Otevřít hlavní menu
Wikipedie

Němčina

západogermánský jazyk

Němčina, německy Deutsch, je západogermánský jazyk, jehož studiem se zaobírá filologický obor zvaný germanistika. Tímto jazykem hovoří přibližně 190 milionů lidí na celém světě, z toho používá němčinu 90 milionů mluvčích jako svůj druhý jazyk. V Evropě je z hlediska počtu rodilých mluvčích němčina s asi 100 miliony mluvčími druhým nejrozšířenějším jazykem po ruštině. V zemích Evropské unie (EU) je němčina nejpoužívanějším mateřským jazykem. Patří také mezi 10 nejpoužívanějších jazyků na světě.

Němčina (Deutsch)
Legal statuses of German in Europe.svg
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření

Německo Německo
Rakousko Rakousko
Švýcarsko Švýcarsko
Lichtenštejnsko Lichtenštejnsko
Belgie Belgie
Dánsko Dánsko
Lucembursko Lucembursko
Francie Francie
Itálie Itálie
Brazílie Brazílie
USA Spojené státy americké

Namibie Namibie
Počet mluvčích
  • 90 000 000 – 100 000 000
  • druhý jazyk pro 10 000 000
Klasifikace
Písmo Latinka
Postavení
Regulátor
  • smluvní dohody mezi Německem, Rakouskem a Švýcarskem
  • spolupráce jejich veřejně-právních jazykových institutů
Úřední jazyk
Kódy
ISO 639-1 de
ISO 639-2 ger (B)
deu (T)
ISO 639-3 deu
Ethnologue DEU
Wikipedie
de.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Písemný projev v němčině je latinkou se spřežkovým pravopisem. Jednou ze zvláštností je, že podstatná jména se píší velkými počátečními písmeny. Poslední větší reforma německého pravopisu proběhla v roce 1996 a přepracována byla v letech 2004 a 2006.

RozšířeníEditovat

 
rozšíření němčiny:
     původní jazyk
     druhý nebo neoficiální jazyk
     německá menšina
Němčina je úředním jazykem v těchto zemích
Německy dále hovoří jako svým prvním nebo druhým jazykem menšiny v následujících zemích

(Údaje o počtech mluvčích mohou být zastaralé.)

Počty mluvčích německých menšin je ovšem nutné brát s rezervou, neboť tato čísla se mohou mezi jednotlivými průzkumy značně lišit. Především však měly v zemích Východní Evropy (především v Polsku a Rumunsku) a někdejšího Sovětského svazu vliv výzvy ze strany německých úředních míst – jak před rokem 1990 tak po něm – na adresu tam žijících etnických Němců, aby se vrátili do „původní vlasti“. Tak došlo k rozhodujícímu odlivu etnických Němců v reprodukčně perspektivním věku, takže v těchto zemích lze během příštích desetiletí očekávat téměř úplný zánik výskytu němčiny jako rodného jazyka.

  • Mapa rozšíření němčiny v zemích Evropské unie

  • Území, kde byla roku 1910 převažujícím jazykem němčina

HistorieEditovat

 
Mapa německých nářečí z roku 1894 zobrazuje regionální vlivy v českém pohraničí obývaném Sudetskými Němci. Jihočeské a jihomoravské nářečí byly spřízněny s hornoněmeckým nářečím sousedních zemí (Rakousko, Bavorsko). Severočeské a severomoravské dialekty pak se středovýchodním nářečím, vyskytujícím se v Sasku a Slezsku (viz Slezsko-německé dějiny).

Spisovná němčina, která je standardizovanou podobou hornoněmčiny (Hochdeutsch, hornoněmecké nářeční skupiny), se od ostatních germánských jazyků liší změnami v důsledku druhého posouvání hlásek, které bylo uzavřeno ke konci 8. století.

V historii vývoje spisovného německého jazyka rozlišujeme tato období:

NářečíEditovat

Základní členění nářečí v němčině je podle stupně druhého posouvání hlásek v jihoseverním směru:

Mezi jednotlivými nářečími a dialekty existují značné rozdíly. Již dialekt v Kolíně nad Rýnem je pro mnohého Němce z jiné oblasti jen těžko srozumitelný. Značné potíže pak vznikají, jedná-li se o severoněmecké tzv. Plattdütsch z Fríska nebo o dialekty z Bavorska, Bádenska či Rakouska. Zcela nesrozumitelné je pak tzv. Schwyzerdüütsch, mluvené ve Švýcarsku: švýcarské filmy nebo televizní rozhovory, vysílané v německé televizi, mají většinou podtitulky, filmové produkce jsou někdy již v originále vyrobeny s týmiž herci ve dvou jazykových verzích - pro Švýcarsko a pro export nebo jsou na vývoz dabovány do spisovné němčiny.

 

Abeceda a výslovnostEditovat

 
Německý nápis "Delikatesní červené zelí" – na levém víčku je použit starý pravopis, na pravém nový.

Němčina se píše latinkou. S výjimkou přehlasovaných Ä, Ö, Ü nevyužívá diakritická znaménka. Používání tzv. ostrého S (scharfes S, ß – pouze malé, při psaní verzálkami přepisováno jako SS) bylo reformou pravopisu v 90. letech 20. století omezeno, ve Švýcarsku se ß dokonce jako zastaralé důsledně nahrazuje za ss. Německá abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí:

velké: A Ä B C D E F G H I J K L M N O Ö P Q R S T U Ü V W X Y Z
malé: a ä b c d e f g h i j k l m n o ö p q r s t u ü v w x y z
výslovnost: a mezi a e b c/k d e f g h i jot k l m n o mezi o a e p kvo r z/s/š t u mezi u a i fau v x i/ü cet
nejběžnější odchylky ve výslovnosti
  • ä – e, e: (otevřené; älter, spät);
  • ck – k (packen, Stück);
  • chs – ks nebo chs, když -s- část koncovky (du machst);
  • e – když dlouhé, uzavřené, téměř í (gewehr); krátké v nepřízvučné slabice oslabeno, před l, n, popř. r (pokud vysloveno) mizí zcela, ale nemizí zcela v koncovkach -eln, -ern po r a l, stejně jako v -en po n;
  • ei, ai, ey, ay – aj (ein, klein, drei, Mai);
  • eu, äu – oj (euch, neu, räuspern);
  • g – ch - na konci slova (flugzeug)
  • h – po samohlásce a mezi samohláskami se nevyslovuje, prodlužuje předchozí samohlásku (Ruhe, gehen), pokud to není jediná souhláska ve slově (aha, Uhu);
  • ie
    • i: – (viel, sieben, Marie),
    • ije: – (Familie, Linie, Italien);
  • ng – podobné českému mango, banka (singen, lange);
  • o – když dlouhé, uzavřené, blíže ú (holen);
  • ö – mezi o a e (können)
  • ph – f (Philosophie);
  • r – téměř splývá s e (aber, liefern);
  • s – z – (Seite);
  • ss – s – užívá se vždy, když se neužije ß (Strasse – např. ve Švýcarsku nebo chybí‑li ß na klávesnici či při psaní velkými písmeny);
  • ß – s – užívá se zpravidla při dlouhé výslovnosti předchozí samohlásky (Straße, Fuß);
  • sch – š (schön);
  • sp – šp – na začátku slov nebo kořenů (spät);
  • st – št – na začátku slov nebo kořenů (stehen);
  • tion – cijon (Funktion, Nation);
  • tsch – č (tschechisch) ;
  • z, tz – c (sitzen, zehn);
  • ü – mezi u a i (müssen);
  • v
    • f (Vater),
    • v cizích slovech – v (Vase);
  • w – v (warten);
  • kmenová samohláska je dlouhá před jedinou souhláskou (lesen) nebo žádnou (wo).

