Kočkovití

čeleď řádu šelem
Tento článek je o zvířeti. Další významy jsou uvedeny na stránce kočka.

Kočkovití (Felidae) obecně nazývaní kočky, jsou čeledí řádu šelem. Dělí se na dvě recentní podčeledi - velké kočky (Pantheriane) a malé kočky (Felinae), a dvě fosilní podčeledi - Machairodontinae a Proailurinae. První kočky se objevily během oligocénu, přibližně před 25 miliony let. Obě recentní podčeledi se od sebe oddělily asi před 11,5 miliony lety. V současnosti žije na Zemi nejméně 38 druhů koček, přičemž některé studie jich uznávají až 41. Mezi nejznámější kočky patří bezpochyby kočka domácí, jejíž soužití s člověkem je známé již 4 000 až 7 000 let. Divocí příbuzní kočky domácí stále žijí v Africe a západní Asii, ale poničené životní prostředí značně omezilo plochy jejich výskytu. Jiné velmi známé druhy kočkovitých zahrnují velké kočky jako je lev, tygr, levhart, jaguár a množství malých koček jako například ocelot, rys ostrovid nebo puma americká. Za nejbližší příbuzné koček se považují asijští linsangové rodu Prionodon dříve řazení k cibetkám (Viverrinae).

Wikipedie:Jak číst taxoboxKočkovití
alternativní popis obrázku chybí
Reprezentanti kočkovitých šelem
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď kočkovití (Felidae)
J. Fischer de Waldheim, 1817
Rody
Sesterská skupina
asijští linsangové (Prionodontidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Z celého řádu šelem se právě kočkovití nejvíce drží masožravého způsobu života - jsou na příjmu masa zcela závislí. Někdy se jim proto říká hypermasožravci. Jejich tělesná stavba je plně přizpůsobená lovu jiných zvířat. Mají pružné a svalnaté tělo, čelisti a zuby určené k silnému skusu, flexibilní přední končetiny zakončené ostrými zatažitelnými drápy sloužícími k přidržení kořisti, zadní končetiny umožňující prudké zrychlení a skoky a srst tvořenou kamuflážními barevnými odstíny. Ze smyslů je co nejlépe vyvinut především zrak, jenž je určen k zachycení pohybu a k dobrému vidění za šera a tmy.

Kočkovité šelmy přenášejí nemoc toxoplazmózu, jejímž původcem je výtrusovec Toxoplasma gondii.

Obsah

Rozdíly mezi velkými a malými kočkamiEditovat

Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo Rozdíly mezi velkými a malými kočkami. Pomozte Wikipedii tím, že pro heslo vytvoříte samostatný článek.

Obecně platí, že malé kočky (podčeleď Felinae) jsou menší než zástupci podčeledi velkých koček (Pantherinae), které naopak bývají těžší. Neplatí to ale u všech druhů: Puma, která, ač se to podle její velikosti intuitivně nezdá, patří mezi malé kočky, přitom může být větší než irbis, levhart skvrnitý nebo jaguár americký, než zástupci velkých koček.

Dalším rozlišovacím znakem jsou zornice:

  • Všechny velké kočky mají kulatou zornici,
  • oproti úzkým a svislým zornicím malých koček. Ovšem některé malé kočky mají také kulatou zornici, například rys, jaguarundi nebo manul mají zornice kulaté, a přesto patří mezi malé kočky.

Největší rozdíl mezi velkými a malými kočkami je ve stavbě jazylky: malé kočky mají jazylku zkostnatělou, na rozdíl od velkých koček, u kterých je částečně chrupavčitá.

  • Chrupavčitá jazylka a pohyblivý hrtan dovoluje velkým kočkám hlasitě řvát, což malé kočky nedovedou. Velké kočky mohou příst jenom při výdechu.
  • Kostěná jazylka omezuje pohyblivost hrtanu, malé kočky proto nedokážou řvát, avšak zas mohou příst při nádechu i při výdechu, nepřerušovaně.

Dalším spolehlivým, i když méně nápadným rozdílem je rhinarium – neosrstěná plocha kolem nozder: Velké kočky mají rhinarium menší než malé kočky.

  • Všechny velké kočky také mají ušní boltce bez koncových štětiček z delších chlupů.
  • Malé kočky mají čenich vždy lysý.

Existují i etologické rozdíly, například v krmení:

  • Malé kočky konzumují potravu přikrčené, s končetinami pod tělem,
  • velké kočky žerou ve stoje.

Další rozdíly lze pozorovat v míře schopnosti zatahovat drápy a v kombinaci s tělesnou stavbou také ve schopnosti šplhat na stromy.

  malé kočky velké kočky
velikost menší druhy větší druhy
zornice většinou svislá

(s výjimkou gepardů, manulů a pum)

vždy kulatá
jazylka kostěná (neumožňuje řev) částečně chrupavčitá (umožňuje řev)
rhinarium

(nozdry)

větší neosrstěná plocha menší neosrstěná plocha

KlasifikaceEditovat

Poslední výzkumy[1][2] (v populární formě[3], česky pak[4]) zredukovaly počet rodů kočkovitých šelem a vyvrátily zvláštní postavení gepardů (nejblíže příbuzný jim jsou jaguarundi a puma americká). Naopak podčeleď velkých koček se ukázala jako monofyletická, na bázi stojící skupina.

KladogramEditovat

Podle fylogenetických analýz lze příbuzenské vztahy mezi extantními rody znázornit následujícím fylogenetickým stromem:[7]

Kočkovití 
Velké kočky 

 Neofelis



 Panthera



Malé kočky 


 Pardofelis



 Catopuma





 Caracal




 Leopardus




 Lynx





 Acinonyx



 Puma






 Otocolobus



 Prionailurus





 Felis










Stará klasifikaceEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. MATTERN, M. Y. a MCLENNAN, D. A. Phylogeny and Speciation of Felids. Cladistics 16, 2000, s. 232–253.
  2. JOHNSON, W. E. a kol. The Late Miocene Radiation of Modern Felidae: A Genetic Assessment. Science 311, 2006, s. 73–77.
  3. O'BRIEN, S. J. a JOHNSON, W. E. The Evolution of Cats. Scientific American 297, 2007.
  4. ZRZAVÝ, J. a ROBOVSKÝ, J. Kočkovité šelmy. Vesmír 86 (137), 2007, s. 566–567.
  5. BUCKLEY-BEASON, V. A. a kol. Molecular Evidence for Species-Level Distinctions in Clouded Leopards. Current Biology 16, 2006, s. 2371–2376.
  6. MAZÁK, J. H. a GROVES, C. P. A taxonomic revision of the tigers (Panthera tigris) of Southeast Asia. Mammalian Biology 71 (5), 2006, s. 268–287.
  7. SAKAMOTO, Manabu; RUTA, Marcello. Convergence and Divergence in the Evolution of Cat Skulls: Temporal and Spatial Patterns of Morphological Diversity. PLoS ONE [online]. 6. červenec 2012. Svazek 7, čís. 7, s. 1–13. Dostupné online. PDF [1]. DOI:10.1371/journal.pone.0039752. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat