Narodil se v Českých Velenicích, kde se mluvilo česky i německy. V letech 1949–1950 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, později přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (atel. prof. A. Pelce 1950–53) a na Akademii výtvarných umění (1953–55) v Praze, kde u prof. A. Pelce absolvoval. Během studií ho ale nejvíce ovlivnil František Tichý. Adolf Born sdílel jeho fascinaci cirkusy a varieté. Tehdejší filmové týdeníky v něm vzbudily náklonnost k exotice a zájem o individuality, jako byl etiopský císař Haile Selassie I. nebo Čankajšek. Literárně Borna nejvíce ovlivnili autoři bajek Krylov, La Fontaine a Ezop, z českých spisovatelů Bohumil Hrabal, Karel Poláček a Jaroslav Hašek.[3]
Patřil k zakládajícím členům tvůrčí skupiny Polylegran, kterou v roce 1959 založil s dalšími karikaturisty, sdružujícími se okolo časopisu Mladý svět.[4] Pravidelně se účastnil společných výstav této skupiny.
Nedílnou součástí Bornovy tvorby jsou poštovní známky; s Českou poštou spolupracoval od roku 1992. Zhotovil návrhy známek např. k 500. výročí objevení Ameriky (1992), k 740. výročí narození cestovatele Marca Pola (1994), navrhl poslední známku druhého tisíciletí a první známku třetího tisíciletí či vánoční a velikonoční známky.[7]
Roku 1974 byl na světové výstavě v Montréalu jmenován karikaturistou roku. 1. května 1988 mu salonní akademie kresleného humoru udělila čestný titul HUDr. (Doctor Humoris Causa); ve stejném roce byl jmenován zasloužilým umělcem.[10] V roce 2003 získal Medaile Za zásluhy 1. stupně.[11]
V roce 2013 získal na Anifilmu cenu za celoživotní přínos animovanému filmu a na sedmém ročníku ceny Muriel byl za svůj přínos komiksu uveden do Síně slávy českého komiksu.[12][13] V roce 2015 získal na Zlín Film Festivalu ocenění Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež.[14] Born byl také rytířem francouzského Řádu umění a literatury.
↑ŘÍHOVÁ, Klára. Adolf Born: Ženské jsou hnací motor světa. Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-01-04 [cit. 2013-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-20.
↑HANOUSEK, Ivan. Ztráta: Adolf Born (1930 - 2016). S. 1–4, 30, 40, 48, 51. e-GAG [online]. 2016-06-15 [cit. 2024-10-06]. Čís. 2016 / 6, s. 1–4, 30, 40, 48, 51. Dostupné online.
↑HANOUSEK, Ivan. Výtvarný Salon Humoru v Praze už po čtyřsté!. S. 10. e-GAG [online]. 2014-01-09 [cit. 2024-10-06]. Čís. 2014–1/2, s. 10. Dostupné online.
Hynek Glos, Petr Vizina, Stará garda, nakl. Argo, Praha 2016, s. 42–47, ISBN 978-80-257-1881-0
Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN80-901103-0-4. S. 72.
Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN80-902586-9-7. S. 52.
Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN978-80-7360-796-8. S. 63.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN80-7185-245-7. S. 119.
RYŠKA, Pavel. Karikaturisti: Polylegran a obrazový humor 60. let. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Paseka, 2018. 175 s. ISBN978-80-7432-905-0. S. 155, 171.
Československo_BAR.svg){kind=small}
1. stupeň (2003)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf Born na Wikimedia Commons 
Osoba Adolf Born ve Wikicitátech
