Retiro. Východní část centra města je od roku 2021 chráněna jako památka světového kulturního dědictví UNESCO pod názvem Paseo del Prado a park Retiro, „krajina umění a vědy“.

Plaza de España je obdélníkové náměstí s parčíkem a pomníkem Miguela de Cervantese a jeho románových postav Dona Quijota a Sancho Panzy. V parku se nacházejí různé vodní plochy. Na náměstí Plaza Mayor, které patří k nejkrásnějším náměstím v Madridu, přihlížela dříve vrchnost ze svého balkónu popravám, býčím zápasům a upalovaní kacířů.

Jedním ze symbolů města se stala socha El oso y el Madroño, která se nachází na náměstí Puerta del Sol. Tato socha, pocházející z druhé poloviny 20. století z dílny sochaře Antonia Navarra Santafé, zobrazuje medvěda pojídajícího plody planiky – rostliny podobné jahodníku. Populární socha tak reflektuje znak města, který tvoří právě obraz medvěda pojídajícího planiku na modrém hvězdnatém pozadí.

V muzeu Museo Arqueológico Nacional je možno zhlédnout velký počet exponátů od začátků lidstva přes dobu bronzovou, staré Egypťany, iberské národy, Řeky a Římany až po středověk. Zajímavá je hlavně egyptská mumie kněžky v sarkofágu, socha zvaná Dáma z Elche a také kopie celé jeskyně Altamira, která je přístupná ze zahrady. Další zajímavou připomínkou starověkých civilizací je egyptský chrám Debod, který se nachází v Parque del Oeste nedaleko Královského paláce.

Životní prostředíEditovat

Madrid je město s největším počtem stromů na obyvatele a nachází se zde nejdelší stromořadí na světě po Tokiu.[kde?][zdroj?] V tomto stromořadí roste 248 000 stromů. Od roku 1997 se zeleň rozrostla o 16 %. V současnosti tvoří zeleň 8,2 % území Madridu.


Pohled na Madrid z vrchu Cerro de Buenavista

SochařstvíEditovat

Madridské ulice jsou učiněným muzeem venkovního sochařství. Mnoho částí parku Buen Retiro je krásnou sochařskou scenérií, především díky památníku Alfonse XII. a soše Fuente del Ángel Caído

SportEditovat

Fotbalové týmyEditovat

Basketbalové týmyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Madrid na anglické Wikipedii.

