Moře

velká plocha slané vody
Tento článek je o velké ploše pokryté slanou vodou a spojené se světovým oceánem. Další významy jsou uvedeny na stránce Moře (rozcestník).

Moře je velká plocha slané či brakické vody, spojená se světovým oceánem.

Moře na okrajích oceánů, částečně ohraničené pevninou (například ostrovy, souostrovími či poloostrovy), se nazývají okrajová moře (např. Severní moře, Karibské moře). Okrajová moře se svými systémy proudů, slaností vody či usazeninami příliš neliší od zbytku oceánu. Obklopuje-li pevnina moře téměř zcela, používá se pro ně označení vnitřní moře (Středozemní moře, Baltské moře, Rudé moře). Vnitřní moře mívají kvůli nadměrnému vypařování a malému přítoku říční vody, nebo naopak, výrazně vyšší (Rudé moře) či nižší (Baltské moře) slanost než je obvyklých 35 ‰ a i v mnoha dalších ohledech se od okrajových moří odlišují. Slanost (salinitu) mořské vody sledují oceánologové velice bedlivě, jelikož případné rychlé výkyvy množství soli ve sledovaných oblastech signalizují potenciální významné změny v mořských biotopech. Pro účely sledování a vyhodnocování slanosti se používají salinitní mapy generované přístroji zvanými solnografy, jejichž rozborem lze poměrně přesně predikovat změny mořské fauny a flóry.

Někdy může být jako moře tradičně, ale nepřesně označeno též velké vnitrozemské (zpravidla slané) jezero, kterému schází přirozený odtok (např. Kaspické moře nebo Mrtvé moře). Zde však není splněna jedna ze základních vlastností, totiž spojitost s ostatními moři.

Moře a oceány pokrývají celkem 361 milionů km², čili 71 % povrchu planety Země a jejich objem dosahuje 1 370 milionů km³ vody. Mořská voda tak představuje 96,5 % planetárního vodstva. Střední hloubka světového oceánu je přibližně 3 790 m.

Obsah

Seznam moří podle oceánůEditovat

Atlantský oceánEditovat

Severní ledový oceánEditovat

Indický oceánEditovat

Tichý oceánEditovat

Jižní oceánEditovat

Mimozemská mořeEditovat

Takzvaná měsíční moře (latinsky maria, j. č. mare) jsou rozsáhlé čedičové pláně, pokrývající asi 16 % povrchu Měsíce, zejména na jeho přivrácené straně. Temné plochy, vytvořené kdysi rozsáhlými výlevy magmatu po dopadech meteoritů, považovali totiž první astronomové za skutečná moře, podobná těm pozemským. Dnes už na tuto představu upomínají jen tradiční latinská pojmenování měsíčních „moří“, „oceánů“ a „zálivů“. Kupříkladu oblast, kde 20. července 1969 přistála výprava Apolla 11 nese název Mare Tranquillitatis„Moře Klidu“. Analogicky se jako moře označují podobné temnější oblasti na povrchu Merkuru a Marsu.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • KUKAL, Zdeněk a kol. Základy oceánografie. Praha : Academia, 1990. ISBN 80-200-0313-4.
  • Česká jména moří a mezinárodních území: Seznam českých jmen oceánů, moří, jejich částí, podmořských útvarů, mořských proudů a geografických objektů v Antarktidě. 1. vyd. Praha : Český úřad zeměměřický a katastrální, 2014. 186 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-71-6. Online mapy. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat