Surinam

stát v Jižní Americe

Surinam (nizozemsky Republiek Suriname), oficiálně Surinamská republika je přímořský stát v Jižní Americe při pobřeží Atlantského oceánu. Jeho sousedy jsou Brazílie, Francouzská Guyana a Guyana. Téměř polovina obyvatelstva země žije v hlavním městě Paramaribu. Převážnou část vnitrozemí vyplňují pralesy a savany. Jde o nejmenší suverénní stát v Jižní Americe.

Surinamská republika
Republiek Suriname
vlajka Surinamu
vlajka
znak Surinamu
znak
Hymna
Opo kondreman
Geografie

Poloha SurinamuPoloha Surinamu

Hlavní město Paramaribo
Rozloha 163 270 km² (92. na světě)
z toho 1 % vodní plochy
Nejvyšší bod Juliana Top (1230 m n. m.)
Časové pásmo -3
Poloha
Geodata (OSM) OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 566 846 (169. na světě, 2013)
Hustota zalidnění 3 ob. / km² (226. na světě)
HDI 0,770 (střední) (89. na světě, 2007)
Jazyk nizozemština (úřední), angličtina, kreolština, domorodé jazyky
Náboženství hinduisté 27,4 %, protestanti 25,2 % (původně převážně Moravští bratři), římští katolíci 22,8 %, muslimové 19,6 %, domorodá náboženství 5 %
Státní útvar
Státní zřízení parlamentní republika
Vznik 25. listopadu 1975 (nezávislost na Nizozemsku)
Prezident Chan Santokhi
Viceprezident Ronnie Brunswijk
Měna surinamský dolar (SRD)
HDP/obyv. (PPP) 16 703[1] USD (69. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 740 SUR SR
MPZ SME
Telefonní předvolba +597
Národní TLD .sr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Surinam vede hraniční spory s Francouzskou Guyanou (území na pravém břehu horního toku řeky Maroni) i Guyanou (region Tigri), která požaduje vyřešení sporu o námořní hranici v pobřežních vodách.

HistorieEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Surinamu.
 
Nizozemští osadníci, 1920. Většina Evropanů zemi opustila po vyhlášení nezávislosti v roce 1975.

Surinam je pojmenovaný podle kmene Surinamů, kteří byli prvními obyvateli v oblasti. Původní obyvatelé byli vytlačeni ze Surinamu ještě před příchodem kolonistů. Domorodé osídlení Surinamu sahá až do roku 3000 před Kristem. Největšími kmeny byli Aravakové, kočovný pobřežní kmen, který žil z lovu a rybolovu. Byli to první obyvatelé této oblasti. Kromě nich se v této oblasti usadili také Karibové a postupně dobyli kmen Aravaků pomocí své vynikající plachetnice. Usadili se v Galibi u ústí řeky Maroni. Zatímco větší kmeny Aravakové a Karibové žily podél pobřeží a savany, ve vnitrozemském deštném pralese žily menší skupiny domorodců, jako jsou Akuriové, Trióvé , Warrauové a Wayanové.

Koloniální obdobíEditovat

V roce 1499 přistála u pobřeží španělská výprava Alonsa de Hojedy. Do roku 1667 bylo území pod správou Britů. V roce 1667 učinili Britové s Nizozemci výměnný obchod. Vyměnili Surinam za území na východním pobřeží Severní Ameriky, kde se rozkládala nizozemská osada Nieuw Amsterdam. Dnes je tato původně nizozemská osada jedním z největších amerických měst - New York. Surinam byl začleněn k okolním nizozemským koloniím na území dnešního státu Guayana pod souhrnným názvem „Nizozemská Guyana“.

Od roku 1682 začala nizozemská Západoindická společnost přivážet do Surinamu otroky z Afriky. Otroci pracovali na plantážích, pěstovali čaj a kávu. Mnozí otroci utekli do buše, kde vytvořili komunity a jejich potomci jsou dnes známí jako „černoši z buše“. V roce 1683 byla založena rodinou guvernéra Van Aerssen van Sommelsdijck společnost Society of Suriname a Sjednocená východoindická společnost. Společnost byla pověřena správou a obranou kolonie. Plantáže v kolonii silně spoléhaly na africké otroky, aby pěstovali, sklízeli a zpracovávali plodiny kávy, kakaa, cukrové třtiny a bavlněné plantáže podél řek.

V listopadu 1795 byla společnost znárodněna Batávskou republikou a od té doby Batávská republika a její právní nástupci (Nizozemské království) spravovali území jako národní kolonie, což vylučovalo období britské okupace mezi lety 17991802 a mezi 18041816.

S pomocí jihoamerických domorodců žijících v přilehlých deštných pralesích tito uprchlí otroci vytvořili novou a jedinečnou kulturu, která byla sama o sobě velmi úspěšná. Kolektivně byli známí jako Maroni, ve francouzštině jako Nèg'Marrons (doslovně “hnědí černoši”), a v nizozemštině jako Marrons. Maroni postupně vyvinuli několik nezávislých kmenů procesem etnogeneze, protože byly tvořeny otroky různých afrických etnik. Mezi tyto kmeny patří např. Saramakové, Paramakové, Kwintiové nebo Aukanové.

Maroni často přepadávali plantáže, aby najali nové členy z otroků a zajali ženy, získali zbraně, jídlo a zásoby. Během náletů někdy zabili pěstitele a jejich rodiny. Kolonisté stavěli obranu, které byly tak důležité, že byly zobrazeny na mapách z 18. století, ale nebyly dostačující.