  1. a b Národní statistický institut: Municipal Register of Spain of 2022. 16. května 2022. Dostupné online.
  2. ec.europa.eu [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  3. Madrid | History, Population, Climate, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  4. GaWC - The World According to GaWC. www.lboro.ac.uk [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  5. VARELA, Adrián Francisco. 7 cifras sorprendentes sobre la economía de Madrid: PIB, riqueza per cápita, inversión extranjera o tejido empresarial. Business Insider España [online]. 2019-05-08 [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. (španělsky) 
  6. Mastercard USA | A Global Payment Technology Solutions Company. www.mastercard.us [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. a b c The Routledge handbook of Spanish in the global city. Milton Park, Abingdon, Oxon: [s.n.] 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-1-317-50674-4, ISBN 1-317-50674-X. OCLC 1109157825 
  8. Copenhagen tops Monocle's ’most liveable cities’ list for the fifth time. Wonderful Copenhagen [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  9. Madrid's Palacio de Cibeles Renovated Into Jaw-Dropping CentroCentro Cultural Center [online]. 2011-05-31 [cit. 2023-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  10. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2021-09-17 [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  11. ALCAIDE, Soledad. Los primeros madrileños llegaron hace 500.000 años. El País. 2006-06-12. Dostupné online [cit. 2023-02-01]. ISSN 1134-6582. (španělsky) 
  12. ÁLVAREZ, Pilar; SÁNCHEZ, Esther. Hallado un taller paleolítico de más de 200.000 años en Vicálvaro. El País. 2013-06-21. Dostupné online [cit. 2023-02-01]. ISSN 1134-6582. (španělsky) 
  13. Madrid, antes de ser Madrid. web.archive.org [online]. 1999-10-02 [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  14. España.. Madrid: Espasa-Calpe volumes <2, 4-5> s. Dostupné online. ISBN 84-239-6269-5, ISBN 978-84-239-6269-3. OCLC 20145030 
  15. PARSONS, Deborah L. A cultural history of Madrid : modernism and the urban spectacle. Oxford: Berg 1 online resource (xiii, 129 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-84520-622-2, ISBN 1-84520-622-3. OCLC 648757465 
  16. RUIZ, José Luis García. Madrid en la encrucijada del interior peninsular, c. 1850-2009. Historia Contemporánea. 2011, čís. 42. Dostupné online [cit. 2023-02-01]. ISSN 2340-0277. DOI 10.1387/hc.4709. (španělsky) 
  17. a b RUIZ, José Luis García. Madrid en la encrucijada del interior peninsular, c. 1850-2009. Historia Contemporánea. 2011, čís. 42. Dostupné online [cit. 2023-02-01]. ISSN 2340-0277. DOI 10.1387/hc.4709. (španělsky) 
  18. RUIZ, José Luis García. Madrid en la encrucijada del interior peninsular, c. 1850-2009. Historia Contemporánea. 2011, čís. 42. Dostupné online [cit. 2023-02-01]. ISSN 2340-0277. DOI 10.1387/hc.4709. (španělsky) 
  19. a b https://dialnet.unirioja.es/descarga/articulo/2954677.pdf
  20. Madrid. web.archive.org [online]. 2007-12-18 [cit. 2023-02-02]. Dostupné online. 
  21. https://web.archive.org/web/20200623030555/http://umer.es/wp-content/uploads/2015/05/n41.pdf
  22. MICHONNEAU, Stéphane. Paisajes de guerra Huellas, reconstrucción, patrimonio (1939-años 2000). [S.l.]: Casa de Velázquez 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-84-9096-229-9, ISBN 84-9096-229-4. OCLC 1235825474 
  23. https://academica-e.unavarra.es/bitstream/handle/2454/32133/HSJ_geografia_25_2018.pdf
  24. LLAMAS, M. El sueño olímpico costó 2.000 euros a cada contribuyente madrileño. Libre Mercado [online]. 2013-09-09 [cit. 2023-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky) 
  25. ÁVILA LÓPEZ, Enrique. Modern Spain. Santa Barbara, California: [s.n.] xx, 427 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-61069-600-5, ISBN 1-61069-600-X. OCLC 900016765 
  26. https://www.madrid.es/UnidadesDescentralizadas/UrbanismoyVivienda/Urbanismo/PGOUM/Publicaciones/DocTexto/AV_DIAGNOSTICO_vol2.pdf
  27. https://www.aemet.es/documentos/es/conocermas/recursos_en_linea/publicaciones_y_estudios/publicaciones/MapasclimaticosdeEspana19812010/MapasclimaticosdeEspana19812010.pdf
  28. METEOROLOGÍA, Agencia Estatal de. Madrid, Retiro: Madrid, Retiro - Absolute extreme values - Selector - State Meteorological Agency - AEMET - Spanish Government. www.aemet.es [online]. [cit. 2023-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  29. METEOROLOGÍA, Agencia Estatal de. Madrid Aeropuerto: Madrid Aeropuerto - Valores extremos absolutos - Selector - Agencia Estatal de Meteorología - AEMET. Gobierno de España. www.aemet.es [online]. [cit. 2023-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky) 
