Otevřít hlavní menu
Wikipedie

Jiří Voskovec

český divadelní ředitel, dramatik, herec, humorista, komik, publicista, překladatel, režisér, scenárista, spisovatel, textař a zpěvák
Na tento článek je přesměrováno heslo Voskovec. O rodu rostlin pojednává článek voskovec (rod).

Jiří Voskovec, vlastním jménem Jiří Wachsmann (19. června 1905 Sázava – 1. července 1981 Pearblossom, Spojené státy americké), byl česko-americký herec, spisovatel, dramatik a textař nerozlučně spojený s Janem Werichem a Jaroslavem Ježkem. Pracovali spolu ve 20. a 30. letech 20. století v Osvobozeném divadle.

Jiří Voskovec
Jiří "George" Voskovec ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů (1957)
Jiří "George" Voskovec ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů (1957)
Rodné jméno Jiří Wachsmann
Narození 19. června 1905
Sázava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. července 1981 (ve věku 76 let)
Pearblossom, Kalifornie
USAUSA USA
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Alma mater Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Manžel(ka) Christine McKeown (1961-1981) (jeho smrt)
Anne Gerlette (1945-1958) (její smrt) 2 děti
Madelaine Main (?-1945) (Rozvedeni)
Rodiče Otec Vilém Eduard Wachsmann (Vaksman, později Václav Voskovec) (1864-1945)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
praděd Adolf Maria Pinkas
děd Soběslav Pinkas
strýc Ladislav Pinkas
prastrýc Bedřich Wachsmann
strýc prof. Bedřich Wachsmann ml.
strýc Julius Wachsmann
bratranec Alois Wachsman
synovec Prokop Voskovec
neteř Anna Pitašová
Jiří Voskovec (pod pseudonymem Petr Dolan) jako Ríša a Božena Svobodová jako bytná ve filmu Pohádka máje režiséra Karla Antona z roku 1926[p 1]

Obsah

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Narodil se jako třetí a nejmladší dítě Viléma Václava Wachsmanna (nar. 1864 v Gatčině, v Carsko-selském újezdu) a Jiřiny Wachsmannové, rozené Pinkasové (nar. 1867)[1]. Matka se narodila ve Francii. Otec byl nadaný hudebník, kapelník carských vojenských hudeb. Dva starší sourozenci Jiřího Voskovce Prokop (nar.1893) a Olga (1895) vyrůstali v Rusku.[2]

Studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, kde byl jeho spolužákem Jan Werich. Poté získal stipendium na Carnotově lyceu ve francouzském Dijonu, kde pak studoval v letech 1921–1924.[3] Během studia navštěvoval v Paříži divadla a cirkusy, kupř. trojici klaunů rodiny Fratellini z cirkusu Medrano a také avantgardní divadlo Vieux-colombier v Paříži, které vedl herec Jacques Copeau. V roce 1921 napsal článek o futurismu do studentského časopisu. Byl to první článek na toto téma v Československu. Umělecká beseda v roce 1922 otiskla ve svém 2. sborníku Život jeho moderní báseň "Mal du Pays".

Spolupráce s Janem WerichemEditovat

V roce 1926 spolu s Janem Werichem vstoupili do avantgardního Osvobozeného divadla, kde pomocí humoru reagovali na tehdejší politické a sociální problémy. Jejich spolupráce vyústila do hry Vest pocket revue podle Werichovy povídky. Spolupráce dua V+W vznikla v magazínu Přerod, který vedl Hubert Ripka.

Protože jejich vystoupení byla otevřeně protifašistická, museli v roce 1938 divadlo zavřít a na začátku roku 1939 oba emigrovali do USA (Pensylvánie). Vrátili se do Československa v roce 1946. Až do druhé poloviny 40. let pracoval a psal a hrál hlavně s Janem Werichem. Po dvou letech, kdy se snažili s Janem Werichem obnovit Osvobozené divadlo, emigroval podruhé a definitivně. Žil krátce ve Francii.

Spolupráci Voskovce a Wericha zvěčnil neobvyklým způsobem Luboš Kohoutek pojmenováním planetky 2418 Voskovec-Werich.[4]

Druhá emigraceEditovat

V roce 1950 se vrátil do USA. Po svém druhém příjezdu do USA byl v atmosféře mccarthismu 11 měsíců internován na Ellis Islandu pro podezření, že byl sympatizantem komunismu. Tehdy se musel vyrovnat s tím, jak byly interpretovány jeho filmy ze 30. let, o nichž si někteří mysleli, že propagují komunismus, např. film Hej rup!. V téže době byl Jan Werich ředitelem pražského Divadla ABC.

Po své druhé emigraci v roce 1948 se s Janem Werichem osobně setkal několikrát. Po osmiletém odmlčení si dopisovali až do Werichova úmrtí.

Ačkoli žil ve třech zemích, stále tvrdil, že se narodil a byl vychován jako Čech. Vzhledem k jeho původnímu jménu Jiří Wachsmann ho fašistický bulvár ve 30. letech označoval za Žida, při povinném prokazování rasového původu za protektorátu se však žádný Žid mezi jeho předky nenašel.[5] V roce 1955 se stal občanem USA. To už ale v Americe byl známý pod jménem George Voskovec (jeho příjmení bylo komoleno na Voskovek). Žil v New Yorku a hrál zde v mnoha představeních, i na Broadwayi. Ztvárnil např. roli prvního herce v Hamletovi nebo dokonce třikrát Alberta Einsteina. Hrál také v mnoha filmech, např. jednoho z porotců ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů. Poslední rok svého života prožil v Kalifornii, kde prodělal protirakovinovou léčbu. Zemřel 1. července 1981 na infarkt.

 
Náhrobek na Olšanských hřbitovech v Praze

RodinaEditovat

Přes jednu z praprababiček z matčiny strany Františku Schaurothovou, rozenou Dačickou z Heslova, byl Jiří Voskovec přímým potomkem českého šlechtického rodu, jehož nejznámějším představitelem byl Mikuláš Dačický z Heslova.[6]

Z otcovy strany byl prasynovcem malíře Bedřicha Wachsmanna a bratrancem architekta Aloise Wachsmanna.[7][8] Jeho synovcem byl básník a dramatik Prokop Voskovec.[9] Jeho strýci byli malíř a profesor na UMPRUM Bedřich Wachsmann ml. (1871–1944) a rakouský malíř Julius Wachsmann (1866–1936).

Z matčiny strany byl vnukem malíře Soběslava Pinkase a synovcem politika Ladislava Pinkase.

Malíř Josef Šíma a rodina WachsmannůEditovat

Malíř Josef Šíma byl přítelem rodičů Jiřího Voskovce a navštěvoval rodinu na Wachsmannů na Sázavě. Portrét Jiřího Voskovce jako chlapce patří k Šímovým raným dílům. (Portrét byl vystaven na výstavě Josefa Šímy v Praze 2019.)[10] Další portrét - Šímovu kresbu Jiřího Voskovce vlastní Moravská galerie.[11]

CitátEditovat

„ Vzpomínám také na Jiřího Voskovce. Tento mladý a pěkný muž zahrál si Ríšu – jistě jen pro honorář – v sladkém filmu Pohádka máje a musil pak Devětsil opustit. Tak to bylo v Devětsilu přísné. Neměl jsem však tenkrát dojem, že by z toho Voskovec byl příliš nešťasten. “
— Jaroslav Seifert [12]

Seznam písňové tvorby (výběr)Editovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. ↑ Za tuto roli byl Voskovec podle vyprávění Jana Wericha později vyloučen z Devětsilu.

ReferenceEditovat

  1. ↑ Národní archiv ČR, Policejní přihlášky pražských obyvatel z let 1850-1914P
  2. ↑ http://www.radioservis-as.cz/archiv09/33_09/33_nalad.htm
  3. ↑ Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 23. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 214 s. Týž: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s. Blíže in: [1]
  4. ↑ (2418) Voskovec-Werich In: Dictionary of Minor Planet Names. [s.l.]: Springer, 2003. ISBN 978-3-540-29925-7. DOI:10.1007/978-3-540-29925-7_2419. Kapitola (2418) Voskovec-Werich, s. 197. (anglicky) 
  5. ↑ článek o Voskovcovi v Reflexu
  6. ↑ http://blog.abchistory.cz/cl185-kutna-hora--vyhlasena-restaurace-dacicky.htm
  7. ↑ http://www.jicinsko.cz/mistopis/excerpta/mgcm.htm
  8. ↑ http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/47598/3/KavalirovaK_Historiesklaren_TJ_2012.pdf
  9. ↑ http://kultura.idnes.cz/basnik-prokop-voskovec-zemrel-deb-/literatura.aspx?c=A110211_122013_literatura_ob
  10. ↑ Josef Šíma se prolnul s pařížskými básníky. Výstava připomíná slavného modernistu. Aktuálně.cz. 3. 5. 2019. Dostupné online. 
  11. ↑ Moravská galerie, Josef Šíma: Portrét Jiřího Voskovce
  12. ↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 261

LiteraturaEditovat

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 89–91, 138, 145–147, 162, 242, 368, 379–384, 426, 428, 506.
  • HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 14, 22, 46, 125, 135, 146, 183.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 781. 
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U-Ž, Dodatky k LČL 1-3, A-Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1473–1485. 
  • NEDVĚD, Franta. Jednou jsi dole, jednou nahoře : V+W (s Jiřím Voskovcem v New Yorku). Praha : Mladá fronta, 2005. 173 s. ISBN 80-204-1235-2.
  • SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha : Československý spisovatel, 1982, str. 261, 319
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 489–490. 
  • TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila. Praha: Ametyst, 1998, str. 25, 27–8, 42, 100, ISBN 80-85837-35-8

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Recenze filmu o Jiřím VoskovcoviEditovat

Autoritní data: AUT: jk01150746 | GND: 11877039X | ISNI: 0000 0001 1480 2846 | LCCN: n81125886 | VIAF: 114467667 | WorldcatID: lccn-n81125886
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Voskovec&oldid=17323778“