Wikipedie

Karel Rafael Ungar

český knihovník a římskokatolický duchovní

Karel Rafael Ungar (12. dubna 1744 Žatec[1] – 14. července 1807 Praha) byl knihovník, historik a editor starých rukopisných textů. Je jedním z představitelů osvícenského zemského patriotismu. Významnou měrou zasloužil o rozvoj pražské univerzitní knihovny v Klementinu, v jejímž čele stál od roku 1780 až do své smrti. Je považovaný za zakladatele české novodobé knihopisné vědy.[2]

Karel Rafael Ungar
Karel Rafael Ungar
Karel Rafael Ungar
Narození12. dubna 1743 nebo 16. dubna 1743
Žatec
České královstvíČeské království České království
Úmrtí14. července 1807 (ve věku 64 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníliterární historik, knihovník, pedagog a katolický kněz
Témataknihovní věda
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Ungar pocházel z rodiny, která byla v Žatci usazena od poloviny 17. století. Jeho praděd Kristián Ferdinand Ungar přišel do města ze západočeského Bochova a ve svém novém působišti vykonával postupně funkce písaře, radního a královského rychtáře.[3] V 60. letech 18. století byl Ungarův otec, povoláním státní celní úředník, žateckým primátorem. Ungar navštěvoval žateckou městskou školu, jejíž pedagogický sbor obsazovali premonstráti ze strahovského kláštera. To byl impuls pro jeho vstup do řádu v roce 1759. Na pražské univerzitě vystudoval Ungar filosofii a teologii a roku 1770 dosáhl kněžského svěcení. V pražské intelektuální společnosti Ungar do sebe vstřebával myšlenky osvícenství, což vedlo k jeho vstupu mezi svobodné zednáře. To byl hlavní důvod, proč v roce 1788 z premonstrátského řádu vystoupil.[4] Ungar se angažoval také na akademické půdě. V letech 1776–1780 byl třikrát děkanem teologické fakulty Univerzity Karlovy a v akademickém roce 1789–1790 rektorem Karlovy univerzity. Patřil také k prvním členům Královské české společnosti nauk. V říjnu 1780 byl Ungar ustanovený správcem C. k. univerzitní knihovny. V roce 1790 ho císař Leopold II. jmenoval královským radou. Příslušná listina byla v majetku rodiny ještě koncem 19. století.[5]

Dílo

editovat

Ungar se zasloužil o vydání významných literárních památek vzniklých na území Čech. V roce 1778 začal vydávat Balbínův rukopis Bohemia docta (Učené Čechy),[6] v roce 1791 pod názvem Zizkas militärische Briefe und Verordnungen (Žižkovy vojenské dopisy a nařízení) Žižkův vojenský řád[7] a další. Ungarův způsob edice Balbínova textu ovšem vyvolal polemiku. Prvním z oponentů byl jiný kněz, který Balbínovo dílo rovněž vydával už před Ungarem, P. Candidus a sancta Theresia. S Ungarem nesouhlasil ani Josef Dobrovský.[8] Věnoval se rovněž dějinám písemnictví a knihtisku. V díle Allgemeine böhmische Bibliothek (Všeobecná česká knihovna) z roku 1786 se pokusil zachytit všechny do té doby vyšlé české knihy.[9]

 
Barokní sál knihovny v Klementinu

Z projektu vyšel ale jen první díl, v němž Ungar popsal 24 vydání Bible v češtině. V roce 1784 mu vyšlo tiskem pojednání o stavu školství a latinské literatury v Čechách před založením Karlovy univerzity,[10] o 13 let později vyšla práce se stejným námětem, časově posunutá do období po roce 1348.[11] Pro dějiny knihovnictví a knihtisku jsou významné Ungarovy práce Versuch einer Geschichte der Bibliotheken in Böhmen (Pokus o dějiny knihoven v Čechách, 1785) a Neue Beiträge zur alten Geschichte der Buchdruckerkunst in Böhmen (Nové příspěvky ke starým dějinám knihtiskařského umění v Čechách, 1795).[8] Ungar rovněž napsal oslavu císaře Josefa II.[12] a několik teologických pojednání.

Hlavní Ungarův přínos české kultuře ale spočíval v jeho knihovnické práci. V jeho době vytvořily základ knihovny tisky z Univerzity Karlovy a jezuitské knihovny z Klementina. Ungar je rozdělil do 54 tematických oddělení. V letech 1789–1791 vydal Ungar tři svazky katalogu knihovny.[13] Toto třídění platilo až do roku 1950, Ungarovy signatury jsou ale platné doposud. Nejdůležitější jsou oddělení 45–54. Prvních devět obsahuje cizojazyčná, převážně latinská a německá bohemika, oddělení 54 jsou české tisky a prvotisky. Toto oddělení se průběžně doplňuje.[14] Ungar také zavedl do knihovny povinný výtisk, a to nejprve v roce 1781 pro pražské tiskaře, roku 1807 pro celé Čechy. Univerzitní knihovník také sepsal evakuační plán knihovny pro případ obležení Prahy, otevřel novou čítárnu (1782) a vypracoval její řád (1785). V knihovně doprovázel významné návštěvy, mj. Mozarta (1787) a švédského krále Gustava IV. Adolfa.[8]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ KUTNAR, František. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví I. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973. 274 s. S. 111.  (Dále jen Kutnar 1973).
  3. ↑ STOLL, Eduard. Saazer Bilder aus vergangener Zeit. Žatec: Karl Hornung, 1936. 205 s. S. 160. 
  4. ↑ MATYÁŠ, Jiří a kol. Dějiny žateckého gymnázia. Schola zatecensis. Žatec: Regionální muzeum K. A. Polánka, 2009. 394 s. ISBN 978-8086971-85-8.. S. 48. 
  5. ↑ SEIFERT, Adolf. Geschichte der koniglichen Stadt Saaz. Žatec: nákladem vlastním, 1894. 841 s. S. 623–624. 
  6. ↑ Záznam v databázi NK ČR [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  7. ↑ Kutnar 1973, s. 111.
  8. ↑ a b c Slovník českých knihovníků [online]. Národní knihovna [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  9. ↑ DATABÁZE NK ČR. [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ Digitalizovaná podoba knihy
  11. ↑ Digitalizovaná podoba knihy.
  12. ↑ Digitalizovaná podoba knihy.
  13. ↑ Odkaz na záznamy v databázi NK ČR.
  14. ↑ Sbírka starých tisků [online]. Národní knihovna České republiky [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Literatura

editovat
  • Kubátová, Ludmila, Karel Rafael Ungar a počátky zpracování knižního fondu, in: Národní knihovna. Časopis pro otázky knihovnické teorie a praxe 4, 1993, č. 3, s. 183–189.
  • Kubátová, Ludmila, Karel Rafael Ungar, in: Národní knihovna. Časopis pro otázky knihovnické teorie a praxe 5, 1994, č. 2, s. 95–114.
  • Kubátová, Ludmila, Vývoj funkcí a agend v Universitní knihovně za vedení K. R. Ungara, in: Národní knihovna. Časopis pro otázky knihovnické teorie a praxe 5, 1994, č. 3–4, s. 197–218.
  • Mádlová, Claire, Co se četlo v Klementinu v devadesátých letech 18. století?, in: Marginalia Historica: Časopis pro dějiny vzdělanosti a kultury 5, 2014, s. 91–105.
  • Pavlíková, Marie, Pražská universitní knihovna za správy K. R. Ungara, in: Ročenka Universitní knihovny v Praze 1957, s. 5-47.
  • Pavlíková, Marie, Karel Rafael Ungar a jeho místo v české obrozenecké vědě, in: Věstník Československé akademie věd 80, 1971, č. 2, s. 155–166.
  • Pumprla, Václav, Karel Rafael Ungar a jeho přínos k dějinám vzdělanosti, in: Historia litteraria v českých zemích od 17. do počátku 19. století, Praha 2015, s. 143–156, ISBN 978-80-7007-444-2.

Externí odkazy

editovat
Rektoři Karlovy univerzity
Předchůdce:
Ferdinand Woldřich 		1790
Karel Rafael Ungar 		Nástupce:
Václav Vojtěch Forsat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Rafael_Ungar&oldid=23946277“