Otevřít hlavní menu

Volavka bílá

druh ptáka

Volavka bílá (Ardea alba) je velký brodivý pták z čeledi volavkovitých (Ardeidae).

Jak číst taxoboxVolavka bílá
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý pták ve svatebním šatě
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád brodiví (Ciconiiiformes)
Čeleď volavkovití (Ardeidae)
Rod volavka (Ardea)
Binomické jméno
Ardea alba
Linnaeus, 1758
Mapa s rozšířením
Mapa s rozšířením
     oblasti s celoročním výskytem
     hnízdiště
     zimoviště
Synonyma

Casmerodius albus
Egretta alba

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Samec při toku
Ardea alba melanorhynchos

PopisEditovat

Dorůstá délky 85–100 cm, v rozpětí křídel měří 145–170 cm a váží 1–1,5 kg. Opeření má celkově bílé, končetiny tmavé a dlouhý zašpičatělý zobák žlutý. Ve svatebním šatě ji navíc na hřbetě vyrůstají prodloužená ozdobná pera, která hrají důležitou roli při námluvách. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.

Ve střední Evropě hrozí záměna pouze s volavkou stříbřitou (A. garzetta), která je však viditelně menší a má navíc jasně žlutě zbarvené prsty a ve svatebním šatě i prodloužená pera na hlavě.

HlasEditovat

Na hnízdištích se ozývá pronikavými chraptivými zvuky.[2]

RozšířeníEditovat

Náleží k nejrozšířenějším druhům volavek. Hnízdí v jižní Kanadě a na území Spojených států, v jižní a střední Evropě, Africe a na Středním východě. V posledních letech začala v Evropě pronikat více na sever, od roku 1992 např. pravidelně hnízdí v Nizozemsku. Jedná se o částečně tažný druh.[3]

K hnízdění vyhledává rozsáhlé rákosiny u rybníků, jezer, řek a močálů s porosty stromů a keřů.

V České republice hnízdí nepravidelně 0–1 pár, v mimohnízdním období se pak na našem území vyskytuje pravidelně v počtu maximálně 70 jedinců na jednom místě.[4] Je přísně chráněna jako silně ohrožený druh.[5]

ChováníEditovat

 
Volavka bílá s kořistí

Živí se hmyzem, obojživelníky, rybami, malými savci, převážně pak hlodavci, a občas i ptáky a plazy. Po kořisti pátrá nejčastěji v mělké vodě, někdy i na polích a loukách, a to při pomalé chůzi nebo vyčkáváním v nehybné poloze.

Je monogamní a pohlavně dospívá ve 2. roce života. Je známa zejména svými námluvami, při kterých samci předvádějí svá prodloužená ozdobná pera na hřbetě. Hnízdí obvykle v koloniích, ale i jednotlivě, ve střední Evropě jednou ročně od dubna do srpna.[2] Až 1 metr velké hnízdo z rákosových stébel staví většinou v nepřístupných rákosinách. V jedné snůšce je pak 3–5 světle modrých, 60,1–44,6 mm velkých[4] vajec, na kterých sedí střídavě oba rodiče 25–26 dnů. Mláďata pak hnízdo opouštějí po 40–50 dnech. Jejich úmrtnost je však velmi vysoká, druhého roku se nedožívá celých 75 % z nich.[6]

Vztah s lidmiEditovat

Volavka bílá byla v minulosti kvůli svým ozdobným perům hojně lovena, což v mnoha oblastech USA vedlo až k jejímu úplnému vyhubení. V současné době je zde však přísně chráněna a pomalu se navrací i do oblastí, kde se až donedávna nevyskytovala.[3]

TaxonomieEditovat

V minulosti se u ní rozlišovaly 4 poddruhy, asijský a australasijský poddruh Ardea alba modesta je však od roku 2005 považován za samostatný druhArdea modesta.[7] V současné době tak rozeznáváme poddruhy 3:

V kultuřeEditovat

Volavka bílá je zobrazena na rubu brazilské 5realové bankovky, nachází se také na novozélandské 2dolarové a maďarské 5forintové minci.[8]

Bílé volavky je název 14. básnické sbírky autora Dereka Walcotta ze Svaté Lucie.

Volavka bílá je i symbolem charitativní ekologické organizace National Audubon Society.

Jméno ctihodného Sáriputty, jednoho z nejznámějších následovníků Buddhy, znamená mj. syn volavky – říká se, že jeho matka měla jasné a ostré oči jako bílá volavka.[9]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 163. 
  3. a b KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 167. 
  4. a b DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 28. 
  5. Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-11-06]. Dostupné online. 
  6. Hans-Günther Bauer, Einhard Bezzel & Wolfgang Fiedler: Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 1: Nonpasseriformes – Nichtsperlingsvögel, Aula-Verlag Wiebelsheim, Wiesbaden 2005, ISBN 3-89104-647-2 (německy)
  7. Ardea modesta — Eastern Great Egret [online]. Australian Government [cit. 2010-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. https://en.numista.com/catalogue/pieces28729.html
  9. Výklad Sútry srdce (anglicky)

LiteraturaEditovat

  • BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 42. 

Externí odkazyEditovat