Zirkon

čtverečný minerál
Možná hledáte: Zirkonium, raketa 3M22 Zirkon.

Zirkon (Werner, 1783), chemický vzorec ZrSiO4 (křemičitan zirkoničitý), je čtverečný minerál.[1] Název odvozen z perského zargun – zbarvený jako zlato, podle barvy jedné z odrůd.

Zirkon
Zirkon z Brazílie
Zirkon z Brazílie
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecZrSiO4
Identifikace
Barvabezbarvý, žlutá, zelená, modrá…
Vzhled krystaluprizmatické, dipyramidální
Soustavačtverečná
Tvrdost7,5
Leskdiamantový
Štěpnostnedokonalá
Index lomunω = 1,925–1,961
nε = 1,980–2,015
Vrypbílý
Hustota4,6–4,7 g ⋅ cm−3
Rozpustnostslabě v H2SO4, HF a HCl
Ostatníněkdy slabě radioaktivní
Model krystalu zirkonu
  • magmatický – akcesorický minerál v kyselých vyvřelých horninách (granity, diority, syenity, leukogranity, pegmatity). V bazických a ultrabazických horninách vzácný. Větší krystaly se vyskytují v pegmatitech.
  • metamorfní – běžný akcesorický minerál (fylity, svory, ruly).
  • sedimentární – odolný vůči mechanickému i chemickému zvětrávání, typický „těžký“ minerál úlomkovitých (klastických) usazenin pískovců a drob.

Zirkon je nejstarší známý minerál na Zemi (ve vztahu k věku Země, ne k lidskému poznání), stáří vzorku nalezeného v Jack Hills v Austrálii bylo stanoveno na 4,4 mld. roků.[2][3]

Morfologie

editovat

Nejčastěji se vyskytuje v podobě tabulkových až prizmatických krystalů, s čtvercovým průřezem, ukončených čtyřbokým jehlanem {111}, velikost do 30 cm. Také v podobě nepravidelných zrn, masivní. Dvojčatění podle {101}. Metamiktní minerálradioaktivní záření obsaženého thoria a uranu časem rozruší jeho krystalovou mřížku.

Vlastnosti

editovat
  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 7,5, křehký, hustota 4,6–4,7 g/cm³, štěpnost špatná ve směru {110} a {111}, lom lasturnatý.
  • Optické vlastnosti: Barva: bezbarvý, hnědá, hnědočervená, žlutá vzácněji zelená, modrá. Lesk skelný až diamantový, mastný (metamiktní), průhlednost: průhledný až opakní, vryp bílý.
  • Chemické vlastnosti: Složení: s příměsí hafnia (1 až 4 %) a některých prvků vzácných zemin (celkově do 4 %).

Zirkon je v horninách hlavním nositelem přirozené radioaktivity.

Odrůdy

editovat
  • Hyacint – žlutočervený, červenohnědý
  • Jargon – bezbarvý, bledě slámově žlutý na Srí Lance
  • Starlit – modrý, vyskytuje se v Pailinu v Kambodži. Žíháním lze změnit barvu, ale časem opět vybledne.

Polymorfie

editovat
  • reidit – vysokotlaká varianta

Podobné minerály

editovat

Parageneze

editovat

Získávání

editovat

Průmyslová těžba z plážových písků v Austrálii a Brazílii.

Využití

editovat
 
Šperky vyrobené ze zirkonu

Je důležitým zdrojem chemického prvku zirkonia.

Pěkně zbarvené odrůdy se díky vysokému indexu lomu světla používají ve šperkařství. Nejčastěji se brousí do oválných nebo kulatých tvarů, někdy se používá i diamantový brus. Většinou pocházejí z nalezišť na Srí Lance, v Barmě a v Thajsku.

Využívá se průmyslově na výrobu žáruvzdorných cihel, keramiky, glazur, vláken, oxidu zirkoničitého.[4]

Radioaktivní rozpad uranové řady v krystalech zirkonu lze využít k velmi spolehlivému určování stáří hornin.

Naleziště

editovat

Široce rozšířený minerál, dobře vyvinuté krystaly jsou však vzácné.[1]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zirkón na slovenské Wikipedii.

  1. a b KORBEL, Petr; NOVÁK, Milan. Encyklopedie minerálů. Čestlice: Rebo Productions, 1999. 296 s. ISBN 80-7234-114-6. S. 199. 
  2. VALLEY, John W.; CAVOSIE, Aaron J.; USHIKUBO, Takayuki, REINHARD, David A.; LAWRENCE, Daniel F.; LARSON, David J.; CLIFTON, Peter H.; KELLY, Thomas F.; WILDE, Simon A.; MOSER, Desmond E.; SPICUZZA, Michael J. Hadean age for a post-magma-ocean zircon confirmed by atom-probe tomography. S. 219–223. Nature Geoscience [online]. 23. únor 2014. Svazek 7, čís. 3, s. 219–223. Dostupné online. ISSN 1752-0908. DOI 10.1038/ngeo2075. (anglicky) 
  3. MIHULKA, Stanislav. Nejstaršímu úlomku zemské kůry je 4,4 miliardy let. OSEL [online]. 1. březen 2014. Dostupné online. 
  4. http://geologie.vsb.cz/loziska/suroviny/rudni_suroviny.html#ZIRKONIUM%20+%20HAFNIUM

Literatura

editovat
  • Dana, E. S. (1892) Dana's system of mineralogy, (6th edition), 482–488
  • ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 
  • Minerály. Praha: IKAR, 1995. ISBN 80-7176-207-5 a 80-85830-97-3. Kapitola VIII. Křemičitany, s. 202. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat