Wikipedie

Javor

rod rostlin
Tento článek je o rodu rostlin. Další významy jsou uvedeny na stránce Javor (rozcestník).

Javor (Acer) je rod dřevin z čeledi mýdelníkovité. V dřívějších taxonomických systémech byl řazen do čeledi javorovité (Aceraceae), která však nebyla akceptována fylogenetickým pojetím rostlinné systematiky. Zástupci rodu jsou obvykle vzrostlé opadavé stromy, některé druhy mají však jen slabší vzrůst a jsou to buď nižší stromy a nebo keře. Existuje též několik druhů stálezelených. Listy jsou vstřícné, zpravidla dlanité, s nápadným podzimním zbarvením. Květy jsou pravidelné, uspořádané ve vzpřímených nebo nících (převislých) květenstvích; rozvíjejí se před olistěním, současně s ním nebo po něm. Opylovány jsou až na výjimky hmyzem. Plody jsou křídlaté dvounažky, odborně nazývané samary, dobře přizpůsobené k šíření pomocí větru.

Jak číst taxoboxJavor
detailní záběr listů na mladém jedinci
Javor klen (Acer pseudoplatanus)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleďmýdelníkovité (Sapindaceae)
Rodjavor (Acer)
L., 1753
Mapa světového rozšíření rodu
Mapa světového rozšíření rodu
Druhy původní v ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rod Acer čítá více než 150 druhů a k tomu řadu hybridních taxonů. Vyskytují se v mírných až subtropických oblastech celé severní polokoule; těžištěm rozšíření je střední a východní Čína, Japonsko a východní Himálaj. V české květeně se jako původní uvádějí tři druhy, dalších několik zde příležitostně zplaňuje. Javory nejčastěji rostou ve vlhkých, živinami bohatých mezofilních lesích jako úrovňové či podúrovňové dřeviny; druhy adaptované na sucho tvoří složku teplomilných doubrav, lesostepních hájů a křovin. Často se vyskytují též v antropogenní vegetaci.

Javory jsou důležité dřeviny v lesnictví, a to jak jako cílové, tak jako meliorační a zpevňující druhy, a také v okrasném pěstování. Jejich světlé a tvrdé dřevo je využíváno na výrobu nábytku, podlah, hudebních nástrojů a v papírenském průmyslu. Jedná se také o významné rostliny včelařské. V mnoha dekorativních kultivarech jsou vysazovány v parcích, alejích, drobné druhy též na skalkách či v květinových kompozicích. Dobře snášejí městské prostředí a hodí se též pro tvorbu bonsají. Kanada si javorový list zvolila za národní symbol a je vyobrazen na kanadské vlajce. Významným produktem Kanady a Nové Anglie je javorový sirup. Dlouhou tradici má v Japonsku obdivování pestře zbarveného javorového listí, známé jako momidžigari; jde o jakousi podzimní obdobu jarního svátku sakur. U jižních Slovanů byl považován za strom smrti a součást kultu předků.

PopisEditovat

Vegetativní orgány, vzrůstEditovat

 
Kmen mohutného javoru klenu s typickou šupinatě odlupčivou borkou

Většina javorů jsou stromy; mohutnější druhy dorůstají výšky až 45 m, jiné jsou drobnějšího vzrůstu jen málo přesahujícího 10 m. Další druhy jsou větší keře vysoké méně než 10 m s řadou malých kmenů vyrůstajících při zemi. Většina druhů je opadavá a mnohé jsou známé svým podzimním zbarvením listů, ale několik druhů v jižní Asii a ve Středomoří je stálezelených. Borka je v mládí hladká, u starších jedinců může být v závislosti na druhu hluboce rozbrázděná nebo se odlupovat v podélných plátech (javor šedý) či okrouhlých šupinách (javor klen). Některé druhy mají větve s korkovými lištami (např. babyka). Pro javory je typický hustý a dobře rozvětvený kořenový systém, který je srdčitý, do hloubky jdoucí, nebo povrchový, přičemž pak může bránit růstu ostatní vegetace okolo stromu. Několik druhů, zejména javor kapadocký (Acer cappadocicum), často vytváří kořenové výmladky, které se mohou vyvinout v klonální kolonie.[1]

Listy javorů jsou vstřícně křížmostojné a dlouze řapíkaté, jednoduché, dlanitolaločnaté, případně dlanitě dělené se 3–7 (zřídka i více) lístky. U javoru jasanolistého jsou listy zpeřené. Několik druhů, například javor nepálský (Acer laevigatum) a javor habrolistý (Acer carpinifolium), má zpeřeně žilkované jednoduché listy. U některých sekcí obsahují mléčnice ronící bílý latex (například javor mléč, velkolistý či babyka). Palisty nejsou vyvinuty.[2][3]

Generativní orgányEditovat

 
Funkčně samičí květy javoru červeného

Květy jsou pravidelné, pětičetné, uspořádané v hroznech, latách nebo chocholících, a to nících nebo vzpřímených. Mají čtyři nebo pět kališních lístků, čtyři nebo pět korunních lístků dlouhých asi 1 až 6 mm (u některých druhů chybí), čtyři až deset tyčinek dlouhých asi 6 až 10 mm a dva pestíky nebo pestík se dvěma čnělkami. Na dně květního lůžka bývá vyvinuto zřetelné terčovité nektárium.[4] Semeník je svrchní a má dva plodolisty, jejichž křídla květy prodlužují, takže je snadné poznat, které květy jsou samičí. Javory kvetou koncem zimy nebo začátkem jara, u většiny druhů s příchodem listů nebo těsně po nich, u některých však ještě před olistěním stromů. Květy jsou zelené, žluté, oranžové nebo červené. I když jednotlivé květy jsou malé, efekt celého kvetoucího stromu může být u několika druhů nápadný, zvlášť kvetou-li před olistěním.[1]

Převážná většina druhů je jednodomých, obvyklá je však tzv. funkční dvoudomost či mnohomanželnost, kdy se na stromech vyskytují sice oboupohlavné květy, ale orgány jednoho z pohlaví jsou zakrnělé. Několik druhů je dvoudomých. Květy jsou opylovány převážně hmyzem, pouze minimum druhů je větrosnubných.[5][3] Plody jsou křídlaté dvounažky, odborně samary, resp. dvojsamary. Jejich křídla jsou jazykovitá, blanitá, se silnou žilkou na vnějším okraji. Jsou tvarovány tak, aby se při pádu otáčely a vítr je unášel na značnou vzdálenost. Během druhé světové války vyvinula americká armáda speciální letecký nosič zásob, který dokázal unést až 65 liber (29 kg) zásob a jehož základem bylo semeno javoru.[6] Semena dozrávají obvykle za několik týdnů až šest měsíců po odkvětu, přičemž krátce po dozrání se semena rozptýlí. Jeden strom může uvolnit až stovky tisíc semen najednou. Většina druhů vyžaduje ke klíčení stratifikaci a některá semena mohou zůstat v půdě v klidu i několik let, než vyklíčí. Klíčení semen je u všech javorů, s výjimkou javoru stříbrného, nadzemní.[5]

Rozšíření a biotopyEditovat

 
Javory jsou výraznou barevnou složkou smíšených lesů Nové Anglie

Javor je po dubu (Quercus) a vrbě (Salix) třetím největším rodem stromovitých dřevin na severní polokouli;[7] databáze Plants of the World k roku 2021 udává 153 druhů plus několik kříženců.[8] Areál jeho rozšíření zahrnuje velkou část temperátních oblastí Eurasie a Severní Ameriky, vyskytuje se také v severní Africe a ostrůvkovitě ve Střední Americe a Mexiku. Pouze jediný druh zasahuje na polokouli jižní, a to Acer laurinum na ostrově Jáva. Jeho druhům se nejvíce daří v mírném a subtropickém pásmu, v tropech rostou pouze v horách. Centrem druhové diverzity rodu je východní Asie, především Čína, kde se vyskytuje 99 druhů, z toho 61 endemických,[9] mnoho druhů roste též v Japonsku; v Severní Americe roste 10 druhů a v Evropě (včetně západní Asie) 12.[10][2] Pěstováním byly javory rozšířeny i mimo svůj původní areál; za invazní dřevinu je v Evropě považován například severoamerický javor jasanolistý (Acer negundo).

Většina javorů jsou světlomilné až polostinné dřeviny, nicméně v mládí jsou vesměs odolné i vůči silnému zastínění. Často se jedná spíše o podrostové nebo pionýrské druhy než o klimaxové úrovňové stromy; výjimkou jsou velké javory (tzv. ušlechtilé listnáče) jako klen, mléč či severoamerický javor cukrový, červený či stříbrný. Většinou preferují živinami a vláhou dobře zásobená bohatá stanoviště v mezických či vlhkých horských, suťových nebo údolních lesích, v roklinách, rostou též v břehových porostech okolo vodních toků nebo ve tvrdých luzích. Část druhů je naopak suchomilných: takové tvoří podúrovňové patro například v teplomilných doubravách, lesostepních hájích nebo vyrůstají v křovinách na suchých osluněných svazích a skalách. Některé středomořské javory rostou též jako podrost původních tvrdolistých doubrav. Kontinentální eurasijské lesostepi jsou domovem javoru tatarského či amurského. Velmi odolnou a ekologicky plastickou dřevinou snášející nejrůznější ekologické podmínky je javor babyka. Mnohé druhy coby náletové dřeviny s oblibou osidlují též antropogenní stanoviště, jako jsou rumiště, zídky, různá zbořeniště a podobně.[11][12]

Ekologické vztahyEditovat

 
Svraštělka javorová způsobující černou skvrnitost javoru

Listy javorů jsou využívány jako živná rostlina pro larvy řady motýlů (Lepidoptera). Ve vysokých koncentracích se mohou housenky, jako je např. javorovec zelenopásý (Dryocampa rubicunda), živit listy natolik, že způsobí dočasnou defoliaci hostitelských javorů. Napadení asijským tesaříkem Anoplophora glabripennis mělo za následek zničení tisíců javorů a dalších druhů dřevin na východě Spojených států a v kanadském Ontariu. Javory jsou postihovány též řadou houbových chorob. Některé z nich jsou náchylné k verticiliovému vadnutí způsobenému druhy rodu Verticillium, který může způsobit i značný lokální úhyn. Choroba způsobená druhy rodu Cryptostroma může zahubit stromy, které jsou ve stresu v důsledku sucha. Odumírání javorů může být vzácně způsobeno kořenovou hnilobou Phytophthora a kořenovou hnilobou Ganoderma. Listy javorů jsou koncem léta a na podzim běžně znetvořeny „černou skvrnitostí“ způsobenou druhy rodu Rhytisma a plísní způsobenou druhy rodu Uncinula, ačkoli tyto choroby obvykle nemají nepříznivý vliv na dlouhodobý zdravotní stav stromů.[13] Hypoglycin obsažený v semenech a semenáčcích javoru klenu vyvolává u koní a jiných kopytníků smrtelnou atypickou pastevní myopatii.[14]

Javory patří k ceněným včelařským dřevinám vzhledem k tomu, že ve svých květech produkují velké množství dobře cukernatého nektaru a výživného pylu; význam některých druhů je ještě umocněn tím, že kvetou brzy na jaře, kdy je nedostatek jiné potravy pro opylující hmyz. Krom toho hostí množství producentů medovice, kteří sají javorovou mízu a vyměšují sladký cukerný roztok, jako jsou mnohé mery, mšice a červci.[4]

Kořeny javorů formují vztahy mykorhizy s různými druhy hub, a to jak ektomykorhizy, tak i vnitřní arbuskulární mykorhizy.[15] Listový opad javorů se dobře a poměrně rychle rozkládá a vzhledem k tomu, že obsahuje biologicky využitelný vápník v citrátové podobě, přispívá k obohacení půdy živinami.[16] Javory proto patří mezi důležité meliorační a zpevňující dřeviny.[17]

Taxonomie, evoluce a systematikaEditovat

 
Typické okřídlené dvounažky javoru jsou rozlišovacím znakem rodu

Rod Acer platně popsal Carl Linné ve svém základním spisu Species plantarum z roku 1753; název se však objevuje již u Plinia staršího a má pravděpodobně přímou souvislost se stejně znějícím latinským adjektivem o významu „ostrý“, jež upomíná na ostré hroty javorových listů.[2] Český název vzešel z praslovanského výrazu *avorъ, jenž možná souvisí s protogermánským *ahurn (srov. slovo Ahorn v moderní němčině).[18]

Spolu s rodem Dipteronia byly javory tradičně řazeny do samostatné čeledi javorovité (Aceraceae); novější klasifikace včetně systému Angiosperm Phylogeny Group (APG) však podporují zařazení do čeledi mýdelníkovité (Sapindaceae), která by při vyřazení javorovitých a blízce příbuzné malé čeledi jírovcovitých (Hippocastanaceae) zůstala parafyletická. Při zařazení do čeledi Sapindaceae je rod Acer řazen do podčeledi Hippocastanoideae spolu s rody jírovec (Aesculus), Dipteronia, Billia a Handeliodendron.[19][7] Sesterským rodem je Dipteronia, malý rod o dvou druzích endemických v Číně, který se odlišuje zpeřenými listy a kruhovitě stočeným křídlem semene.[20] Javor jasanolistý a další morfologicky odlišné druhy ze sekce Negundo byly dříve vydělovány do samostatného rodu, resp. podrodu Negundo (javorovec), což však bylo molekulárními výzkumy jednoznačně odmítnuto.[21][5][22]

Vnitřní členění rodu procházelo v historii mnoha proměnami a zahrnovalo různý počet morfologicky vymezených sekcí. Podle fylogenetických výzkumů se rod dělí do 16 sekcí, jejichž diferenciace proběhla dosti rychle v pozdním eocénu, zhruba před 33–38 miliony let. Molekulární studie zahrnující údaje o sekvencích DNA z chloroplastového i jaderného genomu společně s nalezenými fosiliemi dále naznačují pozdně paleocenní původ rodu, který se poprvé objevil pravděpodobně v oblasti východní a jihovýchodní Asie a odtud se několika nezávislými disperzemi rozšířil na západ do Ameriky a na východ do Evropy.[10]

Převážná většina druhů je diploidních, s počtem chromozómů 2n = 26.[9] Typovým druhem je javor klen.[23]

ZástupciEditovat

Zde je uveden zjednodušený výběr významnějších druhů rozdělených podle kontinentu původu. Kompletní seznam je možno nalézt na stránkách BioLib.cz (včetně dělení do sekcí)[24] nebo v databázi Plants of the World botanické zahrady v Kew, odkud pochází též údaje o rozšíření.[8] České názvy jsou převzaty ze stránek BioLib, není-li uvedeno jinak.[24]

Evropa, Přední východEditovat

 
Javor mléč je pro své časné jarní kvetení atraktivní okrasnou dřevinou
 
Kvetoucí asijský javor pýřitolistý (Acer pubipalmatum)
 
Javor tříkvětý (Acer triflorum)
 
Javor dlanitolistý (Acer palmatum)

Východní AsieEditovat

 
Javor klasnatý (Acer spicatum)

Severní AmerikaEditovat

VyužitíEditovat

Okrasné pěstováníEditovat

 
Zlatý kultivar javoru Shirasawova (Acer shirasawanum 'Aureum') v zahradní kompozici

Javory patří k nejčastěji pěstovaným okrasným dřevinám mírného pásma. Dekorativní je především jejich zajímavě tvarované olistění, které na podzim může nabývat nápadných zlatožlutých, oranžových, jasně červených až temně purpurových barev; u některých druhů upoutá pozornost též časné jarní kvetení, malebně pruhovaná kůra (javor pensylvánský, javor Davidův), odlupující se borka (šupinovitě u javoru klenu, papírovitě u javoru šedého) nebo barevné letorosty. Svými mohutnými kořeny javory dobře zpevňují svažitý terén. Jsou využitelné do skupinových a kulisových výsadeb, alejí i velkých krajinářských úprav, mnohé jsou pro svůj habitus atraktivními parkovými solitérami, přičemž dobře snášejí i zakouřené městské prostředí. Málo vzrůstné japonské javory jsou oproti tomu efektními rostlinami na skalkách, květinových zídkách, v předzahrádkách, podél zahradních cestiček, u vodních prvků a podobně; lze je pěstovat též v nádobách jako přenosnou zeleň.[27][28][29] Vyšlechtěno bylo nesčetné množství kultivarů a kříženců lišících se vzrůstem (například globózní formy s kulovitou korunou, sloupcovité kultivary vhodné do uličních stromořadí nebo naopak kultivary převislé, „smuteční“) i tvarem a barvou olistění (např. červenolisté, žlutobíle variegované, různé stříhanolisté formy apod.). Jen samotný javor dlanitolistý (Acer palmatum) má více než 1000 známých kultivarů, většina z nichž byla vyšlechtěna v Japonsku a hrají svým pestrobarevným olistěním významnou úlohu v kompozici japonských zahrad. Množství kultivarů má i evropský javor mléč a javor klen.[2][29]

Javory jsou též častou volbou pro tvorbu bonsají. Oblíbené jsou opět javor dlanitolistý (Acer palmatum), javor Bürgerův (A. buergerianum), javor amurský (A. ginnala), javor polní (A. campestre) či javor francouzský (A. monspessulanum), které dobře reagují na techniky redukce listů a větvení; lze ale použít většinu druhů.[1]

DřevoEditovat

 
Vzorníky akustického javorového dřeva v továrně C.  F. Martin (uprostřed)

Javorové dřevo se běžně využívá v papírenském a dřevařském průmyslu a truhlářství, především k výrobě nábytku a dřevěných podlah a také pro dýhy a intarzie. Těží se hlavně vzrůstné stromové javory, v Evropě javor klen či mléč, v Americe javor cukrový, červený, jasanolistý nebo pensylvánský, méně vzrůstné druhy mají podřadnější význam. Většina javorového řeziva má velmi světlou, žlutavě bílou barvu, někdy s jemně nazelenalými odstíny; jádro a běl nejsou barevně odlišeny, někdy se uvnitř vyskytuje tmavší nepravé jádro.[30] Dřevo je středně těžké, pružné, houževnaté a tvrdé; například javor babyka patří k nejtvrdším evropským dřevům.[31] Pevnost v ohybu je dobrá. Není příliš odolné vůči povětrnostním vlivům a hmyzu, ale lze je dobře opracovávat i soustružit, snadno se leští, moří, barví a lakuje. Vzhledem k absenci výraznější vůně je vhodné pro výrobu kuchyňských předmětů. Osmané z javorového dřeva vyráběli luky.[32]

Typický je pro javor výskyt mnoha dekorativních vzorů u zrnitosti dřeva a kresby letokruhů (vlnitý, očkový javor...), dané nerovným vzrůstem či napadením houbovými chorobami; tyto kusy jsou vysoce ceněny v dekorativním truhlářství a řezbářství.[33] Nezastupitelnou roli má javorové dřevo pro své akustické a vizuální vlastnosti ve výrobě hudebních nástrojů, především smyčcových, strunných (kytary, harfy, housle), ale též dechových či bicích. V Americe se z javorového dřeva tradičně vyrábí bowlingové kuželky, kulečníkové hole, kuchyňská prkénka, řeznické špalky nebo baseballové pálky. Suché dřevo je využíváno k uzení, přes dřevěné uhlí z javoru je tradičně filtrována whisky z Tennessee, což je stanoveno i v její ochranné známce.[34]

Javor se používá jako dřevní hmota pro výrobu buničiny. Vlákna mají poměrně silné stěny, které zabraňují jejich rozpadu při sušení. Díky tomu je papír dobře objemný a neprůhledný. Javor také poskytuje papíru dobré tiskařské vlastnosti, takže může být použit například pro výrobu natíraných, hluboko barvených nebo fotografických papírů.[35]

Javorový sirupEditovat

 
Vaření javorového sirupu v Kanadě na pohlednici z 19. století
Související informace naleznete také v článku Javorový sirup.

Některé druhy javorů patří k cukrodárným rostlinám, z jejichž mízy se vyrábí známý javorový sirup. Pro tyto účely je nejvyužívanější javor cukrový, červený a černý, v menší míře i jiné druhy (stříbrný, jasanolistý či velkolistý). V zimě, kdy mají stromy období vegetačního klidu, se do kmenů vyvrtají díry. V předjaří, když poleví mrazy, sbírá se do věder míza stoupající k větvím a prýštící z ran; ta je pak zahřívána v kotlích, aby se z ní odpařila voda a zůstal koncentrovaný hustý sirup; při delším zahřívání vznikají produkty jako javorové máslo či javorový cukr. Postup byl objeven severoamerickými Indiány již v předkolumbovských dobách a posléze převzat a zdokonalen evropskými osadníky. Nejvíce javorového sirupu produkuje Kanada (především provincie Québec) a státy Nové Anglie, okrajově je vyráběn také v Koreji a Japonsku.[36] Má řadu příznivých účinků na lidský organismus vzhledem k obsahu vlákniny, vitamínů a minerálů, funguje jako antioxidant a pomáhá k rovnováze střevní mikroflóry.[37]

Kulturní souvislostiEditovat

 
Javorový list na znaku kanadských ozbrojených sil

Javor se svým ohnivým podzimním zbarvením je již od počátku 19. století kanadským národním stromem. Stylizovaný list červeného severoamerického javoru se nachází na kanadské vlajce, kde symbolizuje kanadskou přírodu a domorodé obyvatelstvo v zemi mezi dvěma oceány, jež představují červené pruhy.[38][39] Proto se někdy sportovním reprezentantům této země hovorově říká „Javorové listy“ (např. při zápasech v ledním hokeji). Vyskytuje se také v erbu kanadských provincií Québec a Ontario. Ve Spojených státech amerických je javor cukrový oficiálním stromem států Vermont, Wisconsin, New York a Západní Virginie, javor červený pak státním stromem Rhode Islandu. Javor je také symbolickou rostlinou měst Helsinky nebo Hirošima. Okřídlené javorové nažky v heraldice představují symbol života, coby mluvící znamení se javor objevuje např. v erbu řady obcí pojmenovaných Javorník.[38]

U původních národů Severní Ameriky se javor objevuje v řadě mýtů a legend, spjatých především s objevem přípravy javorového sirupu.[40] U jižních Slovanů byly javory spojeny s kultem předků a pohřebními rituály a z javorového dřeva se tradičně vyráběly rakve. V protikladu ke stálezelené jedli coby stromu života byl opadavý javor v balkánském prostoru viděn jako strom smrti; tento motiv se objevuje v řadě lidových příběhů a epických písní, přednášených při hře na gusle vyráběné převážně právě z javorového dřeva.[41]

V Japonsku má dlouhou tradici sahající snad až do 7. století obdivování pestře zbarveného javorového listí, známé jako momidžigari. Jde o jakousi podzimní obdobu jarního svátku sakur, kdy je postupné zbarvování listí od severu Japonska k jihu široce sledováno sdělovacími prostředky a listnaté háje, stromořadí a parky jsou cílem masových procházek a výletů.[42]

GalerieEditovat

  • Včela na květu javoru

  • Památný javor klen v Horních Vilémovicích u Třebíče, starý více než 600 let

  • Javor u Ferdinandova pramene v Mariánských Lázních

  • Podzimní výjev z kanadského Quebecu

  • Javorová alej v Kings County v Kanadě

  • Podzimní javor na japonské malbě ze 17. století

  • Kano Hideyori: Pozorování javorů (japonská malba ze 16. století)

  • Javor u kaple ve švýcarském Trunu, kresba z 19. století

  • Javor Bürgerův jako bonsaj

  • Zadní deska houslí z dekorativního javorového dřeva

  • Cukrový javor na minci státu Vermont ze série 50 states quarters

  • Erb obce Javorník (okres Svitavy)

  • Dres kanadského hokejového týmu Toronto Maple Leafs

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maple na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c van Gelderen, C. J. & van Gelderen, D. M. (1999). Maples for Gardens: A Color Encyclopedia
  2. ↑ a b c d VĚTVIČKA, Václav. Stromy. Praha: Aventinum, 2004. ISBN 80-7151-238-9. 
  3. ↑ a b Koblížek J. (1997): Acer L. – javor. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, p. 153–159, Academia, Praha.
  4. ↑ a b HARAGSIM, Oldřich. Včelařské dřeviny a byiny. Praha: Grada, 2013. S. 43–45. 
  5. ↑ a b c Musil, Ivan: Listnaté dřeviny 2. Praha: ČZU, s. 140 a n.
  6. ↑ „Sky Hook Spirals from Plane“ Popular Mechanics, December 1944, p. 75.
  7. ↑ a b ARECES-BERAZAIN, Fabiola; WANG, Yixi; HINSINGER, Damien D.; STRIJK, Joeri S. Plastome comparative genomics in maples resolves the infrageneric backbone relationships. PeerJ. 2020-07-13, s. e9483. Dostupné online. ISSN 2167–8359. DOI 10.7717/peerj.9483. PMID 32742784. (anglicky) 
  8. ↑ a b Acer L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b Acer in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b LI, Jianhua; STUKEL, Mark; BUSSIES, Parker. Maple phylogeny and biogeography inferred from phylogenomic data. Journal of Systematics and Evolution. 2019, roč. 57, čís. 6, s. 594–606. Dostupné online [cit. 2021-10-30]. ISSN 1759-6831. DOI 10.1111/jse.12535. (anglicky) 
  11. ↑ BOTANY.cz [online]. 2009-03-01 [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ BOTANY.cz [online]. 2007-07-04 [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. 
  13. ↑ Phillips, D. H. & Burdekin, D. A. (1992). Diseases of Forest and Ornamental Trees. Macmillan. ISBN 0-333-49493-8.
  14. ↑ Atypická myopatie koní – problém také u našich chovatelů. www.naschov.cz [online]. [cit. 2021-07-18]. Dostupné online. 
  15. ↑ Les jako ektomykorhizní systém. Lesnická práce - nakladatelství a vydavatelství [online]. [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. 
  16. ↑ CHYTRÝ, Milan. Vegetace a biotopy České republiky 3 - Lesy - obecný úvod. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  17. ↑ ŠINDELÁŘ, Jiří, et al. PŘÍSPĚVEK K PROBLEMATICE DRUHOVÉ SKLADBY LESNÍCH POROSTŮ SE ZVLÁŠTNÍM ZŘETELEM K DŘEVINÁM MELIORAČNÍM A ZPEVŇUJÍCÍM [online]. [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. 
  18. ↑ PRONK-TIETHOFF, Saskia. The Germanic loanwords in Proto-Slavic. [s.l.]: BRILL Dostupné online. ISBN 978-94-012-0984-7, ISBN 978-90-420-3732-8. 
  19. ↑ Harrington, M. G., Edwards, K. J., Johnson, S. A., Chase, M. W., & Gadek, P. A. (2005). Phylogenetic inference in Sapindaceae sensu lato using plastid matK and rbcL DNA sequences. Systematic Botany 30: 366–382. Abstract.
  20. ↑ (PDF) Phylogenetics of Acer (Aceroideae, Sapindaceae) based on nucleotide sequences of two chloroplast non-coding regions. ResearchGate [online]. [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Preparation for classification of maples. web.archive.org [online]. 2007-09-15 [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. 
  22. ↑ ZICHA, Ondrej. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2021-07-16]. Dostupné online. 
  23. ↑ Tropicos. www.tropicos.org [online]. [cit. 2021-07-16]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. 
  25. ↑ Druhy - Katalogizační lístek - Katalog botanických zahrad - katalog Florius. florius.cz [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. 
  26. ↑ Druhy - Katalogizační lístek - Katalog botanických zahrad - katalog Florius. florius.cz [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. 
  27. ↑ MENCLOVÁ, Alena. Japonské javory pěstované v nádobách. Abecedazahrady.cz [online]. [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. 
  28. ↑ Japonský javor: solitér, který vám nepřeroste přes hlavu. ČESKÉSTAVBY.cz [online]. [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. 
  29. ↑ a b HIEKE, Karel. Praktická dendrologie. Praha: SZN, 1978. S. 180–208. 
  30. ↑ Javor |. lesycr.cz [online]. [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. 
  31. ↑ Javor | Martin Patricny. www.patricny.com [online]. [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. 
  32. ↑ Gokhan Kunduz, Barbaros Yaman, Seray Ozden, Suleyman Cem Donmez: Anatomy of wooden core of ottoman Composite archery bows. In: Sains Malaysia. Band 42, Nr. 5, 2013, S. 547–552 (PDF soubor).
  33. ↑ Acer (maple) genus | The Wood Database [online]. [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Tennessee Whiskey Gets a Legal Definition. EZdrinking [online]. [cit. 2021-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-12. (anglicky) 
  35. ↑ Grades of Pulp. paperonweb.com [online]. [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. 
  36. ↑ How Maple Syrup is Made – Vermont Maple Sugar Makers. vermontmaple.org [online]. [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. 
  37. ↑ Javorový sirup do čaje i dezertů. Toto zdravé sladidlo vás zbaví příčiny mnoha nemocí. České Budějovice [online]. 2017-12-08 [cit. 2021-10-31]. Dostupné online. 
  38. ↑ a b PALIVEC, Viktor. Heraldická symbolika. Praha: Genealogická a heraldická společnost, 1978. Dostupné online. S. 47. 
  39. ↑ National Symbols. www.fraser.cc [online]. [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. 
  40. ↑ How Maple Sugar Came - A Salteaux Legend.. www.firstpeople.us [online]. [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. 
  41. ↑ Svetozar Koljević: The Epic in the making. Clarendon Press, Oxford 1980, ISBN 0-19-815759-2, S. 1.
  42. ↑ Japonské maličkosti: Momidžigari (MangaCZ). web.archive.org [online]. 2011-09-17 [cit. 2021-07-19]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Javor&oldid=20868569“