Akkadština

mrtvý semitský jazyk

Akkadština (akkadsky: 𒀝𒅗𒁺𒌑) je mrtvý semitský jazyk (člen širší afroasijské jazykové rodiny), kterým se hovořilo v oblasti starověké Mezopotámie. Tento nejstarší doložený semitský jazyk k zápisu používal klínové písmo, převzaté ze starší sumerštiny (nepříbuzný, izolovaný jazyk, rozšířený na stejném území). Termín akkadština je odvozen od hlavního města Akkadu, které vybudoval kolem roku 2340 př. n. l. panovník Sargon a které bylo kulturním centrem starověké Mezopotámie.

Akkadština (𒀝𒅗𒁺𒌑, akkadû)
Rozšířenístarověká Mezopotámie
Počet mluvčíchmrtvý jazyk
Klasifikace
Písmoklínové písmo
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2akk (B)
akk (T)
ISO 639-3akk
Ethnologueakk
Wikipedie
není
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První stopy akkadštiny tvoří akkadská vlastní jména v sumerských textech (kolem 2800 př. n. l.). Souvislé akkadské texty se postupně objevují až v druhé polovině třetího tisíciletí. Do dnešního dne byly objeveny stovky tisíc textů a textových fragmentů velmi různého zaměření – mýty, oblast sociálně správní, odborné protovědecké práce, korespondence a mnohé další. V druhém tisíciletí př. n. l. se akkadština štěpí do dvou variant – asyrštiny a babylónštiny (jde o lokální dialekty, kterými se hovořilo v severní části starověké Mezopotámie – Asýrii – a v její jižní části – Babylónii). Po mnohá staletí byla akkadština lingua franca celého blízkého východu, v průběhu 8. století př. n. l. však začala být stále citelněji vytlačována aramejštinou. V době helénistické už pak nebyla živým jazykem, znalost akkadštiny se omezovala na písaře a kněze. Nejmladší text psaný klínovým písmem je psán právě akkadsky a vznikl v 1. století n. l.

Fonologie editovat

Souhlásky editovat

Labiála Alveolára Postalveolára Velára Glotála
Nazála m n
Ploziva Neznělé p t k ʔ
Znělé b d g
Emfatické
Frikativa Neznělé s ~ ʃ x
Znělé ɣ ~ ʁ
Afrikáta Neznělé t͡s
Znělé d͡z
Emfatické t͡s’
Approximanta l j w

Emfatické souhlásky jsou v semitských jazycích souhlásky, které jsou takovým třetím protikladem ke znělým a neznělým souhláskám, ale v různých semitských jazycích jsou vyjádřeny různě (faryngalizací, uvularizací, velarizací, nebo jako ejektivní). Dle rekonstrukcí se emfatické souhlásky v akkadštině vyslovovaly ejektivně.

Příklady editovat

Číslovky editovat

Akkadsky Česky
ištēn, 𒁹 jeden
šinā, 𒈫 dva
šalāš, 𒐈 tři
erbe, 𒐉 čtyři
ḫamiš, 𒐊 pět
šediš, 𒐋 šest
sebe, 𒐌 sedm
samāne, 𒐍 osm
tiše, 𒑆 devět
ešer, 𒌋 deset

Vzorový text editovat

18-28.šumma awīlum šū
awâtīya ša in-narîya ašṭuru
lā iqul-ma errētīya imēš-ma errēt
ilī lā īdur-ma dīn adīnu uptassis
53-63.illil bēlum mušīm šīmātim
ša qibissu lā uttakaru mušarbû
šarrūtīya tēši lā šubbîm gabarah
ha lāqīšu iš-šubtīšu lišappihaššum

Všeobecná deklarace lidských práv

akkadsky

ni-šu-ka-lu-ši-na-e-la-tum-wa-al-da-ma-i-na-a-wi-lu-tim-u-ma-ṣi-a-li-ba-u-mil-ka-am-i-ša-ma-mit-ḫa-ri-iš-i-na-a-ḫu-tim-i-pe-ša

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Literatura editovat

  • WALKER, C. B. F. Klínopis: Čtení v minulosti. Praha: Volvox Globator, 2007. ISBN 978-80-7207-627-7. 
  • MYNÁŘOVÁ, Jana. Písemnictví starého Předního východu. Starověké písemnictví Levanty. Svazek I. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2011. ISBN 978-80-7298-442-8. II. kapitola: Akkadské písemnictví, s. 77-180. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat