Granodiorit je hlubinná vyvřelá hornina s podstatným množstvím křemene. Je blízký žule (granitu), od které je makroskopicky těžko rozeznatelný. Označení zavedl v roce 1893 americký geolog G. F. Becker.[1]

Granodiorit
Granodiorit, Dúbrava, Nízké Tatry
Granodiorit, Dúbrava, Nízké Tatry
Zařazenívyvřelá hornina
Hlavní minerálykřemen, plagioklas, ortoklas, biotit, amfibol
Akcesorietitanit, zirkon, magnetit, apatit
Texturazrnitá
Barvabílá, šedá
Granodiorit amfibolicko-biotitický (Krhanice)
Granodiorit z lomu u obce Mrač

Granodiority bývají světle šedé. Jejich stavba je všesměrná, obvykle rovnoměrně zrnitá, zřídka porfyrická.

Složení editovat

Granodiorit obsahuje v podstatném množství křemen, plagioklasdraselný živec, přičemž plagioklas nad draselným živcem převládá. Z dalších minerálů bývá často přítomen biotit a amfibol. Muskovit bývá přítomný pouze vzácně, a pokud ano, tak je vždy doprovázen biotitem. S turmalínem se u granodioritů, na rozdíl od žul nesetkáváme.[2]

Výskyt editovat

Granodiority mnohdy tvoří rozsáhlá tělesa. Spolu s žulami jsou nejrozšířenějšími hlubinnými vyvřelými horninami. V České republice se vyskytuje hojně např. ve středočeském nebo brněnském plutonu.[3]

Z granodioritu je také bludný balvan Chudów ve Slezském vojvodství v Polsku.

Využití editovat

Granodiorit je těžen a zpracováván v kamenickém průmyslu. Vyrábí se z něho např. dekorační obklady, různé obrubníky a dlažba.

Památky editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. www.geologie.estranky.cz - Přehled názvů hornin (Online) prístup: 6.11.2008
  2. HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1.. vyd. Praha: ALADIN agency, 2017. 200 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 33. 
  3. PETRÁNEK, Jan; A KOL. Encyklopedie geologie. 1.. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2016. 352 s. ISBN 978-80-7075-901-1. S. 93. 
  4. Václav Rybařík: Čertův sloup na Vyšehradě, pověsti, dohady, fakta, in: revue Kámen, online:[1] Archivováno 30. 7. 2020 na Wayback Machine.

Externí odkazy editovat