Neoliberalismus

Neoliberalismus (řecky neo – nový, nedávný; latinsky liber – svobodný) je termín vytvořený počátkem 20. století, který označuje ideje ekonomického liberalismu a jeho tržní taktiky laissez faire (francouzsky „nechat být“).[1][2] Nejpodstatnější z těchto myšlenek je snižování účasti státu na chodu ekonomiky, čehož chtějí zastánci tohoto směru dosáhnout prostřednictvím privatizace, deregulace ekonomiky, strohostí státního aparátu a sociálního státu, volným trhem, snižováním daní a státních výdajů s cílem posílit roli soukromého sektoru jak v ekonomice, tak celkově ve společnosti.[3] Součástí tohoto myšlenkového směru je apel na individualismus, odpovědnost a samostatnost jednotlivců. Tyto myšlenky a zákony soustřeďující se primárně na tržní ekonomiku představují odklonění od paradigmatu poválečné keynesiánské školy,[4] která trvala v letech 1945 až 1980.[5]

Neoliberalismus se tak vrací k původním idejím liberalismu uvedeného Adamem Smithem v jeho knize Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. V ní ilustruje pomocí metafory „neviditelná ruka trhu“ hnací sílu tržní ekonomiky, kterou je lidská sobeckost, touha jednotlivce bohatnout. Citát z knihy Adama Smithe: „[...], aby její produkt měl co největší hodnotu, sleduje jen svůj vlastní zisk; jako v mnoha jiných případech, vede tu [výrobce] jakási neviditelná ruka, aby napomáhal k dosažení cíle [všeobecného bohatství], o který mu vůbec nejde.”[6] se snaží dokázat, že v ekonomický prospěch všech je dobré, aby jednotlivci, zejména obchodníci, měli možnost se sami prosadit na trhu, k čemuž potřebují neustále zvyšovat kvalitu svých produktů.

Samotná definice a použití termínu „neoliberalismus“ se v průběhu let měnila. Jakožto ekonomická filozofie se neoliberalismus rozšířil mezi evropskými liberály 30. let 20. století, kteří se snažili reformovat klasický liberalismus a najít směr, který by v návaznosti na velkou hospodářskou krizi a ztrátu své popularity, dokázal skloubit svobodný trh a současně přecházet těmto negativním sociálním dopadům. Do obecného povědomí se opět dostal v 80. letech v souvislosti ekonomickými reformami Augusto Pinocheta, kde získal svou negativní konotaci a začal být používán kritiky tržních reforem a laissez faire kapitalismu. Obecně je neoliberální politika spojována s osobnostmi montpelerinské společnosti, teoretiky Friedrichem Hayekem, Miltonem Friedmanem a Jamesem M. Buchananem, a politiky jako Margaret Thatcher, Ronald Reagan a Alan Greenspan.[7]

Osobnosti neoliberalismuEditovat

Nejznámějšími teoretiky neoliberalismu jsou Milton Friedman a Friedrich von Hayek. Oba byli ústředními postavami tzv. montpelerinské společnosti, která sdružovala velké osobnosti politického a ekonomického liberalismu.[8] Všichni byli zastánci klasického liberalismu a v době po velké hospodářské krizi a následující světové válce se snažili vylepšit liberalismus, který těmto krizím nedokázal předejít. Oba v 70. letech obdrželi za svůj přínos ekonomii Nobelovu cenu. Jejich teoretické poznatky předváděla v praxi převážně bývalá premiérka Velké Británie Margaret Thatcherová spolu s bývalým americkým prezidentem Ronaldem Reaganem. Oba politici se museli během jejich volebního období vyrovnat s dopadem keynesiánských ekonomických reforem, které vedly k navýšení státního dluhu. Jak ve Velké Británii, tak ve Spojených státech se tudíž prosazovalo snížení daňové zátěže,[9] nebo privatizace státních podniků.[10] Pro nový politický a ideologický proud se vžilo označení nová pravice. Ta v sobě snoubí princip společenského konzervatismu (neokonzervatismu) a ekonomického liberalismu (neoliberalismu).

