Střední horní němčina

střední fáze horní němčiny

Střední horní němčina (střední hornoněmčina, středohornoněmčina, zkratkou střhn., něm. Mittelhochdeutsch, Mhd.) označuje vývojovou fázi němčiny (hornoněmeckých dialektů). V chronologické řadě navazuje na starou horní němčinu, jako mezník je označován rok 1050, naopak konec střední horní němčiny se datuje rokem 1350 (tato vývojová fáze tedy přibližně odpovídá vrcholnému středověku). Zejména co se týká konce panuje určitá nejednotnost, zejména starší lingvisté ho kladli až do 16. století (Martin Luther, vynález knihtisku), dnes se konec klade do dřívější doby, zároveň se rozeznává fáze rané nové horní němčiny, která trvá až do konce třicetileté války (zhruba 1650), poté již začíná nová horní němčina, tedy dnešní němčina.

Střední horní němčina
Počet mluvčíchmrtvý jazyk
Klasifikaceindoevropské jazyky
Písmolatinka
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2gmh (B)
ISO 639-3gmh
Ethnologuegmh
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Na tento článek je přesměrováno heslo střhn.

Mezi typické znaky této fáze patří zjednodušení plných koncových samohlásek na prosté /e/ (sthn. taga > střhn. tage), naopak na konci dochází k monoftongizaci některých starohornoněmeckých dvouhlásek a naopak k diftongizaci dlouhých přízvučných hlásek. Z psaných památek hraje důležitou roli zejména minnesang.

Členění časové editovat

Období střední horní němčiny (1050–1350) se vnitřně člení na tři období:

  • raná střední horní němčina, Frühmittelhochdeutsch (1050–1170)
  • klasická střední horní němčina, klassisches Mittelhochdeutsch (1170–1250)
  • pozdní střední horní němčina, Spätmittelhochdeutsch (1250–1350)

Členění geografické editovat

Systém hornoněmeckých dialektů se již ve střední době diferencuje na dialekty, které jsou již víceméně známé i dnes:

Normalizovaná grafika střední horní němčiny editovat

Současný čtenář se s ranou horní němčinou v gramatikách a slovnících nejčastěji setkává v normalizované grafické podobě. Tuto normalizaci vycházející z grafiky klasické střední horní němčiny švábského dialektu s víceméně nově zavedeným diakritickým znaménkem cirkumflex (^) vytvořil v 19. století editor a germanista Karl Lachmann.[1]

Vokály užívané v této normalizaci jsou:

  • krátké: a, ë, e, i, o, u, ä, ö, ü
  • dlouhé: â, ê, î, ô, û, æ, œ, iu (dlouhé ü)
  • diftongy: ei, ie, ou, öu, uo, üe

Příklady editovat

Číslovky editovat

Středohornoněmecky Česky
ein jeden
zwei dva
drî tři
vier čtyři
fünf pět
sehs šest
siben sedm
aht osm
niun devět
zehen deset

Slovník editovat

Vzorový text editovat

Všeobecná deklarace lidských práv

střední horní němčina

Alle Menschen sint vrie und geliche ane Wirde und Rehten geborne. Si sint Rate und Gewissen begebene und suln gegen einander in bruoderliche Geiste tuon.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Masařík, Zdeněk: Historický vývoj němčiny. 2., zcela přepracované vydání, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1969. Strana 17.
  2. Dobrava Moldanová: Naše příjmení. Praha: Agentura Pankrác, 2015. S. 83.

Externí odkazy editovat