Dobroměřice

obec v okrese Louny v Ústeckém kraji

Dobroměřice jsou obec v okrese Louny v Ústeckém kraji asi 1,5 kilometru severně od Loun. Žije v ní přibližně 1 400[1] obyvatel.

Dobroměřice
Kostel svatého Matouše
Kostel svatého Matouše
Znak obce DobroměřiceVlajka obce Dobroměřice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecLouny
Obec s rozšířenou působnostíLouny
(správní obvod)
OkresLouny
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 439 (2024)[1]
Rozloha4,84 km²[2]
Katastrální územíDobroměřice
Nadmořská výška185 m n. m.
PSČ440 01
Počet domů467 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduPražská 53
Dobroměřice
440 01 Louny 1
starosta@dobromerice.cz
StarostkaIng. Ivana Sihlovcová
Oficiální web: www.dobromerice.cz
Dobroměřice na mapě
Dobroměřice
Dobroměřice
Další údaje
Kód obce546861
Kód části obce27359
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Kostel svatého Matouše v roce 2023

Na jihovýchodním okraji vesnice, v prostoru mezi zástavbou a železniční tratí, bývala v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století provozována tzv. nová pískovna. V letech 1969–1972 v ní byla na ploše 3,9 hektaru prozkoumána polykulturní lokalita z mnoha období pravěku. Více než dvě stě zkoumaných objektů pocházelo z období kultury s nálevkovitými poháry, kultury se šňůrovou keramikou, únětické kultury, mohylových kultur nebo kultury knovízské a bylanské. Jiné nálezy pocházely z pozdní doby halštatské a doby římské. Pravěké osídlení se nacházelo v nadmořské výšce 184–186 metrů na říční terasa vzniklé v mladším Rissu a zasahovalo až za železniční trať k bezejmennému potoku.[4]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1219.[5] Od 1. ledna 1981 do 31. prosince 1991 byla obec součástí města Louny.[6]

Přírodní poměry

editovat

Severně od Červeného vrchu se nachází zdroj hořké vody s obsahem vápníku (511 mg·l−1), draslíku (108 mg·l−1) a dalších látek. Roku 1967 byl celkový obsah rozpuštěných pevných látek 2,46 g·l−1.[7]

Obyvatelstvo

editovat
Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[5][8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 305 497 579 814 812 841 1 230 1 020 1 003 957 1 133 1 269 1 292 1 377
Domy 56 60 69 91 104 138 284 317 304 309 329 408 425 443

Pamětihodnosti

editovat
  • V Pražské ulici stojí gotický kostel svatého Matouše ze druhé poloviny třináctého století. Dochovaná podoba s renesančními prvky však pochází ze šestnáctého století. Uvnitř se kromě raně barokního oltáře nacházejí nástěnné malby ze čtrnáctého století.[9]
  • Socha svatého Václava – severovýchodní část obce
  • milník – severně od obce
  • škola čp. 5, ulice Příční
  • venkovská usedlost čp. 112 – ulice Pražská
  • Červený vrch (271 m) s Frotzelovou rozhlednou

Reference

editovat
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. SMRŽ, Zdeněk; ZÁPOTOCKÝ, Milan. Sídliště KNP v Dobroměřicích, okr. Louny. Archeologické rozhledy. 1980, roč. XXXII, s. 481–482. Dostupné online. ISSN 0323-1267. 
  5. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 396, 397. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 99.
  7. KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 153, 155. 
  8. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 303. 
  9. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Dobroměřice, s. 269. 

Externí odkazy

editovat