Historie neoliberalismuEditovat

První zmínky o užití termínu neoliberalismus sahají až do roku 1898, kdy jej k popsání ekonomických idejí italského ekonoma Maffea Pantaleoniho použil francouzský ekonom Charles Gide.[11]

Neoliberalismus nutně nemusí být výhradním filozofickým směrem užívaným vedením země, v některých případech tomu bylo i naopak. Neoliberalismus lze kombinovat s jinými směry, zejména v případech, kdy tato filozofie zastává pouze ekonomickou teorii ekonomického strategického plánování ve státě. Jako významný příklad z historie lze uvést vládu chilského diktátora Augusta Pinocheta (1973–1990), kdy byl termín hojně užíván mezi členy opozičních stran. Neoliberalismus popisoval tamní nově ekonomické reformy a jejich zastánce (Chicago boys),[12] zatímco faktická vláda byla autoritářského, konzervativního typu. Další fúze více myšlenkových směrů byla pozorovatelná ve Velké Británii během vlády Margaret Thatcherové. Mimo rapidní snižování daní a apelace na individualismus se Margaret Thatcherová snažila zefektivnit produktivitu těžkého průmyslu, zejména těžbu, privatizaci a distancování se od lobbistického vlivu odborů.[13]

V současné době se termín neoliberalismus používá k definování takových ekonomický strategií, které se snaží dosáhnout politiky volného trhu.[14] Teorie neoliberalismu zastává názor, že bez zásahu státu dosáhne trh efektivity, hospodářského růstu, distribuce příjmů a technologického pokroku úplně sám. Jakýkoliv zásah ze strany státu tak může dle neoliberální teorie tyto jevy pouze zhoršit.[15]

KritikaEditovat

Neoliberalismus se setkává z kritikou od akademiků, publicistů i aktivistů z levých i pravých pozic.[16] Thomas Marois a Lucia Pradella uvádí, že ta výrazně narostla pod vlivem velké recese mezi lety 2008–2009.[17]

Podle některých kritiků neoliberalismus upřednostňuje ekonomické ukazatele, jako růst HDP nebo snižování inflace, před sociálními ukazateli, které nelze tak jednoduše kvantifikovat, jako jsou například práva zaměstnanců nebo rovnováha a soudržnost ve společnosti. Toto primární zaměření na ekonomické faktory pak podle kritiků vede k přehlížení jiných společenských ukazatelů a nahrává vykořisťování a sociální nerovnosti.[18] Podle geografů Birche a Siemiatycki způsobuje růst tržní optiky i změnu ve vnímání veřejných statků, jehož vlivem je na věci ve veřejném zájmu čím dál tím více nahlíženo z finančního spíše než ze sociálního pohledu, což dělá těžší prosazovat ideály jako je sociální spravedlnost, rovnost, boj se změnami klimatu či chudobou.[19] Dle marxistického geografa Davida Harveye podporuje neoliberalismus bezohledný individualismus, který je škodlivý pro společenskou solidaritu.[20]

Harley v tomto ohledu spojuje vysoký nárůst kriminality mezi chudými v USA s prosazováním neoliberalismu.[2] Právě „kriminalizace chudoby“ je podle Harleyho způsob, jakým se neoliberalismus vypořádává se společenskou nestabilitou mezi ekonomicky marginalizovanými komunitami.[3] Podle sociologa Loïce Wacquanta je toto výsledkem neoliberálních reforem jako je osekávání sociálního státu a státní podpory v nezaměstnanosti, gentrifikace městských a chudinských čtvrtí, privatizace veřejných služeb, snižování práv a ochrany zaměstnanců skrze deregulaci ekonomiky, prekarizaci a nárůst nízkoplacených pracovních míst skrze snižování či cílenou stagnaci minimální mzdy.[21]

Zpráva Mezinárodního měnového fondu z roku 2016 kritizuje neoliberální politiku za prohlubování ekonomické nerovnosti a globální chudoby.[2] Zpráva konkrétně uvádí, že „je mnoho důvodů, proč tleskat neoliberální agendě“, současně však uvádí, že některé taktiky, primárně volný pohyb kapitálu a fiskální konsolidace, vedli ke „zvětšení nerovnosti“.[22] Někteří akademici dokonce argumentují tím, že některé neoliberální reformy, jako privatizace veřejných služeb a redukce státní sociální podpory, vedly k tomu, že se Švédsko, které má jinak jedny z největších mezd v Evropě, stalo zemí s nejrychleji se prohlubující ekonomickou nerovností ze všech zemí OECD.[23][24]

Podle kritiků vede neoliberální politika k posilování moci korporací na úkor státu (korporatokracie) a zvýhodňuje bohaté a vyšší třídu.[25]

Trhem řízená, neregulovaná ekonomika též podle kritiků znemožňuje boj se změnami klimatu a stojí za degradací životního prostředí.[26]

ReferenceEditovat

  1. VERCELLI, Alessandro. On Neoliberalism: Comments to Mirowski [online]. Dostupné online. 
  2. a b c HAYMES, Stephen; DE HAYMES, Maria Vidal; MILLER, Reuben. The Routledge Handbook of Poverty in the United States. Londýn: Routledge, 2015. ISBN 0415673445. 
  3. a b SPRINGER, Simon; BIRCH, Kean; MACLEAVY, Julie. The Handbook of Neoliberalism. [s.l.]: Routlege, 2016. ISBN 9781138844001. 
  4. PALLEY, Thomas. From Keynesianism to Neoliberalism: Shifting Paradigms in Economics. [s.l.]: Foreign Policy in Focus, 2004. 
  5. VINCENT, Andrew. Modern Political Ideologies. New Jersey: Wiley-Blackwell, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1405154956. S. 339. 
  6. SMITH, Adam. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Praha: Grada Publishing, 2016. ISBN 978-80-86389-60-8. S. 398. 
  7. BOAS, Taylor C.; GANS-MORSE, Jordan. Neoliberalism: From New Liberal Philosophy to Anti-Liberal Slogan. Studies in Comparative International Development. 2009-06-01, roč. 44, čís. 2, s. 137–161. Dostupné online [cit. 2020-08-07]. ISSN 1936-6167. DOI:10.1007/s12116-009-9040-5. (anglicky) 
  8. POWER, Gerald; WEINFURTER, Jaroslav. Thatcherismus v českých zemích: vývoj a recepce. Praha: Libri, 2015. ISBN 978-80-7277-544-6. 
  9. DŽAMOVÁ, Štěpánka. REFORMA DAŇOVÉHO SYSTÉMU USA ZA PREZIDENSTVÍ RONALDA REAGANA. Brno, 2007 [cit. 28. 12. 2017]. diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Robert Jahoda. Dostupné online.
  10. KREUZEROVÁ, Barbora. Byla Thatcherová pro britskou ekonomiku přínosem? Názory se různí. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 9. 4. 2013 [cit. 27.11.2017]. Dostupné online. 
  11. Oxford English Dictionary. 3. vyd. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. Dostupné online. Kapitola Neoliberalism. 
  12. BOAS, C. Taylor; GANS-MORSE, Jordan. Neoliberalism: From New Liberal Philosophy to Anti-Liberal Slogan. [s.l.]: [s.n.] DOI:10.1007/s12116-009-9040-5. Kapitola Studies in Comparative International Development, s. 137-161. 
  13. JESSOP, Bob. Margaret Thatcher and Thatcherism: Dead but not buried [online]. British Politics, 2015 [cit. 2017-11-27]. Dostupné online. 
  14. SHERMER, Elizabeth. Journal of Modern History. [s.l.]: Review S. 884-490. 
  15. KOTZ, David. The Rise and Fall of Neoliberal Capitalism. Cambridge: Harvard University Press, 2014. S. 12. 
  16. GREALY, Liam; LAURIE, Timothy N. 2017 Higher Degree Research By Numbers: Beyond the Critiques of Neo-liberalism. Higher Education Research & Development. Dostupné online [cit. 2020-08-07]. (anglicky) 
  17. PRADELLA, Lucia; MAROIS, Thomas. Polarising Development – Introducing Alternatives to Neoliberalism and the Crisis. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2020-08-07]. (anglicky) 
  18. The Handbook of Neoliberalism. Routledge & CRC Press [online]. [cit. 2020-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. BIRCH, Kean; SIEMIATYCKI, Matti. Neoliberalism and the geographies of marketization. Progress in Human Geography. 2015-03-05, roč. 40, čís. 2, s. 177–198. Dostupné online [cit. 2020-08-07]. ISSN 0309-1325. DOI:10.1177/0309132515570512. (anglicky) 
  20. A Brief History of Neoliberalism. Oxford, New York: Oxford University Press 254 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928327-9. 
  21. WACQUANT, Loïc. Punishing the Poor: The Neoliberal Government of Social Insecurity. [s.l.]: Duke University Press 410 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8223-9225-5. (anglicky) Google-Books-ID: NkyFsGi2erEC. 
  22. Neoliberalism: Oversold? [online]. Mezinárodní měnový fond, 2016. Dostupné online. 
  23. The reality of Swedish neo-liberalism. CWI Sweden [online]. [cit. 2020-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. HIGGINS, Andrew. In Sweden, Riots Put an Identity in Question. The New York Times. 2013-05-26. Dostupné online [cit. 2020-08-07]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  25. https://www.researchgate.net/publication/264001793_Neoliberal_Culture_Living_with_American_Neoliberalism
  26. LUKACS, Martin. Neoliberalism has conned us into fighting climate change as individuals | Martin Lukacs. The Guardian. 2017-07-17. Dostupné online [cit. 2020-08-07]. ISSN 0261-3077. (anglicky)