Toxoplasma gondii
Toxoplasma gondii (Nicolle et Manceaux, 1908) je vnitrobuněčný parazitický prvok, vícehostitelská kokcidie, která parazituje v buňkách člověka i zvířat. Jejím definitivním hostitelem jsou kočkovité šelmy, mezihostitelem se může stát většina teplokrevných živočichů včetně člověka.[1] Způsobuje toxoplazmózu, u těhotných žen hrozí při infekci tímto prvokem narození postiženého dítěte. U HIV pacientů může způsobit akutní zánět mozku.[2] Rovněž může způsobit aborty u ovcí a koz.[3]
 Toxoplasma gondii | |
,_100%C3%97..jpg) Vysporulovaná oocysta | |
 Tachyzoiti | |
| Vědecká klasifikace | |
|---|---|
| Doména |
Eukaryota |
| (nekategorizováno) |
Chromalveolata |
| Podkmen |
výtrusovci (Apicomplexa) |
| Třída |
Conoidasida |
| Podtřída |
kokcidie (Coccidiasina) |
| Řád |
Eucoccidiorida |
| Podřád |
Eimeriorina |
| Čeleď |
Sarcocystidae |
| Podčeleď |
Toxoplasmatinae |
| Rod |
Toxoplasma |
| Binomické jméno | |
|
Toxoplasma gondii Nicolle et Manceaux, 1908 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obsah
Životní cyklusEditovat
V trusu koček se ven dostávají tzv. oocysty, které následně sporulují a vydrží v prostředí velmi dlouhou dobu. Když je však požije s kontaminovanou potravou nějaký teplokrevný živočich, z oocyst vzniknou tzv. tachyzoiti (řec. tachos – rychlost), kteří rychle zaplaví nervovou a svalovou tkáň a postupně z nich vzniknou bradyzoiti (řec. brady – pomalý), kteří v mezihostiteli vydrží pravděpodobně celý život v zapouzdřeném stavu. Kočka (definitivní hostitel) se může nakazit několika způsoby: buď tím, že sežere maso obsahující bradyzoity, nebo někdy i potravou obsahující oocysty. Ve střevě kočky dochází k množení a tvorbě oocyst ve střevních buňkách.[1][4]
PohybEditovat
Toxoplasma gondii využívá specifický způsob pohybu (lze pozorovat například i u jiného druhu z kmene Apicomplexa Plasmodium falciparum), nazývaný "gliding motility", v překladu klouzání. Tento druh pohybu je založený na aktino-myosinovém komplexu zakotveném v tzv. "inner membrane complex", což je dvojice membrán situovaná pod parazitovu plazmatickou membránu. Tento komplex se přes transmembránové proteiny vylučované z jeho sekrečních organel váže na substrát a umožňuje dynamický pohyb beze změny tvaru parazita.[5]
MorfologieEditovat
Tachyzoit je oproti bradyzoitu mohutnější a má centrálně situované, dobře patrné jádro. Bradyzoit má jádro spíše v posteriorní části.
Klíčová je přítomnost apikálního komplexu, což je soubor organel na anteriorním pólu zoitu, který hraje nezastupitelnou roli v invazi do hostitelských buněk. Zahrnuje konoid, což je trubicovitá mikrotubulární struktura, jejíž báze je obrkoužena apikálními prstenci a středem prochází dva mikrotubuly. Mezi sekreční organely patří mikronemy a kyjovité rhoptrie. Pro Toxoplasmu je typická přítomnost organely zvané apikoplast, která vznikla endosymbiózou a obsahuje vlastní kruhovou DNA.[6]
Čerstvý oocyst se v mikroskopu jeví jako koule s mnoha jemnými skvrnkami. Přibližně za 48-72 hodin dozraje do podoby kuličky velké 10-12 mikrometrů, ve které jsou dobře zřetelné dvě sporocysty.
V hostiteli se vylíhne podlouhlý prvok dlouhý 4-8 a silný 2-3 mikrometry, se zužujícím se předním koncem a tupým zadním. Uvnitř je dobře patrné jádro.
Zralé cysty ve tkáni jsou 5-50 mikrometrů velké. V mozku mají kulový tvar, v srdečních a kosterních svalech podlouhlý.
Nákaza člověkaEditovat
Člověk je pro Toxoplasmu náhodným mezihostitelem a v podstatě se Toxoplasma z člověka nemá šanci dostat do kočky jako definitivního hostitele a zakončit tak svůj životní cyklus. Lidé se obvykle nakazí nedostatečně tepelně zpracovaným masem (požitím bradyzoitů) nebo požitím oocyst z prostředí.[1] Infekce prvokem T. gondii není u lidí nijak vzácná: např. ve Francii nebo v Německu se Toxoplasmou v průběhu života nakazí 80 % populace, v Česku asi třetina obyvatel, v rámci celého světa přibližně 50 %.[7] Toxoplasmóza je však obvykle bez viditelných příznaků, může se vyskytnout asymptomatická generalizovaná lymfadenopatie. V největším nebezpečí jsou těhotné ženy, které se do té doby s parazitem nesetkaly – hrozí riziko poškození plodu.[1] U imunokompromitovaných osob (např. AIDS) může toxoplazmóza vyvolat závažné poškození CNS.
Udává se, že T. gondii může manipuluvat s lidským chováním. Lidé s Toxoplasmou reagují pomaleji v kritických situacích – pramení to z prosté skutečnosti, že Toxoplasma „ví“, že myši s pomalejšími reakcemi se snadno stanou úlovkem koček. Toxoplazmóza (především u Rh-negativních lidí) podle některých výzkumů zvyšuje pravděpodobnost, že nakažený člověk se – v důsledku pomalejších reakcí – stane např. účastníkem dopravní nehody[7][8] apod. Tomuto výzkumu však odporují jiné studie, která souvislosti mezi nákazou toxoplazmózou a např. právě účastí v dopravních nehodách (a řadou dalších způsobů chování a osobnostních charakteristik) neprokázaly[9], jiné byly z větší části bez pozitivních výsledků.[10][11] Nelze proto tyto teorie považovat za stoprocentně spolehlivé.
ReferenceEditovat
- ↑ a b c d VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. (Vyd. 1). ISBN 978-80-7387-008-9. S. 318.
- ↑ BASAVARAJU, Anuradha. Toxoplasmosis in HIV infection: An overview. Tropical Parasitology. 2016, roč. 6, čís. 2, s. 129–135. PMID: 27722101 PMCID: PMC5048699. Dostupné online [cit. 2017-06-02]. ISSN 2229-5070. DOI:10.4103/2229-5070.190817. PMID 27722101.
- ↑ DOS SANTOS, Thaís Rabelo; FARIA, Gabriela da Silva Magalhães; GUERREIRO, Bruna Martins. Congenital Toxoplasmosis in Chronically Infected and Subsequently Challenged Ewes. PLoS ONE. 2016-10-27, roč. 11, čís. 10. PMID: 27788185 PMCID: PMC5082944. Dostupné online [cit. 2017-06-02]. ISSN 1932-6203. DOI:10.1371/journal.pone.0165124. PMID 27788185.
- ↑ DPDx – Tosoplasmosis [online]. National Center for for Zoonotic, Vector-Borne, and Enteric Diseases; Division of Parasitic Diseases. Dostupné online.
- ↑ CARRUTHERS, Vern; BOOTHROYD, John C. Pulling together: an integrated model of Toxoplasma cell invasion. Current Opinion in Microbiology. Roč. 10, čís. 1, s. 83–89. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. DOI:10.1016/j.mib.2006.06.017.
- ↑ Paraziti a jejich biologie. [s.l.]: Triton Dostupné online. ISBN 9788073870089.
- ↑ a b Stanislav Mihulka. Toxoplasma vládcem lidských myslí [online]. 2006. Dostupné online.
- ↑ Flegr J., Havlíček J., Kodym P., Malý M., Šmahel Z. Increased risk of traffic accidents in subjects with latent toxoplasmosis: a retrospective case-control study. BMC Infect Dis. 2002, roč. 2, s. 11. DOI:10.1186/1471-2334-2-11. PMID 12095427.
- ↑ SUGDEN, Karen; MOFFITT, Terrie E.; PINTO, Lauriane, a kol. Is Toxoplasma Gondii Infection Related to Brain and Behavior Impairments in Humans? Evidence from a Population-Representative Birth Cohort. PLOS one [online]. 2016. Dostupné online. DOI:http://www.plosone.org/article/authors/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0148435.
- ↑ PEARCE, BD; KRUSZON-MORAN, D; JONES, JL. The relationship between Toxoplasma gondii infection and mood disorders in the third National Health and Nutrition Survey. Biological Psychiatry [online]. 2012. Roč. 72, čís. 4, s. 290-295. Dostupné online. DOI:10.1016/j.biopsych.2012.01.003.
- ↑ The Myth of “Mind-Altering Parasite” Toxoplasma Gondii?
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Toxoplasma gondii ve Wikimedia Commons - Toxoplasmosis – Recent advances (2012) – volně přístupná kniha o toxoplazmóze
- Jak parazit Toxoplasma řídí naše osudy (Záznam popularizační přednášky Jaroslav Flegr)
