Otevřít hlavní menu

Národní knihovna České republiky

centrální knihovna České republiky

Národní knihovna České republiky je centrální knihovna České republiky, vykonává řídící funkce v systému českých státních veřejných knihoven. Její knižní fond je univerzální, uchovává i speciální sbírky a konzervační fond. Zřizovatelem je Ministerstvo kultury. Samostatnou součástí je Slovanská knihovna.

Národní knihovna České republiky
National Library of the Czech Republic
Barokní sál Národní knihovny v Klementinum
Stát Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Založena 1777
Knihovní fond
Velikost fondu 7 275 680 (rok 2017)[1]
Přístupnost pro uživatele
Registrovaní uživatelé 24 523 (rok 2017)[1]
Další informace
Ředitel Martin Kocanda
Webové stránky www.nkp.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je největší a zároveň jednou z nejstarších českých veřejných knihoven, její sbírky mají celoevropský význam. Celkem uchovává a zpřístupňuje více než 6 milionů dokumentů s ročním přírůstkem 70 000 titulů.

V současnosti sídlí knihovna v historické jezuitské koleji Klementinu v Praze na Starém Městě, plánovala se výstavba nové budovy na Letné.

Obsah

DějinyEditovat

 
Nádvoří Klementina, současného sídla Národní knihovny
 
Refektář jezuitské koleje v Klementinu. Dnes slouží jako Všeobecná studovna

Knihovny pražské univerzityEditovat

Knihovny jednotlivých kolejí pražské univerzity se utvářely od 14. století zprvu na základě darů významných osobností. Důležité bylo též včlenění dominikánského Studia generale i s knihovnou do struktury vysokého učení. Po sloučení jezuitského učení s Karlovou univerzitou byly knihovní fondy jednotlivých kolejí přeneseny do budovy Klementina, které bylo zároveň sídlem nejvýznamnější české tiskárny 17. a 18. století.

Veřejná knihovnaEditovat

 
Razítko c. k. veřejné a univerzitní knihovny

Po zrušení jezuitského řádu byla zásluhou hraběte Františka Josefa Kinského univerzitní knihovna dekretem Marie Terezie z 6. února 1777 prohlášena Veřejnou c. k. univerzitní knihovnou. Zároveň došlo ke sloučení Klementinské knihovny (původní jezuitská knihovna teologické a filosofické fakulty) s již od roku 1726 veřejnou Novou karolinskou knihovnou (knihovna právnické a lékařské fakulty) a třemi knihovnami hrabat Kinských (Malou, Velkou a Vojenskou).

Jeden z prvních ředitelů knihovny byl Karel Rafael Ungar, který založil roku 1781 v rámci univerzitní knihovny tzv. Národní knihovnu (Bibliotheca nationalis), tj. sbírku jazykově české a slovenské literatury. Pro knihovnu vymohl roku 1782 povinný výtisk zprvu od pražských tiskařů, od roku 1807 z celého území Čech. Fondy byly dále rozšiřovány díky darům a nákupům soukromých sbírek, významné byly také výměny duplicitních svazků s jinými knihovnami. Ungar také stanovil základní koncepci rozčlenění knihovních fondů a tím i fungování celé instituce. Pod jeho vedením bylo započato s vytvářením lístkového katalogu. Od roku 1887 vystupovala knihovna pod názvem c. k. Veřejná a univerzitní knihovna. Po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity v roce 1882 na českou a německou univerzitu zůstala knihovna pro obě nové školy společnou.

Po vzniku Československé republiky se stal součástí knihovny Československý ústav bibliografický (1919), roku 1924 byla založena Slovanská knihovna.

Národní a univerzitní knihovnaEditovat

V roce 1935 byla knihovna přejmenována na Národní a univerzitní knihovnu, současně byl vydán zákon o povinném výtisku. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 krátce působila pod názvem Zemská a univerzitní knihovna.

Státní knihovna ČSREditovat

Státní knihovna vznikla sloučením několika velkých pražských knihoven v roce 1958. Název si instituce uchovala až do roku 1990

Národní knihovna České republikyEditovat

V roce 1990 byl obnoven původní název knihovny. Knihovna vybudovala centrální depozitář v Hostivaři, její skladovací prostory však jsou stále nedostatečné, proto se plánovalo zahájení stavby nové budovy na Letné, kterýžto plán byl ale zrušen. Byl také zpřístupněn elektronický knihovní katalog dostupný dnes i externě v síti internet.

Ředitelé a správci knihovnyEditovat

1777 - 1778  František Josef Kinský (1739 - 1805)
1778 - 1789  František Xaver Věžník (1732 - 1789)
1789 - 1807  Karel Rafael Ungar (1744 - 1807) - 1780–1789 vykonával funkci správce
VII/1807 - XI/1807  Josef Bernard Müller (zemřel 1815), pověřený správou knihovny
1807 - 1809  František Faustin Procházka (1749 - 1809)
1809 - 1810  Josef Bernard Müller (zemřel 1815), pověřený správou knihovny
1810 - 1825  František Posselt (1753 - 1825)
1825 - 1828  Karel Fischer (1755/1757 - 1844), pověřený správou knihovny
1828 - 1847  Antonín Spirk (1787 - 1847)
1848 - 1860  Pavel Josef Šafařík (1795 - 1861) - 1847 - 1848 pověřený správou knihovny
1860 - 1869  Ignác Jan Hanuš (1812 - 1869)
1869 - 1870  Johann Friedrich Dambeck (?), pověřený správou knihovny
1870 - 1895  Antonín Zeidler (?)
1896 - 1897  Václav Schulz (?)
1897 - 1919  Richard Kukula (1857 - 1927)
1920 - 1930  Jaromír Borecký (1869 - 1951) - I/1919 - I/1920 jako prozatímní správce
1930 - 1938  Jan Emler (1877 - 1951)
1939 - 1945  Jindřich Hrozný (1885 - 1952)
1945 - 1948  Josef Bečka (1894 - 1955) - 1945 - 1947 jako prozatímní ředitel
1948 - 1949  Vilém Závada (1905 - 1982), prozatímní správce s titulem přednosta
1949 Miroslav Kaftan (1904 - ?), pověřený správou knihovny
1949 - 1954  Václav Čejchan (1904 - 1973), do podzimu 1949 pověřený správou knihovny
1954 - 1958  Jan Petrmichl (1921 - 1964)
1958 - 1959  Vilém Závada (1905 - 1982)
II/1959 - V/1959  Josef Bleha (1920 - 2012), pověřený správou knihovny
1959 - 1961  Josef Hušek (1912 - 1981)
XI 1961 - III/1962  Josef Bleha (1920 - 2012), pověřený správou knihovny
1962 - 1970 Josef Vinárek (1920 - 2008)
1970 - 1988  Karel Kozelek (1920 - 1994)
1988 - 1989  Jaroslav Beránek (*1931)
XII/1989 - III/1990  Adolf Knoll (*1954), pověřený řízením knihovny
1990 - 2004  Vojtěch Balík (*1947)
2004 - 2008  Vlastimil Ježek (*1962)
2008 - 2010  Pavel Hazuka (*1950)
2011 - 2015  Tomáš Böhm (*1961)
III/2015 - IV/2015  Miroslav Rovenský (*1964), pověřený řízením knihovny
2015 - 2017 Petr Kroupa (*1953), pověřený řízením knihovny
2017- Martin Kocanda (*1974)

SoučasnostEditovat

 
Vozový park NK

DigitalizaceEditovat

Digitalizace začala v Národní knihovně ČR v letech 1992/1993 ve spolupráci s nynější českou firmou AiP Beroun. Národní knihovna byla průkopníkem v tvorbě standardů digitalizace v celosvětovém měřítku a později se zapojila do řady evropských projektů, v nichž došlo k dalšímu rozvoji zejména standardů týkajících se rukopisů a starých tisků. Několika pilotními projekty též podpořila v době jeho vzniku a prvních letech existence program UNESCO Paměť světa (první pilotní projekt programu je právě z Národní knihovny České republiky, r. 1993). V roce 2005 udělilo UNESCO, zejména díky digitalizaci a celosvětovému sdílení know-how, za významný příspěvek k ochraně a zpřístupnění dokumentového dědictví Národní knihovně světovou cenu Jikji jako prvnímu laureátu v historii.

V současné době zpřístupňuje Národní knihovna digitální obsah v digitálních knihovnách Manuscriptorium (http://www.manuscriptorium.eu) a Kramerius (http://kramerius4.nkp.cz). Takto je v nové i staré aplikaci Kramerius zpřístupněno celkem více než 3 tisíce titulů periodik, více než 182 tisíc titulů moderních knih (od r. vydání 1800) a v Manuscriptoriu více než 111 tisíc rukopisů a starých tisků, z toho téměř 84 tisíc z Národní knihovny a zbytek od 138 partnerů z 24 zemí.

Ve společném projektu se společností Google jsou digitalizovány další staré tisky a některé knihy z počátku 19. století ze Slovanské knihovny; celkem Google digitalizoval přes 177 tisíc knih (stav v říjnu 2018). Tyto knihy jsou přístupné v digitální knihovně Google Books (i prostřednictvím katalogu starých tisků Národní knihovny a katalogu Slovanské knihovny), staré tisky pak postupně také v Manuscriptoriu.

Od r. 2008, kdy vznikla Europeana, Manuscriptorium za celou Českou republiku i další partnery zpřístupňuje data vzniklá digitalizací rukopisů a starých tisků do portálu Europeana a několika dalších specializovaných portálů vč. profesionálních akademických služeb typu Resource Discovery (např. těch provozovaných firmami EBSCO, ProQuest a ExLibris).

Nové prostoryEditovat

16. května 2006 byla vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž na návrh Národní knihovny na Letenské pláni. 3. března 2007 byly vyhlášeny výsledky soutěže. Porota jako vítěze jednoznačně vybrala návrh Jana Kaplického z architektonického studia Future Systems. Národní knihovna měla být podle tohoto návrhu původně dostavěna v roce 2012. Kvůli sporům o regulérnost architektonické soutěže, pozemky pod zamýšlenou stavbou a financování knihovny však nastaly průtahy v realizaci. V červenci 2008 ministr kultury ČR Václav Jehlička konstatoval, že knihovna postavena nebude.[2]

Nová knihovna měla nabídnout prostor pro deset milionů knih a přestěhovat se do ní měly svazky Národní knihovny vytištěné po roce 1801.

V současné době se rozvíjí koncepce Národní knihovny v rámci rekonstrukce Klementina a zvětšením kapacit v Hostivaři, kde byla ke stávající budově z r. 1995 přistavěna budova další. Očekávaný závěr komplexní rekonstrukce, která probíhá za provozu, je nejdříve v r. 2018.

Související informace naleznete také ve článku Národní knihovna na Letné.

LiteraturaEditovat

  • TOBOLKA, Zdeněk. Národní a universitní knihovna v Praze, její vznik a vývoj I. Počátky knihovny až do roku 1777. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1959. 169 s. 
  • Bibliografický katalog Československé republiky: literární tvorba z roku 1944 vyjma noviny a časopisy. Praha: Národní a universitní knihovna, 1945. 685 s. 

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat