Otevřít hlavní menu

Jižní Korea

stát ve východní Asii

Jižní Korea, úředním názvem Korejská republika (zvuk Tehan minguk), je stát ve východní Asii, zaujímající jižní polovinu Korejského poloostrova. Jeho sousedem je Severní Korea. Počet obyvatel v roce 2013 přesahuje 51,25 (2016) milionů. Největším a zároveň hlavním městem je Soul. Úředním jazykem je korejština. V korejštině zní celý název Tehan minguk (대한민국 Republika velkého národa Han), ve zkrácené podobě Hanguk (한국 Země Han – jihokorejský společný název pro Severní a Jižní Koreu) nebo Namhan (남한 – Jižní Korea).

Korejská republika
대한민국

大韓民國
Tehan minguk
vlajka Jižní Koreje
vlajka
znak Jižní Koreje
znak
Hymna: Aegukga
Motto: 널리 인간세상을 이롭게 하라 (neoficiální)
Geografie

South Korea (orthographic projection).svg Poloha Jižní Koreje (tmavě zelená)

Hlavní město: Soul
Rozloha: 98 480 km² (109. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Halla-san (1950 m n. m.)
Časové pásmo: +9
Poloha: 36° s. š., 128° v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 51 181 299 (27. na světě, 2017)
Hustota zalidnění: 492 ob. / km² (20. na světě)
HDI: 0,877 (velmi vysoký) (12. na světě, 2010)
Jazyk: korejština (úřední)
Náboženství: bez náboženské příslušnosti 46 %, křesťané 26 %, buddhisté 26 %, konfuciáni 1 %, jiní 1 %
Státní útvar
Státní zřízení: prezidentská republika
Vznik: 15. srpna 1945;15. srpna 1948 (nezávislost na Japonsku, resp. rozdělení na Severní a Jižní Koreu)
Prezident: Mun Če-in[1]
Předseda vlády: Lee Nak-yeon
Měna: jihokorejský won (KRW)
HDP/obyv. (PPP): 34 549[2] USD (31. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 410 KOR KR
MPZ: ROK
Telefonní předvolba: +82
Národní TLD: .kr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Jižní Korea je zřízením prezidentská republika s demokratickou formou vlády. Ačkoli po korejské válce patřila mezi nejchudší státy světa, od té doby její ekonomika zaznamenala rapidní růst a zařadila se mezi asijské tygry. Dnes je Jižní Korea plně vyspělým státem s ekonomikou světového významu a 11. nejvyšším HDP na světě.

Obsah

HistorieEditovat

Související informace naleznete také ve článku Dějiny Jižní Koreje.
 
Čikči – nejstarší zachovalá kniha na světě tištěná pohyblivými literami, odhadované datum vytištění je 1377

Druhá světová válka a založení Jižní KorejeEditovat

V období druhé světové války zneužívali japonští vojáci zadržené jihokorejské ženy, které využívali jako sexuální otrokyně.[3]

Na konci 2. světové války byla Korea rozdělena podél 38. rovnoběžky na severní část, jež byla okupována Sovětským svazem, a na jižní část, jež byla okupována Spojenými státy. Obě části založily vlastní vládu v roce 1948.

V roce 1948 vypuklo prokomunistické povstání na ostrově Čedžu, které ale bylo jihokorejskou vládou tvrdě potlačeno a mělo za následek desetitisíce obětí.

Korejská válkaEditovat

Související informace naleznete také ve článku Korejská válka.

V červnu 1950 překročila vojska KLDR hraniční rovnoběžku a zahájila tak Korejskou válku. Na pomoc KLDR vyslala do války své vojáky komunistická Čína. Spojenými státy a OSN podporovaný jih a komunistickým blokem zaštiťovaný sever se nakonec dostaly do slepé uličky a musely podepsat příměří v roce 1953, kdy byl Korejský poloostrov rozdělen demilitarizovanou zónou přibližně v oblasti původní demarkační linie. Ve válce bylo zabito nebo pohřešováno až 3,5 milionů vojáků a civilistů.[4]

27. května 2009 Severní Korea oznámila, že se příměřím již necítí vázána.

8. březen 2013 Korejská lidově demokratická republika oficiálně oznamuje, že korejská dohoda o příměří se s okamžitou platností ruší.

Autokratický režimEditovat

 
Vojenská přehlídka s portrétem prezidenta Pak Čong-huie

Po válce byla autokratická vláda I Sung-mana odstavena od moci studentskými nepokoji a v roce 1960 byla ustanovena krátká doba občanské vlády. Avšak vojenský převrat vedený generálem Pak Čong-huiem v následujícím roce nastolil diktaturu, která trvala 18 let, během níž ekonomika prudce posílila. Pak byl zavražděn v roce 1979 a dalším překvapivým převratem se zmocnil moci generál Čon Tu-hwan. Masivní studentské demonstrace na jaře roku 1980 měly za následek tvrdý vojenský zákrok a masakr v Kwangdžu (Povstání v Kwangdžu).

DemokratizaceEditovat

Občanské nepokoje způsobily konec vojenské vlády a demokratické reformy postupně pokračovaly pod vládou Ro Tche-ua, Kim Jong-sama a Kim Te-džunga.

V 90. letech se Jižní Korea stala jednou z velkých světových ekonomik. V roce 1996 se Jižní Korea připojila k OECD. Přestože národ velice ekonomicky strádal během Asijské finanční krize, Jižní Korea je dnes plně fungující moderní demokracií a jedním z asijských tygrů.

GeografieEditovat

 
Topografická mapa Jižní Koreje
 
Čajové pole na jihozápadě země

S rozlohou 97 235 km2 je 109. největším státem na světě, 1,2× větším než Česká republika a 1,2× menším než sousední Severní Korea. Hustota zalidnění je 492 obyvatel na km², což je 2,6× více než v Severní Koreji a 3,7× více než v Česku.

Jižní Korea zaujímá jižní část Korejského poloostrova. Ze západu je omývána Žlutým mořem a na východě Japonským mořem. Poválečná nevraživost Korejců vůči Japonsku se promítla i do geografických názvů: Žluté moře nazývají Západním mořem a Japonské moře Východním mořem.

Terén je, obdobně jako v Severní Koreji, velmi hornatý (pohoří Diamantové hory), a většina půdy není obdělávatelná. Na jihozápadě a jihovýchodě země jsou nížiny, ty ale zaujímají jen 30% plochy země.

V blízkosti Korejského poloostrova je také asi 3 000 menších ostrovů a ostrůvků, z nichž největší je ostrov Čedžu (1 845 km2), asi 100 km od jižního pobřeží. Na tomto ostrově se také nachází nejvyšší vrchol Jižní Koreje, vyhaslá sopka Halla-san (1 950 m n. m.).

Podnebí je v jižní Koreji mírné. V létě nastává krátké období dešťů, zimy mohou být velmi tuhé. Průměrná lednová teplota v Soulu je od -7 °C do +1 °C, průměrná teplota v červenci je od 22 °C po 29 °C. Zimní teploty jsou nižší na východním pobřeží. Většina srážek spadne v letním období dešťů.

HoryEditovat

ŘekyEditovat

PolitikaEditovat

ZřízeníEditovat

Korejská republika je zřízením prezidentskou republikou. Hlavou státu a zároveň nejvyšším představitelem výkonné moci je prezident, volený ve všeobecných volbách na jedno volební období každých pět let. Prezident jmenuje premiéra a celý vládní kabinet, který musí odsouhlasit parlament. Poslední prezidentské volby se konaly v prosinci 2012. Volby vyhrála Pak Kun-hje, která byla k 10. březnu 2017 kvůli korupčnímu skandálu z funkce sesazena.[5]

 
Demonstranti požadují demisi prezidentky Pak Kun-hje, 29. října 2016

Druhou složkou moci je jednokomorový parlament Kukhwe (국회, Národní shromáždění). Zástupci do korejského parlamentu (299 míst) jsou voleni ve všeobecných volbách, které se konají každé 4 roky. Parlamentní systém je založen na několika politických stranách.

První ústava Korejské republiky byla schválena 17. července 1948. Od té doby prošla pěti velkými změnami (v letech 1960, 1961, 1972, 1980 a 1987). Se změnou ústavy nastala i změna ve vládnutí a tyto hraniční roky jsou zároveň roky následujících "republik" – momentálně je to tzv. 6. republika (od roku 1988 dodnes).

Otázka sjednoceníEditovat

Otázka sjednocení země zůstává významným politickým tématem; přesto nebyla podepsána se Severem žádná mírová smlouva. V roce 2000 se konalo historicky první jednání mezi Severní a Jižní Koreou, přičemž Jih pokračuje v tzv. „sluneční politice“ směřující k dohodě. Od té doby pravidelné kontakty vedou k opatrnému oteplování vztahů.

Průměrný obyvatel Jižní Koreje si naproti tomu překotné sjednocení se Severem příliš nepřeje. Korejci si jsou vědomi situace, která nastala po pádu někdejšího východního Německa, a toho, že by nutná ekonomická pomoc Severu po sjednocení značně zatěžovala státní rozpočet i kapsy daňových poplatníků. Oproti situaci v rozděleném Německu je však rozdíl daleko drastičtější: HDP Západního Německa na hlavu byl v době sjednocení třikrát vyšší než v NDR, zatímco HDP Jižní Koreje na hlavu v roce 2012 byl osmnáctkrát vyšší než v KLDR.

Mladí Korejci dnes již vidí sjednocení jako nemožné, tvrdí, že vzhledem k padesátileté izolaci mají dnes severní Korejci podstatně jiný jazyk, kulturu a zvyky a jsou svébytným národem. Po více než padesáti letech se definitivně zpřetrhávají i poslední pouta rozdělených rodin, a obě země tak již spojuje hlavně společná historie.

Vnitrokorejské sporyEditovat

 
Souostroví Tokdo, které je předmětem sporu s Japonskem

Jeden z vnitrokorejských sporů se týká i pojmenování země. Jižní Korea používá pro obě země společný název Hanguk (한국, země lidu Han). Je-li potřeba rozlišit mezi jižní a severní částí, použije se pro Jižní Koreu název Namhan (남한, jižní Han) a pro KLDR Pukhan (북한, severní Han). V Severní Koreji je situace stejná, severokorejci používají starý historický název Čoson (조선), případně pro upřesnění Pukčoson (북조선) a Namčoson (남조선).

Když někdo v Jižní Koreji mluví o Koreji obecně a použije název Čoson, vše je zcela v pořádku, žádný problém nevznikne, dotyčný v nejhorším případě sklidí salvu smíchu. Naproti tomu, kdyby se v Severní Koreji někdo (lhostejno kdo) byť jen opovážil vyslovit slovo Hanguk, je zle, nastane trapné ticho a dotyčný se vystavuje riziku fyzické inzultace. Severokorejci tento název odmítají, protože naposledy byl pro zemi používán v krátkém období před nástupem japonské okupace.

Územní spor s Japonskem o TokdoEditovat

Kromě dlouhodobě napjaté situace na hranici se Severní Koreou je Jižní Korea obzvláště citlivá na jakékoli dění související s maličkým souostrovím Tokdo, které se nachází na strategickém místě asi na půli cesty mezi Koreou a Japonskem. Na ostrovy si dělají nárok obě země: Korea jej klasifikuje jako součást souostroví Ullung, ležícího v provincii Severní Kjŏngsang; v Japonsku je pod názvem Takešima zařazen jako část města Okinošima, distrikt Oki, prefektura Šimane. Důvodem tohoto konfliktu je určitá nejednoznačnost japonských poválečných smluv.

Města a provincieEditovat

Jižní Korea se skládá z jednoho speciálního města, jednoho speciálního autonomního města, šesti metropolitních měst, osmi provincií a jedné speciální autonomní provincie.

Speciální městoEditovat

  • Soul (서울특별시; 서울特別市; Soul tchukpjolši)

Speciální autonomní městoEditovat

  • Sedžong (세종특별자치시; 世宗特別自治市; Sedžong tchukpjolčačchiši)
 
Pusan na jihu země

Metropolitní městaEditovat

  • Inčchon (인천광역시; 仁川廣域市; Inčchon kwangjokši)
  • Tegu (대구광역시; 大邱廣域市; Tegu kwangjokši)
  • Ulsan (울산광역시; 蔚山廣域市; Ulsan kwangjokši)
  • Pusan (부산광역시; 釜山廣域市; Pusan kwangjokši)
  • Kwangdžu (광주광역시; 光州廣域市; Kwangdžu kwangjokši)
  • Tedžon (대전광역시; 大田廣域市; Tedžon kwangjokši)

ProvincieEditovat

Speciální autonomní provincieEditovat

EkonomikaEditovat

 
Od 60. let zažívá v Jižní Koreji boom stavba lodí

Jižní Korea je 11. největší ekonomikou světa a 4. největší v Asii. Jde o ekonomiku postindustriální, sektor služeb zaujímá 57,5 % hospodářství, průmysl 39,8 % a zemědělství 2,7 %.

Po konci korejské války patřila Jižní Korea deset let k nejchudším státům světa. HDP na hlavu v roce 1960 činil 79 amerických dolarů, což bylo méně než ve většině jihoamerických a některých afrických zemích. V roce 1963 se chopil moci diktátor Pak Čong-hui. Provedl zásadní reformy a rozhodl se vybudovat silně exportní ekonomiku. Právě jemu je připisována proměna Jižní Koreje v asijského tygra. Infrastrukturu financoval především z japonských investic, s čímž byla spojena normalizace korejsko-japonských vztahů, která vyvrcholila smlouvou o vzájemných vztazích z roku 1965.

