Otevřít hlavní menu

České středohoří

geomorfologický celek Podkrušnohorské oblasti

České středohoří (německy Böhmisches Mittelgebirge) je geomorfologický celek o rozloze 1265 km². Z hlediska horopisného patří do Podkrušnohorské oblasti, která je součástí Krušnohorské subprovincie. Na 84 % území Českého středohoří zaujímá Chráněná krajinná oblast České středohoří (CHKO České středohoří) o výměře 1063,17 km². Nejvyšším vrcholem je Milešovka (837 m). Nejnižším bodem je hladina Labe v Děčíně (121,9 m). Maximální výškový rozdíl tedy činí 715,1 m.

České středohoří
České středohoří z vrchu Vysoký Ostrý
České středohoří z vrchu Vysoký Ostrý

Nejvyšší bod 837 m n. m. (Milešovka)
Délka 70 km
Rozloha 1266 km²
Poznámka geologicky nejmladší pohoří Česka

Nadřazená jednotka Podkrušnohorská oblast
Sousední
jednotky
Mostecká pánev
Děčínská vrchovina
Lužické hory
Ralská pahorkatina
Dolnooharská tabule
Podřazené
jednotky
Verneřické středohoří
Milešovské středohoří

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
České středohoří na mapě Česka
České středohoří na mapě Česka
Horniny čedič
Povodí Labe
Souřadnice
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky IIIB-5
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled na České středohoří od Litvínova.
Zleva: Bořeň (539 m), Kaňkov (436 m), Želenický vrch (455 m) a Zlatník (521 m)

Obsah

Geomorfologické členěníEditovat

GeologieEditovat

Rozlohou 1266 km², délkou přes 70 km a šířkou až 25 km patří České středohoří k menším orografickým celkům. Přesto je však nejmohutnějším projevem sopečné činnosti v Česku. České středohoří totiž vzniklo sopečnou činností. Podél řeky Ohře existoval Ohárecký rift, kterým se žhavé magma dostalo na povrch. V oblasti převažují čedičové horniny (73,6%), zbytek tvoří trachytické a v malé míře andezitické horniny. Územím prochází Litoměřický hlubinný zlom, který z geologického hlediska tvoří hranici mezi krušnohorskou a středočeskou oblastí. Pod povrchem se hromadilo magma v žilách a tvořily se tzv. lakolity, což byly podpovrchové balvany z utuhlého magmatu. V mladších třetihorách, v miocénu (asi před 23 miliony let) se začaly vyzdvihovat z pískovcového podloží sopečné kužely. V pliocénu (před 4,8 miliony let) vulkanity místy prorážely Českou křídovou pánev (Trosky, Kunětická hora). Vodní toky obnažily ztuhlé podpovrchové magma a prohlubovaly údolí, což dalo Českému středohoří majestátní krajinný ráz. Jedním takovým údolím je Porta Bohemica, kterou vymodelovala řeka Labe. Z výlevných hornin tu převažují čediče a znělce, z usazenin pískovce a opuky.

ZvláštnostiEditovat

VrcholyEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam vrcholů v Českém středohoří.

K významným vrchům kromě nejvyšší hory Milešovky (837 m) patří Hradišťany (752 m), Kletečná (706 m) a Lovoš (570 m). Ve východní části, oddělené Labem, jsou kopce poněkud nižší – nejvyšší z nich je Sedlo (726 m).

Významné vrcholyEditovat

Vodní tokyEditovat

Osu středohoří tvoří úrodné údolí Labe. Dalším větším tokem je Ploučnice. Centrální části obou podcelků jsou odvodňovány drobnými toky směřujícími k Labi, Ploučnici a Bílině. Na labských přítocích v okolí Ústí nad Labem jsou zpětnou erozí vytvořeny vysoké vodopády (Moravanský, Vaňovský, ve Vlčí rokli, u Budova, v údolí Peklo u Týniště). Nejvyšší z nich má 12 m.

LesyEditovat

Lesnatost je malá a dosahuje 28,4 %. Z druhů je nejvíce zastoupen smrk (32,8 %) a dále se vyskytuje dub, buk, habr, bříza, jasan, lípa a javor.[zdroj?]

Drobná fauna a flóraEditovat

České středohoří má, díky své přirozené uzavřené poloze ze severu a otevřené z jihu, příznivé podmínky pro výskyt náročnějších druhů rostlin a živočichů, běžně žijících v teplých krajích. Roste zde například lilie zlatohlavá.

Ochrana přírodyEditovat

Lidová architekturaEditovat

Pro České středohoří je specifická venkovská sídelní struktura, daná hustou sítí malých obcí, osad a drobných sídel. Početné jsou památky lidové architektury, prolíná se tu několik regionálních typů lidových staveb (objekty zděné, roubené, hrázděné). O bohaté historii svědčí i několik předslovanských a slovanských hradišť, řada středověkých hradů na vrcholech kopců, tvrzí, zámků a dalších šlechtických sídel.

ObceEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola Krušnohorská soustava, s. 112. 

Externí odkazyEditovat