Garrincha

brazilský fotbalista

Manuel Francisco dos Santos, známý pod přezdívkou Garrincha (28. října 1933 Pau Grande– 20. ledna 1983 Rio de Janeiro) byl brazilský fotbalista, útočník. Jeden z nejslavnějších fotbalistů brazilské historie. Roku 1999 byl zvolen v anketě FIFA sedmým nejlepším fotbalistou 20. století,[1] v anketě IFFHS byl osmý.[2] Byl také zařazen do nejlepší jedenáctky všech dob, kterou sestavila FIFA v roce 1994.[3]

Garrincha
MFdSantos-Garrincha.jpg
Osobní informace
Datum narození28. října 1933 a 23. března 1933
Místo narozeníPau Grande
Datum úmrtí20. ledna 1983 (ve věku 49 let)
Místo úmrtíRio de Janeiro
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Číslo dresu7
Pozicewing half a útočník
Profesionální kluby*
Botafogo de Futebol e Regatas (1953–1965), Brazilská fotbalová reprezentace (1955–1966), SC Corinthians Paulista (1966), CR Vasco da Gama (1967), Associação Atlética Portuguesa (1967), CDP Junior (1968), Clube de Regatas do Flamengo (1968–1969) a Olaria Atlético Clube (1972)
Další informace
Manžel(ka)Elza Soaresová
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Mistrovství světa ve fotbale
Zlatá medaile MS 1958 Brazílie
Zlatá medaile MS 1962 Brazílie

Byl dvojnásobným mistrem světa z let 1958[4] a 1962.[5] Na šampionátu 1962 v Chile se stal se čtyřmi góly i nejlepším střelcem turnaje (spolu s dalšími pěti fotbalisty). Účastnil se i světového šampionátu roku 1966.[6] V brazilské reprezentaci sehrál 50 zápasů a vstřelil 12 gólů.[7] Brazilský národní tým nikdy neprohrál, pokud byli na hřišti pospolu Garrincha a Pelé.

Život a fotbalová kariéraEditovat

Pocházel z chudé venkovské rodiny a k profesionálnímu fotbalu se dostal až jako dvacetiletý. Prosadil se navzdory vážnému zdravotnímu postižení: jeho pravá noha byla o osm centimetrů kratší než levá.[8] V dětství špatně chodil, pravou nohu měl o šest centimetrů kratší a kulhal. S otcovou pomocí, který mu vyrobil jednoduchou tříkolku, denně trénoval a jeho stav se postupně zlepšoval. Začal hrát fotbal s kamarády, nakláněl se přitom na levou nohu a slabší pravou kontroloval míč. V osmnácti letech už byl nejlepším fotbalistou v Pau Grande. Do školy nechodil, od deseti let pracoval v továrně. Číst a psát se naučil až když se proslavil jako fotbalista. [9]

Většinu své kariéry prožil v brazilském klubu Botafogo de Futebol e Regatas. Od roku 1953 v něm sehrál 581 ligových zápasů, ve kterých vstřelil 232 branek. V roce 1966 přestoupil do SC Corinthians Paulista, později působil v klubech Atlético Junior de Barranquilla (Kolumbie), Clube de Regatas do Flamengo a Olaria AC.

Jeho silnou zbraní byl driblink: dokázal protihráče obejít i z klidové pozice, zkušení obránci od něho běžně dostávali „jesle“.[10] Jako pravý křídelní útočník se proslavil fintou tělem a bleskovou kličkou na pravou stranu, která vstoupila do fotbalové historie jako Garrinchova klička. Jeho lehké načechrané centrové přihrávky od brankové čáry novináři nazvali padajícími listy. [9] Je také prvním fotbalistou, o kterém je známo, že kvůli zranění soupeřova hráče přerušil útočnou akci a kopl míč do zázemí — toto dnes už tradiční gesto fair play předvedl v roce 1960 v ligovém utkání proti Fluminense FC a bývá označováno jeho jménem.[11]

Po zranění v roce 1965 a operaci kolene se už nikdy nedostal do vrcholné formy. Na MS 1966 zaznamenal v zápase s Maďarskem svoji jedinou reprezentační porážku a už se do národního týmu nevrátil. Kariéru ukončil v roce 1973. Dne 19. prosince 1973 mu byl na rozloučenou uspořádán mezinárodní zápas mezi týmem FIFA World a Brazílií na stadionu Maracaná. [9]

Jeho přezdívka Garrincha znamená v překladu "střízlík" či "malý ptáček" (Troglodytes musculus neboli střízlík zahradní), získal ji pro svou drobnou postavu. V Brazílii je znám také jako Mané Garrincha (Mané od Manuel), v hlavním městě Brasílii je dokonce takto pojmenován stadion: Estádio Nacional Mané Garrincha.

Byl znám svým bouřlivým soukromým životem: oženil se v devatenácti letech se svou první láskou Nair, se kterou měl osm dcer. Měl několik dalších vztahů. Údajně měl nejméně čtrnáct dětí.[12] V roce 1966 vzbudilo mediální ohlas jeho manželství s přední zpěvačkou samby Elzou Soaresovou. Ztratil tím hodně svých fanoušků v rodné Brazílii. [9]

Po skončení kariéry se těžce vyrovnával se ztrátou popularity. Hledal v útěchu v alkoholu, v posledních letech života chátral fyzicky, byl několikrát hospitalizován. Závislost na alkoholu, která byla v jeho rodině dědičná, vedla k jeho předčasnému úmrtí na cirhózu.[13]

O jeho popularitě v Brazílii svědčí fakt, že na mezinárodním stadiónu Estádio do Maracanã je šatna domácích pojmenována po Garrinchovi a šatna hostů po Pelém.[14]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. en03.touri.com [online]. [cit. 31-12-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-04-2012. 
  2. http://www.rsssf.com/miscellaneous/iffhs-century.html
  3. http://www.rsssf.com/miscellaneous/wrldallt.html
  4. http://www.rsssf.com/tables/58full.html
  5. http://www.rsssf.com/tables/62full.html
  6. http://www.rsssf.com/tables/66full.html
  7. http://www.rsssf.com/miscellaneous/garrincha-intl.html
  8. http://www.eurofotbal.cz/clanky/garrincha-radost-brazilskeho-lidu-30168/
  9. a b c d CODR, Milan; URBAN, Ivo. Přemožitelé času sv. 16. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Manoel Francisco dos Santos-Garrincha, s. 172–176. 
  10. Archivovaná kopie. theclassical.org [online]. [cit. 2015-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-20. 
  11. Archivovaná kopie. www.czasfutbolu.pl [online]. [cit. 2015-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-20. 
  12. Remembering the genius of Garrincha. news.bbc.co.uk. 2008-01-20. Dostupné online [cit. 2022-02-06]. (anglicky) 
  13. http://www.sport7.sk/clanok/6594-profil-garrincha-anjel-co-nevedel-lietat-video
  14. http://www.rozhlas.cz/zpravy/fotbal/_zprava/fotbalovy-utocnik-garrincha-byl-v-brazilii-milovan-presto-skoncil-spatne--1163688

Externí odkazyEditovat