Gramatika a pravopisEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Německá gramatika.
  • Rozlišuje se určitý (der, die, das) a neurčitý (ein, eine) člen.
  • Rozlišují se čtyři pády u jmen: nominativ, genitiv, dativ a akuzativ. Jsou vyjádřeny většinou jen tvarem členu, k některým ale patří koncovky podstatného jména.
  • Systém slovesných časů je bohatší než v češtině. Původní systém významu 6 slovesných časů (předminulý [plusquamperfektum], minulý [préteritum]] a [perfektum], přítomný [prézens] a budoucí I a II [futurum]) rozlišoval tu skutečnost, zda se jedná v přítomnosti, minulosti nebo budoucnosti o ukončený či probíhající děj. Dnes se však tento systém využívá velmi omezeně a v běžné konverzaci se používá již jen přítomný čas (vyjadřuje též budoucnost) a minulé časy perfektum a préteritum. Podmíněný děj se vyjadřuje konjunktivem a kondicionálem. Velmi časté je používání trpného rodu.
  • Slovosled je díky flexibilnosti jazyka mnohem volnější než v angličtině, ale i tak existují jistá pravidla. Může mít více variant v závislosti na použitých spojkách či příslovečných určeních. Typickým rysem němčiny je odsouvání ostatních slovesných tvarů (a také hlavního slovesa ve vedlejší větě) na konec, může se tam sejít i několik sloves najednou:
    • Wenn ich das früher gewusst hätte, hätte ich es nicht mehr tun müssen.
    • Doslova: Když já to dříve věděl by měl, měl by já to ne více činit muset.
  • Všechna podstatná jména se píší s velkým počátečním písmenem.

Slovní zásobaEditovat

Starší slovní zásoba byla ovlivněna hlavně latinou a románskými jazyky. V moderní době je patrný silný vliv angličtiny. Výpůjček je vcelku značné množství, němčina však k většině přejatých slov má i samotný německý protějšek, většinou složeninu.

Příklad:

  • magnetofon: r Rekorder, ale i s Tonbandgerät ("zvukopáskopřístroj")
  • byznys, podnikání: s Business, ale i s Geschäft

Zvláštností je, že některá slova budí dojem neněmeckého, anglického původu, přestože v angličtině neexistují, např. s Handy – mobilní telefon. Ač čistě německá zkrácenina z s Handfernsprecher ("telefon do ruky"), vyslovuje se často anglicky händy.

Výpůjčky ovšem fungují i opačným směrem. Německá slova se objevují v mnoha dalších jazycích. Například slovo 'r 'Bauplan (stavební plán, skica) se v angličtině používá pro technické označení morfologie organismů. Arbeito, které v japonštině znamená vedlejší pracovní poměr pochází z německého slova Arbeit, f. (práce) atd.[4]

Překlad, vzorový textEditovat

Všeobecná deklarace lidských právEditovat

německy  Alle Menschen sind frei und gleich an Würde und Rechten geboren. Sie sind mit Vernunft und Gewissen begabt und sollen einander im Geist der Brüderlichkeit begegnen.
doslova Všichni lidé jsou svobodně a rovně na důstojnosti a právech narozeni. Oni jsou s rozumem a svědomím obdařeni a mají jeden druhého v duchu bratrství potkávat.
česky Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/wa.html
  2. ↑ Do roku 1918 byla němčina úředním jazykem i v českých zemích (jakožto součásti Rakousko-Uherska)
  3. ↑ AUGSBURG, Hans Kratzer. Auf Papua-Neuginea spricht man Unserdeutsch. sueddeutsche.de. Dostupné online [cit. 2016-01-30]. ISSN 0174-4917. (německy) 
  4. ↑ http://www.nemecketexty.cz/co-dala-nemcina-svetu/

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Autoritní data: GND: 4113292-0 | PSH: 6753 | LCCN: sh85054365 | WorldcatID: lccn-sh85054365
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Němčina&oldid=17773051“