Jiří Voskovec
Jiří Voskovec, vlastním jménem Jiří Wachsmann (19. června 1905 Sázava – 1. července 1981 Pearblossom, Spojené státy americké), byl česko-americký herec, spisovatel, dramatik a textař nerozlučně spojený s Janem Werichem a Jaroslavem Ježkem. Pracovali spolu ve 20. a 30. letech 20. století v Osvobozeném divadle.
Jiří Voskovec | |
![]() Jiří „George“ Voskovec ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů (1957) | |
Rodné jméno | Jiří Wachsmann |
---|---|
Narození |
19. června 1905 Sázava ![]() |
Úmrtí |
1. července 1981 (ve věku 76 let) Pearblossom, Kalifornie ![]() |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Alias | Petr Dolan |
Alma mater |
Právnická fakulta Univerzity Karlovy Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Aktivní roky | 1925–1981 |
Manžel(ka) |
Christine McKeown (1961–1981) (jeho smrt) Anne Gerlette (1945–1958) (její smrt) 2 děti Madelaine Main (?–1945) (Rozvedeni) |
Rodiče | Otec Vilém Eduard Wachsmann (Vaksman, později Václav Voskovec) (1864–1945) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
praděd | Adolf Maria Pinkas |
---|---|
děd | Soběslav Pinkas |
strýc | Ladislav Pinkas |
prastrýc | Bedřich Wachsmann |
strýc | prof. Bedřich Wachsmann ml. |
strýc | Julius Wachsmann |
bratranec | Alois Wachsman |
synovec | Prokop Voskovec |
neteř | Anna Pitašová |

ŽivotEditovat
MládíEditovat
Narodil se jako třetí a nejmladší dítě Viléma Wachsmanna (nar. 1864 ve Svojšicích, okr. Kolín) a Jiřiny Wachsmannové, rozené Pinkasové (nar. 1867).[1] Matka se narodila ve Francii. Otec byl nadaný hudebník, kapelník carských vojenských hudeb. Dva starší sourozenci Jiřího Voskovce Prokop (nar.1893) a Olga (1895) vyrůstali v Rusku.[2] Vilém Wachsmann vstoupil během 1. sv. války v Rusku do čs. legií,[3] po návratu v r. 1920 si nechal změnit jméno na Václav Voskovec.[4]
Studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, kde byl jeho spolužákem Jan Werich. Poté získal stipendium na Carnotově lyceu ve francouzském Dijonu, kde pak studoval v letech 1921–1924.[5] Během studia navštěvoval v Paříži divadla a cirkusy, kupř. trojici klaunů rodiny Fratellini z cirkusu Medrano a také avantgardní divadlo Vieux-colombier v Paříži, které vedl herec Jacques Copeau. V roce 1921 napsal článek o futurismu do studentského časopisu. Byl to první článek na toto téma v Československu. Umělecká beseda v roce 1922 otiskla ve svém 2. sborníku Život jeho moderní báseň „Mal du Pays“.
Spolupráce s Janem WerichemEditovat
V roce 1926 spolu s Janem Werichem vstoupili do avantgardního Osvobozeného divadla, kde pomocí humoru reagovali na tehdejší politické a sociální problémy. Jejich spolupráce vyústila do hry Vest pocket revue podle Werichovy povídky. Spolupráce dua V+W vznikla v magazínu Přerod, který vedl Hubert Ripka.
Protože jejich vystoupení byla otevřeně protifašistická, museli v roce 1938 divadlo zavřít a na začátku roku 1939 oba emigrovali do USA (Pensylvánie). Vrátili se do Československa v roce 1946. Až do druhé poloviny 40. let pracoval a psal a hrál hlavně s Janem Werichem. Po dvou letech, kdy se snažili s Janem Werichem obnovit Osvobozené divadlo, emigroval podruhé a definitivně. Žil krátce ve Francii.
Spolupráci Voskovce a Wericha zvěčnil neobvyklým způsobem Luboš Kohoutek pojmenováním planetky 2418 Voskovec-Werich.[6]
Druhá emigraceEditovat
V roce 1950 se vrátil do USA. Po svém druhém příjezdu do USA byl v atmosféře mccarthismu 11 měsíců internován na Ellis Islandu pro podezření, že byl sympatizantem komunismu. Tehdy se musel vyrovnat s tím, jak byly interpretovány jeho filmy ze 30. let, o nichž si někteří mysleli, že propagují komunismus, např. film Hej rup!. V téže době byl Jan Werich ředitelem pražského Divadla ABC.
Po své druhé emigraci v roce 1948 se s Janem Werichem osobně setkal několikrát. Po osmiletém odmlčení si dopisovali až do Werichova úmrtí.
Ačkoli žil ve třech zemích, stále tvrdil, že se narodil a byl vychován jako Čech. Vzhledem k jeho původnímu jménu Jiří Wachsmann ho fašistický bulvár ve 30. letech označoval za Žida, při povinném prokazování rasového původu za protektorátu se však žádný Žid mezi jeho předky nenašel.[7] V roce 1955 se stal občanem USA. To už ale v Americe byl známý pod jménem George Voskovec (jeho příjmení bylo komoleno na Voskovek). Žil v New Yorku a hrál zde v mnoha představeních, i na Broadwayi. Ztvárnil např. roli prvního herce v Hamletovi nebo dokonce třikrát Alberta Einsteina. Hrál také v mnoha filmech, např. jednoho z porotců ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů. Poslední rok svého života prožil v Kalifornii, kde prodělal protirakovinovou léčbu. Zemřel 1. července 1981 na infarkt.
RodinaEditovat
Přes jednu z praprababiček z matčiny strany Františku Schaurothovou, rozenou Dačickou z Heslova, byl Jiří Voskovec přímým potomkem českého šlechtického rodu, jehož nejznámějším představitelem byl Mikuláš Dačický z Heslova.[8]
Z otcovy strany byl prasynovcem malíře Bedřicha Wachsmanna a bratrancem architekta Aloise Wachsmanna.[9][10] Jeho synovcem byl básník a dramatik Prokop Voskovec.[11] Jeho strýci byli malíř a profesor na UMPRUM Bedřich Wachsmann ml. (1871–1944) a rakouský malíř Julius Wachsmann (1866–1936).
Z matčiny strany byl vnukem malíře Soběslava Pinkase a synovcem politika Ladislava Pinkase.
Malíř Josef Šíma a rodina WachsmannůEditovat
Malíř Josef Šíma byl přítelem rodičů Jiřího Voskovce a navštěvoval rodinu Wachsmannů na Sázavě. Portrét Jiřího Voskovce jako chlapce patří k Šímovým raným dílům. (Portrét byl vystaven na výstavě Josefa Šímy v Praze 2019.)[12] Další portrét – Šímovu kresbu Jiřího Voskovce vlastní Moravská galerie.[13]
CitátEditovat
„ | Vzpomínám také na Jiřího Voskovce. Tento mladý a pěkný muž zahrál si Ríšu – jistě jen pro honorář – v sladkém filmu Pohádka máje a musil pak Devětsil opustit. Tak to bylo v Devětsilu přísné. Neměl jsem však tenkrát dojem, že by z toho Voskovec byl příliš nešťasten. | “ |
— Jaroslav Seifert [14] |
Seznam písňové tvorby (výběr)Editovat
- Civilizace (Jan Werich a Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec) – Pozn. dříve pod názvem Civilisace
- David a Goliáš (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Divotvorný hrnec (Burt Lane/Jiří Voskovec a Jan Werich)
- Ezop a brabenec (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Klobouk ve křoví (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Babička Mary (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Nebe na zemi (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Nikdy nic nikdo nemá (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- O Španělsku si zpívám (Jaroslav Ježek/Jiří Voskovec a Jan Werich)
- Potopa (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Prodám srdce (Jaroslav Ježek/Jiří Voskovec a Jan Werich)
- Půl párku (One Meatball) (Lou Singer/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Stonožka (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Strojvůdce Příhoda (The Ballad of Casey Jones) (Eddie Newton/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Svět patří nám (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Svítá (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Tmavomodrý svět (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Tři strážníci (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Zeměkoule (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Život je jen náhoda (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Strašlivá píseň o Golemovi (Jaroslav Ježek/Jan Werich a Jiří Voskovec)
- Osel a stín – 1933, lidé se hádají o nesmyslné věci. Antická historka – spor o poplatek za odpočinek ve stínu osla.
OdkazyEditovat
PoznámkyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Národní archiv ČR, Policejní přihlášky pražských obyvatel z let 1850-1914P
- ↑ http://www.radioservis-as.cz/archiv09/33_09/33_nalad.htm
- ↑ http://legie100.com/krev-legionare/132820/
- ↑ http://ebadatelna.soapraha.cz/d/12797/9
- ↑ Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 23. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 214 s. Týž: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s. Blíže in: [1]
- ↑ (2418) Voskovec-Werich In: Dictionary of Minor Planet Names. [s.l.]: Springer, 2003. ISBN 978-3-540-29925-7. DOI:10.1007/978-3-540-29925-7_2419. Kapitola (2418) Voskovec-Werich, s. 197. (anglicky)
- ↑ článek o Voskovcovi v Reflexu
- ↑ http://blog.abchistory.cz/cl185-kutna-hora--vyhlasena-restaurace-dacicky.htm
- ↑ http://www.jicinsko.cz/mistopis/excerpta/mgcm.htm
- ↑ http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/47598/3/KavalirovaK_Historiesklaren_TJ_2012.pdf
- ↑ http://kultura.idnes.cz/basnik-prokop-voskovec-zemrel-deb-/literatura.aspx?c=A110211_122013_literatura_ob
- ↑ Josef Šíma se prolnul s pařížskými básníky. Výstava připomíná slavného modernistu. Aktuálně.cz. 3. 5. 2019. Dostupné online.
- ↑ Moravská galerie, Josef Šíma: Portrét Jiřího Voskovce
- ↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 261
LiteraturaEditovat
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 89–91, 138, 145–147, 162, 242, 368, 379–384, 426, 428, 506.
- HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 14, 22, 46, 125, 135, 146, 183.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 781.
- MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U-Ž, Dodatky k LČL 1-3, A-Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1473–1485.
- NEDVĚD, Franta. Jednou jsi dole, jednou nahoře : V+W (s Jiřím Voskovcem v New Yorku). Praha : Mladá fronta, 2005. 173 s. ISBN 80-204-1235-2.
- SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha : Československý spisovatel, 1982, str. 261, 319
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 489–490.
- TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila. Praha: Ametyst, 1998, str. 25, 27–8, 42, 100, ISBN 80-85837-35-8
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Voskovec na Wikimedia Commons
- Osoba Jiří Voskovec ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Voskovec
- Jiří Voskovec v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Jiří Voskovec v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- Jiří Voskovec v Česko-Slovenské filmové databázi
- Jiří Voskovec ve Filmové databázi
- Jiří Voskovec na Kinoboxu.cz
- Jiří Voskovec v Internet Movie Database (anglicky)
- Jiří Voskovec na Dabingforum.cz
- Jiří Voskovec na stránkách Obce překladatelů
- Poslední rozhovor Jana Wericha s Jiřím Voskovcem ve Vídni v roce 1974
- Fotografie v archivu atelieru Šechtl & Voseček
- Dokumentární film – Můj otec George Voskovec[2]
- Pořad Českého rozhlasu Plus: Jiří Voskovec – ztratil jsem domov, našel svět; obsahuje citace z nevydaných pamětí Jiřího Voskovce a unikátní rozhlasové nahrávky s jeho hlasem z archivu Rádia Svobodná Evropa.
Recenze filmu o Jiřím VoskovcoviEditovat
- Mám rád svobodu, jsem chudý, sere mě samota, říká Jiří Voskovec v objevném dokumentu od Rudinské.[nedostupný zdroj] na Film CZ