Chios

řecký ostrov

Chios (druhý pád Chiu, řecky: Χίος) je ostrov na severovýchodě Egejského moře blízko pobřeží Malé Asie patřící Řecku. Mezi řeckými ostrovy je pátý největší. Spolu s okolními malými neobydlenými ostrůvky tvoří stejnojmennou obec. Spolu s ostrovy Inousses a Psara je součástí stejnojmenné regionální jednotky v kraji Severní Egeis. V hlavním městě Chios žije téměř polovina obyvatel ostrova.

Chios
Χίος (řecky)
LokalizaceEgejské moře
StátŘeckoŘecko Řecko
• krajSeverní Egeis
• regionální jednotkaChios
• obecChios
• obecní jednotka8
• komunita58
• sídla123 (134)[1]
Topografie
Rozloha842,5 km²
Zeměpisné souřadnice
Nejvyšší vrcholAgios Ilias (1297 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel51 390 (2011[2])
Hustota zalidnění61 obyv./km²
Největší sídloChios
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obyvatelstvo editovat

V obci žilo v roce 2011 51 390[2] obyvatel. Obec Chios se člení na osm obecních jednotek, které se dále skládají z komunit a ty z jednotlivých sídel, tj. měst a vesnic. V závorkách je uveden počet obyvatel obecních jednotek a komunit.

Geografie editovat

Jeho rozloha činí 842 km² a délka jeho pobřeží je 213 km. Vzdálenost k tureckému pobřeží je mezi 7 km až 13 km. Souostroví Inousses leží asi dva kilometry od severovýchodního pobřeží. Ostrov Psara je asi 20 km západně od severozápadního pobřeží. Ostrov Lesbos je 48 km severně a ostrov Ikaria 58 km jižně. Maximální délka ostrova je 51 km od mysu Masticho (Ακρωτήριο Μάστιχο) na jihu k mysu Epanochoro (Ακρωτήριο Επανωχώρω) na severu. Šířka od východu k západu ostrova se pohybuje mezi asi 29 km na severu ostrova k téměř 13 km ve středu ostrova.

Pobřeží Chiosu se vyznačuje několika velkými a otevřenými zátokami. Severní pobřeží je strmé, severovýchodní nabízí dva chráněné přístavy. Hlavní přístav a většina kotvišť na ostrově leží podél východního pobřeží, kde jsou chráněny pobřežím Malé Asie. Na jihovýchodě se nachází zátoka Megas Limionas (Όρμος Μέγα Λιμιώνα) a zátoka Kalamoti (Όρμος Καλαμοτής). Západně od mysu Masticho (Ακρωτήριο Μάστιχο) je mys Oura (Ακρωτήριο Ουρά), jižní cíp ostrova. Pobřeží je zde více členěno četnými malými přístavními zátokami a mysy.

Nejvyšší hora Agios Ilias (Άγιο Ηλία) v severním horském masivu Pelineon (Πελινναίο) má nadmořskou výšku 1297 m. Na Chiosu nejsou žádné řeky.

Ostrov má typické středomořské klima. Severní nebo severozápadní větry udržují v létě příjemné teploty, které nepřekračují 28 nebo 29 °C. Zima je mírná.

Historie editovat

V roce 201 př. n. l. se u ostrova odehrála námořní bitva, ve které Rhoďané a jejich spojenci porazili makedonské loďstvo. 23. července 1319 tu řádová flota johanitů zničila flotu západoanatolského Ajdanského bejliku (knížectví) v námořní bitvě - viz Bitva u ostrova Chios (1319). Do roku 1566 patřil Chios Janovské republice.

V roce 1770 se u ostrova strhla námořní bitva mezi Turky a Rusy. Rusové protivníka naprosto zdecimovali a smlouvou z Küçük Kaynarca si vynutili značné turecké ústupky v oblasti Černého moře, mimo jiné i svobodný průjezd Bosporem pro lodě plavící se pod ruskou vlajkou.

Během řecké války za nezávislost bylo v dubnu 1822 ze 100 000 obyvatel Chiosu okolo 90 000 ostrovanů povražděno nebo zotročeno osmanskými Turky.[3]

Ostrov Chios je známý jako významný producent mastichy, pryskyřice řečíku lentišku.[3]

Produkce editovat

Osobnosti editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. sídel na hlavním ostrově je 123, dalších 11 sídel obce tvoří neobydlené ostrůvky u pobřeží
  2. a b počet obyvatel obce dle. www.statistics.gr [online]. [cit. 2015-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-25. 
  3. a b Markéta a Michael Foktovi. Ostrov luxusu, lebek a ikon. Lidé a Země. 2011-6-21. ISSN 1213-8991. 
  4. Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - DECAMELLIS Josif (De Camellis). rusyn.sk [online]. [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy editovat