Otevřít hlavní menu

Asie je svou rozlohou 44 603 853 km² největší, s více než 4 miliardami obyvatel nejlidnatější a zhruba od přelomu tisíciletí rovněž nejhustěji osídlený světadíl, který tvoří součást kontinentu zvaného Eurasie, popř. Eurafrasie. Rozkládá se především na východní a severní polokouli. Pokrývá 8,6 % povrchu Země (29,9 % souše) a její obyvatelstvo představuje 60 % světové populace. Během 20. století se počet lidí žijících v Asii téměř zčtyřnásobil.

Asie
Asie
Rozloha 44 603 853 km²
Počet obyvatel 4 522 598 000 [2018]
Počet států 48
Regiony

Střední Asie
Východní Asie
Severní Asie
Jihovýchodní Asie
Jihozápadní Asie

Jižní Asie
Další odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Souřadnice 39°0′0″ s. š., 108°0′0″ v. d.
Tento článek je o kontinentu. O římské provincii pojednává článek Asie (provincie).

Obsah

Hranice AsieEditovat

 
Regiony Asie:
     Severní Asie
     Střední Asie
     Jižní Asie
     Východní Asie

(Viz též Hranice Evropy)

Nejzazší body asijské pevniny:

Vzhledem k pozemnímu spojení Asie s Evropou i Afrikou se někdy rozcházejí názory na to, kudy vést hranici mezi těmito kontinenty. Rozšířená a na českých školách vyučovaná verze hranice mezi Evropou a Asií vede z Bajdarackého zálivu po východním úpatí Uralu (Ural leží celý v Evropě), dále po řece Embě, po pobřeží Kaspického moře a Kumomanyčskou sníženinou na sever od Kavkazu (Kavkaz leží už celý v Asii) do Azovského moře. Dale k jihozápadu oba světadíly odděluje Černé moře, průliv Bospor, Marmarské moře a průliv Dardanely. Do obou světadílů zasahuje území Ruska, Kazachstánu a Turecka.

Od Afriky je Asie oddělena Suezským průplavem. Sinajský poloostrov už tedy leží v Asii a Egypt tak zasahuje částí území do Afriky a částí do Asie. Dále na jih oba světadíly odděluje Rudé moře.

Ani hranici s Austrálií a Oceánií není snadné stanovit. Australská pevnina se sice asijské nedotýká, ale mezi nimi leží velké množství ostrovů, u nichž není vždy jasné, ke kterému světadílu je přiřadit. Ostrov Nová Guinea se obvykle řadí k Oceánii, což znamená, že území Indonésie zasahuje do obou světadílů. Zoogeografové pracují s tzv. Wallaceovou linií, která odděluje ekosystémy považované za čistě asijské od smíšených asijsko-australských.

Nejjasněji vymezená je hranice Asie a Severní Ameriky. Ty jsou odděleny 88 km širokou Beringovou úžinou v místech, kde se k sobě blíží asijská Čukotka a americká Aljaška.

Nejzazší body na ostrovech:

  • Sever: Arktický mys (81° 16' s. š.) na ostrově Komsomolecruském souostroví Severní země
  • Východ: Uprostřed Beringova průlivu se nachází rusko-americké souostroví Diomédovy ostrovy, které fyzickogeograficky nepatří jednoznačně ani k Asii, ani k Americe (západní ostrov leží asi 35 km od asijské pevniny, východní ostrov asi 36 km od americké), politicky je však rozděleno mezi Rusko a Spojené státy. Tříkilometrovým průlivem mezi oběma ostrovy také probíhá Datová hranice. Přiřadíme-li ruský ostrov k Asii, bude jeho východní okraj nejvýchodnějším bodem světadílu (169° 0' z. d.)
  • Jih: Záleží na tom, které ostrovy ještě přiřadíme k Asii a které již k Austrálii. Při nejjednodušší variantě, kdy hranice vede mezi Malajským souostrovím na asijské straně a ostrovy Ashmore a Cartier na australské, se nejjižnější bod nachází na ostrůvku u indonéského ostrova Rote (11° 1' j. š.)
  • Západ: I v Egejském moři leží velké množství ostrovů. Mnohé z nich leží těsně u pobřeží Malé Asie (např. Samos 1,6 km daleko), ale politicky náleží Řecku. Zohlednění jejich geologické spřízněnosti s asijskou pevninou by zřejmě umožnilo posunout hranici až na západní pobřeží ostrovů Lesbos a Chios (25° 50' v. d.), na druhé straně by to ale znamenalo, že část řeckého území leží v Asii, což je v rozporu se všeobecně přijímaným názorem. Nejzápadnější ostrov pod tureckou správou je Gökçeada, ta má ale zřetelně blíž k evropské než k asijské části Turecka. Za nejzápadnější výspu Asie lze tedy buď považovat ostrov Bozcaada (25° 58' v. d.), nebo prohlásit, že veškeré egejské ostrovy už patří k Evropě bez ohledu na svou vzdálenost od asijské pevniny.

Asijské geografické rekordyEditovat

Související informace naleznete také v článku Nejvyšší hory asijských zemí.

Mnohé asijské geografické rekordy jsou současně světovými rekordy.

GeologieEditovat

 
Asijský světadíl – počítačový model pohledu z vesmíru

Asie vznikla spojením několika platforem. Sibiřská platforma byla v minulosti samostatným kontinentem, který se spojil s Baltikou, čímž vzniklo pohoří Ural. Čínská platforma se pospojovala z menších bloků (Severní Čína, Blok Jang-c' a Jižní Čína) a nakonec se spojila se Sibiří. V nejmladší době pak do Asie narazily dvě platformy, které se oddělily od někdejší Gondwany: Indická a Arabská.

Sibiřské jednotkyEditovat

Sibiřská (angarská) platforma představuje velký stabilní blok. Aldanský a anabarský štít obsahují horniny až 3,5 miliardy let staré. Člení se následovně:

Čínské jednotkyEditovat

Čínská platforma je rozdělena na vystupující masívy, mezi nimiž leží mladší jednotky. Obsahuje prekambrické štíty:

Čínská platforma také zahrnuje řadu plošin a poklesových pánví. Ty jsou pokryty paleozoickými, mezozoickými a kenozoickými sedimenty různého charakteru a mocnosti. Krystalické podloží leží místy ve větších hloubkách než 10 km.

Kundwanská AsieEditovat

 
Himálaj v Nepálu

Indická platforma a Madagaskar byly původně spojeny s Afrikou, ale ve třetihorách se vydaly na sever k Asii. Madagaskar se oddělil a zůstal poblíž Afriky, zatímco Indie narazila do Čínské platformy, čímž vyvolala mohutné vrásnění, jehož výsledkem je Himálaj.

Na západě Indické platformy se nacházejí vodorovně uložené čedičové vrstvy vulkanického původu, kterým se říká trapy (např. Dekánské trapy či sibiřské trapy). Až 100 m silná vrstva čediče překrývá stará jádra.

Nejstarší kontinentální jádra se vytvořila během protoindického geotektonického cyklu. Nejstarší metamorfity jsou staré až 3,5 miliardy let. Během dhárvárského geotektonického cyklu došlo k sedimentaci, vulkanickým procesům a průnikům granitů, dotvářela se kontinentální jádra.

Arabská platforma byla původně součástí Afriky, ale začala se od ní oddělovat příkopovou propadlinou, jejíž velkou část nyní vyplňuje Rudé moře. Nejstarší horniny jsou asi 1 miliardu let staré a nacházejí se v haliské formaci. Asi polovinu platformy tvoří prekambrické metamorfity, druhá polovina se skládá z granitoidů. Na západním okraji eroduje a klesá do příkopu Rudého moře. Východní okraj se zvedá i s akumulovanými usazeninami. Mezi vlastním štítem a Perským zálivem je mocný platformní pokryv prvohor, druhohor a třetihor. Nacházejí se tu hojné formace s ložisky ropy z období svrchní křídy a eocénu.

KaledonidyEditovat

 
Pohoří Altaj

Kaledonidy jsou horská pásma, jejichž vývoj začal během starších prvohor, tedy v době, kdy na území dnešní Evropy probíhalo kaledonské vrásnění. Jejich zvedání podél starých zlomů mnohdy pokračovalo i později.

Sibiřské a středoasijské kaledonidy vznikly z tzv. uralsko-mongolské mobilní zóny mezi fenosarmatskou, sibiřskou a čínskou platformou. Patří sem Altaj, Sajany, Ťan-šan, Kazašská pahorkatina, Sibiřské starokaledonidy (salairidy).

Čínské kaledonidy leží zčásti ve východní Číně, kromě toho k nim patří pohoří Nan-šan. Najdeme zde 5 až 6 km mocný sinijský komplex fylitů, kvarcitů, zelenokamenů a mramorů.

HercynidyEditovat

Hercynidy jsou horská pásma, jejichž vývoj začal během mladších prvohor, tedy v době, kdy na území dnešní Evropy probíhalo hercynské vrásnění. Jejich zvedání podél starých zlomů mnohdy pokračovalo i později.

Ve Střední Asii jsou hercynidy silně promíchané s kaledonidy a nejde o samostatný horský systém. Hercynského stáří je např. západní část Ťan-šanu (Kyzylkumsko-ťanšanská větev), Kazašská pahorkatina, nebo jižní část Altaje a Sajanů (Irtyšsko-zajsanská větev).

Mongolsko-ochotské hercynidy se táhnou z Mongolska až k Ochotskému moři.

Vnitročínské hercynidy se táhnou mezi Pamírem a východočínskými kaledonidami. Patří sem Kchun-lun (vklíněn mezi tarimský a tibetský masiv) a Čchin-ling (vklíněn mezi severočínský a středočínský blok).

Sibiřské a středoasijské hercynidy a kaledonidy jsou na velkých plochách pokryty druhohorními a třetihorními nezvrásněnými vrstvami, které tak tvoří mladé platformy: Západosibiřská nížina, Turanská nížina, Tádžická pánev.

AlpidyEditovat

 
Údolí řeky Hunza v pohoří Karákóram

Alpidy jsou horská pásma, jejichž vývoj začal ve druhohorách nebo později. Některé se začaly zvedat během kimmerského vrásnění, některé až během alpinského.

Tethydní alpidy vznikly z bývalého oceánu Tethys a jde o asijskou část Alpsko-himálajského systému. Patří sem Pontidy, Anatolidy a TauridyTurecku, ostrov Kypr, Krymsko-kavkazská oblast, Malý Kavkaz a Arménská vysočina, Zagros (Iranidy), centrální íránské pásmo s lutským masivem, makránsko-balúčistánská flyšová jednotka, východoíránská pohoří, ománská ofiolitová zóna, orogenní zóna Alborzu, Kopet Dag, centrální pákistánský hřbet (kvétský hřbet), pamírsko-hindúkušsko-karákoramská elevace, Himálaj a Transhimálaj, Indoganžská nížina.

Alpinského stáří jsou také pásma podél pobřeží Tichého oceánu, tzv. cirkumpacifické alpidy, které ovšem vznikly kontaktem jiných desek (pacifickéeurasijskou) během druhohorního jenšanského vrásnění. Patří sem starší pásma v Laosu, Čukotsko-katasijský vulkanický pás (Kamčatka). Ve třetihorách vznikla vulkanická pásma Kuril, Japonska a Filipín, jakož i další ostrovní oblouky na západním okraji pacifické desky (Velké a Malé Sundy, Moluky aj.)

Zemětřesení a sopečná činnostEditovat

Mnoho výše uvedených oblastí je seizmicky aktivních a zemětřesení zde nejsou vzácným jevem. Týká se to ostrovních oblouků na styku litosférických desek, např. Japonsko, Tchaj-wan, Sumatra, ale i mnoha oblastí alpsko-himálajského systému (např. Malá Asie, Kavkaz, Írán, Kašmír) i jiných zlomových oblastí (např. Sečuánská pánev).

Oblastí vulkanického původu je v Asii celá řada, dodnes činné sopky najdeme opět především ve východní Asii podél okraje Tichého oceánu: Kamčatka, Japonsko, Filipíny, Indonésie.

VodstvoEditovat

 
Ganga je posvátná řeka hinduismu

V Asii se nacházejí mnohé z nejdelších a nejvodnějších veletoků na Zemi, mj. Čchang-ťiang (Dlouhá řeka, Evropanům známá též jako Jang-c’-ťiang), Chuang-che (Žlutá řeka), Ob, Jenisej, Lena, Amur, Mekong, Brahmaputra, Ganga, Indus, Eufrat a Tigris. Velké sibiřské řeky (Ob, Jenisej, Lena) odtékají do Severního ledového oceánu, čínské a indočínské veletoky (Chuang-che, Čchang-ťiang a Mekong) míří na východ do Tichého oceánu, další směřují k jihu do Indického oceánu. Velké oblasti v nitru Asie jsou bezodtoké, tj. bez spojení se světovým oceánem. Řeky se buď ztrácejí v pouštích (např. Gobi, Taklamakan, Karakum, Kyzylkum), nebo končí ve více méně slaných jezerech, odkud se voda vypařuje (Balchaš, Aralské jezero, Kaspické moře). Z významných řek se to týká např. Amudarji, Syrdarji a Tarimu. Naopak nejhlubší jezero světa Bajkal (odkud voda odtéká řekou Angarou) je sladkovodní a odhaduje se, že obsahuje asi pětinu světových zásob sladké vody.

PodnebíEditovat

 
Kérala v jižní Indii má vlhké tropické podnebí ovlivněné sezonními monzuny
 
Step v Mongolsku se vyznačuje horkými léty a chladnými zimami

Vzhledem k obrovské rozloze Asie zde najdeme všechny hlavní podnebné pásy. Velká území v nitru kontinentu mají silně kontinentální podnebí s velkými teplotními rozdíly mezi zimou a létem. Tlak vzduchu přepočtený na hladinu moře dosahuje nejvyšších hodnot v lednu v oblasti Ulánbátaru a Sibiře (103 kPa). Vzniká tlaková výše (anticyklóna) nad střední Sibiří. Naopak velká tlaková níže (cyklóna) vzniká v červenci kolem Dillí (99,5 kPa). Nejnižší lednové teploty na Sibiři mohou klesnout i pod −50 °C, v jižní Asii zůstávají kolem +25 °C. Rozpětí průměrných červencových teplot je od 5 do 35 stupňů.

Množství srážek je ovlivněno především vysokými asijskými horstvy. Jih a jihovýchod kontinentu je extrémně vlhký, naopak ve srážkovém stínu za Himálajem leží velmi suché pouštní oblasti. Roční období v Himálaji a na jih od něj jsou ovlivňována pravidelnými monzuny.

V Asii rozlišujeme tyto klimatické oblasti podle Köppena:

VegetaceEditovat

V severní Asii (na Sibiři) jsou hlavními biotopy tundra, lesotundra a tajga. V mírném podnebném pásu najdeme listnaté opadavé lesy mírného pásu, lesostep a step, dále na jih pak polopouště a pouště. V jižní a jihovýchodní Asii pak původní společenstva spadají pod monzunové opadavé lesy a tropické deštné lesy.

Velká území na Sibiři pokrývá trvale zmrzlá půda (permafrost). Dále na jih ji lze nalézt v Tibetu kvůli vysoké nadmořské výšce. Ledovce se zachovaly v nejvyšších pohořích (např. Himálaj, Pamír, Ťan-šan), ale kvůli globálnímu oteplování se zkracují.

ObyvatelstvoEditovat

 
Plovoucí trh ve Vietnamu kde se počet obyvatel od roku 1979 téměř zdvojnásobil
 
Muslimští poutníci v Mekce. Asie je kolébkou všech hlavních světových náboženství.
 
Různorodé obyvatelstvo Asie od sibiřských Čukčů až po filipínské Negrity (1904)

Kolem roku 1900 žilo v Asii 947 milionu lidí.[3] Od té doby počet obyvatel Asie vzrostl čtyřnásobně a v roce 2012 dosáhl 4 175 038 363 a stále stoupá.[4] Polovinu tvoří obyvatelstvo do 20 let.

V Asii žijí přibližně dvě třetiny obyvatelstva světa. Nejvíce obyvatel má Čína s 1,3 mld.

Politická geografieEditovat

Regiony a státyEditovat

 
Hongkong byl do roku 1997 britskou kolonií
 
Teherán je hlavní město Íránu
 
Tradiční japonská svatba v šintoistické svatyni Meidži
 
Hinduistický festival v Singapuru
 
Procesí Ruské pravoslavné církve v Židovské autonomní oblasti na Sibiři
 
Katolické procesí v Manile na Filipínách
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam asijských států.
Název regionu[5] a
území, s vlajkou
Rozloha
(km²)
Počet obyvatel
(odhad k 1. 7. 2002)
Hustota osídlení
(ob./km²)
Hlavní město
Severní Asie:
  Rusko[p 1] 13 115 200 39 129 729 3,0 Moskva
Střední Asie:
  Kazachstán[p 2] 2 346 927 13 472 593 5,7 Astana
  Kyrgyzstán 198 500 4 822 166 24,3 Biškek
  Tádžikistán 143 100 6 719 567 47,0 Dušanbe
  Turkmenistán 488 100 4 688 963 9,6 Ašchabad
  Uzbekistán 447 400 25 563 441 57,1 Taškent
Východní Asie:
  Čínská lidová republika[p 3] 9 584 492 1 384 303 705 134,0 Peking
  Čínská republika (Tchaj-wan)[p 4] 35 980 22 548 009 626,7 Tchaj-pej
  Hongkong (ČLR)[p 5] 1 092 7 303 334 6 688,0 Hongkong
  Japonsko 377 835 126 974 628 336,1 Tokio
  Jižní Korea 98 480 48 324 000 490,7 Soul
  Macao (ČLR)[p 6] 25 461 833 18 473,3 Macao
  Mongolsko 1 565 000 2 694 432 1,7 Ulánbátar
  Severní Korea 120 540 22 224 195 184,4 Pchjongjang
Jihovýchodní Asie:
  Brunej 5 770 350 898 60,8 Bandar Seri Begawan
  Filipíny 300 000 84 525 639 281,8 Manila
  Indonésie[p 7] 1 419 588 227 026 560 159,9 Jakarta
  Kambodža 181 040 12 775 324 70,6 Phnompenh
  Laos 236 800 5 777 180 24,4 Vientiane
  Malajsie 329 750 22 662 365 68,7 Kuala Lumpur
  Myanmar (Barma) 678 500 42 238 224 62,3 Neipyijto[p 8]
  Singapur 693 4 452 732 6 425,3 Singapur
  Thajsko 514 000 62 354 402 121,3 Bangkok
  Vietnam 329 560 81 098 416 246,1 Hanoj
  Východní Timor[p 9] 15 007 952 618 63,5 Dili
Jižní Asie:
  Afghánistán 647 500 27 755 775 42,9 Kábul
  Bangladéš 144 000 133 376 684 926,2 Dháka
  Bhútán 47 000 2 094 176 44,6 Thimbú
  Indie[p 10] 3 290 797 1 062 969 504 323,0 Nové Dillí
  Írán 1 648 000 66 622 704 40,4 Teherán
  Maledivy 300 320 165 1 067,2 Male
  Nepál 140 800 25 873 917 183,8 Káthmándú
  Pákistán[p 11] 795 423 149 732 510 188,2 Islámábád
  Srí Lanka 65 610 19 576 783 298,4 Kolombo
Jihozápadní Asie:
  Arménie[p 12] 29 800 3 330 099 111,7 Jerevan
  Ázerbájdžán[p 13] 86 600 9 000 000 103,9 Baku
  Bahrajn 665 656 397 987,1 Manáma
  Egypt[p 14] 63 556 1 378 159 21,7 Káhira
  Gruzie[p 15] 69 700 4 630 841 66,4 Tbilisi
  Irák 437 072 24 001 816 54,9 Bagdád
  Izrael 20 770 6 029 529 290,3 Jeruzalém
  Jemen 527 970 18 701 257 35,4 San'á
  Jordánsko 92 300 5 307 470 57,5 Ammán
  Katar 11 437 793 341 69,4 Dauhá
  Kuvajt 17 820 2 111 561 118,5 Kuvajt
  Kypr[p 16] 9 250 775 927 83,9 Nikósie
  Libanon 10 400 3 677 780 353,6 Bejrút
  Omán 212 460 2 713 462 12,8 Maskat
  Pásmo Gazy[p 17] 363 1 203 591 3 315,7 Gaza
  Saúdská Arábie 1 960 582 23 513 330 12,0 Rijád
  Spojené arabské emiráty 82 880 2 445 989 29,5 Abú Zabí
  Sýrie 185 180 17 155 814 92,6 Damašek
  Turecko[p 18] 756 768 57 855 068 76,5 Ankara
  Západní břeh Jordánu[p 19] 5 860 2 303 660 393,1 Ramalláh
Celkem 43 810 582 3 902 404 193 89,5

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Rusko zasahuje menší částí do Východní Evropy a větší částí do severní Asie; počet obyvatel a rozloha jsou uvedeny pouze pro asijskou část.
  2. Kazachstán zasahuje menší částí do východní Evropy a větší částí do střední Asie; počet obyvatel a rozloha jsou uvedeny pouze pro asijskou část.
  3. Údaje platí jen pro pevninskou Čínu, nezahrnují Hongkong, Macao, Tchaj-wan ani části Džammú a Kašmíru, které Čína kontroluje, ale nárokuje si je Indie.
  4. Údaje jsou pro území  které je de facto pod kontrolou vlády Čínské republiky. Nároky na něj si ale činí i Čínská lidová republika.
  5. Hongkong je Zvláštní administrativní zóna Čínské lidové republiky.
  6. Macao je Zvláštní administrativní zóna Čínské lidové republiky.
  7. Indonésie leží na rozhraní Asie a Oceánie; počet obyvatel a rozloha jsou uvedeny pouze pro asijskou část, tedy bez Západní Nové Guiney a Moluckých ostrovů.
  8. Hlavní město Myanmaru bylo oficiálně přesunuto z Rangúnu do nově vybudovaného města na západ od Pjinmany 6. listopadu 2005.
  9. Východní Timor mohou někteří autoři řadit do Oceánie místo do Asie.
  10. Včetně těch částí Džammú a Kašmíru, které kontroluje Pákistán nebo Čína.
  11. Udávaná rozloha a počet obyvatel nezahrnuje území Ázád Kašmíru a Gilgit - Baltistánu, která Pákistán spravuje, ale nárokuje si je i Indie.
  12. Arménie leží v západní Asii, ale vzhledem k historickým a sociopolitickým vazbám bývá někdy vnímána jako evropský stát.
  13. Ázerbájdžán leží celý na jih od Kumomanyčské sníženiny, a tedy v Asii, ale podle některých zahraničních koncepcí může část jeho území být řazena do Evropy. Uvedená rozloha a počet obyvatel zahrnuje i Nachičevan, autonomní exklávu Ázerbájdžánu obklopenou Arménií, Íránem a Tureckem.
  14. Egypt leží větší částí v severní Africe a menší částí v západní Asii; počet obyvatel a rozloha jsou uvedeny pouze pro asijskou část (na východ od Suezského průplavu).
  15. Gruzie leží celá na jih od Kumomanyčské sníženiny, a tedy v Asii, ale podle některých zahraničních koncepcí může část jejího území být řazena do Evropy. Udávaná rozloha a počet obyvatel zahrnuje i separatistické republiky Abcházii a Jižní Osetii, nad kterými grnbsp;165 | align="right" | 1uzínská vláda ztratila kontrolu.
  16. Ostrov Kypr patří fyzickogeograficky k Asii, i když má historické a sociopolitické vazby s Evropou. Severokyperská turecká republika je na rozdíl od Kyperské republiky na jihu ostrova (s převládající řeckou populací) uznávána jen Tureckem.
  17. Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu, společně označované OSN jako „Okupovaná palestinská území“, jsou území částečně okupovaná Izraelem, ale de facto spravovaná palestinskou samosprávou.
  18. Turecko zasahuje malou částí území do východní Evropy (Balkán) a větší částí do Asie (Malá Asie); počet obyvatel a rozloha jsou uvedeny pouze pro asijskou část.
  19. Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy, společně označované OSN jako „Okupovaná palestinská území“, jsou území částečně okupovaná Izraelem, ale de facto spravovaná palestinskou samosprávou.

ReferenceEditovat

  1. JTOYER. What is the World Largest Peninsula? [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. WORLD'S LARGEST PENINSULA [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. "UN report 2004 data" (PDF).
  4. PopulationData.net.
  5. Kontinentální regiony podle kategorizace OSN (mapa).

Externí odkazyEditovat