  30. Observatorios de Madrid registraron espesores de nieve de entre 50 y 60 cms. La Vanguardia [online]. 2021-01-10 [cit. 2023-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky) 
  31. Population statistics at regional level. ec.europa.eu [online]. [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. https://www.ine.es/intercensal/intercensal.do;jsessionid=166A6905279D819AE5847A6BB20B7492.intercensal01?search=1&cmbTipoBusq=0&textoMunicipio=Madrid&btnBuscarDenom=Submit+selection
  33. TELEMADRID. Crece un 6% la población extranjera en Madrid hasta llegar al 21,5%. Telemadrid [online]. 2018-08-10 [cit. 2023-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky) 
  34. El éxodo venezolano empuja a Madrid a su récord histórico de población extranjera. abc [online]. 2019-04-17 [cit. 2023-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky) 
  35. Población extranjera en la ciudad de Madrid (por nacionalidad) - Ayuntamiento de Madrid. www.madrid.es [online]. [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (španělsky) 
  36. España experimenta retroceso en catolicismo - El Mundo - Mundo Cristiano - CBN.com. web.archive.org [online]. 2015-07-17 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. 
  37. http://datos.cis.es/pdf/Es3253marMT_MMadrid_A.pdf
  38. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2012-05-04 [cit. 2023-02-04]. Dostupné online. 
  39. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2019-09-02 [cit. 2023-02-04]. Dostupné online. 
  40. a b c d e f Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2019-09-02 [cit. 2023-02-04]. Dostupné online. 
  41. El paro bajó en Madrid el 10,06% en el segundo trimestre. La Vanguardia [online]. 2018-07-26 [cit. 2023-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky) 
  42. https://web.archive.org/web/20190605135655/https://www.bde.es/f/webbde/SES/Secciones/Publicaciones/PublicacionesSeriadas/EstudiosHistoriaEconomica/Files/roja73e.pdf
  43. ELECONOMISTA.ES. Fechas clave en la historia de la Bolsa de Madrid - elEconomista.es. www.eleconomista.es [online]. [cit. 2023-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky) 
  44. Overview: Economy - Madrid, Spain - Expatriation Expatriate International - Easy Expat. web.archive.org [online]. 2008-08-30 [cit. 2023-02-04]. Dostupné online. 
  45. AV451, Redacción. La productora argentina Azteka Films abrirá oficina en Madrid a finales de año [online]. 2019-09-10 [cit. 2023-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky) 
  46. España, la nueva meca industrial de la televisión. abc [online]. 2019-04-06 [cit. 2023-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky) 
  47. a b Madrid concentra el poder mediático en España. www.lavanguardia.com [online]. [cit. 2023-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  48. a b Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2019-07-16 [cit. 2023-02-04]. Dostupné online. 
  49. CLEMENTE, J. A. Aunión, Yolanda. How tourist apartments are hurting Madrid’s neighborhoods. EL PAÍS English Edition [online]. 2018-02-26 [cit. 2023-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  50. a b MENDOZA, Sofía Pérez. MAPAS | Tres factores que convierten a Lavapiés en un área vulnerable al aumento de pisos turísticos. elDiario.es [online]. 2017-10-24 [cit. 2023-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky) 
  51. RODRÍGUEZ-PINA, Gloria. El Ayuntamiento de Madrid aprueba la normativa que cerrará más de 10.000 pisos turísticos. El País. 2019-03-27. Dostupné online [cit. 2023-02-04]. ISSN 1134-6582. (španělsky) 
  52. Almeida estudia eliminar la exigencia de que los pisos turísticos en Madrid tengan un acceso diferenciado al de los vecinos. ELMUNDO [online]. 2019-08-30 [cit. 2023-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky) 
  53. https://web.archive.org/web/20200221203123/http://www.madrid.org/bvirtual/BVCM000078.pdf
  54. a b In Madrid, a Car Ban Proves Stronger Than Partisan Politics. Bloomberg.com. 2019-07-24. Dostupné online [cit. 2023-02-04]. (anglicky) 
  55. Four major cities move to ban diesel vehicles by 2025. BBC News. 2016-12-02. Dostupné online [cit. 2023-02-04]. (anglicky) 
  56. ESPINOSA, Juan Carlos; LEMA, Marcos. La carretera mata más en la España vacía. El País. 2019-09-28. Dostupné online [cit. 2023-02-04]. ISSN 1134-6582. (španělsky) 
  57. a b https://www.madrid.es/UnidadesDescentralizadas/UDCObservEconomico/EstructuraEconomica/ESTRUCTURAECONOMICADELACIUDADDEMADRID.pdf
  58. Informes anuales. www.aena.es [online]. [cit. 2023-02-05]. Dostupné online. 
  59. a b c https://web.archive.org/web/20150128114508/http://www.madrid.es/UnidadesDescentralizadas/UDCObservEconomico/BarometroEconomia/2014/tercer%20trimestre/BAROMETRO%20ECONOMIA%2041%20V4.pdf
  60. https://www.panynj.gov/content/dam/airports/statistics/statistics-general-info/annual-atr/ATR2019.pdf

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat