Minerál

zpravidla krystalická látka vzniklá jako výsledek geologických procesů

Minerál (lat., z minera, důl) čili nerost je homogenní přírodní fáze s přesně definovatelným chemickým složením a s vysoce uspořádanou stavbou částic,[1] která je za normálních podmínek krystalická (výjimkou je přírodní rtuť) a která vznikla jako výsledek geologických procesů[2], případně jako produkt přírodních procesů na jiném kosmickém tělese.[pozn. 1] Může to být prvek nebo chemická sloučenina tvořená krystaly či kvazikrystaly[4][5], výjimečně i s amorfní strukturou (např. opál), ale vždy vzniklá přírodním procesem bez zásahu člověka (např. kamenná sůl je krystalický nerost, ale když ji člověk rozpustí ve vodě a nechá opět vykrystalizovat, už nejde o nerost, i když se strukturou i složením jedná o totožné krystaly).

Sérandite, natrolite, analcime, aegirine 300-4-2112.JPG

V přírodě je známo přes 5 600 minerálů[6] a každým rokem bývá objeveno kolem 150 dalších[7]. Častý výskyt se dá přiřknout jen cca 300 minerálům a pro tvorbu hornin je významných jen několik desítek.[zdroj?]

Pojem minerál či nerost využívají vedle mineralogie a geologie i jiné obory, a mohou ho definovat jinak. Odlišnou, širší definici nerostu, používá např. hornictví - vizte oddíl Členění nerostů z hlediska hornictví. Biologie, lékařství a obory související s výživou pak zpravidla rozumějí pod minerály jakékoli anorganické látky v pevné či tekuté formě, včetně pouhých iontů v roztoku - vizte oddíl Minerály v biologii a lékařství.

Látky řazené mezi minerályEditovat

Vedle látek přesně splňujících mineralogickou definici v úvodu článku se za minerály považují mimo jiné i:[2]

  • Rtuť (která je za normálních podmínek kapalná)
  • Některé amorfní látky (např. opál, georgeit, kalciouranoit)
  • Látky pocházející z jiných kosmických těles (Měsíc, Mars, meteority)
  • Homogenní biogenní látky, pokud se na jejich formování podílely geologické procesy (např. minerály guana)
  • Led vzniklý přirozeně

Naopak se za minerály se z mineralogického hlediska nepovažují:[2]

  • Voda v kapalném stavu, atmosférické plyny atd.
  • Ropa a nekrystalické bitumenní látky (např. asfalt)
  • Antropogenní (člověkem vytvořené) materiály, geologickými procesy modifikované antropogenní materiály
  • Látky vzniklé zásahem člověka do přírody (např. produkty hoření uhelných hald), ale naopak za nerosty jsou považovány látky vzniklé přeměnou materiálu hald dolů, na stěnách důlních děl atd. následnými přírodními procesy
  • Směsi minerálů, tedy i:
    • Horniny. Ty jsou obvykle směsí různých minerálů (např. žuly se skládají z křemene, živců, slíd a dalších minerálů). Výjimkou nejsou ani monominerální horniny, které tvoří jen jeden minerál, ale s nehomogenní strukturou. Horniny oproti minerálům také zahrnují širší rozsah biogenních látek, které nemusí být tvořeny homogenní fází (např. zpevněné či částečně metamorfované ulity měkkýšů či protistů).
    • Tekuté roztoky minerálních látek. Např. tzv. „minerální voda“ (bez usazenin) neobsahuje minerály; jedná se o vodu bohatou na rozpuštěné anorganické látky (soli, ionty)).

Dělení (systematika)Editovat

Dle vzniku

  • primární minerály, které vznikly ve stejnou dobu jako hornina, jejíž jsou součástí, a
  • sekundární minerály, které vznikly až chemickým zvětráváním nebo metamorfózou z primárních minerálů.

Nebo (viz dole kapitola Vznik)

  • endogenní minerály,
  • exogenní minerály.

Podle obsahu kovů:

  • rudní minerály – obsahují využitelné kovy (např. magnetit), těží se většinou v dolech
  • nerudní minerály – neobsahují kovy nebo obsahují jen nevyužitelné kovy (např. kamenná sůl), používají se ve stavebnictví, sklářství, energetickém průmyslu, chemickém průmyslu apod.

Podle chemické „složitosti“

  • prvky,
  • sloučeniny.

Mineralogické tříděníEditovat

Systematické třídění minerálů lze provést dle různých fyzikálně-chemických kritérií. Systém používaný v kategorizaci na wikipedii vychází z tzv. Strunzova mineralogického systému[8][9]:

1. třída
Prvky (elementy)
 
zlatý nuget
Prvky jsou minerály, které jsou tvořeny pouze jedním chemickým prvkem. Patří sem 20 minerálů, z toho 10 geologicky signifikantních. Dělí se na kovové a nekovové (případně i polokovové). Kovové se dělí na křehké a tvárné. Do této třídy se mineralogicky zařazují i minerály tvořené některými sloučeninami: do nekovových karbidy, nitridy, fosfidy a silicidy, do kovových vícekovové přírodní slitiny.
Příklady: měď (Cu), stříbro (Ag), zlato (Au), železo (Fe), síra (S), grafit (C), diamant (C)
2. třída
Sulfidy (sirníky)
 
pyrit
Sulfidy sestávají ze sloučeniny síry (aniont S2−) s kovy nebo metaloidy. K sulfidům patří asi 600 minerálů. Z mineralogického hlediska sem patří i selenidy (obsahující selen; Se2−), teluridy (obsahující tellur; Te2−), antimonidy (obsahující antimon; Sb3−) a bizmutidy (obsahující bismut; Bi3−).
Příklady: galenit (PbS), pyrit (FeS2), sfalerit (ZnS), rumělka (HgS)
3. třída
Halogenidy (halovce)
Je jich asi 140 a sestávají ze sloučenin fluoru (aniont F), chloru (aniont Cl), brómu (aniont Br) nebo jódu (aniont I) s kationty kovů jako jsou sodík nebo vápník. Mineralogicky sem patří i oxihalogenidy (obsahující i aniont O2−).
Příklady: fluorit (CaF2), kamenná sůl (NaCl)
4. třída
Oxidy a hydroxidy
 
hematit
Sestávají ze sloučeniny kovů nebo nekovů s kyslíkem (aniont O2−) nebo hydroxylovými skupinami (skupiny OH) vzniká asi 400 oxidů resp. hydroxidů. Mineralogicky se k nim řadí i jodáty (chem. jodičnany; [IO3]3−), vanadáty (chem. vanadičnany a vanadany; i se složitější strukturou aniontového komplexu), arsenity, antimonity a bizmutity (chem. arsenitany; [AsO3]3− resp. antimonitany a bizmutitany) a sulfity, selenity a telurity (chem. siřičitany; [SO3]2− resp. seleničitany a teluričitany)
Příklady: spinel (MgAl2O4), hematit (Fe2O3), magnetit (Fe3O4), křemen (SiO2), korund (Al2O3), smolinec (UO2), goethit (FeO (OH))
5. třída
Karbonáty (uhličitany)
Je jich přes 200 a jsou to kyslíkaté soli s aniontovým komplexem [CO3]2−. Mineralogicky se sem řadí i nitráty (dusičnany; [NO3]) a boráty (boritany; [BO3]3−). Boritany se často vyčleňují do zvláštní třídy[8][9] (analogicky křemičitanům), protože tvoří z atomů boru a kyslíku i složitější skupinové struktury plošné ([B2O5]4−, [B2O7]2−) či řetězcové ([B2O4]2− až [B6O10]2−)
Příklady: dolomit (CaMg (CO3)2), kalcit (CaCO3), malachit (Cu2CO3(OH)2)
6. třída
Sulfáty (sírany)
 