Někdy se tomuto ekonomickému zázraku říká Zázrak na řece Han.[6] Stál na úspěchu firem jako byly automobilky Hyundai (nejde však jen o automobilku, spadají pod ní také největší loděnice na světě), Daewoo či Kia, nebo technologické společnosti Samsung a LG, schopné se prosadit na světových trzích: V roce 2014 byla Jižní Korea pátým největším exportérem světa. Nejvíce vývozu míří do Číny (24,8 % v roce 2017). Stejně tak na dovozu se nejvíce podílí ČLR.[7] Jižní Korea musí dovážet především ropu.

Ekonomický růst byl poněkud zbrzděn asijskou ekonomickou krizí, jež vypukla roku 1997 (položila například tradiční značku Daewoo), ale přesto v roce 2010 HDP na hlavu v přepočtu na kupní sílu dosáhl 30 000 dolarů, což se téměř rovná HDP zemí jako je Japonsko.

Typickým rysem korejské ekonomiky je, že firmy prostředky málo čerpají na finančních trzích, protože ty jsou náchylné k panikám při zhoršení vztahů se severem a hrozbě nové války. Ze stejného důvodu jihokorejské vlády udržují nízký státní dluh, aby při panice nezdražovaly státní dluhopisy (38,6 % HDP k roku 2017, tedy nižší než Česko a o hodně nižší než průměr EU). Naopak mají rezervní fond, který užívají při krizích. Proto také byla korejská ekonomika jen velmi málo zasažena globální krizí roku 2008 a jako jedna z mála ekonomik planety i na vrcholu této krize rostla, byť mírně (už v roce 2010 ovšem opět masivně – 6,2 procenta HDP).

Globální výkonnost největších firem v zemi má i svou odvrácenou stranu. Rodiny majitelů (vzhledem k výše uvedené nedůvěře k akciový model firem jde skutečně povětšinou o rodinné klany otců zakladatelů) získaly obrovský mimoekonomický vliv a provázanost s politiky je značná. Největšími podniky jsou tzv. čeboly. Jejich postavení mnozí označují za oligopolní a jejich vazba na politiky navíc už vedla k řadě korupčních skandálů. Problémem je, že stát měl na vzniku čebolů v 60. letech značný podíl, často tyto podniky zakládali "na příkaz" bývalí vojáci.[8]

Co však Koreji nepopiratelně vyšlo, byla sázka na informační technologie v 70. letech (tedy v době, kdy o výnosnosti a perspektivnosti tohoto odvětví nebylo zdaleka rozhodnuto). Jižní Korea je v současnosti největším světovým výrobcem paměťových čipů, obrazovek a displejů. Samsung je největší elektronickou firmou světa. Sektor informačních technologií se na HDP podílí 13 %, což je druhý nejvyšší podíl v zemích OECD, po Finsku.[6] (Jižní Korea je členem OECD od roku 1996.)

Jižní Korea sází také na jadernou energii – já pátou největší jaderno-energetickou velmocí světa a druhou největší v Asii.[9] Z jádra vyrábí 45% elektrické energie. V posledních letech staví reaktory i v zahraničí, například v Argentině či Jordánsku.

Hospodářské ukazatele

  • HDP – 1, 53 mil. USD (2017)
  • Růst HDP – 3,1 % (2017)
  • HDP na osobu – 29 743 USD (2017)
 
Hlavní město Soul
  • Nezaměstnanost – 3,7 % (2017)
  • Inflace – 1,91 % (2017)
  • Hodnota exportu – 573,7 mld. USD (2017)
  • Hodnota importu – 478,4 mld. USD (2017)

PrůmyslEditovat

Nerostné bohatstvíEditovat

ChudobaEditovat

Související informace naleznete také ve článku Chudoba v Jižní Koreji.

Chudobou je v Jižní Koreji podle oficiálního odhadu postiženo asi 15% obyvatel. Zpráva OECD pro rok 2012 poznamenala, že „zlepšení sociální soudržnosti snižováním nerovnosti a relativní chudoby“, je jedním z klíčových problémů, kterým čelí Jižní Korea. Chudoba v Jižní Koreji ovlivňuje především starší, téměř polovina starších žije v relativní chudobě, což je nejvyšší podíl mezi zeměmi OECD. Mnohé jihokorejské důchodkyně si musí přivydělávat prostitucí.

ObyvatelstvoEditovat

 
Korejka hrající na dvanácti strunný sanjo kajagum

Až 99% obyvatelstva Korejské republiky tvoří Korejci, v zemi je jen malá třicetitisícová menšina Číňanů. Úředním jazykem je korejština. S počtem 51,2 milionů se řadí na 26. místo na světě. S hustotou zalidnění 501 osob/km² je jednou z nejhustěji zalidněných zemí na světě (19. místo). S tím, jak se měnily všechny sféry korejské společnosti, se v posledních desetiletích prudce měnilo i složení obyvatelstva. Převážně agrární země 50. let 20. století (počet obyvatel zaměstnaných v zemědělství dosahoval až 60%, ve městech žilo 20%) se změnila na vysoce urbanizovanou (ve městech dnes žije 75%) a průmyslovou zemi (dnes pracuje v zemědělství 6,4% obyvatel), v současnosti na postindustriální zemi.

Za vysoký stupeň urbanizace jsou zodpovědné zejména tyto faktory:

  • Situace po korejské válce – velký počet uprchlíků ze severu
  • Od 60. let prudký průmyslový rozvoj soustředěný ve městech
  • V 70. letech hnutí "Nová vesnice" (Semaul undong 새마을 운동)

Největší města mající více než milion obyvatel jsou Soul (okolo 11 milionů obyvatel), Pusan (3,7), Inčchon (2,5), Tegu (2,5), Ulsan (2), Tedžon (1,4) a Kwangdžu (1,4).

 
Buddhistický lampionový festival

60. léta 20. století byla charakterizována vysokým přirozeným přírůstkem obyvatelstva ve výši 2,6%. Klesající trend posledních let (pokles na 1% v 90. letech) se projevuje nejvíce v současnosti, kdy přirozený přírůstek obyvatelstva dosahuje pouze 0,5 %.

NáboženstvíEditovat

Související informace naleznete také ve článku Náboženství v Jižní Koreji.

Náboženská situace v Jižní Koreji je složitá a rychle se vyvíjí. Tradiční asijská náboženství si dosud uchovala určitý vliv, který ale zřetelně upadá na úkor křesťanství a různých forem ateismu.

Nejvíce lidí v Jižní Koreji se označuje za ateisty nebo bez vyznání: 49,3 %. Nejvíce zastoupeným náboženstvím je buddhismus, k němuž se hlásí 26,3 % obyvatel, poté následuje křesťanství s 23,2 % (z toho asi 2/3 protestantů a 1/3 katolíků). Podíl příslušníků všech ostatních náboženství už nepřesahuje 1,3 %.[10]

Korejec žijící ve Spojených státech amerických Son-mjong Mun zde založil synkretistické nové náboženské hnutí Církev sjednocení (munisté), které proslulo svými hromadnými svatbami, a to lidí, které vůdce Mun k sobě spároval na základě fotografií.[11] V samotné Koreji však toto náboženské hnutí nezaznamenalo ohlas.

KulturaEditovat

UměníEditovat

 
Režisér Kim Ki-duk

Výraznou roli v emancipaci žen a prozápadní orientaci jihokorejské kultury sehrála básnířka a malířka Na Hje-sok. Korejka Han Kang získala roku 2016 americkou Man Bookerovu cenu za román Vegetariánka.[12]

Ve Spojených státech se prosadil výtvarný umělec Nam June Paik, jedna z hlavních osobností hnutí Fluxus a průkopník videoartu.[13]

K nejznámějším korejským umělcům patří filmový režisér Kim Ki-duk, jenž získal Zlatého lva v Benátkách (2012) a řadu dalších festivalových ocenění.[14] Mezi jeho mistrovská díla patří například snímek 3-iron, kde ani jeden z hlavních hrdinů za celý film nepromluví. Ke známým režisérům patří i Pak Čchan-uk (snímky Oldboy, Komorná), Lee Cheol-ha (Love Me Not) či Bong Joon-ho. Z amerického seriálu Ztraceni je známa herečka Yunjin Kim.

Mezinárodního věhlasu došel klavírista a skladatel Yiruma. Pozoruhodným Youtube-fenoménem se stal raper Psy (rodným jménem Park Jae-sang). Jeho klip k písni Gangnam Style se stal prvním internetovým videem v historii, které shlédla miliarda lidí.[15] Osobitým jevem je tzv. K-pop (korejský pop), který je manažován především obří společností SM Entertainment a produkuje obvykle chlapecké či dívčí skupiny, které mají velký úspěch v asijských zemích. Někdy má jedna skupina i zvláštní "divize" pro různé země, do nichž jsou nabráni místní zpěváci.[16]

Na seznam světového kulturního dědictví UNESCO byla zapsána řada architektonických památek: královský palác Čchangdokkung v Soulu, svatyně Čongmjo, pevnost Hwasong, pevnost Namhansanseong, královské hrobky dynastie Čoson, historické vesnice Hahë a Jangdong, chrám Haeinsa, chrám Pulguksa či historická oblast Kjongdžu.[17] Z ostatních památek lze zmínit historickou bránu Namdemun v Soulu či další čtyři královské paláce tamtéž, např. Kjonbokun. K zajímavým moderním stavbám patří například Lotte World Tower[18], Hyundai I-Park Tower, Jongno Tower, nová budova soulské radnice, nebo Dongdaemun Design Plaza z pera Zahy Hadidové.[19]

SportEditovat

V Koreji některé sporty vznikly, zejména bojové, jako taekwondo či taekkyon. Nejpopulárnějšími sporty v Jižní Koreji jsou však dnes fotbal a baseball.

Jižní Korea dvakrát hostila olympijské hry, roku 1988 v Soulu ty letní, a v roce 2018 zimní hry v Pchjongčchangu. Jihokorejci jsou na olympijských hrách mimořádně úspěšní, k roku 2018 získali již 121 zlatých medailí, a to přesto, že svou první účast si připsali až v roce 1948. Vzhledem k tradicím jsou Korejci hegemonem především v lukostřelbě, kde brali už 23 zlatých.[20] Logicky se jim také velmi daří v taekwondu, kde si připsali dvanáct prvenství. Úspěšní jsou i v dalších bojových sportech, v judu a zápase. V 90. letech pak v Koreji nastal boom rychlobruslení a od těch časů Jihokorejci sbírají rychlobruslařské medaile jako na běžícím pásu, obzvláště v disciplíně zvané short-track, kde se stali přímo velmocí. Ze short-tracku mají již 24 zlatých, dalších pět přidali z klasického rychlobruslařského oválu. Díky tomu je Jižní Korea nejúspěšnější asijskou zemí na zimních olympijských hrách.

Střeleckým fenoménem je Čin Čong-o, který má čtyři zlaté ze tří olympiád, z pistole na 50 a 10 m. Zlato z Vancouveru 2010 si přivezla krasobruslařka Kim Ju-na.[21] Jediné atletické zlato získal v Barceloně 1992 maratónec Hwang Jong-džo, jediné plavecké Pak Tche-hwan v Pekingu 2008. Velmi úspěšní jsou Korejci v házené, jejich ženská reprezentace olympijské hry již dvakrát vyhrála (1988, 1992), povedlo se to i týmu mužů v baseballu na OH 2008.

Korejská fotbalová reprezentace dosáhla svého největšího úspěchu na mistrovství světa v roce 2002 (které Korea spolupořádala s Japonskem), kde skončila na čtvrtém místě. V roce 2012 brala bronz na olympijském turnaji.

Věda a školstvíEditovat

 
Robot HUBO

Vědkyně I So-jon se stala prvním korejským kosmonautem, zúčastnila se roku 2008 ruské mise k Mezinárodní vesmírné stanici.[22]

Velmi rozvinuté jsou v Koreji informační technologie. Jižní Korea má nejrychlejší internet v domácnostech na světě.[23] Podle agentury Bloomberg produkuje Korea nejvíce technologických inovací na světě (k roku 2018).[24] V roce 2005 vyvinul korejský institut KAIST druhého chodícího humanoidního robota na světě zvaného HUBO. První android byl vyvinut o rok později.[25] Biogenetici ze Soulské univerzity jako první na světě naklonovali psa a vlka.[26]

Korejská vláda posílá každý rok na podporu vědy a výzkumu 12 miliard dolarů. Jakýmsi centrem korejské vědy je město Tedžon. V roce 1973 se zde začalo stavět "vědecké městečko". V něm dnes pracuje více než 18 000 vědců. Sídlí zde přes 230 výzkumných institucí, a to jak státních (např. výše zmíněný prestižní KAIST), tak soukromých, tedy výzkumných divizí největších firem (zejm. Samsung a LG). V tomto epicentru inovací bylo přihlášeno již 30 000 patentů. Byla zde vyvinuta technologie CDMA i zmapován kompletní genom šimpanze.[6]

Tři nejlepší univerzity v zemi, často společně označované zkratkou "SKY", jsou Soulská národní univerzita, Korejská univerzita a Univerzita Jonsei.

Země je dobře známá svým důrazem na vzdělání. Ten přináší vynikající výsledky, Jižní Korea dosahuje jedny z nejvyšších úrovní čtenářské gramotnosti a matematických schopností studentů. V roce 2014 se v testu schopnosti řešit problémy umístili korejští studenti na druhém místě, za Singapurci.[27] Korea má také jednu z nejvíce kvalifikovaných pracovních sil mezi zeměmi OECD. 80% absolventů středních škol pokračuje na univerzitě, bakalářský titul má 68 procent Jihokorejců ve věku 25-34 let, což je nejvíce v OECD.

Vzdělání je pro jihokorejské rodiny prioritou, zisk vysokoškolského titulu je zdrojem vysokého společenského statusu (jež mj. zaručuje úspěch při hledání partnera) a motorem sociální mobility. Je považován za vstupní bránu do jihokorejské střední třídy. Život jihokorejského dítěte se tudíž točí kolem vzdělání, tlak na úspěch ve škole je vyvíjen od raného věku, což vede k syndromu "nešťastného dětství" a také mj. epidemii krátkozrakosti.[28][29]

Ani adolescenti se proti tomuto tlaku nevzpírají. Touha jihokorejských studentů dostat se na prestižní univerzitu byla změřena jako jedna z nejvyšších na světě. Ti, kdo vysokoškolské vzdělání vůbec nezískají, jsou stigmatizováni a čelí předsudkům. Tlak na mladé je enormní zejména v období přijímacích zkoušek na VŠ.[30] Vysoce kompetitivní školský systém a hysterie kolem přijímacích zkoušek, jež určí dráhu jedince prakticky na celý život, jsou často označovány za příčinu vysoké míry sebevražd v zemi, zejména u osob ve věku 10-19 let.[31] Systém byl rovněž kritizován za to, že produkuje příliš vysokoškolských absolventů, kteří nakonec musejí vzít stejně práci, k níž jsou překvalifikováni. Do některých oborů, kde je společenská stigmatizace největší, odmítají nastoupit vůbec, což vede k relativnímu nedostatku pracovních sil.[32] Korejská kultura přitom není nakloněna k přijetí migrantů, kteří by tyto profese mohli zastat.

KuchyněEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Korejská kuchyně.

Korejská kuchyně je z velké části založena na rýži, zelenině a masu. Tradiční korejská jídla jsou pojmenována podle počtu příloh (반찬; banchan). Kimčchi se podává téměř v každém jídle. Běžně používané přísady jsou sezamový olej, doenjang, sójová omáčka, sůl, česnek, zázvor, pepřové vločky, gochujang (fermentovaná chili pasta) a zelí napa.[33] V Koreji je polévka podávána jako součást hlavního jídla (nikoli před nebo po hlavním jídle). Polévky guk se často připravují z masa, měkkýšů a zeleniny. Jjigae jsou syté kořeněné polévky nebo dušená masa. Nudle a nudlové pokrmy v korejské kuchyni jsou označovány jako guksu nebo myeon. Pšeničné nudle (milguksu) byly speciální pokrm podávaný na oslavách.[34]

Nejoblíbenějším korejským alkoholickým nápojem je sodžu (소주|燒酒) vyráběné z rýže, batátů nebo ječmene. Sodžu je průhledné a má přibližně 22% alkoholu. Yakju je rafinovaný průhledný likér fermentovaný z rýže, přičemž nejznámějším je cheongju.[35]

Státní svátkyEditovat

 
Buddhistický chrám Soraksan
  • Nový rok (1. ledna) – začátek nového roku podle gregoriánského kalendáře
  • Sollal – 1. den 1. měsíce – začátek nového roku podle lunárního kalendáře – tradiční začátek roku ve Východní Asii
  • Samil undong (삼일 운동) – 1. března – oslava výročí Hnutí nezávislosti 1. března (1919), kdy se po celém poloostrově rozšířilo lidové hnutí za nezávislost
  • Den sázení stromů Šikmogil (식목일) – 5. dubna – v Korejské republice se hromadně sázejí stromy
  • Den dětí – 5. května – velké oslavy pro děti po celé zemi
  • Svátek Tano (단오)
  • Buddhovy narozeniny (석가 탄신일) (8. den 4. měsíce) – podle lunárního kalendáře – ulice jsou vyzdobeny, buddhisté oslavují v svatyních
  • Památka padlých v boji (현충일) (6. června) – celonárodní slavnost oslavy památky všech Korejců, kteří padli v boji za vlast
  • Den ústavy Korejské republiky (제헌절) (17. července) – výročí první ústavy Korejské republiky z roku 1948
  • Den osvobození (15. srpna) (광복절) – výročí osvobození zpod čtyřicetileté japonské okupace (1945) a výročí vzniku Korejské republiky v roce 1948
  • Den díkůvzdání Čchusok (추석) – 15. den 8. měsíce – podle lunárního kalendáře – největší a nejtradičnější korejský svátek, kdy se všichni Korejci vrací do svého rodiště, návštěvují hroby předků, vzdávají jim vděk a celá rodina a spolu oslavuje
  • Den založení národa (개천 철) (3. října) – podle mýtu v tento den v roce 2333 př. n. l. Tangun založil korejský národ
  • Ježíšovy narozeniny (성탄절) (25. prosince) – oslava Vánoc v západním stylu, slaví je všichni Korejci bez ohledu na náboženství

LiteraturaEditovat

ReferenceEditovat

  1. Moon Jae In Has Been Elected The President of South Korea. KoreaBoo [online]. 2017-05-09 [cit. 2017-05-09]. Dostupné online. 
  2. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  3. Badatelé objevili záběry jihokorejských sexuálních otrokyň z válečných nevěstinců. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2017-07-10]. (česky) 
  4. "Před 65 lety vypukla korejská válka". Reflex. 24. června 2015.
  5. Sesazení jihokorejské prezidentky dokončeno. Ústavní soud ji zbavil moci [online]. Ceskatelevize.cz, 2017-03-10 [cit. 2017-03-10]. Dostupné online. 
  6. a b c Korea - zázrak na řece Han. modernirizeni.ihned.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-28]. 
  7. Korejská republika: Zahraniční obchod a investice. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (česky) 
  8. PROFIL: Jižní Korea – ekonomický zázrak s komunisticko-feudálními rysy - E15.cz. E15.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-28]. 
  9. WEITZ, Richard. Another Korean Nuclear Issue. The Diplomat. Dostupné online [cit. 2018-11-28]. (anglicky) 
  10. Korejská republika: Základní charakteristika teritoria. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (česky) 
  11. Zakladatel Církve sjednocení: miliardář, kterého vyslal Ježíš. iDNES.cz [online]. 2012-09-18 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  12. Prestižní Man Bookerovu cenu vyhrála Jihokorejka Han Kang. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-28]. (česky) 
  13. Zemřel Nam June Paik, průkopník videoartu. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-28]. (česky) 
  14. Zlatého lva si z Benátek veze Kim Ki-duk se svou šokující Pietou. iDNES.cz [online]. 2012-09-08 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  15. Gangnam style překonal rekord, na internetu ho viděla miliarda lidí. iDNES.cz [online]. 2012-12-21 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  16. Popularita K-Pop: Jak korejská popkultura válcuje východní Asii. Flowee. 2018-01-09. Dostupné online [cit. 2018-11-28]. (česky) 
  17. Jižní Korea - dědictví UNESCO. www.mujpruvodce.cz [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (česky) 
  18. Světové mrakodrapy: Lotte World Tower - dominanta Soulu. www.lifestyle.luxusni-bydleni-praha.com [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (česky) 
  19. UFO nebo dům? Soul se chlubí obří stavbou od Zahy Hadid | Design | Lidovky.cz. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (česky) 
  20. South Korean Olympic Medals by Sport. www.olympiandatabase.com [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Korejka Kim Ju-na je zlatá v novém světovém rekordu - iSport.cz. iSport.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-28]. 
  22. První jihokorejská kosmonautka vyrazila s Rusy ke hvězdám. iDNES.cz [online]. 2008-04-08 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  23. US ranked 26th in global Internet speed, South Korea number one - TechSpot News. web.archive.org [online]. 2012-02-19 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  24. The U.S. Drops Out of the Top 10 in Innovation Ranking. www.bloomberg.com [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  25. Korea South A "Spy" Guide Volume 1 Strategic Information and Political Developments. [s.l.]: Lulu.com 288 s. Dostupné online. ISBN 9780739770894. (anglicky) Google-Books-ID: SHHbCwAAQBAJ. 
  26. Discovery Channel :: News - Animals :: Endangered Wolf Cloned in South Korea. web.archive.org [online]. 2010-01-09 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  27. Mladí Češi se o sebe postarají. Testy zvládli jako Němci | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz. 2014-04-01. Dostupné online [cit. 2018-11-28]. (česky) 
  28. Save Our Schools Australia: South Korea's Education Success Has a Dark Side. web.archive.org [online]. 2016-11-18 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  29. Intensely Competitive Education In South Korea Leads to Education Fever. Medindia. Dostupné online [cit. 2018-11-28]. (anglicky) 
  30. DIAMOND, Anna. South Korean Seniors Have Been Preparing for Today Since Kindergarten. The Atlantic. 2016-11-17. Dostupné online [cit. 2018-11-28]. (anglicky) 
  31. The cost of Korea's rigorous education system. ABC News. 2013-10-22. Dostupné online [cit. 2018-11-28]. (anglicky) 
  32. Meister schools fight social prejudice. web.archive.org [online]. 2016-08-17 [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  33. 'Není lepší lék než jídlo.' Ochutnejte zdravé barvy tajemné korejské kuchyně. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. (česky) 
  34. Přejedli jste se sushi? Objevte fantastický svět korejské kuchyně!. Prima Fresh. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. (česky) 
  35. A Guide to Traditional Korean Rice Alcohol. Esquire. 2018-01-11. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat