Otevřít hlavní menu

Indoevropské jazyky

jazyková rodina

Indoevropská jazyková rodina (tento pojem zavedl poprvé roku 1813 Thomas Young) je skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka. Indoevropské jazyky jsou nejrozšířenější jazykovou rodinou na Zemi.

Indoevropské jazyky
Tmavě zeleně jsou země s indoevropskou většinou, světle s menšinou, ale oficiální statutem.
Tmavě zeleně jsou země s indoevropskou většinou, světle s menšinou, ale oficiální statutem.
Rozšíření celosvětově, především Evropa, Amerika, Austrálie a Indie
Počet mluvčích 2,8-3,1 miliardy
Počet jazyků zhruba 250 (443 včetně dialektů)
Klasifikace
Dělení
Dělení

PůvodEditovat

 
Současné rozšíření indoevropských jazyků v Eurasii

O původu a šíření indoevropského prajazyka existují dvě hlavní konkurenční teorie. Jedna teorie předpokládá původ indoevropských jazyků mezi nomádskými kmeny v oblasti dnešní Ukrajiny a jihozápadního Ruska před 6000 lety. Této teorii se podle předpokládaného způsobu šíření jazyka, říká teorie „meče a koně“,[zdroj?] dalšími názvy také „stepní“ či kurganová, se kterou přišla Marija Gimbutasová. V poslední době vstupuje do popředí, zejména díky pokrokům v archeogenetice.

Druhá bývá nazývaná teorií „anatolských farmářů“, s kterou přišel Colin Renfrew roku 1987. Podle ní prapůvodní jazyk, z něhož vznikly všechny jazyky indoevropanů, pochází z oblasti Anatolie u Kaspického moře v dnešním Turecku, v době před 8000 až 9500 lety.[1] Tuto teorii podporují výsledky analýzy větvení jazykového stromu provedené R.D.Grayem (2003).[2] Proti tomu se ale postavil pozdější výzkum.[3] A to i genetický.[4]

Další hypotézou je „arménská“, se kterou přišli roku 1985 Tamaz Valerianis dze Gamkrelidze a Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov. Sklidila sice kritiku, ale v nedávné době DNA testy ukazují, že pre-protoindoevropský mohl vzniknout v jižním Kavkaze.[5]

RozšířeníEditovat

Indoevropskými jazyky mluví víc než 3 miliardy lidí (drtivá většina Evropy, Asie od východního Turecka po Indii (kromě jižní části Indie, kde dominují drávidské jazyky), Amerika, Austrálie a Jihoafrická republika).

Studiem indoevropských jazyků se zabývá indoevropeistika, disciplína srovnávací jazykovědy.

Mezi 20 v současné době nejpoužívanějšími jazyky je 12 jazyků indoevropských: španělština, angličtina, hindština, portugalština, bengálština, ruština, němčina, maráthština, francouzština, italština, paňdžábština a urdština (dohromady mají více než 1,6 miliardy rodilých mluvčích).

V německé jazykové oblasti se občas používá termín indogermánské jazyky (podle krajních geografických oblastí rozšíření jazyků).

DěleníEditovat

 
Strom indoevropské jazykové rodiny

Indoevropská rodina se dělí na následující skupiny (řazeno podle doby, ze které se nám dochovaly nejstarší záznamy):

Vymřelé jazykyEditovat

Vedle těchto potvrzených a vědci většinou uznávaných větví bývá mezi indoevropské jazyky řazeno několik vymřelých jazyků, z nichž se nám dochovaly jen zlomky (přesnější zařazení tudíž není možné):

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Pazdera Josef, Genetici řešili spor jazykozpytců, dostupné online
  2. https://www.nature.com/articles/nature02029 - Gray, R.D. & Atkinson, Q. (2003). Language-tree divergence times support the Anatolian theory of Indo-European origins. Nature, 426, 435-439.
  3. https://muse.jhu.edu/article/576998/summary - Ancestry-constrained phylogenetic analysis supports the Indo-European steppe hypothesis
  4. https://www.sciencedaily.com/releases/2015/03/150304075334.htm - Genetic study revives debate on origin and expansion of Indo-European languages in Europe
  5. https://indo-european.eu/2018/03/proto-indo-european-homeland-south-of-the-caucasus/ - Proto-Indo-European homeland south of the Caucasus?

Související článkyEditovat