Otevřít hlavní menu

Neoliberalismus (řecky neo – nový, nedávný, latinsky liber – svobodný) je termín vytvořený počátkem 20. století, který je dnes převážně užíván kritiky idejí ekonomického liberalismu a jeho tržní taktiky Laissez faire (francouzsky „nechat být“).[1][2] Nejpodstatnější z těchto myšlenek je snižování účasti státu na jeho řízení, které se v minulosti projevilo rozsáhlými privatizacemi, jednoduchosti byrokratickou činnosti, strohostí, volným trhem, snižováním daní a snižováním státních výdajů výměnou za posílení role v soukromém sektoru jak v ekonomice, tak celkově ve společnosti.[3] Součástí tohoto myšlenkového směru je apel na individualismus, odpovědnost, a samostatnost jednotlivců. Tyto myšlenky a zákony soustřeďující se primárně na tržní ekonomiku představují odklonění od paradigmatu poválečné Keynesiánské školy,[4] která trvala v letech 1945 až 1980.[5] Neoliberalismus se tak vrací k původním idejím liberalismu uvedeného Adamem Smithem v jeho knize Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Tento významný ekonom ilustruje pomocí své slavné metafory „Neviditelná ruka trhu“ hnací sílu tržní ekonomiky, kterou je lidská sobeckost, touha jednotlivce bohatnout. Citát z knihy Adama Smithe: „[...], aby její produkt měl co největší hodnotu, sleduje jen svůj vlastní zisk; jako v mnoha jiných případech, vede tu [výrobce] jakási neviditelná ruka, aby napomáhal k dosažení cíle [všeobecného bohatství], o který mu vůbec nejde.”[6] se snaží dokázat, že v ekonomický prospěch všech je dobré, aby jednotlivci, zejména obchodníci, měli možnost se sami prosadit na trhu, k čemuž potřebují neustále zvyšovat kvalitu svých produktů.

Osobnosti neoliberalismuEditovat

Nejznámějšími teoretiky neoliberalismu jsou Milton Friedman a Friedrich von Hayek. Rakušan Hayek a američan Friedman byli ústředními postavami tzv. Montpelerinské společnosti, která sdružovala velké osobnosti politického a ekonomického liberalismu.[7] Všichni byli zastánci klasického liberalismu a v době po Velké hospodářské krizi a následující světové válce se snažili vylepšit liberalismus, který těmto krizím nedokázal předejít. Oba v 70. letech obdrželi za svůj přínos ekonomii Nobelovu cenu. Jejich teoretické poznatky předváděla v praxi převážně bývalá premiérka Velké Británie Margaret Thatcherová spolu s bývalým americkým prezidentem Ronaldem Reaganem. Pro nový politický a ideologický proud se vžilo označení Nová pravice. Ta v sobě snoubí princip společenského konzervatismu (neokonzervatismu, reagujícího na bouřlivá 60. léta), a návrat ke klasickému liberalismu (neoliberalismu). „Železná Lady,“ jak se jinak říkalo Margaret Thatcherové, byla premiérkou Spojeného království od roku 1979 do roku 1990.[8] Ronald Reagan se stal poprvé prezidentem v roce 1981 a v Bílem domě setrval až do roku 1989. Oba politici se museli během jejich volebního období vyrovnat s dopadem Keynesiánských ekonomických reforem, které vedly k navýšení státního dluhu. Jak ve Velké Británii, tak ve Spojených státech se tudíž prosazovalo snížení daňové zátěže,[9] nebo privatizace státních podniků.[10]

Historie neoliberalismuEditovat

První zmínky o užití termínu neoliberalismus sahají až do roku 1898, kdy jej k popsání ekonomických idejí italského ekonoma Maffea Pantaleoniho použil francouzský ekonom Charles Gide.[11] Neoliberalismus nutně nemusí být výhradním filozofickým směrem užívaným vedením země, v některých případech tomu bylo i naopak. Neoliberalismus lze kombinovat s jinými směry, zejména v případech, kdy tato filozofie zastává pouze ekonomickou teorii ekonomického strategického plánování ve státě. Jako významný příklade z historie lze uvést vládu chilského diktátora Augusta Pinocheta (1973–1990), kdy byl termín hojně užíván mezi členy opozičních stran. Neoliberalismus popisoval tamní nově ekonomické reformy a jejich zastánce (Chicago boys)[12], zatímco faktická vláda byla autoritářského, konzervativního typu. Další fúze více myšlenkových směrů byla pozorovatelná ve Velké Británii během vlády Margaret Thatcherové. Mimo rapidní snižování daní a apelace na individualismus se Margaret Thatcherová snažila zefektivnit produktivitu těžkého průmyslu, zejména těžbu, privatizaci a distancování se od lobbistického vlivu odborů.[13] V současné době se termín neoliberalismus používá k definování takových ekonomický strategií, které se snaží dosáhnout politiky volného trhu.[14] Teorie neoliberalismu zastává názor, že bez zásahu státu dosáhne trh efektivity, hospodářského růstu, distribuce příjmů a technologického pokroku úplně sám. Jakýkoliv zásah ze strany státu tyto jevy může pouze zhoršit.[15]

ReferenceEditovat

  1. VERCELLI, Alessandro. On Neoliberalism: Comments to Mirowski [online]. Dostupné online. 
  2. HAYMES, Stephen; DE HAYMES, Maria Vidal; MILLER, Reuben. The Routledge Handbook of Poverty in the United States. Londýn: Routledge, 2015. ISBN 0415673445. 
  3. SPRINGER, Simon; BIRCH, Kean; MACLEAVY, Julie. The Handbook of Neoliberalism. [s.l.]: Routlege, 2016. ISBN 9781138844001. 
  4. PALLEY, Thomas. From Keynesianism to Neoliberalism: Shifting Paradigms in Economics. [s.l.]: Foreign Policy in Focus, 2004. 
  5. VINCENT, Andrew. Modern Political Ideologies. New Jersey: Wiley-Blackwell ISBN 978-1405154956. S. 339. 
  6. SMITH, Adam. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Praha: Grada Publishing, 2016. ISBN 978-80-86389-60-8. S. 398. 
  7. POWER, Gerald; WEINFURTER, Jaroslav. Thatcherismus v českých zemích: vývoj a recepce. Praha: Libri, 2015. ISBN 978-80-7277-544-6. 
  8. POWER, Gerald; WEINFURTER, Jaroslav. Thatcherismus v českých zemích: vývoj a recepce. Praha: Libri, 2015. ISBN 978-80-7277-544-6. 
  9. DŽAMOVÁ, Štěpánka. REFORMA DAŇOVÉHO SYSTÉMU USA ZA PREZIDENSTVÍ RONALDA REAGANA. Brno, 2007 [cit. 28. 12. 2017]. diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Robert Jahoda. Dostupné online.
  10. KREUZEROVÁ, Barbora. Byla Thatcherová pro britskou ekonomiku přínosem? Názory se různí. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 9. 4. 2013 [cit. 27.11.2017]. Dostupné online. 
  11. Oxford English Dictionary. 3. vyd. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. Kapitola Neoliberalism. 
  12. BOAS, C. Taylor; GANS-MORSE, Jordan. Neoliberalism: From New Liberal Philosophy to Anti-Liberal Slogan. [s.l.]: [s.n.] DOI:10.1007/s12116-009-9040-5. Kapitola Studies in Comparative International Development, s. 137-161. 
  13. JESSOP, Bob. Margaret Thatcher and Thatcherism: Dead but not buried [online]. British Politics, 2015 [cit. 2017-11-27]. Dostupné online. 
  14. SHERMER, Elizabeth. Journal of Modern History. [s.l.]: Review S. 884-490. 
  15. KOTZ, David. The Rise and Fall of Neoliberal Capitalism. Cambridge: Harvard University Press, 2014. S. 12.