Boreč (České středohoří)

hora v Ćeském Středohoří

Vrch Boreč nebo také Borečský vrch (německy Boretzer Berg, 449 m) je kopec v Českém středohoří nad osadou Režný Újezd asi šest kilometrů severozápadně od Lovosic.

Boreč
Pohled na Boreč od východo-severovýchodu. Vpravo na úbočí hory osada Režný Újezd.
Boreč od východo-severovýchodu.

Vrchol449 m n. m.
Prominence87 m ↓ JZ sedlo
Izolace0,9 km → Ostrý
Poznámkaventaroly
Poloha
StátČeskoČesko Česko
PohoříČeské středohoří / Milešovské středohoří / Kostomlatské středohoří / Lovošská vrchovina / Borečská část
Souřadnice
Boreč
Boreč
Horninaznělec
PovodíLabe
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdroje k infoboxu
Národní přírodní památka
Borečský vrch
Vyústění průduchu
Vyústění průduchu
Základní informace
Vyhlášení23. června 1951
VyhlásilMinisterstvo školství, věd a umění
Nadm. výška350–449 m n. m.
Rozloha11,23 ha
Poloha
StátČeskoČesko Česko
OkresLitoměřice
UmístěníVelemín
(k. ú. Boreč u Lovosic)
Další informace
Kód2421
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Národní přírodní památky v Česku

Masiv Borče je morfologicky dokonalou kupou, vypreparovaným lakolitem, budovaným sodalitickým trachytem, který je protkán složitým puklinovým labyrintem. Byl zařazen do evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Jedná se o lesnatou znělcovou vyvýšeninu, na které se nachází národní přírodní památka Borečský vrch se stejnojmennou naučnou stezkou. Chráněné území zaujímá plochu 11,23 ha a je chráněno již od roku 1951.[1] Vrch je pozoruhodný unikátním výskytem geologického jevu tzv. mikroexhalací a ventarol.

HistorieEditovat

Pravěkou přítomnost lidí na vrcholu dokládají nálezy eneolitického depotu pazourkových čepelí a keramických střepů z doby bronzové. Vzhledem ke svému reliéfu se vrchol nehodil k osídlení, a proto se uvažuje o jeho určitém kultovním významu.[2]

PřírodaEditovat

 
Princip ventarol

Na specifické mikroklimatické poměry je vázán výskyt rostlinných druhů, které nesnášejí pokles teploty pod 0 °C, např. játrovky borečka vzácná (Targionia hypophylla). Vegetační kryt svahů Borečského vrchu je velmi pestrý a bohatý na ohrožené a zvlášť chráněné druhy rostlin. Roste zde koniklec otevřený (Pulsatilla patens), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), kosatec bezlistý (Iris aphylla), řeřišničník skalní (Cardaminopsis petraea) a pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla). Na jižních až západních svazích se vyskytuje dřín obecný (Cornus mas).

MikroexhalaceEditovat

Zdejší geologická zvláštnost spočívá v tom, že celý vrch je protkán sítí malých skalních puklin, které ústí jak na úpatí kopce, tak na jeho vrcholu, kde jsou uměle rozšířeny. V zimě pak kopec při úpatí nasává studený vzduch z venkovního prostředí, který prochází celou soustavou vnitřních puklin, ve kterých se ohřívá od okolní horniny, a je podstatně teplejší vyfukován zpět do ovzduší nahoře na temeni kopce. Rozdíl teplot unikajícího vzduchu vůči okolnímu prostředí může být až 20 °C. Uvnitř kopce se ohřívaný vzduch obohacuje o vlhkost, proto v tuhých zimách nad vyústěním vzniká masivní ojínění porostu a rampouchy. Hnací silou tohoto jevu je rozdíl teplot vzduchu: teplý vzduch stoupá vzhůru a studený klesá dolů. V létě pak působí zcela opačný efekt, kdy je teplý vzduch nasáván na temeni kopce, průchodem vnitřními puklinami se ochlazuje a dole na úpatí je už ochlazený vyfukován zpět do ovzduší. Teplota vystupujícího vzduchu činí okolo 4 °C. Teplota horniny uvnitř kopce nikdy neklesne pod 9 až 10 °C a celý efekt je tím větší, čím nižší je venkovní teplota. Znamená to, že dosažený teplotní rozdíl je největší, je-li tuhá zima. V praxi to způsobuje také další doprovodný jev. V jámách na vrcholu kopce lze i uprostřed té nejtužší středoevropské zimy pozorovat čilý život různých drobných živočichů i rostlin. Za zmínku stojí pozoruhodný výskyt borečky vzácné. Celý kopec tak funguje coby jakýsi obří přírodní akumulátor tepelné energie. Tuto vlastnost Borečského vrchu odhalil až v roce 1881 pražský univerzitní profesor Jan Krejčí se synem Prokopem.

Podobný přírodní jev mikroexhalací byl také v menším měřítku pozorován i na sousedním Sutomském vrchu a též na Ostrém.

TuristikaEditovat

Celý unikátní jev ventarol lze pozorovat zejména v zimě. K jeho vysvětlení zde byla v roce 1981 zřízena okružní naučná stezka Boreč, která začíná ve vesnici Režný Újezd pod kapličkou. Naučná stezka má devět zastavení a dvě vyhlídky. První vyhlídka pod vrcholem kopce je na Milešovské středohoří a vrchy (zleva): Sutomský vrch, Hrádek (Oltářík), Líšeň, Ostrý (548 m), Hradišťany, Lipská hora, Táhlina, Lhota, Milešovský Kloc, Ostrý (553 m), Francká hora a Milešovka. Další vyhlídka směřuje k Lovosicím a vrchu Lovoš, Radobýl, Sedlo a Ovčín a lze odtud pozorovat někdejší bojiště bitvy u Lovosic, která se odehrála 1. října 1756.

Národní přírodní památka Borečský vrch je také přístupná i od osady Boreč po Tyršově stezce, která je značená od kapličky zeleným trojúhelníkem. U barokního kříže na severním okraji vesnice začíná zeleně značená turistická trasa, která se na západním úpatí napojuje na naučnou stezku.[3]

PanoramaEditovat

Výhled z Borečského vrchu

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. NPP Boreč [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2016-09-29]. Dostupné online. 
  2. SMRŽ, Zdeněk; BLAŽEK, Jan. Nález bronzových srpů z hory Kletečné (706 m n. m.) v Českém středohoří. K votivním nálezům z vrcholků kopců a hor. Archeologické rozhledy. 2002, roč. 54, čís. 4, s. 798. Dostupné online. 
  3. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat