Zirkon
Zirkon (Werner, 1783), chemický vzorec ZrSiO4 (křemičitan zirkoničitý), je čtverečný minerál. Název odvozen z perského zargun – zbarvený jako zlato, podle barvy jedné z odrůd.
| Zirkon | |
|---|---|
 Zirkon z Brazílie | |
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | ZrSiO4 |
| Identifikace | |
| Barva | bezbarvý, žlutá, zelená, modrá... |
| Vzhled krystalu | prizmatické, dipyramidální |
| Soustava | čtverečná |
| Tvrdost | 7,5 |
| Lesk | diamantový |
| Štěpnost | nedokonalá |
| Index lomu | nω = 1,925–1,961 nε = 1,980–2,015 |
| Vryp | bílý |
| Hustota | 4,6–4,7 g ⋅ cm−3 |
| Rozpustnost | slabě v H2SO4, HF a HCl |
| Ostatní | někdy slabě radioaktivní |
PůvodEditovat
- magmatický – akcesorický minerál v kyselých vyvřelých horninách (granity, diority, syenity, leukogranity, pegmatity). V bazických a ultrabazických horninách vzácný. Větší krystaly se vyskytují v pegmatitech.
- metamorfní – běžný akcesorický minerál (fylity, svory, ruly).
- sedimentární – odolný vůči mechanickému i chemickému zvětrávání, typický "těžký" minerál úlomkovitých (klastických) usazenin pískovců a drob.
Zirkon je nejstarší známý minerál na Zemi (ve vztahu k věku Země, ne k lidskému poznání), stáří vzorku nalezeného v Jack Hills v Austrálii bylo stanoveno na 4,4 mld. roků.[1][2]
MorfologieEditovat
Nejčastěji se vyskytuje v podobě tabulkových až prizmatických krystalů, s čtvercovým průřezem, ukončených čtyřbokým jehlanem {111}, velikost do 30 cm. Také v podobě nepravidelných zrn, masivní. Dvojčatění podle {101}. Metamiktní minerál – radioaktivní záření obsaženého thoria a uranu časem rozruší jeho krystalovou mřížku.
VlastnostiEditovat
- Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 7,5, křehký, hustota 4,6–4,7 g/cm³, štěpnost špatná ve směru {110} a {111}, lom lasturnatý.
- Optické vlastnosti: Barva: bezbarvý, hnědá, hnědočervená, žlutá vzácněji zelená, modrá. Lesk skelný až diamantový, mastný (metamiktní), průhlednost: průhledný až opakní, vryp bílý.
- Chemické vlastnosti: Složení: s příměsí hafnia (1 až 4 %) a některých prvků vzácných zemin (celkově do 4 %).
Zirkon je v horninách hlavním nositelem přirozené radioaktivity.
OdrůdyEditovat
PolymorfieEditovat
- reidit – vysokotlaká varianta
Podobné minerályEditovat
ParagenezeEditovat
ZískáváníEditovat
Průmyslová těžba z plážových písků v Austrálii a Brazílii.
VyužitíEditovat
Je důležitým zdrojem chemického prvku zirkonia.
Pěkně zbarvené odrůdy se díky vysokému indexu lomu světla používají ve šperkařství. Nejčastěji se brousí do oválných nebo kulatých tvarů, někdy se používá i diamantový brus. Většinou pocházejí z nalezišť na Srí Lance, v Barmě a v Thajsku.
Využívá se průmyslově na výrobu žáruvzdorných cihel, keramiky, glazur, vláken, oxidu zirkoničitého.[3]
Radioaktivní rozpad uranové řady v krystalech zirkonu lze využít k velmi spolehlivému určování stáří hornin.
NalezištěEditovat
Široce rozšířený minerál, dobře vyvinuté krystaly jsou však vzácné.
- Česko – např. Vlastějovice u Zruče nad Sázavou, společně s pyropy u Třebenic v Českém středohoří, Krušné hory – Jáchymov, Podsedice, na Moravě např. Maršíkov
- Slovensko – Banská Štiavnica, Brezno, Gelnica
- Německo – Siebengebirge, Niedermendig, Eifel, Pfitsch
- Srí Lanka, Barma, Thajsko – zirkon drahokamové kvality
- Austrálie
- a další.
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zirkón na slovenské Wikipedii.
- ↑ VALLEY, John W.; CAVOSIE, Aaron J.; USHIKUBO, Takayuki, REINHARD, David A.; LAWRENCE, Daniel F.; LARSON, David J.; CLIFTON, Peter H.; KELLY, Thomas F.; WILDE, Simon A.; MOSER, Desmond E.; SPICUZZA, Michael J. Hadean age for a post-magma-ocean zircon confirmed by atom-probe tomography. S. 219–223. Nature Geoscience [online]. 23. únor 2014. Svazek 7, čís. 3, s. 219–223. Dostupné online. ISSN 1752-0908. DOI 10.1038/ngeo2075. (anglicky)
- ↑ MIHULKA, Stanislav. Nejstaršímu úlomku zemské kůry je 4,4 miliardy let. OSEL [online]. 1. březen 2014. Dostupné online.
- ↑ http://geologie.vsb.cz/loziska/suroviny/rudni_suroviny.html#ZIRKONIUM%20+%20HAFNIUM
LiteraturaEditovat
- Dana, E. S. (1892) Dana's system of mineralogy, (6th edition), 482–488
- DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.
- Minerály. Praha: IKAR, 1995. ISBN 80-7176-207-5 a 80-85830-97-3. Kapitola VIII. Křemičitany, s. 202.
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zirkon na Wikimedia Commons - (anglicky) Zirkon na webu mindat.org
- (anglicky) Zirkon na webu Webmineral
- (německy) Zirkon v atlasu minerálů
- (anglicky) Mineral data publishing (PDF)
- (česky) Multimediální studijní texty z mineralogie pro bakalářské studium
- (česky) Zirkon na stránkách geologie.vsb.cz