Kolonisté také vedli ozbrojené kampaně proti Maronům, kteří obvykle pronikli deštným pralesem, který znali mnohem lépe než kolonisté. Aby bylo ukončeno nepřátelství, podepsaly evropské koloniální úřady v 18. století několik mírových smluv s různými kmeny. Udělili maronským suverénním statusům a obchodním právům na jejich vnitrozemských územích, což jim dávalo samostatnost.

Zrušení otroctvíEditovat

Po zrušení otroctví v roce 1863 začali Nizozemci vozit námezdní síly z Indie, Číny a Jávy. Tím už tak velká pestrost obyvatel ještě stoupla.

20. stoletíEditovat

Roku 1954 získal Surinam statut zámořské autonomie a 25. listopadu 1975 byla vyhlášena nezávislost pod jménem Surinamská republika. Hned po vyhlášení začaly etnické nepokoje. Byla svržena civilní vláda a moci se chopila armáda. Byla zastavena humanitární pomoc, hospodářství zkolabovalo a „černoši z buše“ začali ozbrojený boj za ovládnutí země. V roce 1988 přešla moc do rukou civilistů. Vláda uzavřela mír s „černochy z buše“. Od roku 1990 se země začíná rozvíjet a ekonomika je stále méně závislá na pomoci Nizozemců.

GeografieEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Surinamu.

Při pobřeží Atlantského oceánu se rozprostírá nížina. Na jihu zasahuje na území Surinamu Guyanská vysočina, jejíž nejvyšší vrcholky přesahují 1 000 m nadmořské výšky. Řeky s množstvím vodopádů a peřejí mají dostatek vody po celý rok. Nejvýznamnější jsou Courantyne, Marowijne a Suriname, na které byla vystavěna velká přehradní nádrž Brokopondo. Tropické rovníkové klima má průměrné roční teploty mezi 25,5 °C až 28 °C. Paramaribo má roční průměr 26,5 °C. Průměrné roční úhrny srážek jsou od 2 000 mm do 3 500 mm, Paramaribo 2 300 mm.

Na území Surinamu se nachází mnoho chráněných území - největší z nich je přírodní rezervace Centrální Surinam, která zabírá více než 10 % rozlohy státu.

Administrativní členěníEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Surinamu.

Surinam se dělí na 10 distriktů:

EkonomikaEditovat

 
Vývoz v roce 2012

Surinam je rozvojová a zemědělská země. Její hospodářství se však kromě pěstování zemědělských plodin věnuje především těžbě surovin. Tou nejvýznamnější je bauxit, jehož ložiska se nacházejí na východě země a ze kterého se přímo v Surinamu vyrábí hliník. Země má jedny z největších zásob bauxitové rudy na světě. Z peněz z těžby bauxitu země v posledních deseti letech rozvíjela svojí infrastrukturu (železnice, vodní elektrárny apod.)

Dalšími dvěma významnými surovinami, které se v Surinamu těží, jsou zlato a ropa. Jejich těžba začala být rozvíjena především až v první dekádě 21. století. Obojí významně přispělo k růstu surinamské životní úrovně. Ropa slouží jako jeden ze zdrojů elektrické energie a spaluje se v elektrárnách.[zdroj?] 75 % elektrické energie produkuje hlavní vodní elektrárna na řece Surinam.

Většinu území pokrývají lesy (95 %, což je nejvíce na světě).[2] Surinamská vláda lesy v omezené míře těží.

Pro zemědělství je důležitá sklizeň rýže, banánů, citrusů, kokosových ořechů, cukrové třtiny a pro obživu chov skotu, drůbeže a rybolov. Obdělává se půda v pásmu do 100 km od mořského pobřeží. V zemi je řídká silniční síť.

ObyvatelstvoEditovat

 
Katedrála svatého Petra a Pavla v Paramaribu

Surinam je zemí etnicky i nábožensky velmi různorodou. 38% veškerého surinamského obyvatelstva tvoří Indové a Pákistánci, 31,5 % jsou surinamští Kreolové, 14 % "černoši z buše", 3 % indiáni (původní obyvatelé), 2,7 % Číňané a 1,3 % Nizozemci. Pestrost náboženství odpovídá pestrosti obyvatel. Polovina obyvatel státu žije v hlavním městě Paramaribu.

KulturaEditovat

Surinam v literatuřeEditovat

V roce 2004 vyšel v Nizozemsku „dokumentární román“ Annejet van der Zijlové Sonny Boy. Na základě archivních materiálu a doložených svědectví rekonstruuje neobyčejný příběh Waldemara ze Surinamu a Riky z Haagu, kteří za druhé světové války ukrývali v Haagu Židy. Sonny Boy byl přeložen do mnoha jazyků a v roce 2010 vyšel v nakladatelství Barrister & Principal také česky. Podle románu byl natočen stejnojmenný film s premiérou 27. ledna 2011.

ReferenceEditovat

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. Mapped: The countries with the most trees. The Telegraph, 21. 3. 2017 Dostupné online

Externí odkazyEditovat

  •   Slovníkové heslo Surinam ve Wikislovníku
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Surinam ve Wikimedia Commons
  • Suriname (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of Western Hemisphere Affairs. Background Note: Suriname [online]. U.S. Department of State, 2011-06-13 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Suriname [online]. Rev. 2011-07-05 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Brasílii. Souhrnná teritoriální informace: Surinam [online]. Businessinfo.cz, 2011-01-31 [cit. 2011-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. (česky) 
  • CHIN, Henk E.; MENKE, Jack K. Turkey [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky)