Světový oceán
Světový oceán je souvislý vodní obal planety Země, který je složen z oceánů, moří, zálivů a veškeré vodní masy, která je přímo s ním spojená, a je v něm soustředěna většina vody na Zemi. Tvoří souvislou vodní plochu se společnou hladinou, která ve skutečnosti osciluje kolem střední hodnoty vlivem vnějších faktorů, např. slapovými silami Měsíce.
Světový oceán | |
---|---|
Obrázek z Rosetty s Indickým oceánem vlevo a Tichým vpravo | |
Rozměry | |
Rozloha | 361 132 000 km² |
Objem | 1 332 000 000 km³ |
Max. hloubka | 10 994 m m |
Prům. hloubka | 3 688 m m |
Ostatní | |
Typ | oceán |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pokrývá celkem 361,1 mil. km², což představuje 71 % povrchu planety. Souš pokrývá 149 mil. km². Průměrná hloubka oceánu je 3790 m. Voda oceánu a moří představuje 96,54 % celosvětových zásob vody. Sladká voda představuje pouze 2,53 %. Z toho je ale většina sladké vody, celkem 68,4 %, vázána v ledovcích. Rozložení souše a oceánu na planetě není rovnoměrné. Proto na severní polokouli je asi 100 mil. km² a na jižní polokouli pouze 49 mil. km² souše.
Mořská voda světového oceánu je slaná. Jedná se o roztok různých minerálních a organických látek. V tomto roztoku neustále probíhají různé fyzikální, chemické a biologické procesy. Hlavním zdrojem hořkoslané chuti je chlorid sodný, chlorid hořečnatý a síran hořečnatý. Průměrná slanost vody (salinita) je 35 promile, ale skutečná slanost na různých místech oceánu značně kolísá v závislosti na např. výparu vody, mořských proudech, množství srážek, sladkovodní přítoky apod.
Světový oceán, vzhledem ke své rozloze, zachytává asi 85 % slunečního světla a tepla. Působí proto jako velmi významný regulátor teploty a zabraňuje výkyvům teplot na povrchu planety. Má zásadní vliv na biosféru a život na Zemi. Světový oceán váže velkou část oxidu uhličitého. Fytoplankton je zdrojem až 50 % kyslíku.
Zajímavým úkazem je příliv a odliv. Gravitačním působením Slunce a Měsíce pravidelně kolísá hladina světového oceánu. Voda oceánů je v neustálém pohybu vlivem mořských proudů. Na hladině vznikají vlny, které významným způsobem mění tvář pevniny. Mohou vznikat i ničivé vlny tsunami během sopečných erupcí nebo zemětřesení.
Přehled
editovatExistuje více metod a postupů, jak se určí plocha oceánů. Zřejmě nejzásadnější hledisko je, co (okrajová a vnitřní moře, zálivy) se považuje za součást oceánu a zda se do jeho rozlohy započítá. Metodika Mezinárodní hydrologické organizace rozlišuje samotný oceán a zálivy, moře. Tabulka odpovídá tomuto principu.
V současnosti se světový oceán rozděluje na 5 dílčích částí, které jsou uvedené v tabulce.
Oceán | Rozloha (mil. km²) | Procentuální podíl na rozloze oceánů (%) |
Procentuální podíl na rozloze Země (%) |
---|---|---|---|
Tichý oceán | 155,557 | 43,04 | 30,51 |
Atlantský oceán | 76,762 | 21,24 | 15,06 |
Indický oceán | 68,556 | 18,97 | 13,45 |
Jižní oceán | 20,327 | 5,62 | 3,99 |
Severní ledový oceán | 14,056 | 3,90 | 2,76 |
Vnitřní a okrajová moře všech oceánů | 26,161 | 7,23 | 5,13 |
Celkem veškeré vodstvo | 361,419 | 100 | 70,9 |
- Celková rozloha oceánů bez okrajových moří – 335 258 000 km²
- Celková rozloha oceánů i s okrajovými moři – 361 419 000 km²
- Celková rozloha pevniny – 148 647 000 km²
- Celková rozloha Země – 510 066 000 km²
Vznik oceánů
editovatPrvní oceány byly na Zemi asi před 4,4 miliardami let.[1] Předpokládá se, že vnikly kondenzací vodní páry po ochlazení povrchu, kdy se vodní pára z ovzduší měnila v mohutné přívaly deště, které pomalu zaplavovaly rozsáhlé nížiny. Podle současných teorií se obrovské množství vody na Zemi dostalo vlivem srážkové činnosti planety v době akrece. Dopadající tělesa (převážně komety) zásobily Zemi vodou, která se postupně kumulovala až umožnila vznik oceánu. Zdrojem vody mohla být ale i samotná Země.[2] Na počátku archaika měl světový oceán o 0,3 až o 0,8 více vody než současný oceán.[3]
Jednotlivé oceány nejsou statická tělesa, ale vlivem času se neustále vyvíjejí. S pohybem litosférických desek dochází ke změně jejich rozložení, což se projevuje změnou velikosti oceánů. Desková tektonika byla přítomna již v raných fázích Země. Tou dobou byl povrch Země více pokryt vodou z důvodu vyšší hladiny oceánu.[4] Oceán mohl tvoři souvislý vodní svět.[5]
Předpokládá se, že na přelomu prvohor a druhohor byl na Zemi jeden obrovský kontinent Pangea, který byl obklopen praoceánem Panthalassa. Vlivem rozpadu Pangey se následně vytvořil oceán Tethys.
V současnosti se některé oceány zmenšují (Tichý oceán), jiné se zvětšují (Atlantský oceán) a některé nejspíše vznikají (Východoafrické riftové údolí).
Do zemského pláště nyní mizí přibližně 400 miliard kg vody ročně.[6] Ale může to být i třikrát více[7] než se odhadovalo,[8] takže se ani nestačí dostávat tolik vody zpět na povrch.[9] Nicméně i sopečné erupce mohou na povrch přivádět více vody než se dříve předpokládalo.[10] Koloběh vody v zemském plášti je tak možný.[11]
Vliv světového oceánu na globální klima
editovatOceán je ze zmiňovaného pohledu podobný pralesům, jelikož má vysokou diverzitu druhů a má vliv na globální klima a koloběh kyslíku. Tlumí sezónní výkyvy, které by bez jeho vlivu byly mnohem výraznější a kratkodobější. Mořské proudy oteplují, nebo ochlazují pevninu v závislosti na teplotě vody, kterou unáší. Nejznámějším příkladem je Golfský proud, který otepluje západní Evropu.
Oceán je tzv. biologickou pumpou, když asi 10 % fytoplanktonu klesá ke dnu nerozloženo, čímž v sobě zachytává část uhlíku z atmosféry, čímž zmenšuje jeho koncentraci v atmosféře a snižuje jeho vliv na skleníkový efekt. V oceánech je vázáno dvacetkrát více uhlíku než v pevninských ekosystémech.
Biom volného oceánu obsahuje značné množství mořské fauny a flóry. Může ale obsahovat i mnohem více ryb, než se nyní odhaduje.[12]
Další důležitý vliv světového oceánu na celkovou stabilizaci Země je velký oběh vody, který se uskutečňuje mezi oceánem a kontinentem.
Oceán též absorbuje teplo. Obsah tepla oceánů (OHC) se měří pomocí teploty sondami mezinárodního projektu Argo.[13] Proxy data však naznačují, že oceány byly před několika tisící lety až o 2 °C teplejší.[14]
Hustota oceánské vody se růstem teplot u hladiny snižuje (až o 3 ppm/rok) a zvyšuje se tak gradient hustoty vody (stratifikace).[15]
Znečištění oceánů
editovat- Živinami z kanalizačních splašků, zemědělství a z atmosféry, spalováním fosilních paliv (dusík, fosfor) To má za následek tzv. vodní květ – nadměrný rozvoj mořských řas (vyčerpání kyslíku hubí ostatní organismy)
- Půdními částicemi – Půdní eroze těžbou, bagrováním, lesnictvím a zemědělstvím. Půdní částice kalí vodu, brání fotosyntéze v hloubce, dusí ryby a jsou nositeli toxických látek a živin.
- Toxiny – PCB, DDT, těžké kovy. Jejich zdrojem jsou herbicidy, pesticidy, průsak ze skládek. Mají za následek kontaminace potravy, mohou se hromadit v tucích a v potravním řetězci a mají dlouhodobé působení.
- Ropa – Asi polovina jí přichází z automobilů, průmyslu, strojů na pevnině, třetina z běžného provozu cisternových lodí a pouze 13% z havárií cisternových lodí.
- Plasty – Z rybářských sítí, odpad z lodí, odpad z pevniny – zraňují mořské živočichy, koncentrují se například jako Velká tichomořská odpadková skvrna.
- Další znečištění: cizí druhy organismů (šíření v balastu lodí), patogenní mikroorganismy, radioaktivní izotopy, tepelné a hlukové znečištění.
Celkově je lidská činnost na pevnině odpovědna asi za ¾ znečištění oceánů.
Poškození pobřeží
editovatPobřežní zóny jsou nejcennější pro hojnost potravy a proto, že slouží k rozmnožování mořských živočichů. Je ale také nejvíce ohrožené. Na pobřeží migrují ročně desítky miliónů lidí z vnitrozemí. Více než polovina světové populace žije do 100 km od moře. Města – stavební činnost a znečištění, na venkově jsou rybí a garnátové farmy. Likvidace mangrovových mokřadů, kanálů, ústí řek, pobřežních lagun, slaných mokřadů. Polovina znečištění pobřežních zón pochází z vnitrozemí.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ WILDE, Simon A.; VALLEY, John W.; PECK, William H.; GRAHAM, Colin M. Evidence from detrital zircons for the existence of continental crust and oceans on the Earth 4.4 Gyr ago. S. 175–178. Nature [online]. 2001-01. Roč. 409, čís. 6817, s. 175–178. Dostupné online. DOI 10.1038/35051550. (anglicky)
- ↑ HOUSER, Pavel. Země mohla mít vodu i bez komet a asteroidů. sciencemag.cz [online]. 2020-11-04 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
- ↑ Early Earth's hot mantle may have led to Archean 'water world'. phys.org [online]. 2021-03-30 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FLAMENT, Nicolas; COLTICE, Nicolas; REY, Patrice F. The evolution of the 87Sr/86Sr of marine carbonates does not constrain continental growth. S. 177–188. Precambrian Research [online]. 2013-05. Roč. 229, s. 177–188. Dostupné online. DOI 10.1016/j.precamres.2011.10.009. (anglicky)
- ↑ Early Earth may have been a 'waterworld'. phys.org [online]. 2020-03-02 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KORENAGA, Jun; PLANAVSKY, Noah J.; EVANS, David A. D. Global water cycle and the coevolution of the Earth’s interior and surface environment. S. 20150393. Philosophical Transactions of the Royal Society A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences [online]. 2017-05-28. Roč. 375, čís. 2094, s. 20150393. Dostupné online. DOI 10.1098/rsta.2015.0393. (anglicky)
- ↑ CAI, Chen; WIENS, Douglas A.; SHEN, Weisen; EIMER, Melody. Water input into the Mariana subduction zone estimated from ocean-bottom seismic data. S. 389–392. Nature [online]. 2018-11. Roč. 563, čís. 7731, s. 389–392. Dostupné online. DOI 10.1038/s41586-018-0655-4. (anglicky)
- ↑ VAN KEKEN, Peter E.; HACKER, Bradley R.; SYRACUSE, Ellen M.; ABERS, Geoff A. Subduction factory: 4. Depth-dependent flux of H 2 O from subducting slabs worldwide. S. B01401. Journal of Geophysical Research [online]. 2011-01-05. Roč. 116, čís. B1, s. B01401. Dostupné online. DOI 10.1029/2010JB007922. (anglicky)
- ↑ MIHULKA, Stanislav. Zemské nitro polyká ohromnou spoustu vody. osel.cz [online]. 2018-11-22 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BALLARD, Shawn. Water drives explosive eruptions: Magma is wetter than we thought. phys.org [online]. 2019-07-03 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Would a deep-Earth water cycle change our understanding of planetary evolution?. phys.org [online]. 2019-12-17 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MIHULKA, Stanislav. Je na světě mnohem víc ryb, než jsme si mysleli?. osel.cz [online]. 2014-03-11 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CHENG, Lijing; ABRAHAM, John; HAUSFATHER, Zeke; TRENBERTH, Kevin E. How fast are the oceans warming?. S. 128–129. Science [online]. 2019-01-11. Roč. 363, čís. 6423, s. 128–129. Dostupné online. DOI 10.1126/science.aav7619. (anglicky)
- ↑ ROSENTHAL, Yair; KALANSKY, Julie; MORLEY, Audrey; LINSLEY, Braddock. A paleo-perspective on ocean heat content: Lessons from the Holocene and Common Era. S. 1–12. Quaternary Science Reviews [online]. 2017-01. Roč. 155, s. 1–12. Dostupné online. DOI 10.1016/j.quascirev.2016.10.017. (anglicky)
- ↑ LI, Guancheng; CHENG, Lijing; ZHU, Jiang; TRENBERTH, Kevin E.; MANN, Michael E.; ABRAHAM, John P. Increasing ocean stratification over the past half-century. S. 1116–1123. Nature Climate Change [online]. 2020-12. Roč. 10, čís. 12, s. 1116–1123. Dostupné online. DOI 10.1038/s41558-020-00918-2. (anglicky)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu světový oceán na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Moře v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Oceány[nedostupný zdroj] (slovensky)
- United Nations Atlas of the Oceans
1100–750 | miliony let zpět | 600–550 | 200 | 0 | ||||||||||||||||||||
Světadíly: | ↗ | Arábie | ||||||||||||||||||||||
↗ | Madagaskar | |||||||||||||||||||||||
↗ | Indie | |||||||||||||||||||||||
↗ | Kongo | ↓ | ↗ | Afrika | → | Afrika | ||||||||||||||||||
↗ | Patagonie | ↓ | ↗ | Sibiř | ↓ | ↗ | Atlantika | → | Jižní Amerika | |||||||||||||||
Atlantika | ↘ | ↗ | Západní Arábie | ↓ | ↗ | Baltika | ↘ | ↗ | Austrálie | |||||||||||||||
Ur | → | Rodinie | → | Východní Gondwana | → | Protogondwana | → | Pannotie | → | Laurentie | → | Euramerika (Laurussie) | → | Pangea | → | Gondwana | → | Antarktida | → | Antarktida | ||||
Arktida | → | Nena | ↗ | ↘ | Západní Gondwana | → | Protolaurasie | ↗ | ↘ | Gondwana | ↗ | ↘ | Laurasie | → | Laurentie | → | Severní Amerika | |||||||
Baltika | ↗ | ↘ | Baltika | ↗ | ↓ | Avalonie | ↘ | Eurasie | ||||||||||||||||
↘ | Laurentie | ↗ | ↓ | Severní Čína | ||||||||||||||||||||
↘ | Sibiř | ↗ | ↓ | Jižní Čína | ||||||||||||||||||||
Oceány: | Mirovia | Prototethys, Paleotethys | Panthalassa | ↘ | Tethys |