Brazílie

stát v Jižní Americe

Brazilská federativní republika (República Federativa do Brasil) je federativní republika, největší a nejlidnatější stát Jižní Ameriky. Na severu sousedí s Francouzskou Guyanou, Surinamem, Guyanou, Venezuelou a Kolumbií; na západě s Peru, Bolívií a Paraguayí, na jihu s Argentinou a Uruguayí.

Brazilská federativní republika
República Federativa do Brasil
vlajka Brazílie
vlajka
znak Brazílie
znak
Hymna: Hino Nacional Brasileiro
Geografie

Brazil (orthographic projection).svg Poloha Brazílie

Hlavní město: Brasília
Rozloha: 8 511 965 km² (5. na světě)
z toho 0,65 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Pico da Neblina (2994 m n. m.)
Časové pásmo: -2 až -5
Poloha: 11° j. š., 53° z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 207 353 391 (5. na světě, 2017)
Hustota zalidnění: 23,6 ob. / km² (182. na světě)
HDI: 0,813 (vysoký) (70. na světě, 2009)
Jazyk: portugalština
Náboženství: římští katolíci 65 %,
protestanti 22 %
Státní útvar
Státní zřízení: prezidentská federativní republika
Vznik: 7. září 1822 (nezávislost na Portugalsku)
Prezident: Michel Temer
Viceprezident: (není)
Měna: Brazilský real (BRL)
HDP/obyv. (PPP): 15 391[1] USD (77. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 076 BRA BR
MPZ: BR
Telefonní předvolba: +55
Národní TLD: .br
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Na území Brazílie se rozkládá největší tropický deštný les na světě – Amazonský prales. Brazílie byla v minulosti největší kolonií Portugalska a portugalština je zde také úředním jazykem. Metropolí Brazílie je město Brasília, plánovitě vybudovaná v letech 1956–1960 v brazilském vnitrozemí. Největším městem s 10 milióny obyvatel je São Paulo. V letech 1956–1961 byl brazilským prezidentem potomek českých přistěhovalců Juscelino Kubitschek.

Obsah

Původ vlajkyEditovat

Vlajka má zelený podklad. V jejím středu je žlutý zkosený čtverec a na něm modrá planetka s nápisem ORDEM E PROGRESO (česky řád a pokrok). Na modré planetce je také 27 hvězd které mají symbolizovat spolkové státy a federální distrikt. Jde o hvězdy 9 souhvězdí, viditelných v Rio de Janeiru 15. listopadu 1889. Zelená má na vlajce symbolizovat pralesy kterými je Brazílie na severu pokryta a žlutá má symbolizovat bohatství konkrétněji zlato které bylo důvodem ke vzniku mnoha velkých měst.

DějinyEditovat

Související informace naleznete také v článku Dějiny Brazílie.
 
Portugalský princ Pedro vyhlašuje roku 1822 nezávislost Brazílie na Portugalsku

Jeden z nejstarších lidských ostatků nalezených v Severní a Jižní Americe - lebka ženy nazvaná Luzia - byly nalezeny v oblasti Pedro Leopoldo v státě Minas Gerais a poskytly důkazy o lidské přítomnosti nejméně 11 000 let do minulosti.[2][3] Nejstarší keramika nalezená na západní polokouli byla vykopána v povodí Amazonky v Brazílii a radiokarbonovou metodou bylo odhadnuto její stáří na 8000 let. Keramika byla nalezena nedaleko města Santarém a poskytuje důkaz, že oblast tropického pralesa podporoval komplexní prehistorickou kulturu.[4]

V roce 1500 přistál na brazilském pobřeží portugalský kapitán Pedro Álvares Cabral a od roku 1532 začala portugalská kolonizace. Skupiny průzkumníků, nazývané bandeiras, pronikaly v 17. století do vnitrozemí a roku 1637 Pedro Teixeira jako první Evropan proplul po celé délce řeku Amazonku. Nálezy zlata a diamantů ve státě Minas Gerais na přelomu 17. a 18. století přilákaly do země statisíce Portugalců a urychlily kolonizaci brazilského vnitrozemí. Za napoleonských válek roku 1807 uprchl do Brazílie portugalský dvůr v čele s králem Janem VI., který zde vládl 13 let.

V roce 1815 byla zrušena kolonie a vyhlášeno Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarve. 7. září 1822 vzniklo nezávislé Brazilské císařství. Ve 30. letech povstání Cabanagem proti vládnoucí bílé vrstvě v provincii Grão-Pará otřáslo autoritou státu a způsobilo vylidnění regionu. Po vítězství v paraguayské válce roku 1870 Brazílie anektovala část regionu Mato Grosso. V roce 1888 Brazílie oficiálně zrušila otroctví. Dne 15. listopadu 1889 byla svržena monarchie a vyhlášena federativní republika. Po vzoru USA byla roku 1891 přijata ústava a vyhlášeny Spojené státy brazilské.

 
Protest tří milionů Brazilců proti prezidentce Rousseffové 13. března 2016.[5]

Brazilský prezident českého původu Juscelino Kubitschek založil roku 1960 nové hlavní město Brasília, které stojí v centru země. V roce 1964 po svržení prezidenta Goularta převzala moc v zemi vojenská junta, která vládla až do roku 1985 a v rámci Operace Condor se podílela na vraždách a únosech odpůrců režimu.

Collor de Mello vládl od roku 1990 jako první brazilský prezident zvolený v přímé volbě od éry vojenské diktatury. V letech 2003 až 2011 byl prezidentem populární Lula da Silva, který prováděl umírněnou levicovou politiku. V roce 2016 se v Riu de Janeiro uskutečnily Letní olympijské hry, které jsou zároveň první olympijské hry jež se odehrály v Jižní Americe.

V roce 2014 vypukl obří korupční skandál, který je považován za největší v brazilské historii, týkající se manipulování zakázek státní energetické společnosti Petrobras.[6] V srpnu 2016 soud schválil vyšetřovaní bývalého prezidenta Luly da Silvy a Dilmy Rousseffové, která byla sesazena z prezidentské funkce v roce 2016.[7] V dubnu 2017 začalo vyšetřování 71 poslanců a devítí ministrů vlády prezidenta Temera.[8] V červnu 2017 byl z přijímání úplatků obviněn prezident Michel Temer.[9]

GeografieEditovat

Brazílie je se svou rozlohou 8 511 965 km² pátou největší zemí světa, 15,6× větší než Francie.

PovrchEditovat

 
Topografická mapa Brazílie
 
Národní park Serra dos Órgãos
 
Amazonka a její přítoky

Území Brazílie tvoří tři velké geomorfologické celky. Na severu zasahuje do území malá část Guyanské vysočiny, kde se také nachází nejvyšší hora Brazílie Pico da Neblina, která měří 2 994 metrů. Na severu země je Amazonská nížina a na východě a jihovýchodě rozsáhlá Brazilská vysočina. Obě vysočiny jsou vyzdvižené zbytky nejstarší geologické jednotky Jižní Ameriky – Brazilského štítu na moři.

VodstvoEditovat

Největší řekou země a celého světa je Amazonka s délkou 7 062 kilometrů. Jak veletok na území Brazílie sílí, dokazují údaje o šířce jeho koryta. U Iquitosu v Peru je široké 4 km, před Manausem 10 km, po soutoku s Río Negrem již 20 km a před ostrovem Marajó 80 km. Největšími levými přítoky jsou řeky Içá, Jarupá a Río Negro, pravými Juruá, Purus, Madeira, Tapajós, Xingu a na jihu ostrova Marajó ústí Tocantins s přítokem Araguaia. V samostatné Amazonce se směrem k břehům snižuje rychlost proudění v hlavním korytě a nanášením materiálu vznikají agradační valy. Jih Brazílie odvodňuje veletok Paraná s největším přítokem Paraguay. V celé oblasti je velké množství kataraktů a vodopádů, z nichž nejznámějšími jsou vodopády Iguaçu a přehrad Itaipú. Obrovská přehradní nádrž Represa Sobradinho je na řece São Francisco, která ústí na severovýchodě do Atlantského oceánu. Na jihu při Atlantském pobřeží jsou lagunová jezera Lagoa dos Patos a Lagoa Mirim. Z východní strany je Brazílie omývána Atlantským oceánem a délka pobřeží je 7 491 km. Největším brazilským souostrovím v Atlantiku je Trindade a Martim Vaz s rozlohou 10,4 km².

BiotaEditovat

Brazilské území lze rozdělit do šesti základních biomů - Amazonie, Pantanal, Cerrado, Pampa, Caatinga a Atlantický les.[10] Národní parky v Brazílii (v roce 2015 jich bylo 71) zaujímají necelá 3 % rozlohy státu.

PodnebíEditovat

Většina území je pod vlivem tropického, vlhkého a teplého podnebí, které se vyznačuje vysokými teplotami a značnými srážkami, ty jsou z poloviny přinášeny od Atlantského oceánu a z poloviny se tvoří výparem.

Město Manaus (Amazonie) má vysoké teploty po celý rok. Srážky jsou vydatné, pouze od června do září prší méně než po zbytek roku. Hlavní město Brasília i Rio de Janeiro mají tropické podnebí, ale s výraznějším obdobím sucha než Manaus. Dále na jihu je potom podnebí mírné.

Nejsušší oblastí je severovýchodní vnitrozemí, kde ročně průměrně naprší jen 250 mm. V této oblasti Brazílie jsou častá krutá sucha. Teplota na severovýchodě jsou v průměru 28 °C. V jižních náhorních rovinách 16 °C.

V Brazílii trvá zima od června do srpna, na jihu s teplotami mezi 13–18 °C. Léto je zde od prosince do února, kdy se teplota v Rio de Janeiru dostává často i k 40 °C a nespadá pod 30 °C. Od Bahie po Maranho jsou teploty po celý rok kolem 28 °C a je zde také nižší vlhkost než v Rio de Janeiru. Průměrná teplota v Amazonii je 27 °C s vysokou vlhkostí.

V Belému se průměrná teplota pohybuje po celý rok v rozmezí 26 °C a 35 °C a se srážkami 2 111mm. V São Paulu je nejteplejším měsícem únor, kdy teplota je okolo 28 °C přes den a 19 °C v noci. Nejchladnějším měsícem je červen a červenec, kdy teplota přes den je 21 °C a 13 °C v noci.

ZajímavostiEditovat

Podél prahů kataraktů pravých přítoků Amazonky vede pralesem od východu k západu silnice zvaná Transamazonica. V Amazonské nížině se nachází největší enkláva tropického deštného pralesa na světě. Existují názory, že Amazonka byla v minulosti, kdy byla Afrika a Jižní Amerika jeden kontinent, součástí toku Konga, důkazem je podmořský kaňon Konga. Amazonka tehdy tekla obráceně a ústila v nynějším Guayaquilském zálivu v Ekvádoru. Název Amazonka je používán pouze pro část toku od soutoku Marañónu a Ucayali po brazilskou hranici a na území Brazílie od Manausu (Encontro das Águas – soutok s Río Negrem) po ústí. Od pramene po soutok má jména Río Carhuasanta, Apurímac, Ene, Tambo, Ucayali, Amazonas a Solimões. Brazílie je jedinou zemí v Americe, kde se mluví portugalsky.

Politický systémEditovat

EkonomikaEditovat

 
P-51, tžební vež společnosti Petrobras
Související informace naleznete také v článku Ekonomika Brazílie.

Brazílie je největším a nejvýznamnějším státem celého kontinentu a šestou největší ekonomikou světa.[11] Je to průmyslově-zemědělský stát s obrovským nerostným bohatstvím.

Průmysl a těžba surovinEditovat

Z rozsáhlých ložisek nerostných surovin se těží železná ruda, mangan, bauxit, nikl, chróm, wolfram, cín, uhlí, ropa, zemní plyn, zlato, niob, zirkon, diamanty, drahokamy, měď, zinek, fosfáty, grafit, magnezit, sůl a kaolin. Mezi nejdůležitější průmyslová odvětví patří strojírenství (výroba osobních a nákladních automobilů), hutnictví (výroba surového železa, oceli, barevných kovů), petrochemie (rafinerie ropy), chemie (výroba hnojiv, kyselin a plastických hmot), potravinářský, textilní, gumárenský, obuvnický, papírenský a dřevozpracující průmysl. Na výrobě elektrické energie se významnou měrou podílejí vodní elektrárny (92% výroby elektřiny). Největší vodní elektrárny jsou v Itaipú, Tucuruí, Ilha Solteiram, Jupiá, Furnas a Paulo Afonso. Ty využívají obrovského energetického potenciálu řek.

ZemědělstvíEditovat

Zhruba 57 % území Brazílie zaujímají lesy, dále louky a pastviny (22 %) a orná půda (více než 7 %). Zemědělská produkce patří k největším na světě, převládá monokulturní velkovýrobní plantážnictví. Nejdůležitějšími pěstovanými plodinami jsou káva, sisal a pomeranče, ve sklizni těchto plodin zaujímá země 1. místo na světě, rovněž cukrová třtina, maniok, banány, kakao, fazole, sója a oříšky kešu. Dále se sklízí kukuřice, pšenice, rýže, krmné obilí, brambory, batáty, bavlna, palmová jádra, kokosové ořechy, zelenina, podzemnice olejná, réva vinná, ananasy, citróny, mango, papája a tabák. Živočišná výroba je zaměřena především na chov skotu, prasat, ovcí, koní, koz a drůbeže. Významný je rybolov.

Cestovní ruchEditovat

Zemi ročně navštíví na 4 až 5 miliónů návštěvníků. Rio de Janeiro láká turisty světoznámým karnevalem a pláží Copacabana. Dále je známé obrovskou sochou Krista Spasitele.

ObyvatelstvoEditovat

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Brazílie.
 
Hustota osídlení v Brazílii
 
Brazilci na karnevalu ve městě Olinda

Brazilská populace byla podle záznámů v roce 2008 cca 190 milionů obyvatel.[12] (22,31 obyvatele na čtvereční kilometr), s poměrem mužů a žen 0,95:1[13] a 83,75% městského obyvatelstva.[14] Populace je koncentrována především na jihovýchodě (79,8 milionů) a severovýchodě (53,5 milionů). Naopak dvě nejrozsáhléjší oblasti, středozápadní a severní, které dohromady tvoří 64,12% z brazilského území, mají pouze 29 100 000 obyvatel.

EtnografieEditovat

Podle brazilského výzkumu (PNAD) v roce 2008 48,43% populace (asi 92 milionů) sebe označilo jako bělochy; 43,80% (asi 83 milionů) jako Pardo (hnědí), 6,84% (asi 13 milionů) jako černí; 0,58% (asi 1,1 milionů) jako Asiati a 0,28% (asi 536 000) jako domorodci (oficiálně zvaní indígena, domorodý), zatímco 0,07% (asi 130 000) svou rasu neuvedlo.[15]

Řídce osídlená Brazílie v 19. století a v první polovině 20. století přilákala miliony imigrantů, především z Portugalska, Itálie, Španělska, Japonska a Německa. Němci, Japonci a Italové se usazovali nejvíc v jižních státech jako Rio Grande do Sul nebo São Paulo.

V roce 2007 národní indiánská nadace odhadovala, že v Brazílii žije 67 různých izolovaných kmenů. Předpokládá se, Brazílie má největší počet těchto národů na světě.[16]

JazykEditovat

Oficiálním jazykem v Brazílii je portugalština, kterou mluví skoro celá populace a je prakticky jediným jazykem používaným v médiích a v obchodním prostředí.

Kromě portugalštiny se rovněž v některých částech země mluví menšinovými jazyky. Přes 180 indiánských jazyků je používáno v odlehlých oblastech (zbytky Indiánů tvoří malou minoritu) a několik dalších jazyků je možné slyšet od původních obyvatel a přistěhovalců, kteří ještě mluví vlastními jazyky.

Brazilská portugalština je velmi podobná evropské portugalštině z 16. a 17. století s vlivy indiánských a afrických jazyků. V důsledku toho je současný jazyk poněkud odlišný od portugalštiny v Portugalsku a dalších portugalsky mluvících zemí. Tyto rozdíly jsou srovnatelné s rozdílem mezi americkou a britskou angličtinou. V Brazílii jsou mírné regionální rozdíly v přízvuku, slovní zásobě a časování sloves. Přesto díky jednotným médiím a sdělovacím prostředkům mají změny tendenci se snižovat. Co se týče podobnosti se španělštinou, tak v mnoha aspektech jsou si jazyky velmi podobné, ve výslovnosti se však značně liší. Zajímavostí je, že Brazilci spíše porozumí španělsky mluvícím lidem, než je tomu naopak.[17]

Brazílie je jediným portugalsky mluvícím národem jihoamerického kontinentu a právě jazyk patří mezi nejsilnější prvky národní identity odlišující zemi od španělsky mluvících sousedů.[17]

NáboženstvíEditovat

Související informace naleznete také v článku Náboženství v Brazílii.

Dominantní postavení v brazilské společnosti historicky měla a má římskokatolická církev. V posledních desetiletích se však oslabuje v souvislosti s růstem protestantských, zejména pentekostálních církví. Nepatrně přibývá i počet lidí bez vyznání. Zatímco v roce 1970 se tak za římské katolíky považovalo 90 % populace, v roce 2010 to bylo již méně než 65 %. K protestantským církvím se v roce 2000 hlásilo přes 15 % populace, ale roku 2010 to bylo již více než 22 % (nejvíce evangelikální a letniční/pentekostální směry, dále baptisté, adventisté a luteráni. Přes 5 % obyv. se hlásilo k jiným vírám a jen asi 8 % bylo bez vyznání.

KulturaEditovat

KuchyněEditovat

Zobecnění brazilské kuchyně je velmi těžké, jelikož neexistuje jednotná národní kuchyně, ale mnoho regionálních. Každý region si vyvinul vlastní pokrmy v závislosti na oblasti, kultuře a zvykům jak původních obyvatel, tak přistěhovalců. Pokud ovšem existuje jeden pokrm, který je typickým příkladem brazilského vaření, tak je to feijoada. V Rio de Janeiru je obzvláště tento pokrm velmi oblíbený, ačkoliv jednotlivé ingredience jsou velmi atypické a mohou nepřipraveného hosta zaskočit.[17]

Za národní nápoj je považované pivo typu ležák (pilsen), káva a světoznámý brazilský alkohol Cachaça. Stejně jako Rusko má za národní pití vodku, tak v Brazílii je to jednoznačně Cachaça. Jedná se o průzračný alkohol vyrobený z fermentované cukrové třtiny. Cachaça v kombinaci s drcenou limetkou, cukrem, a ledem se stává velmi populárním národním nápojem s názvem caipirinha. Mezi oblíbené nealkoholické nápoje patří Guarana, lahodný šumivý nápoj vyrobený z amazonských bobulí.[17]

SportEditovat

V srpnu roku 2016 proběhly v Rio de Janerio Letní olympijské hry. Brazilská fotbalová reprezentace patří mezi nejúspěšnější na světě a od roku 1958 pětkrát zvítězila na mistrovství světa.

MěstaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brazil na anglické Wikipedii.

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.  
  2. About.com, http://gobrazil.about.com/od/ecotourismadventure/ss/Peter-Lund-Museum.htm
  3. (1999) The Brazil Reader: History, Culture, Politics. Duke University Press, 11–. ISBN 978-0-8223-2290-0. Ověřeno k 12 December 2012. 
  4. Science Magazine, 13 December 1991 http://www.sciencemag.org/content/254/5038/1621.abstract
  5. "Ve 160 městech Brazílie protestovaly proti prezidentce tři milióny lidí". Novinky. 14. března 2016.
  6. "Brazílie je ve varu. Na další hlavu státu padá stín podezření z korupce". iDNES.cz. 18. května 2017.
  7. "Soud schválil vyšetřování Rousseffové a Luly v kauze Petrobras". Deník.cz. 17. srpna 2016.
  8. "Ministři v ohrožení. Soud posvětil vyšetřování v aféře Petrobras". Týden. 12. dubna 2017.
  9. "Brazilského prezidenta obvinili z korupce, hrozí mu dvanáct let". iDNES.cz. 27. června 2017.
  10. Biomas [online]. brazilské Ministerstvo životního prostředí, [cit. 2015-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Brazílie předstihla Británii jako šestá největší světová ekonomika, 27. 12. 2011
  12. 2008 PNAD, IBGE. "População residente por situação, sexo e grupos de idade"
  13. 2008 PNAD, IBGE. "População residente por situação, sexo e grupos de idade"
  14. 2008 PNAD, IBGE. "População residente por situação, sexo e grupos de idade."
  15. 2008 PNAD, IBGE. "População residente por cor ou raça, situação e sexo."
  16. "In Amazonia, Defending the Hidden Tribes," The Washington Post (8 July 2007).
  17. a b c d Cestovní průvodce Ara.cz. Praktické informace při cestě do Brazílie. 24.5.2015.

LiteraturaEditovat

  • KLÍMA, Jan. Dějiny Brazílie. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-261-8.  
  • KLÍMA, Jan. Brazílie. Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-176-0.  
  • SLAVICKÝ, Stanislav. Scénické tradice Latinské Ameriky. Praha : KANT - Karel Kerlický, 2013. 136 s. ISBN 978-80-7437-117-2

Externí odkazyEditovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Brazílie ve Wikimedia Commons
  •   Galerie Brazílie ve Wikimedia Commons
  •   Slovníkové heslo Brazílie ve Wikislovníku
  • Brazílie na OpenStreetMap
  • Brazilské sny o supervelmoci Hospodářské noviny o Brazílii, která možná co nevidět ekonomicky dožene Čínu a Indii; článek z 19. listopadu 2009
  • Statistické informace o Brazílii zpracované Oddělením Public relations a analýz CzechTourism Brazílie z roku 2005
  • Brazílie Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta
  • Brazil - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Brazílie - o českých krajanech [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2002-05-16, [cit. 2011-12-14]. Dostupné online.  
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Brazil Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of Western Hemisphere Affairs. Background Note: Brazil [online]. U.S. Department of State, 2011-03-08, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Brazil [online]. REV. 2011-07-05, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Brasília. Souhrnná teritoriální informace: Brazílie [online]. Businessinfo.cz, 2011-05-10, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (česky) 
  • BURNS, E. Bradford, a kol. Brazil [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky)