Beringovo moře
Beringovo moře je součástí Tichého oceánu. Polouzavřené okrajové moře omývá břehy Aljašky a Kamčatku a Čukotku, tvoří přírodní hranici mezi USA a Ruskem.
| Beringovo moře | |
|---|---|
 Beringovo moře a jeho pozice v Tichém oceánu | |
| Maximální hloubka | 4191 m |
| Zeměpisné souřadnice | 58°0′0″ s. š., 178°0′0″ z. d. |
| Nadřazený celek | Tichý oceán |
| Sousední celky | Aleuty, Aljaška, Čukotka ,Kamčatka |
| Světadíl | Asie, Severní Amerika |
| Stát |  Rusko  Spojené státy americké |
 | |
Největší hloubka dosahuje 4191 m, průměrná hloubka 1598 m. Celková rozloha je 2 304 000 km². Salinita vody se pohybuje v rozmezí 26–33 ‰.
Jeho severní část bývá až 10 měsíců v roce pokryta ledem. Moře je využíváno jako námořní dopravní cesta i k rybaření. Loví se zde především velryby a mroži.
HistorieEditovat
Většina vědců se domnívá, že během poslední doby ledové byly hladiny moří natolik nízké, že umožňovaly lidem migrovat na východ pěšky z Asie do Severní Ameriky přes Beringii, která se nacházela na místě dnešního Beringova průlivu. Zvířata přes Beringii volně migrovala v obou směrech.
Název mořeEditovat
Na mapách 18. století se moři říkalo Kamčatské moře nebo Bobří moře.[1] V tomto případě bobr znamenal vydru mořskou. Vydra má cennou srst, což byl důvod, proč se Rusové vydali objevovat ostrovy v Beringově moři.
Později bylo moře přejmenováno na počest mořeplavce Vita Beringa, pod jehož vedením bylo prozkoumáno v letech 1725-1743.
Název Beringovo moře poprvé použil francouzský geograf Charles de Fleurieu[2] na počátku 19. století, ale do používání ho zavedl až v roce 1818 ruský mořeplavec Vasilij Michajlovič Golovnin.
ReferenceEditovat
- ↑ Карта новых открытий в Восточном океане. www.wdl.org [online]. 1781 [cit. 2021-09-15]. Dostupné online.
- ↑ Страны и народы Востока. [s.l.]: Изд-во восточной лит-ры 330 s. Dostupné online. (rusky) Google-Books-ID: s5NtAAAAMAAJ.
Externí odkazyEditovat
Slovníkové heslo Beringovo moře ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu Beringovo moře na Wikimedia Commons
