Chráněná krajinná oblast České středohoří
Chráněná krajinná oblast České středohoří se rozkládá mezi Louny a Českou Lípou. Je součástí podkrušnohorské subprovincie. Rozloha je 1063,17 km²[1] (celé pohoří 1600 km²), což jí řadí co do velikosti na druhé místo v Česku. Přirozeně ji dělí řeka Labe. CHKO byla založena v roce 1976.
 | |
| IUCN kategorie V (Chráněná krajinná oblast) | |
 Pohled na Dolní Zálezly | |
| Základní informace | |
|---|---|
| Vyhlášení | 19. března 1976 |
| Rozloha | 1063,17 km2 |
| Správa | Správa CHKO České středohoří |
| Poloha | |
| Stát |
 Česko |
| Kraje | Ústecký a Liberecký kraj |
| Souřadnice | 50°39′5″ s. š., 14°13′33″ v. d. |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
  Chráněná krajinná oblast České středohoří | |
| Další informace | |
| Kód | 51 |
| Web |
www |
 Obrázky, zvuky či videa v Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zaujímá části území sedmi okresů (Česká Lípa, Děčín, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem) Nejvyšším bodem je vrchol Milešovky (836,5 m n. m.) a naopak nejnižším je hladina Labe v Děčíně (121,9 m n. m.).
Správa CHKO České středohoří sídlí v Litoměřicích. Mezi hlavní body, které vedly k vyhlášení CHKO patří středoevropská jedinečnost krajinného reliéfu mladotřetihorního vulkanického pohoří, pestrost geologické stavby, druhové bohatství rostlinstva a odpovídající oživení krajiny charakteristickou faunou. Genové lesní základny v CHKO jsou zaměřeny především na buk, avšak je tu dále udržován a reprodukován genetický materiál jilmu, javoru, lípy a jeřábu.
Založení, sídlo CHKOEditovat
CHKO České středohoří byla založena 19. března 1976 výnosem Ministerstva kultury ČSR č.j. 6.883/76. Při svém založení měla ve své působnosti 1071 km² a sídlo v Litoměřicích, Michalské ulici. Měla na starosti 21 SPR – Státních přírodních rezervací, 2 CHN – chráněná naleziště, 10 CHPV – chráněný přírodní výtvor a 2 naučné stezky.[2]
Nynější stavEditovat
Správa CHKO České středohoří pečuje o řadu maloplošných chráněných území. Naprostá většina lokalit ve správě CHKO České středohoří se nachází v Českém středohoří, ale některé i v sousedních oblastech (např. v Lužických horách). Uvedený výčet není kompletní.
Národní přírodní rezervace (NPR)Editovat
Velmi cenné jsou tyto lokality: Lovoš, Milešovka, Oblík, Raná, Sedlo
Národní přírodní památka (NPP)Editovat
Řada dalších je zařazena zde: Bílé stráně, Boreč, Březinské tisy, Dubí hora, Jánský vrch, Kamenná slunce, Panská skála v okrese Česká Lípa a Vrkoč.
Přírodní rezervace (PR)Editovat
Předmětem ochrany jsou dále: Bohyňská lada, Březina (přírodní rezervace), Číčov (přírodní rezervace), Holý vrch u Hlinné, Hradišťanská louka, Kalvárie, PR Kamenná hůra, Kozí vrch, Lipská hora, PR Milá, Sluneční stráň a Vrabinec
Přírodní památka (PP)Editovat
Poslední ze skupin patřících pod maloplošná ochranná území: Babinské louky, Bobří soutěska v okresech Česká Lípa a Děčín, Divoká rokle, Farská louka v okrese Česká Lípa, PP Hradiště, Jílovské tisy, Košťálov, Kuzov, Loupežnická jeskyně, Lužické šipáky, Magnetovec – Skalní hřib, Nebočadský luh, Plešivec, Radobýl, Stříbrný roh, Štěpánovská hora, Tobiášův vrch, Třtěnské stráně
Naučné stezkyEditovat
V péči CHKO je (stav 2013 dle webu) devět naučných stezek:
- Naučná stezka Boreč
- Naučná stezka Lovoš
- Naučná stezka Pod Vysokým Ostrým
- Naučná stezka Bedřicha Smetany
- Naučná stezka Luční potok
- Naučná stezka Řepčice - Panna
- Naučná stezka Březina
- Cesta přátelství
- Tyršova naučná stezka
V Českém středohoří je řada dalších stezek, které vybudovaly jiné organizace.
TuristikaEditovat
Oblast má velmi dobré a husté turistické značení, zejména v části na západ od spojnice Litoměřice–Velké Březno. Na významnějších vrcholech jsou rozhledny a turistické restaurace. Autobusové a železniční spojení jsou taktéž na dobré úrovni, i když plánované přerušení provozu na tratích Čížkovice–Obrnice a Lovosice–Teplice spojení zhorší. Tratě z Velkého Března do Verneřic a Úštěka byly zrušeny již v roce 1978. Na části této trati je snaha o obnovu provozu.[3]
Turisticky významnými body jsou například Opárenské údolí, Milešovka nebo Vaňovský vodopád.
Dálnice D8Editovat
Velké spory (včetně odporu několika nevládních organizací) se vedly o trasování dálnice D8, která měla v úseku Lovosice – Řehlovice přetnout západní část CHKO České středohoří. Stavba dálnice byla nakonec zahájena v roce 2007 a poslední úsek mezi Lovosicemi a Řehlovicemi byl otevřen 17. prosince 2016.[4]
Těžba kameneEditovat
V CHKO České středohoří se na několika místech těží kámen. Lomy ohrožují, nebo již z velké části zlikvidovaly některé vrchy - Kubačka 545 m, Deblík 459 m, Trabice 429 m (blízko zániku) - všechny jmenované v okruhu 1,5 km od obce Libochovany. Některé vrchy již zcela zanikly - Vršetín 470 m, Stříbrník 413 m ad.
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ http://www.ceskestredohori.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=259
- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Chráněná území v České republice. Praha 3: Informatorium, 1991. ISBN 80-85368-13-7. Kapitola CHKO Kokořínsko, s. 57.
- ↑ Zubrnická museální železnice
- ↑ ŘSD [online]. [cit. 2018-11-22]. Dostupné online.
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu CHKO České středohoří ve Wikimedia Commons - Chráněná krajinná oblast České středohoří na OpenStreetMap
- Oficiální web
