Hornosaské dialekty
Hornosaské dialekty (německy Obersächsische Dialekte) je část skupiny durynsko-hornosaských dialektů, které patří k nářečím východní střední němčiny a kterými se mluví v Sasku, na jihovýchodě Saska-Anhaltska a ve východních částech Durynska. Dělí se na dialekty osterlandské a míšeňské. Hornosaské dialekty hraničí s durynskými, ostfälskými, severohornosasko-východobarvorskými, slezskými, severobavorskými a východofranskými dialekty. V běžném jazyce jsou tato nářečí označována jako sasština, což ovšem není dialekt v užším slova smyslu, nýbrž saský regiolekt.
| Hornosaské dialekty (Obersächsische Dialekte) | |
|---|---|
 Středoněmecké dialekty po roce 1945 | |
| Rozšíření | Sasko, Sasko-Anhaltsko, Durynsko |
| Počet mluvčích | není znám |
| Klasifikace |
|
| Písmo | Latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | není |
| ISO 639-3 | sxu |
| Ethnologue | sxu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Základní znaky editovat
Jako mnohá jiná německá nářečí znají také hornosaské dialekty změnu retné hlásky ze středoněmeckého /ö/, /öː/, /ü/, /üː/ a /üe/ zu /e/, /eː/, /i/ a /iː/, takže „böse“ je vyslovováno jako beese a „Bühne“ jako Biine. S jinými nářečními skupinami mají rovněž společné oslabování konsonant, např. Kardoffeln místo „Kartoffeln“ a Babba místo „Papa“. Stejně jako v téměř celém východním středním Německu je i středoněmecká ë redukováno na /a/, takže hornosaské Schwaster znamená „Schwester“, schlacht „schlecht“. Stejně jako v Durynsku apokopa do značné míry chybí, proto dialektické balde nebo im Hause, nikoliv jako ve většině ostatních německých dialektů: bald, im Haus. Na rozdíl od Durynských dialektů se infinitiv vyslovuje s -en, nikoliv -e. Společným znakem s východním durynským nářečím je to, že středněhornoněmecké dvojhlásky jsou vyslovovány jako jeden vokál /ei/, /ou/, /öi/, např. Been místo „Bein“ a Boom místo „Baum“, čemuž odpovídá krušnohorské a vogtlandtské dlouhé /aː/. V závislosti na fonetice, a tedy regionálně výrazně odlišně se mění stoupání středohornoněckého /eː/, /o/ a /oː/ do /iː/, /u/ a /uː/, takže „Schnee“ se vysloví jako Schnii, „Ofen“ jako Ufen, „Tochter“ jako Duchter nebo ještě regionálnější Vulg namísto „Volk“.
Slovník hornosaských nářečí byl publikován ve čtyřsvazkovém díle Wörterbuch der obersächsischen Mundarten v letech 1994–2003.
Současná situace editovat
Již v roce 1953 uvedl Rudolf Grosse ve své studii o míšeňských dialektech a zdejším hovorovém jazyce, že původní dialekt mezi Cvikovskou Muldou a Labem téměř vymřel, takže bylo těžké najít jeho mluvčí.[1] Podle Beata Siebenhaara hornosaský dialekt – ve smyslu uzavřeného jazykového systému s jasnými pravidly výslovnosti, slovotvorby a syntaxe – z velké části vymřel již v druhé polovině 19. až na počátku 20. století. Od té doby byly základní dialekty nahrazeny regiolekty, které mají v závislosti na místě, regionu a mluvčím různé znaky východní střední němčiny.[2][3][4]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Obersächsische Dialekte na německé Wikipedii.
- ↑ GROSSE, Rudolf. Mundart und Umgangssprache im Meißnischen. Zeitschrift für Mundartforschung. 1953, Band 21.4, s. 240. (německy)
- ↑ SIEBENHAAR, Beat. Ein Leipziger Sprachforscher ist sich sicher: Sächsischer Dialekt weitgehend ausgestorben. Leipziger Internet Zeitung [online]. LZ & L-IZ.de, 2011-02-17 [cit. 2020-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-26. (německy)
- ↑ SIEBENHAAR, Beat; BÖGER, Heidrun. Sächsisch stirbt aus : Schweizer Experte forscht an der Uni Leipzig. Neues Deutschland [online]. Neues Deutschland Druckerei und Verlag GmbH, 2011-07-06 [cit. 2020-12-06]. Dostupné online. (německy)
- ↑ ROCHOLL, Marie Josephine. Ostmitteldeutsch – eine moderne Regionalsprache? : eine Untersuchung zu Konstanz und Wandel im thüringisch-obersächsischen Sprachraum. Hildesheim ; Zürich ; New York: Olms, 2015. vii, 370 s. (Deutsche Dialektgeographie ; 118). ISBN 978-3-487-15275-2. (německy)
Literatura editovat
- BECKER, Horst. Sächsische Mundartenkunde : Entstehung, Geschichte und Lautstand der Mundarten des obersächsichen Gebietes. Příprava vydání Gunter Bergmann. 2. vyd. Halle: Niemeyer, VEB, 1969. 271 s. (německy)
- BERGMANN, Gunter. Upper Saxon. In: RUSS, Charles V. J. The Dialects of Modern German : a Linguistic Survey. London: Routledge, 1990. ISBN 0-415-00308-3. S. 290–312. (anglicky)
- Die obersächsische Sprachlandschaft in Geschichte und Gegenwart. Příprava vydání Rainer Hünecke, Karlheinz Jakob. 1. vyd. Heidelberg: Winter, 2012. 361 s. ISBN 978-3-8253-5973-7. (německy)
- GROSSE, Rudolf. Mundart und Umgangssprache im Meißnischen. Zeitschrift für Mundartforschung. 1953, Band 21.4, s. 240. (německy)
- ROCHOLL, Marie Josephine. Ostmitteldeutsch – eine moderne Regionalsprache? : eine Untersuchung zu Konstanz und Wandel im thüringisch-obersächsischen Sprachraum. Hildesheim ; Zürich ; New York: Olms, 2015. vii, 370 s. (Deutsche Dialektgeographie ; 118). ISBN 978-3-487-15275-2. (německy)
- SCHIRMUNSKI, Viktor M. Deutsche Mundartkunde : vergleichende Laut- und Formenlehre der deutschen Mundarten. Frankfurt, M. ; Berlin ; Bern ; Bruxelles ; New York, NY ; Oxford ; Wien: Lang, 2010. 832 s. ISBN 978-3-631-59973-0. (německy)
- SIEBENHAAR, Beat. Der sächsische Dialekt. In: DONATH, Matthias; THIEME, André. Sächsische Mythen. Leipzig: Edition Leipzig, 2011. Dostupné online. ISBN 978-3-361-00660-7. S. 91–99. (německy)
- SIEBENHAAR, Beat. Ostmitteldeutsch : Thüringisch und Obersächsisch. In: HERRGEN, Joachim; SCHMIDT, Jürgen Erich. Deutsch: Sprache und Raum. Ein Internationales Handbuch der Sprachvariation (= Handbücher zur Sprach- und Kommunikationswissenschaft; Bd. 30/4). Berlin: de Gruyter, 2019. ISBN 978-3-11-026129-5. S. 407–435. (německy)
