Germánské jazyky

skupina indoevropských jazyků

Germánské jazyky představují jednu z větví indoevropských jazyků. Mluví jimi přes 450 miliónů osob a jsou i zeměpisně jedny z nejrozšířenějších.

Dnešní rozšíření v Evropě: Severogermánské jazyky
     islandština
     faerština
     norština
     švédština
     dánština
Západogermánské jazyky
     skotština
     angličtina
     fríština
     nizozemština
     dolnoněmčina
     němčina

Historie editovat

Lingvisté se domnívají, že se větev germánských jazyků začala osamostatňovat již kolem roku 2000 př. n. l. Nejsou však žádné důkazy o tom, zdali někdy existoval germánský prajazyk, z něhož se postupem času odčlenily jednotlivé germánské jazyky, jak to známe u románských jazyků, jejichž původní jazyk latina je nám dobře známá, což též platí o způsobu a historických okolnostech vývoje jednotlivých románských jazyků. Někteří vědci dokonce popírají existenci germánského prajazyka. Vycházejí spíš z toho, že se některé jazyky sblížily a navzájem se ovlivňovaly.

Nejstarším souvislým germánským textem a zároveň jediným dokladem východogermánského jazyka jsou fragmenty gótského překladu Bible, pořízené biskupem Wulfilou ve 4. století.

Nejdůležitější kritéria vzniku editovat

  1. ustálení přízvuku na první slabice;
  2. první posouvání hlásek:
    • p, t, k > f, þ, χ
    • b, d, g > p, t, k
    • bh, dh, gh > b, d, g;
  3. Přestavba gramatiky:
    • redukce původních osmi pádů na čtyři;
    • vznik „slabých“ adjektivních tvarů zakončujících na -n (např. něm.: dem schönen Mädchen '[tomu] hezkému děvčeti');
    • zánik většiny slovesných časů, mimo přítomný čas a minulý čas;
    • vznik slabých sloves s dentální příponou, např.:
      • angl. ask-ed,
      • něm. frag-t-e,
      • švéd.: fråga-d-e.

Rozdělení editovat

Odkazy editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Literatura editovat

  • Bethge, Richard: Konjugation des Urgermanischen, in Ferdinand Dieter, Laut- und Formenlehre der altgermanischen Dialekte, Leipzig 1900, 361.
  • Cercignani, Fausto: Indo-European ē in Germanic, in Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung, 86/1, 1972, 104–110.
  • Harbert, Wayne: The Germanic Languages, Cambridge 2007, ISBN 978-0-521-01511-0.
  • Haugen, Einar: Die skandinavischen Sprachen. Hamburg 1984, ISBN 3-87118-551-5.
  • Hutterer, Claus-Jürgen: Die germanischen Sprachen. VMA-Verlag, Wiesbaden 4. vyd. 2002, ISBN 3-928127-57-8.
  • Robinson, Orrin W.: Old English and Its Closest Relatives. A Survey of the Earliest Germanic Languages, Stanford (Calif) 1992, ISBN 0-8047-1454-1.
  • Schmidt, Wilhelm: Geschichte der deutschen Sprache. Stuttgart/ Leipzig 6. vyd. 1993, ISBN 3-7776-0501-8.
  • Schumacher, Stefan: 'Langvokalische Perfekta' in indogermanischen Einzelsprachen und ihr grundsprachlicher Hintergrund, in Gerhard Meiser und Olav Hackstein, Sprachkontakt und Sprachwandel, Wiesbaden 2005, 603f.
  • Wessén, Elias: Die nordischen Sprachen. Berlin 1968.