Magnetit (Haidinger, 1845), chemický vzorec Fe3O4 (oxid železnato-železitý), je kubický nerost.[1] Český název je magnetovec. Tato ruda železa byla první známou látkou s magnetickými vlastnostmi.

Magnetit
Vzorek magnetitu z italského regionu Trentino-Alto Adige.
Vzorek magnetitu z italského regionu Trentino-Alto Adige.
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecFe3O4
Identifikace
Barvačerný, lesk polokovový
Vzhled krystalukrystaly tvaru osmistěnu
Soustavakrychlová
Tvrdost6
Leskkovový
Štěpnostneštěpný
Index lomuneprůhledný
Vrypčerný
Hustota5 g ⋅ cm−3
Rozpustnost2,8
Ostatníferimagnetický

Nerost může vzniknout několika způsoby:

  • Magmaticky – krystalovaný minerál dává hornině tmavou barvu (hlavně čedič). Působením snadno těkavých složek vzniklo největší nahromadění železných rud na Zemi, a to ve Švédsku v Kiruně. Rudní těleso má délku přibližně 15 km a mocnost 1 km. Představuje zásoby zhruba 1,5 miliardy tun železa. Jde o vulkano-sedimentární komplexy typu Lahn-Dill.
  • Kontaktně pneumatoloticky – působením magmatických plynů na uhličitanové horniny s obsahem sulfidů a křemičitanů.
  • Regionální metamorfózou – z prekambrických sedimentů bohatých oxidy Fe za vzniku páskovaných železných rud (BIF, z anglického Banded Iron Formation). Z dříve pravděpodobně usazeného magnetitu: Sydvaranger/Norsko; naleziště železných rud ve středním Švédsku.
  • Usazováním – velmi vzácně vzniká magnetit usazováním (železná ruda zvaná mineta).

Vlastnosti

editovat

V přírodě tvoří černé kovově lesklé krystalky. Má magnetické vlastnosti. Ve většině případů se nachází jako jemně krystalický, zrnitý nerost se strukturou kubického spinelu. Teplota tání: asi 1 550 °C.

Magnetit byl také prokázán v meteoritech.[2][3]

Krystalky magnetitu jsou součástí některých živých organismů, jako např. magnetocitlivých bakterií, včel, holubů aj. Považuje se za pravděpodobné, že jim slouží k orientaci podle magnetického pole Země.

Naleziště

editovat
 
Krystaly magnetitu z naleziště na Smrčině u Sobotína.

Reference

editovat
  1. a b Magnetit [online]. [cit. 2023-10-23]. Dostupné online. 
  2. BARBER, David J.; SCOTT, Edward R. D. Origin of supposedly biogenic magnetite in the Martian meteorite Allan Hills 84001. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2002-05-14, roč. 99, čís. 10, s. 6556–6561. Dostupné online [cit. 2023-10-23]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.102045799. PMID 12011420. (anglicky) 
  3. Quartz, calcite, magnetite, and hematite in meteorites. sites.wustl.edu [online]. [cit. 2023-10-23]. Dostupné online. 
  4. KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech IV. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1961. 386 s. S. 228. 
  5. KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech IV. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1961. 386 s. S. 186. 
  6. KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech VII. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1964. 358 s. S. 157. 
  7. Informace o lokalitě na stránkách státního podniku DIAMO [1]
  8. KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech II. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1958. 380 s. S. 57–58. 
  9. Sejkora J., Kouřimský J., 2005: Atlas minerálů České a Slovenské republiky. Academia, Praha. ISBN 80-200-1317-2

Externí odkazy

editovat