Těžba
Těžba je dobývání nerostných surovin z přírodních zdrojů. Může jít např. o rudy, horniny jako jsou uhlí, kaolin, nebo rašelinu či jiné suroviny.
Těžební průmysl editovat
Těžební průmysl je odvětví průmyslu, které se týká hlavně těžby (dobývání) přírodních zdrojů z povrchu planety. Jedná se tedy o odvětví lidské činností, jež čerpá zdroje pocházející z prostředí neživé pozemské přírody. Oblasti na těžbu surovin se pak nazývají lomy, doly, ropné vrty apod. Existují i zvláštní případy těžby, např. těžba soli odpařováním mořské vody.
Těžební průmysl se zaměřuje převážně na dobývání surovin a v některých případech na prvotní úpravu jako například na drcení kameniva, či čištění, ale také může obsahovat fyzikálně-chemické procesy, které mohou zvyšovat obsah požadované látky. Nejčastěji je těžební činnost spojena s povrchovými či podpovrchovými těžebními centry, kde je přírodní zdroj získáván. Těžební centra jsou spojena s výskytem zdrojů, která jednotlivá centra získávají. Centra musí být napojena na dopravní infrastrukturu, aby se dala získávaná komodita odesílat do zpracovatelských závodů, či k dalšímu použití.
Těžba podle lokality editovat
Těžba v hlubinných dolech editovat
Zahrnuje těžbu a dopravu vytěženého nerostu z dolu. Těží se v porubech, chodbách. V porubech pracují havíři s různými typy důlních strojů a dopravních zařízení (v těžních chodbách důlní dráha, v šachtách důlní výtahy). Těživo z dolu se dopravuje na povrch těžní jámou pomocí důlních výtahů, a to ve vozících, těžních klecích, nebo ve skipech. Suroviny jsou dále drceny, taveny, tříděny a rozváženy.
Těžba v lomech editovat
Doprava vytěženého materiálu po pásových dopravnících nebo těžkou technikou do úpravny na zpracování (drcení, mletí, plavení, třídění). Těží se v povrchových lomech v řezech. V případě uhlí může být poblíže dolů uhlí spalováno v (uhelných) tepelných elektrárnách či v teplárnách a přeměňováno na tepelnou či elektrickou energii.
Těžba podle surovin editovat
Těžba rašeliny editovat
Rašelina má využití jako palivo, prostředek pro zvýšení úrodnosti půdy, stelivo pro hospodářská zvířata či pro přípravu léčivých lázní. Dříve se těžila ručně, s rozvojem techniky se dostavila i průmyslová těžba rašeliny.[1]
Těžba ropy editovat
Je prováděna hlubinnými vrty, kterými ropa proudí na povrch, vytlačována tlakem plynů. V některých případech se ropa těží ražením důlních děl a ropa vyvěrající z hornin se odvádí do podzemních nádrží, odkud se čerpá na povrch.
Těžba soli editovat
Je prováděna buď hornickým způsobem, nebo rozpuštěním soli vháněnou vodou a jejím čerpáním, popř. odpařováním slané vody.
Těžba síry editovat
Síra je rozptýlená v horninách, těžba se provádí tavením síry horkou vodou vháněnou do vrtů, jíž se pak roztavená síra vynášena na povrch.
Těžba kamene editovat
Hornina je lámána v lomech, které jsou nejčastěji povrchové, méně podpovrchové. Hornina je vyvážena z lomu do těžebních strojů, kde bývá drcena na různé velikosti. Je využívána jako stavební surovina, posyp, pro zarovnávání nerovností, násypy.
Těžební průmysl a životní prostředí editovat
Podíl recyklovaných kovů na celkové spotřebě je stále pouhým zlomkem. Odhaduje se, že na skládkách končí kolem 20 miliard tun nezpracovatelných materiálů ročně. To není problém sám o sobě (často se i nechávají potápět kovové lodě do oceánů, aby se podpořily koráli s nedostatkem železa), ale pokud se kovy například usazují na mikroorganismech ve vodě, přírodní potravní řetězec může být narušen. [2]
Toxické kovy editovat
Některé kovy jako olovo bývají považované za toxické pro životní prostředí. Někdy je problém i v bioesenciálních kovech, kterých je jen moc a například zabraňují některým, pro živé organismy klíčovým chemickým reakcím.[2] Z tohoto úhlu pohledu je důležité, aby se odpadní látky nešířili například rozpouštěním ve vodě dál do oběhu. Problém proto často nastane ve chvíli, kdy spalovny nezpracují 100% nepotřebného materiálu. Zejména v rozvojových zemích se tak z továren dostává značné množství oxidů síry.
Prachové částice editovat
V místech, kde dříve probíhala těžba se často nachází zvýšený podíl některých kovů v půdě. Když pak rostliny látky vytáhnou na povrch, mohou obsahovat velké množství kovů a tvořit tak např. riziko pro nervové systémy zvířat, která je následně zpracovávají. Někdy bývají naopak rostliny používány záměrně k "vytažení" kovů z půd, nicméně rostliny pak musí být druhotně zpracovány, jinak se dostanou zpět do půdy.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Rašeliniště a těžba rašeliny - Vznik rašeliny, těžba rašeliny [online]. [cit. 2009-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-18.
- ↑ a b Přírodovědci.cz. Doly, hutě a životní prostředí [online]. 01/2016. vyd. [cit. 2016-04-10]. S. 16–17. Dostupné online.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
- kniha o československom hornictví z roku 1949 : 700 let československého hornictví. Praha: Orbis, [1949]. 68 s. - dostupné online v Digitální knihovne UKB
Obrázky, zvuky či videa k tématu těžba na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo těžba ve Wikislovníku
