Společenství nezávislých států
Společenství nezávislých států (SNS) (rusky: Содружество Независимых Государств (СНГ), Sodružestvo nězavisimych gosudarstv) je organizace zahrnující 9 z 15 bývalých svazových republik Sovětského svazu.
| Společenství nezávislých států | |
 | |
 Vlajka SNS | |
.svg) | |
| Zkratka | SNS |
|---|---|
| Zakladatel | Ruská sovětská federativní socialistická republika, Ukrajinská sovětská socialistická republika a Běloruská sovětská socialistická republika |
| Vznik | 8. prosince 1991 |
| Sídlo | Minsk, Bělorusko |
| Souřadnice | 60°30′0″ s. š., 102°48′0″ v. d. |
| Členové | 9 zemí, 1 přidružené členství |
| Výkonný tajemník | Sergej Lebeděv |
| Oficiální web |
www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data můžou pocházet z datové položky. | |
Členové uskupeníEditovat
SNS zahrnuje Arménii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Rusko, Tádžikistán a Uzbekistán. Ukrajina přístupovou smlouvu nikdy neratifikovala a zachovala si status pozorovatele. 19. března 2014 v souvislosti s anexí Krymu Ruskem oznámila odchod z tohoto společenství. Turkmenistán přerušil své stálé členství 26. srpna 2005 a je v současné době přidruženým členem. 12. srpna 2008 oznámila Gruzie odchod ze SNS. 14. srpna pak gruzínský parlament vzhledem k ozbrojenému konfliktu s Ruskem hlasováním anuloval smlouvy o členství v SNS.[1][2]
Sídlem Společenství nezávislých států je běloruský Minsk.[3]
HistorieEditovat
SNS vzniklo na podzim 1991 jako volný svazek postsovětských států s nově získanou samostatností. Dne 8. prosince 1991[zdroj?] se uskutečnilo setkání ruských, ukrajinských a běloruských představitelů, kteří se Bělověžskou dohodou dohodli na vytvoření nové organizace otevřené všem postsovětským státům (za 18 dní se SSSR rozpadl). Dne 21. prosince 1991[zdroj?] pak v Alma-Atě do společenství přistoupilo dalších osm států.
Při olympijských hrách v roce 1992 v Albertville a Barceloně vystoupili sportovci členských zemí SNS poprvé a naposled ve společných barvách v rámci jednoho týmu.
Pobaltské státy (Estonsko, Lotyšsko, Litva) se odmítly stát součástí SNS, jelikož považovaly své předešlé členství v SSSR za vnucené a protiprávní.[zdroj?] Gruzie zprvu taktéž stála mimo SNS, vstoupila až v roce 1993 pod vlivem Ruské federace.[zdroj?] V roce 2005 ze Společenství vystoupil Turkmenistán, který tak potvrdil svou izolacionistickou politiku; v současnosti je přidruženým členem.[zdroj?]
Organizace nemá příliš nadstátních pravomocí, její význam je tak spíše symbolický ve smyslu návaznosti na SSSR. Působnost SNS se omezuje víceméně na koordinaci společných obchodních, finančních, legislativních a bezpečnostních otázek. Nejvýznamnější dohodou uskutečněnou v rámci SNS bylo vytvoření společné zóny volného obchodu členských zemí. Zóna měla oficiálně začít existovat v průběhu roku 2005.
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Georgia to leave alliance of ex-Soviet states [online]. CNN [cit. 2008-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Georgian parliament votes to quit CIS [online]. China View [cit. 2008-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://www.britannica.com/EBchecked/topic/128945/Commonwealth-of-Independent-States-CIS
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Společenství nezávislých států na Wikimedia Commons - (anglicky)(rusky) Výkonný výbor SNS
- (anglicky) Deklarace z Alma-Aty[nedostupný zdroj]