anhydrit
Sulfátů je asi 300 a jsou to kyslíkaté soli s aniontovým komplexem [SO4]2−.
Příklady: anhydrit (CaSO4), sádrovec (CaSO4 · 2H2O)
Zařazují se sem i chromáty (chromany), molybdáty (molybdenany) a wolframáty (wolframany), tedy sloučeniny kovů s aniontovým komplexem [CrO4]2−, [MoO4]2− resp. [WO4]2−.
Příklady: wulfenit (PbMoO4), wolframit ((Fe, Mn) WO4)
7. třída
Fosfáty (fosforečnany)
Fosfáty jsou kyslíkové soli aniontovým komplexem [PO4]3−. Mineralogicky se sem zařazují i arzenáty (arzeničnany; [AsO4]3−) a vanadáty (vanadičnany; [VO4]3−). Do skupiny patří asi 400 minerálů.
Příklady: apatit (Ca5(PO4)3(F, Cl, OH)), tyrkys (CuAl6(PO4)4(OH)8 · 5H2O), karnotit (K2(UO2)2(VO4)2 · 3H2O)
8. třída
Silikáty (křemičitany)
Křemičitany představují asi 500 sloučenin, v nichž čtyřstěn [SiO4]4− tvoří základní stavební kámen, buď v izolovaných ostrůvcích po jednom (nesosilikáty), ve dvojicích (Si2O76−; sorosilikáty) i ve složitějších strukturách uzavřených kruhů ([SinO3n]2n - cyklosilikáty), jednoduchých či dvojitých lineárních řetězců ([SinO3n]2n resp. [Si4nO11n]6n - inosilikáty), plošných vrstev ([Si2nO5n]2n - fylosilikáty) či prostorového skeletu (tektosilikáty).
Příklady: olivín ((Mg, Fe)2SiO4), zirkon (ZrSiO4), andaluzit (Al2SiO5), topas (Al2SiO4(OH, F)2), beryl (Be3Al2Si6O18)
9. třída
Organolity (organické minerály)
Mezi organolity patří minerály tvořené organickými sloučeninami, zejména solemi karboxylových kyselin (mravenčí, octové, citronové, šťavelové a mellitové - formáty, acetáty, citráty, oxaláty a mellitáty), kyseliny (iso)kyanaté (s aniontem OCN - kyanáty) a thiokyanaté (thiokyanatany s aniontem SCN - thiokyanáty) a uhlovodíky.
Příklady: mellit
Podrobnější informace naleznete v článku Systematická mineralogie.

Vlastnosti minerálůEditovat

Minerály mají množství fyzikálních a chemických vlastností, pomocí nichž je lze identifikovat.

Fyzikální vlastnostiEditovat

 
křišťál
 
vybroušený krystal ametystu, jedné z odrůd křemene

Z fyzikálních vlastností se nejprve zkoumá barva, lesk a vzhled (habitus). Pak se určuje tvrdost, specifická hmotnost – hustota a barva vrypu. Štěpnost a lom bývají převážně dobře viditelné zejména na čerstvém úlomku minerálu. Nejčastěji zjišťované fyzikální vlastnosti minerálů jsou:

Chemické vlastnostiEditovat

Chemické vlastnosti jsou základem dělení minerálů (viz nahoře). Chemické vlastnosti závisí na chemickém složení a krystalové struktuře. Nejdůležitější chemickou vlastností je samozřejmě samotné chemické složení vyjádřitelné formou vzorce.

Při zjišťování chemických vlastností minerálů se zjišťuje, jak se minerály rozpouštějí ve vodě (halit se rozpouští, zlato ne), jak reagují s kyselinami, s roztoky hydroxidu a podobně. Minerály jako platina, zlato, křemen jsou velmi odolné proti působení kyselin či hydroxidů, některé minerály se rozkládají i při vysoké teplotě (například kalcit se rozpadá na oxid vápenatý a oxid uhličitý)

Chemické podmínky vzniku minerálů a látkové složení zemského tělesa zkoumá geochemie.

VznikEditovat

Minerály mohou vznikat různorodými pochody a za různých podmínek.

Primární vznikEditovat

Endogenní minerályEditovat

Endogenní (vzniklé uvnitř) minerály vznikají díky uvolňování tepelné energie z nitra zeměkoule. Minerály takto vzniklé jsou v širším slova smyslu produkty magmatické činnosti. Horniny a ložiska vznikají krystalizací samotného magmatu. Procesy vzniku minerálů probíhají v různých hloubkách při rozličných, ale převážně vysokých teplotách.

Magmatická tvorba minerálůEditovat
 
smaragd, odrůda berylu

Na Zemi podléhá všechno neustálým proměnám. I minerály vznikají, rostou a mění se. Většina z nich vznikla a i dnes vzniká uvnitř Země, kde jsou vysoké teploty (přibližně 900–1300° C) a tlak tisíců atmosfér. V těchto hloubkách se nachází oblast žhavé – tekuté silikátové taveniny, kterou nazýváme magmatem. Protože zemská kůra je stále v pohybu (například vznik zlomů, vrásnění), proniká část magmatu do vyšších a chladnějších vrstev zemské kůry, kde postupně tuhne a vytváří masivy hlubinných hornin. Magma je tavenina rozličných křemičitanů a oxidů nasycená plyny a vodní párou. Její složení odpovídá chemickému složení hornin zemské kůry. Rozmanité proudění udržují magma ve stálém pohybu, přičemž se v ní uskutečňují chemické reakce. Tvoří se v ní nové sloučeniny odpovídající nově vytvořeným minerálem. Když pronikne žhavá tekutá magma, která je pod velkým tlakem, do vyšších a chladnějších vrstev zemské kůry, její teplota se snižuje. Během tohoto ochlazování magmatu se tvoří první minerály.

S přibývajícím ochlazováním magmatu vzrůstá i počet vznikajících minerálů. Specificky lehčí minerály, které vykrystalizovaly v tomto prvním stadiu, zůstávají ve vyšších vrstvách, zatímco těžší pozvolna klesají. Tento proces nazýváme magmatickou diferenciací. Takto se na některých místech nahromadí určité minerály a vznikají ložiska (např. magnetitu nebo chromitu). Během ochlazování magmatu rostou další krystaly. Vznikají z nepatrných zárodků zákonitým navrstvováním nových stavebních částic. Tento proces končí až po úplném ztuhnutí celé magmatu. V závěrečné fázi krystalizace se v magmatu zvětšuje obsah snadno pohyblivých složek, plynů a vodní páry, čímž se stává řidší. Ve větší vzdálenosti od původního magmatického centra se tvoří tzv. pegmatit. Soustřeďují se v něm minerály, jako např. slídy, turmalín, beryl a jiné, obsahující prvky vzácných zemin, ale i rudy cínu a wolframu. Nakonec ztuhne i tzv. zbytková magma. Část plynů a vodní páry zůstává v horninách a může vytvářet mandlovcovité dutiny (podobně jako zůstávají vzduchové bubliny například v bochníku chleba).

 
magnezit

Někdy se tyto dutiny později vyplní křemenem, achátem, chalcedonem nebo jinými minerály. Podobné "mandle" často nacházíme v melafyrových horninách. Větší část plynů a par uniká přes pukliny a trhliny v hornině k zemskému povrchu. Přitom se původně horké roztoky ochlazují a vznikají z nich nové minerály, které pokrývají stěny puklin v podobě krystalů. V tomto stadiu, které označujeme jako hydrotermální, vznikají nejznámější minerály, jako je např. křemen a kalcit. Když se v roztocích vyskytují prvky těžkých kovů, mohou vznikat různé rudní žíly. Pokud se vylučují určité rudy, jako např. rudy molybdenu, cínu a wolframu, přímo z horkých plynů a par, mluvíme o pneumatolýze, případně o pneumatolytickém vzniku ložisek. Blízko povrchu Země se vodní pára mění na vodu. Voda je stále nasycená minerálními látkami a společně s prosakující povrchovou vodou vyvěrá v podobě minerálního pramene na povrch. Z těchto horkých nebo chladných minerálních pramenů se vylučují další minerály, jako např. vřídlovec (aragonit) nebo gejzírit. Když pronikají horké roztoky a plyny přes trhliny a pukliny v usazených horninách (např. přes vápenec), rozpouštějí je a tak vznikají nové, druhotné minerály. Taková tvorba minerálů se nazývá metasomatóza. Tak vznikly např. některé ložiska magnezitu nebo sideritu (ocelku).

Exogenní minerályEditovat

Exogenní (vzniklé venku), které vznikají při procesech probíhajících díky vnější sluneční energii, která dopadá ve formě záření na zemský povrch. Zdrojem materiálu jsou rozličné horniny a rudy, které se obnažují a rozrušují na povrchu Země. Procesy vzniku minerálů se odehrávají v nejsvrchnější části zemské kůry a to za nízkých teplot a tlaků blízkých k atmosférickým, v podmínkách vzájemného působení fyzikálních a chemických činitelů atmosféry, hydrosféry a biosféry.

Sekundární vznikEditovat

Vznik zvětrávánímEditovat

 
serpentinit

Na všechny minerály a horniny na zemském povrchu působí mnohé rušivé vlivy, které souborně označujeme jako zvětrávání. Jde o složitý komplexní jev, ale při jeho posuzování je třeba přihlédnout k hlavním zvětrávacím procesům. Tyto působí pomalu, ale neustále a nezadržitelně. Změnami teploty, trhavými účinky mrazu, krystalizací sekundárních solí, přenosem horninového materiálu větrem či vodou se horniny rozrušují mechanicky, oxidem uhličitým a vodou zase chemicky. Značný rušivý vliv mají i biologické procesy.

Zvětrávání způsobuje podstatné proměny minerálů. Například živce se mění na kaolin či jiné jílové minerály, olivín se mění na serpentin a zlatožlutý pyrit přechází na hnědý limonit. Zvětráváním pyritu se může uvolňovat kyselina sírová, která pak působí na okolí. Její účinkem může vznikat např. z vápence sádrovec nebo jiné sírany. Podobnými procesy vzniká i vzácný opál. Zvětráváním se mohou vytvořit z jednoho minerálu, např. chalkopyritu, sekundární minerály jako malachit, azurit nebo limonit. Známé krápníkové jeskyně vznikly také důsledkem zvětrávacích pochodů.

Vznik metamorfózou (přeměnou)Editovat

 
granát – jeden z nejběžnějších metamorfních minerálů

Jako endogenní i exogenní minerální masy překonávají po svém vzniku za změněných vnějších podmínek různé změny, čímž vlastně vznikají nové minerály. Těmto změnám říkáme metamorfóza. Zvlášť velké změny nastávají při tzv. regionální metamorfóze.

Žhavé tekuté magma vystupující z hlubin Země působí i na jednotlivé vrstvy zemské kůry, do nichž proniká. Mění, metamorfuje okolní starší horniny, zejména usazené, buď vysokou teplotou a tlakem, nebo chemickými reakcemi. Usazené horniny přitom nabývají jiný vzhled a jiné fyzikální i chemické vlastnosti. Při těchto procesech se tvoří nové, přeměněné (metamorfované) horniny a minerály. Tak vznikají např. některé slídy, granáty, kyanit, staurolit a jiné.

Vznik chemickým usazovánímEditovat

 
kalcit – běžný druhotně zkrystalovaný minerál

Mnohé minerály se usazují přímo v moři buď odpařením vody, nebo změnou její chemického složení. Takto vznikly ložiska kamenné soli nebo sylvínu. Podobně se tvoří sádrovec, vápenec a některé železné rudy (chamozit nebo tzv. bahenní rudy – limonit).

Biogenní vznikEditovat

 
markazit

Živá příroda nepůsobí na minerály (a horniny) jen rušivě. Může vytvářet i nové nerosty z minerálních látek, které jsou rozpuštěny ve vodě. Například atoly a celé vápencové masivy jsou vlastně produktem živočichů. Nové minerály se mohou tvořit i z rozložených zbytků mrtvých organizmů. Jako příklad lze uvést v současnosti vznikající ložiska fosfátů. Biogenním způsobem může vznikat i síra, ledek, pyrit a markazit.

ParagenezeEditovat

Jen zřídka se nerost vyskytuje v přírodě samostatně. Téměř vždy ho obklopují další, tzv. doprovodné minerály. Takové nerostné společenství označujeme termínem parageneze. Společný vznik a výskyt nerostů podléhá určitým zákonům. Poznání těchto zákonitosti nám umožňuje poznat pochody vzniku nerostů. Nalezením jednoho minerálu můžeme předpokládat existenci dalších doprovodných minerálů.

Syntetická výroba minerálůEditovat

Krystalické látky o přesně známém chemickém složení (které většinou odpovídá nějakému minerálu) se v dnešní době běžně vyrábí synteticky a to za různými účely. Příkladem je kalibrace analytických přístrojů, při které je cenná ta vlastnost syntetického materiálu, že je přesně známého složení a struktury a tedy se dají jeho fyzikální vlastnosti předpovědět pomocí matematického modelování. Jinou aplikací umělé krystalické látky je použití např. diamantu na brusných nebo řezných nástrojích. Přestože syntetické látky nemohou být podle výše uvedené definice minerálem (ten je přírodní), běžně se používají spojení jako syntetický křemen nebo syntetický diamant.

Členění nerostů z hlediska hornictvíEditovat

Česká hornická legislativa chápe nerosty oproti mineralogickému pojetí v širším smyslu a směšuje pod pojmem nerost minerály i horniny.

Nerosty se z hlediska hornictví člení na vyhrazené nerosty a nevyhrazené nerosty.

Vyhrazenými nerosty jsou podle zákona č. 44/1988 Sb., horního zákona,

  1. radioaktivní nerosty,
  2. všechny druhy ropy a hořlavého zemního plynu (uhlovodíky), všechny druhy uhlí a bituminosní horniny,
  3. nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy,
  4. magnezit,
  5. nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět fosfor, síru a fluór nebo jejich sloučeniny,
  6. kamenná sůl, draselné, borové, bromové a jodové soli,
  7. tuha, baryt, azbest, slída, mastek, diatomit, sklářský a slévárenský písek, minerální barviva, bentonit,
  8. nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět prvky vzácných zemin a prvky s vlastnostmi polovodičů,
  9. granit, granodiorit, diorit, gabro, diabas, hadec, dolomit a vápenec, pokud jsou blokově dobyvatelné a leštitelné, a travertin,
  10. technicky využitelné krystaly nerostů a drahé kameny,
  11. halloyzit, kaolin, keramické a žáruvzdorné jíly a jílovce, sádrovec, anhydrit, živce, perlit a zeolit,
  12. křemen, křemenec, vápenec, dolomit, slín, čedič, znělec, trachyt, pokud tyto nerosty jsou vhodné k chemicko-technologickému zpracování nebo zpracování tavením,
  13. mineralizované vody, z nichž se mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty,
  14. technicky využitelné přírodní plyny, pokud nepatří mezi plyny uvedené pod písmenem b).

Ostatní nerosty jsou nerosty nevyhrazené.

V pochybnostech, zda některý nerost je nerostem vyhrazeným nebo nevyhrazeným, rozhodne Ministerstvo průmyslu a obchodu v dohodě s Ministerstvem životního prostředí České republiky.

Minerály v biologii a lékařstvíEditovat

V biologii a lékařství mají minerály mnohem širší, ale neexaktně vymezený význam. Hovoří-li se o složení organismů, orgánů či buněk, nebo o výživě, pojmem minerál se často zkracuje jakákoli anorganická („minerální“) látka, případně pouze chemický prvek, bez ohledu na to, v jaké fyzikální (molekuly, krystaly, ionty) či chemické formě (čistý prvek, ionty, anorganické sloučeniny, zejména soli apod.) se vyskytuje. V těchto významech se nepoužívá český ekvivalent nerost.

Obdobně se pojem minerál používá v souvisejících oborech, jako potravinářství a farmacie (minerální doplňky stravy apod.).

Minerály v módě, špercích a esotericeEditovat

Související informace naleznete také v článcích Drahokam a Polodrahokam.

Lidstvo využívá minerály k ozdobným a rituálním účelům od nepaměti. V pravěku byly minerály využívány k výrobě nástrojů, sošek, jednoduchých šperků a amuletů, které byly vyjádřením moci a ochrany před zlými silami. Od těchto dob se jejich využití příliš nezměnilo. I v současnosti nacházejí minerální kameny své uplatnění jak v módě (náramky z minerálů, náhrdelníky, náušnice, prsteny aj.), tak i ve spirituální rovině, přičemž tyto oblasti propojují. Pro tyto šperkařské účely se používají jak neopracované krystaly (např. v napletených náhrdelnících), tak i minerály opracované do tvarů korálků, oválů, hranolů navlékaných na šňůrkové náramky aj.

V esoterice jsou minerálům přisuzovány také léčivé účinky. Např. pestrobarevný achát je považován za nejstarší léčebný kámen vůbec. Ametyst (fialová odrůda křemene) byl využíván už ve starověku jako talisman proti následkům nadměrného pití a u církevních představitelů jako symbol vyjádření duševní síly a mravní čistoty. V mnoha vírách a léčitelstvích se minerálům přikládají nejen léčebné schopnosti (snižování hladiny stresu, zmírňování bolestí hlavy, zlepšení spánku aj.), ale také přivolání dobrých sil a lásky.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Minerály nalezené na jiných planetách, měsících či jiných objektech Sluneční soustavy, jakož i v dopadlých meteoritech, však byly zpravidla nalezeny i na Zemi. Např. na Měsíci byly objeveny 3 minerály, tehdy neznámé ze Země: armalcolit, pyroxferroit a tranquillityit. Později byly všechny nalezeny i v pozemských horninách, poslední v r. 2011.[3]

ReferenceEditovat

  1. VÁVRA, Václav; LOSOS, Zdeněk. Učebnice mineralogie pro bakalářské studium. Základní pojmy v mineralogii. Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta Masarykova univerzita, Brno, 2013, v rámci Multimediálních studijních textů z mineralogie pro bakalářské studium (Projekt FRVŠ č. 814/2006). Dostupné online
  2. a b c NICKEL, Ernest H. The definition of a mineral. The Canadian Mineralogist. 1995, svazek 33, s. 689–690. Dostupné online [pdf, cit. 2010-08-05]. (anglicky) 
  3. Third lunar mineral – Tranquillityite found in Western Australia. PhysOrg, 5. ledna 2012 (anglicky)
  4. KULHÁNEK, Petr. První kvazikrystaly nevznikaly na Zemi. Aldebaran Bulletin [online]. Aldebaran Group for Astrophysics, 7. září 2012. Roč. 10, čís. 34. Dostupné online. ISSN 1214-1674. 
  5. Mihulka, Stanislav. Teprve druhý přírodní kvazikrystal objeven ve 4,5 miliardy let starém meteoritu. 100+1 zahraniční zajímavost, 23. březen 2015. Dostupné online
  6. International Mineralogical Association – Commission on new minerals, nomenclature and classification: IMA list of minerals uvádí k září 2020 celkem 5 636 platných druhů, uznaných Mezinárodní mineralogickou asociací
  7. International Mineralogical Association – Commission on new minerals, nomenclature and classification: Recent new minerals
  8. a b Strunz Classification. Mineralogy Database (WebMineral.com). Dostupné online (anglicky)
  9. a b Nickel-Strunz Classification. MinDat.org. Dostupné online (anglicky)

LiteraturaEditovat

  • Anthony a kol.: Handbook of Mineralogy. Mineral Data Publishing, Tucson, Arizona.
  • J. H. Bernard, R. Rost a kol. (1992): Encyklopedický přehled minerálů. Academia Praha ISBN 80-200-0360-6
  • Čuchrov a kol.: Mineraly, spravočnik. (1960) Tom I: Samorodnyje elementy, Intermetalličeskije Sojedinenija. Karbidy, nitridy, fosfidy. Arsenidy, antimonidy, vismutidy. Suľfidy. Selenidy. Telluridy. Izdatělstvo Akademii nauk SSSR, Moskva.
    • (1963): Tom II, vyp. 1: Galogenidy
    • (1965): Tom II, vyp. 2: Prostyje okisly.
    • (1967): Tom II, vyp. 3: Složnyje okisly, titanaty, niobaty, tantalaty, antimonaty, girdookisly.
    • (1972): Tom III, vyp. 1: Silikaty s odinočnymi i sdvojennymi kremnekislerodnymi tetraedrami.
    • (1981): Tom III, vyp. 2: Silikaty s linejnymi trochčlennymi gruppami, koľcami i cepočkami kremnekislerodnych tetraedrov. Nauka, Moskva.
    • (1981): Tom III, vyp. 3: Silikaty s lentami kremnekislerodnych tetraedrov.
    • Smoľjaninova a kol. (1992): Tom IV, vyp. 1: Silikaty se strukturoj, perechodnoj ot cepočečnoj k sloistoj: sliostyje silikaty (kaolinovyje mineraly, serpentinity, pirofillit, taľk, sljudy. Akademkniga, Moskva. ISBN 5-02-003245-X
    • Smoľjaninova a kol. (1992): Tom IV, vyp. 2: Sloistyje silikaty (smektity, chlority, smešanoslojnyje): sloistyje silikaty so složnymi tetraedričeskimi silikaty. ISBN 5-02-002899-1
    • Bokij a kol. (1996): Tom IV, vyp. 3: Silikaty, dopolnenija k tomam 3 i 4. Nauka, Moskva. ISBN 5-02-003649-8
  • P. Pauliš: Minerály České republiky. Kuttna, Kutná Hora 2003, ISBN 80-86406-31-8

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat