Olšanské hřbitovy

největší hřbitov v Praze

Olšanské hřbitovy jsou největší pražské pohřebiště s rozlohu 50,17 hektarů. Odhaduje se, že za dobu jejich existence zde bylo pohřbeno přibližně 2 000 000 mrtvých, což z nich činí největší pohřebiště v celé České republice. Nacházejí se v městské části Praha 3 na Žižkově a jsou rozděleny ulicí Jana Želivského na dvě části, které jsou tvořeny celkem dvanácti hřbitovy.

Olšanské hřbitovy
Hlavní vchod do Olšanských hřbitovů
Hlavní vchod do Olšanských hřbitovů
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
Krajhl. město Praha
Měst. částPraha 3-Žižkov
ObecŽižkov
Zeměpisné souřadnice
Specifikace
Náboženstvíkřesťanství
Kostelkostel svatého Rocha, Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice
Výstavba1679
SvětitelJan Václav Olomoucký
Datum posvěcení29. ledna 1680
Datum zrušení1860
Počet hrobůcca 2 miliony
Rozloha50,17 ha
Odkazy
Kód památky11741/1-1331 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Olšanské hřbitovy
Olšanské hřbitovy

HistorieEditovat

Pojmenovány jsou podle zaniklé vesnice Olšany na území Žižkova. Nejstarší I. hřbitov byl na rozloze 1131 čtverečních sáhů zřízen po morové epidemii v roce 1679, vysvěcen byl 29. ledna 1680 svatomartinským farářem Janem Václavem Olomouckým. Následně zde byl roku 1682 vybudován i kostel svatého Rocha zasvěcený patronům na ochranu proti moru svatému Rochu, svatému Šebestiánu a svaté Rosalii. Tento I. hřbitov byl zrušen roku 1860. Hlavním pohřebištěm pro Staré Město a Nové Město se Olšanské hřbitovy staly v roce 1786 poté, kdy bylo za josefínských reforem zakázáno pohřbívání uprostřed měst. II. hřbitov vysvětil 16. září 1786 společně s I. hřbitovem světící biskup Erasmus Krieger. Byl založen pro Staré a Nové Město Pražské na výměře 3 jitra a 480 sáhů, zrušen roku 1860. III. hřbitov byl založen jižně od II. hřbitova roku 1835 a vysvěcen byl 9. června 1839 světícím biskupem pražským Vilémem Tippmannem. Jeho výměra byla 3 jitra a 135 sáhů. IV. hřbitov byl založen 10. února 1841 na ploše 5 jiter a 323 sáhů. V. hřbitov byl vysvěcen 6. července 1862 kanovníkem dr. Františkem Plouzarem, výměru měl 6 jiter a 699 sáhů. Na jeho odděleních 1 - 4 se přestalo pohřbívat roku 1866. VI. a VII. hřbitov byly vysvěceny 28. února 1886, jejich celková výměra 8 jiter a 817 sáhů. VIII. a IX. hřbitov byly vysvěceny 27. ledna 1889, jejich celková rozloha 6 jiter a 1506 sáhů. I. obecní hřbitov byl založen roku 1896 a měl výměru 7 jiter a 852 sáhů. X. hřbitov byl otevřen roku 1910. II. obecní hřbitov se nacházel na pozemcích Starých Strašnic, pozemky byly zakoupeny roku 1917.[1][2] Na I. obecní hřbitov byly v letech 1900 - 1906 přeneseny ostatky a náhrobky ze zrušeného evangelického hřbitova v Karlíně.

Celkem se na hřbitovech nachází zhruba 25 000 hrobek, 200 kaplových hrobek, 65 000 hrobů, 20 000 urnových hrobů, 6 kolumbárních zdí a dvě louky rozptylu. Návrhy řady hrobek a náhrobků pocházejí od významných architektů a sochařů. Nejstarší dochovanou hrobkou je Zelenkova hrobka založená roku 1799 na ploše 87,5 m². Největším pomníkem je hrobka Hrdličkova s rozlohou 98 m², která se nachází u hlavního vchodu.

Pro odlehčení Olšanským hřbitovům rozhodla Státní regulační komise roku 1922 vybudovat tři velké hřbitovy na obvodu Prahy - na pravém břehu Vltavy pro severovýchodní část Prahy byl již v letech 1912–1914 postaven hřbitov v Ďáblicích, pro jihovýchodní část Prahy byl naplánován hřbitov na Chodovci a pro levý břeh Vltavy hřbitov v Ruzyni na Dlouhé míli. Tyto nové centrální hřbitovy měly nahradit dosavadní vnitropražské hřbitovy.

KrematoriumEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Krematorium Olšany.

Od 23. listopadu 1921 do roku 1932 zde bylo v provozu první pražské krematorium. Původně novorenesanční interkonfesijní svatyně, postavená roku 1898 podle plánů Františka Velicha, byla upravena na krematorium. Kremace zde byly ukončeny roku 1932, od roku 1971 je zde Nová obřadní síň.[3]

Známí pohřbeníEditovat

Související informace naleznete také v článku Kategorie:Pohřbení na Olšanech.
Související informace naleznete také v článku Seznam osobností pohřbených na Olšanských hřbitovech v Praze.

Je zde také pohřbena řada významných osobností. Je zde pochován např. student Jan Palach, Herbert, Anna a Herberta Masarykovy (syn a vnučky prezidenta T. G. Masaryka), první komunistický prezident ČSR Klement Gottwald, zakladatel Sokola Miroslav Tyrš, čeští básnící Karel Jaromír Erben a Viktor Dyk, obrozenci Ján Kollár a Pavol Jozef Šafárik, Karel Havlíček Borovský, Karel Sladkovský[4], spisovatelka a pěvkyně Marie Calma, významní čeští malíři František Ženíšek a Josef Huttary, novorenesanční architekt Jan Zeyer[5], zakladatel české egyptologie František Lexa, hispanista Rudolf Jan Slabý, jeden ze zakladatelů Klubu českých turistů dr. Vilém Kurz, československý rockový zpěvák Miki Volek, obrozenec Josef Jungmann, Jan WerichJiřím Voskovcem, legendární hokejista a trenér Ivan Hlinka, herec a režisér Ladislav Smoljak nebo Vladimír Menšík a hudební skladatelé Jan Frank Fischer a Jaroslav Ježek. Dále jsou zde pohřbeni tito herci (Jarmila Šmídová-Kluičová, Olga Augustová, Mary Jansová, Ferdinand Hart, Václav Srb, Vladimír Heidrich-Marek, Věra Skalská, Ferry Seidl, Václav Norman, Sylva Havránková, Antonín Brych, Slávka Rosenbergová, Oldřich Rosenberg, F. X. Mlejnek, Maria Strejciusová, Adolf Dobrovolný, Saša Dobrovolná, Julius Baťha, Robert Ford, Adéla Volfová, Adolf Pštross, Marie Pštrossová, Alois Charvát, Blažena Částková, Rudolf Mejkal, Bohumil Kovář, Heda Marková, Ludvík Berman, Anna Marková-Bermanová, Jan Marek, Karel Kolár, Marie Veselá, Václav Menger.) a řada dalších

Vojenská pohřebištěEditovat

 
Pomník obětem válek z let 1735 - 1834 (uložené přenesené ostatky ze zrušeného Vojenského hřbitova v Karlíně), socha fyzilíra od Josefa Malínského.
 
Pohřebiště obětí I. světové války
 
Pohřebiště vojáků ze zemí Commonwealthu

Součástí hřbitovů jsou i pohřebiště padlých českých legionářů a rudoarmějců z 1. světové války, obětí bitvy u Drážďan z roku 1813, obětí Pražského povstání, vojáků ze zemí Commonwealthu, z Rudé armády či Ruské osvobozenecké armády2. světové války.

Na IX. hřbitov byly roku 1905 přeneseny ostatky a umělecky cenné náhrobky ze zrušeného vojenského hřbitova v Karlíně, některé od významných kamenosochařů své doby (Václav Prachner a další); pomník padlým carským ruským velitelům z napoleonské bitvy u Chlumce (Kulmu, 1813), který vytesal kameník Jan Ludvík Kranner podle návrhu Josefa Berglera, se dnes nachází na čestném pohřebišti Rudé armády.

Justiční „případ Olšanské hřbitovy“ byl údajně jedním z posledních politických procesů v Československu, který proběhl s tzv. záškodníky z Olšanských hřbitovů v létě roku 1988 u Městského soudu v Praze.

V roce 2004 byla na hřbitov instalována socha Jana Švermy od Antonína Nykla z roku 1969, která předtím stávala u dnešního Štefánikova mostu, který v té době nesl jméno právě po Švermovi. Roku 2013 přibyla socha Julia Fučíka od Miroslava Šonky z roku 1978, která stávala u brány tehdejšího Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (dnešní areál Výstaviště Holešovice) a z Vysočan socha Jožky Jabůrkové od Věry Merhautové.

Pravoslavná částEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Pravoslavný hřbitov (Olšany).
 
Čestné pohřebiště sovětských vojáků

Jedna část Olšanských hřbitovů je vyhrazena pro pravoslavné, jejíž součástí je také nevelký chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice, kde se konají pohřební obřady a vzpomínky za zesnulé (panychida), ale i běžné nedělní a ostatní bohoslužby, kterých se účastní převážně rusky hovořící věřící.

PohřbeníEditovat

V pravoslavné části Olšanských hřbitovů jsou pochovány některé význačné osobnosti:

Na čestném vojenském pohřebišti je pochováno také množství padlých ruských a sovětských, podobně jako bulharských a dalších pravoslavných vojáků z první i druhé světové války.

Židovské hřbitovyEditovat

Související informace naleznete také v článku Nový židovský hřbitov na Olšanech.

Součástí komplexu hřbitovů je i Nový židovský hřbitov se dvěma obřadními síněmi. Je zde pohřbena řada významných osobností politiky, kultury i průmyslu, například Franz Kafka, Jiří Orten, František R. Kraus, příslušníci podnikatelské rodiny Petschků, kantor Ladislav Blum, spisovatel Ota Pavel a další.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KOLÁŘ, Vojtěch. Krása a sláva Olšanských hřbitovů [online]. Praha.eu, 2010-11-26 [cit. 2016-03-18]. Dostupné online. 
  2. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy: CPO evid. č. 3498-1, mapový list č. V. Dostupné online Archivováno 24. 6. 2016 na Wayback Machine.
  3. SVOBODOVÁ, Markéta. Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století: ideové, stavební a typologické proměny. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2013. 182 s. Epigraphica & sepulcralia. Monographica; 2. ISBN 978-80-86890-51-7. S. 35.
  4. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  5. VLČEK, Pavel; NAŇKOVÁ, Věra; Vítovský, et al. Jan Zeyer. In:Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání Pavel Vlček; redakce Jaroslav Havel, Běla Trpišovská. První. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 728-729. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • Miloš Szabo: Olšanské hřbitovy I. a II., Libri Praha, 2009; ISBN 978-80-7277-442-5, reedice 2013
  • Miloš Szabo:Olšanské hřbitovy III., Libri Praha, 2011, ISBN 978-80-7277-487-6
  • Miloš Szabo:Olšanské hřbitovy IV., Libri Praha, 2012, ISBN 978-80-7277-501-9
  • Miloš Szabo:Olšanské hřbitovy V/1, Libri Praha, 2014, ISBN 978-80-7277-524-8
  • Petr Kovařík: Klíč k pražským hřbitovům, Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2001, ISBN 80-7106-486-6, str. 74–108
  • Jaroslav Fritsch: Banka zapomenutých osudů aneb olšanské střípky, Praha : Agentura Pankrác, 2003, ISBN 80-86781-01-1
  • PEŘINA, Antonín. Městem mrtvých : Praktický průvodce hřbitovy olšanskými král. hlavn. města Prahy. Praha: Vilímek, 1883. Dostupné online. 
  • JEŽEK, Jan. Naše hroby : Stručné životopisy spisovatelů a umělců českých, jichž těla na hřbitovech pražských odpočívají.. Praha: Storch, 1881. Dostupné online. - svazek Hřbitov Olšanský. 
  • VLČEK, Pavel; NAŇKOVÁ, Věra; Vítovský, et al. Jan Zeyer. In:Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání Pavel Vlček; redakce Jaroslav Havel, Běla Trpišovská. První. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 728-729. (česky) 
  • WIRTH, Zdeněk. Pražské hřbitovy. I, Olšany. Umělecké památky; sv. 16.. Praha: Topič, 1923. 12 s., 39 s. fot. s. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat