Praslovanština

společný prajazyk dávných Slovanů, ze kterého se vyvinuly slovanské jazyky

Praslovanština je vymřelý jazyk z rodiny indoevropských jazyků, společný prajazyk dávných Slovanů, z něhož se později vyvinuly všechny ostatní slovanské jazyky. Tento jazyk se používal ještě v dobách slovanského stěhování z pravlasti, pro rostoucí vzdálenost mezi jednotlivými slovanskými kmeny však v něm začaly růst nářeční rozdíly. Přesto se slovanská jazyková jednota udržovala ještě několik dalších století. Konec praslovanštiny lze klást na přelom 9. a 10. století, kdy proběhly poslední jazykové změny společné pro celé Slovanstvo.

praslovanština
Mapa rozšíření jazyka
Mapa rozšíření jazyka
Počet mluvčíchnení znám
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2není
ISO 639-3není
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Praslovanština není přímo zaznamenána písemnými památkami, je zrekonstruována metodami historické (srovnávací) lingvistiky – studiem hláskových, morfologických a lexikálních změn jazyků z něj vzešlých a jazyků, jež na něj mohly mít vliv (germánských, keltských, íránských aj.).[1] Za písemné zachycení pozdního stádia praslovanštiny lze však považovat staroslověnštinu, která má mnoho rysů ve všech oblastech jazyka shodných nebo velice blízkých rysům praslovanštiny získaným lingvistickou rekonstrukcí. Jedinou větší výjimkou je skladba staroslověnštiny, která byla utvořena do značné míry uměle nápodobou vyspělejších jazyků (především řečtiny) a vymyká se tak soudobému stavu skladby v praslovanštině.

Praslovanština patří k satemové skupině indoevropských jazyků spolu s jazyky indoíránskými, s arménštinou, albánštinou a jazyky baltskými. S poslední skupinou jazyků má praslovanština nejužší vazby, proto se většinou v jazykovědě uvažuje o baltoslovanské jednotě, jejímž rozpadem měla vzniknout jazyková skupina baltská a skupina slovanská. Počátky samostatného vývoje praslovanštiny se kladou do širokého rozmezí v 1. tisíciletí př. n. l. (mezi roky 700–200 př. n. l.)[2], i když bývá někdy umísťován již do poloviny 2. tisíciletí př. n. l.

FonologieEditovat

SamohláskyEditovat

Praslovanština disponovala ve své pozdní fázi 11 samohláskami, jež mohly být (s výjimkou jerů) dlouhé i krátké. Obvykle jsou ve slavistice znázorňovány takto: i, ь, e, ę, ě, a, o, ǫ, ъ, y, u.

  • ь, ъ – jery, velmi krátké (redukované) samohlásky, neboli polosamohlásky, pravděpodobně [ɪ], resp. [ɯ]
  • ę, ǫ – přední a zadní nosové samohlásky
  • ě – jať, pravděpodobně [æː]
  • y – pravděpodobně [ɨː] nebo [ɯi]
  • existence slabikotvorných souhlásek l̥, ĺ̥, r̥, ŕ̥ je v praslovanštině sporná. Místo nich předpokládají někteří jazykovědci skupiny ъl, ьl, ъr, ьr.

SouhláskyEditovat

Stav pozdní praslovanštiny je charakterizován následující tabulkou:

  Bilabiála Dentála Palatalizovaná dentála Alveolára Palatalizovaná alveolára Palatála Velára
Ploziva p, b t, d t’, d’       k, g
Afrikáta     c, ʒ   č, ǯ    
Frikativa v s, z s’   š, ž   x
Nazála m n   n’      
Likvida   l l’ r r’ j  
  • párový zápis v tabulce vždy označuje neznělou (vlevo) a odpovídající znělou souhlásku
  • c představuje neznělou afrikátu [ʦ]
  • ʒ představuje znělou afrikátu [ʣ]
  • x představuje neznělou velární frikativu [x]
  • š, č, ž a ǯ představují hlásky [ʃ], [ʧ], [ʒ] a [ʤ]
  • představuje měkčící znaménko, tzn. změkčení předchozí hlásky

ZápisEditovat

Ve slavistice se obvykle provádí transkripce praslovanských hlásek (a slov), jež je představována výše použitými symboly a nikoli odpovídajícími symboly v mezinárodní fonetické abecedě (IPA).

TvaroslovíEditovat

ČasováníEditovat

Související informace naleznete také v článku Časování ve staroslověnštině.

Praslovanská slovesa zdědila z praindoevropského jazyka 3 osoby a rozlišovala tři čísla (singulár, duál a plurál).

ČasEditovat

Jednoduché (syntetické) minulé časy:

  • aorist (vyprávěcí neprůvodní děj) – asigmatický, sigmatický kratší, sigmatický delší
  • imperfektum – praslovanský novotvar od aoristu – od nedokonavých sloves

Složené (analytické) minulé časy:

Budoucí děj praslovanština vyjadřovala (podobně jako současná čeština) jednoduchou i složenou formou. V prvním případě k tomu sloužil přítomný tvar dokonavého slovesa. Složený budoucí čas však ještě nebyl ustálený: dnešní tvoření typu „budu + infinitiv“ ještě neexistovalo a místo slovesa „budu“ se používalo např. sloveso „chci“.[3]

ZpůsobEditovat

postoj mluvčího

  • indikativ (oznamovací) z indoevropského indikativu
  • imperativ (rozkazovací) z indoevropského optativu (přacího způsobu)[3]; čtyři atematická slovesa (přinejmenším v češtině) ovšem zdědila praindoevropské tvary singuláru[4]
  • kondicionál (podmiňovací) – praslovanský novotvar z indoevropského konjunktivu

VidEditovat

Vid se u sloves v praslovanštině teprve vyvíjel. Nedokonavost mohla vyjadřovat i u slovesa opětovná (iterativa).

RodEditovat

Praslovanština už na rozdíl od praindoevropštiny[5] neobsahuje medium (střední slovesný rod).[3]

Kmen slovesEditovat

  • infinitivní/minulý -0, -i, -ě, -a, -ova, -nó
  • přítomný -i, -e, -ne, -je

Atematická slovesa nemají prézentní kmenotvornou příponu.

Neurčité tvary slovesnéEditovat

  1. infinitiv – baltoslovanská koncovka -ti (v ostatních indoevropských jazycích rozdílné tvoření)
  2. supinum – praslovanská koncovka -tъ – u sloves pohybu či vybídnutí k pohybu → ve funkci příslovečného určení účelu. V staroslověnštině od dokonavých i nedokonavých
  3. participium
    • minulé činné (od stejného participia v ie.)
    • přítomné činné (od stejného v ie.)
      (v sl. → přechodníky přítomné a zpřídavnělé)
    • minulé trpné
    • přítomné trpné

SkloňováníEditovat

Související informace naleznete také v článku Skloňování ve staroslověnštině.

Praslovanština ve své staroslověnské podobě (a stejně jako dnešní čeština) disponovala 7 pády (nominativem, genitivem, dativem, akuzativem, vokativem, lokálem a instrumentálem).

Číslo rozlišovala jednotné, dvojné a množné.

Rod rozlišovala mužský, ženský a střední. Na konci praslovanského období se začala vyvíjet u mužského rodu životnost.

Skloňování podstatných jmenEditovat

V praslovanštině se skloňovalo dle zakončení kmene, v pozdějších slovanských jazycích převládlo skloňování podle rodu (rodový princip).

Deklinační typy (kmeny) podstatných jmen (podle rodů):

  • mužský: -u, -t
  • mužský i ženský: -i, -a, -ja
  • ženský a střední: -o, -jo, -n
  • střední: -nt, -s
  • ženský: -r, -ъv
Souhláskové kmenyEditovat
  • -ъv (-ú)
  • -n (mužský i střední)[6]
  • -nt
  • -r
  • -t
  • -s

V praslovanštině jsou původní starobylé koncovky jen v některých pádech a dále ustupují.

Skloňování a stupňování přídavných jmenEditovat

U přídavných jmen se kromě jmenné deklinace (shodné s podstatnými jmény) vyvinula složená deklinace.

Šlo o praslovanskou inovaci) připojením zájmene (ten, on), ja (ona), je (ono) – to bylo původně v postpozici v determinanční funkci.

Stupňování

  1. 0
  2. m.: 'ii, f.: 'iši, n.: je
  3. m.: ěi, f.: ějši, n.: ěje

Skloňování zájmenEditovat

Bezrodá zájmena (osobní, tázací, zvratné) měla vlastní skloňování.

  • sь – dle „tentoc“, ale některé koncovky -i

Zájmena rozlišující rod:

  • tъ (ten), ta, to
  • jь, ja, je (on, ona, ono)
  • kyjь, kaja, koje (jaký, jaká, jaké)

Skloňování číslovekEditovat

Různé číslovky podléhají deklinaci jmenné, zájmenné i složené.

Základní číslovky 5–10 – původně číselná substantiva (v závorce kmen).

  • 1 jako: jedinъ , jedina, jedino – tъ, ta, to
  • 2 jako: dъva, dъvě, dъvě
  • 3 jako: trъ je, tri, tri – pl. = „-i“
  • 4 jako: četyre, četyri, četyri – („-i“)
  • 5 jako: pěť („-i“)
  • 6 jako: šesť („-i“)...
  • 100 – sъto – („-o“)
  • 1000 – tisošti (tisešti) - („-ja“)

Řadové číslovky se skloňovaly jako adjektiva složené deklinace tvrdého typu, pouze tretijь – měkké („-ьjo“). 11–19 – pouze první část se skloňuje.

Druhové číslovky podléhají měkké složené deklinaci (utvořené jsou připojením zájmene jь, ja, je):

  • dъvojь, dъvoja, dъvojo
  • obojь, oboja, obojo
  • trojь, troja, trojo

Vyšší druhové číslovky

  • četvorь, četvora, četvoro – jako tvrdá adj. jm. tvaru

Slovní zásobaEditovat

Většina slovní zásoby dnešních slovanských jazyků pochází z praslovanštiny, kromě přejímek z cizích jazyků v nich nová slova vznikají na základě slov zděděných ze slovanského prajazyka. Následující tabulka ukazuje, jak se do některých slovanských jazyků změnila vybraná slova praslovanštiny (praslovanský tvar jakožto předpokládaný ale písemně nedoložený je označen *hvězdičkou).

praslovansky staroslověnsky slovensky česky polsky rusky ukrajinsky slovinsky srbochorvatsky bulharsky makedonsky bělorusky
*golvà glava hlava hlava głowa gołova hołova glava glava glava glava hałava
*nȏsъ nos nos nos nos nis nos nos nos nos nos
*rǫkà rǫka ruka ruka ręka ruka ruka roka ruka ryka raka ruka
*sь̑rdьce srьdьce srdce srdce serce serdce serce srce srce syrce srce serca
*màti mati matka matka matka mať maty mati mati majka majka maci
*otьcь otьcь otec otec ojciec otiec baťko oče otac otec otec baćka
*dъkti dъĉi dcéra dcera córka dočka dočka hči kći dyšterja ķerka dačka
*mě̀sęcь měsęcь mesiac měsíc miesiąc miesiac misiać mesec mjesec mesec mesec miesiac
*bě́lъ bělъ biely bílý biały bieły biły bel bijeo bjal bel bieły
*pę̑tь pętь päť pět pięć piať pjať pet pet pet pet piać
*sỳpati sypati sypať sypat sypać sypať sypaty sipati sipati sipvam sipa sypać

Pozdní praslovanštinaEditovat

- skloňování slovních druhů pozdní praslovanštiny zohledňující předpokládaný vývoj od praindoevroštiny (spřežka CH = fonetické X).

1. - nominativ, 5. - vokativ, 4. - akuzativ, 2 – genitiv, 6. - lokativ, 3. - dativ, 7. - instrumentál, 8. - translativ atd.

Podstatná jménaEditovat

Skloňování podstatných jmen rozlišuje pět skloňovacích tříd (deklinací).

Deklinace první (o-kmenová a jo-kmenová)Editovat

Patří do ní podstatná jména mužského rodu zakončená v nominativu singuláru na -ъ (tvrdý vzor) nebo -'ь (měkký vzor; apostrof zde i dále označuje měkkost předchozí souhlásky) a jména středního rodu zakončená na -o (tvrdý vzor) nebo -'e (měkký vzor). V genitivu singuláru je vždy koncovka -a.

Vzor tvrdého skloňování (vragъ, -ga, m.):

singulár duál plurál
1. vrag-ъ vrag-a vradz-i
5. vraž-e vrag-a vradz-i
4. vrag-ъ vrag-a vrag-y
2. vrag-a vrag-u vrag-ъ
6. vradz-ě vrag-u vradz-ěchъ
3. vrag-u vrag-oma vrag-omъ
7. vrag-omь vrag-oma vrag-y
8. vrag-omь vrag-oma vrag-y

Vzor měkkého skloňování (otьcь, -ca, m.):

singulár duál plurál
1. otьc-ь otьc-a otьc-i
5. otьč-e otьc-a otьc-i
4. otьc-ь otьc-a otьc-ę
2. otьc-a otьc-u otьc-ь
6. otьc-i otьc-u otьc-ichъ
3. otьc-u otьc-ema otьc-emъ
7. otьc-emь otьc-ema otьc-i
8. otьc-emь otьc-ema otьc-i

Deklinace druhá (u-kmenová)Editovat

Patří do ní podstatná jména mužského rodu zakončená v nominativu singuláru -ъ, v genitivu singuláru mají -u. Toto platí o slovech: činъ, domъ, ledъ, medъ, mirъ, polъ, sanъ, synъ, volъ, vrьchъ.

Vzor skloňování (volъ, -lu, m.):

singulár duál plurál
1. vol-ъ vol-y vol-ove
5. vol-u vol-y vol-ove
4. vol-ъ vol-y vol-y
2. vol-u vol-ovu vol-ovъ
6. vol-u vol-ovu *vol-ъchъ
3. vol-ovi vol-ъma *vol-ъmъ
7. *vol-ъmь vol-ъma vol-ъmi
8. *vol-ъmь vol-ъma vol-ъmi

Poznámka: Tvary označené hvězdičkou (*) nejsou doloženy, místo nich se používaly o-kmenové tvary podle první deklinace (instr.sg. vol-omь, dat.pl. vol-omъ, lok.pl. vol-ochъ).

Deklinace třetí (i-kmenová)Editovat

Patří do ní podstatná jména mužského a ženského rodu zakončená v nominativu singuláru -ь, v genitivu singuláru mají -i.

Vzor skloňování ženských jmen (žiznь, -ni, ž.):

singulár duál plurál
1. žizn-ь žizn-i žizn-i
5. žizn-i žizn-i žizn-i
4. žizn-ь žizn-i žizn-i
2. žizn-i žizn-iji, (ьji) žizn-ii, (ьji)
6. žizn-i žizn-ьju žizn-ьchъ
3. žizn-i žizn-ьma žizn-imъ
7. žizn-ьjǫ žizn-ьma žizn-ьmi
8. žizn-ьjǫ žizn-ьma žizn-ьmi

Vzor skloňování mužských jmen (gostь, -ti, m.):

singulár duál plurál
1. gost-ь gost-ьe gost-ьe
5. gost-i gost-ьe gost-i
4. gost-ь gost-ьe gost-i
2. gost-i gost-iji, (ьji) gost-iji, (ьji)
6. gost-i gost-ьju gost-ьchъ
3. gost-i gost-ьma gost-imъ
7. gost-ьmь gost-ьma gost-ьmi
8. gost-ьmь gost-ьma gost-ьmi

Poznámka: V nominativu a vokativu plurálu je v mladších textech koncovka -ьje. Podle tohoto vzoru se skloňují ve dvojném čísle i jména oko a ucho, mají však v genitivu a lokálu většinou koncovku -iju (oč-iju, uš-iju), v dativu a instrumentálu koncovku -ima (oč-ima, uš-ima).

Deklinace čtvrtá (ā-kmenová a jā-kmenová)Editovat

Patří do ní podstatná jména mužského a ženského rodu zakončená v nominativu singuláru -a (tato mají v genitivu singuláru -y) nebo -'a či -'i (tato mají v genitivu singuláru -ę).

Vzor skloňování jmen zakončených na -a (ryba, -by, ž.):

singulár duál plurál
1. ryb-a ryb-ě ryb-y
5. ryb-o ryb-ě ryb-y
4. ryb-ǫ ryb-ě ryb-y
2. ryb-y ryb-u ryb-ъ
6. ryb-ě ryb-u ryb-achъ
3. ryb-ě ryb-ama ryb-amъ
7. ryb-ojǫ ryb-ama ryb-ami
8. ryb-ojǫ ryb-ama ryb-ami

Vzor skloňování jmen zakončených na -'a (lъža, -žę, ž.) a -'i (bogyn'i, nę, ž.):

singulár duál plurál
1. lъž-a, bogyn'-i lъž-i, bogyn'-i lъž-ę, bogyn-ję
5. lъž-e, bogyn'-e lъž-i, bogyn'-i lъž-ę, bogyn-ję
4. lъž-ǫ, bogyn-jǫ lъž-i, bogyn'-i lъž-ę, bogyn-ję
2. lъž-ę, bogyn-ję lъž-u, bogyn-ju lъž-ь, bogyn'-ь
6. lъž-i, bogyn'-i lъž-u, bogyn-ju lъž-achъ, bogyn'-ěchъ
3. lъž-i, bogyn'-i lъž-ama, bogyn'-ěma lъž-amъ, bogyn'-ěmъ
7. lъž-ejǫ, bogyn'-ejǫ lъž-ama, bogyn'-ěma lъž-ami, bogyn'-ěmi
8. lъž-ejǫ, bogyn'-ejǫ lъž-ama, bogyn'-ěma lъž-ami, bogyn'-ěmi

Poznámka: V mladších textech bývá u vzoru bogyn'i ve vok.sg. koncovka -je (bogyn-je), v instr.sg. koncovka -jejǫ (bogyn-jejǫ), v dat.pl. koncovka -jamъ (bogyn-jamъ), v lok.pl. koncovka -jachъ (bogyn-jachъ), v instr.pl. koncovka -jami (bogyn-jami) a v dat. a instr.du. koncovka -jama (bogyn-jama).

Deklinace čtvrtá (souhlásková)Editovat

Patří do ní podstatná jména všech rodů mající v nom.sg. a vok.sg. (a u středních i v ak.sg.) o jednu slabiku méně než v ostatních pádech, gen.sg. má vždy zakončení -e. Podle vztahu zakončení nom.sg. a gen.sg. se rozeznávají:

  1. n-kmeny (mužské -y (nebo -enь)/-ene, střední -ę/-ene),
  2. ū-kmeny (-y/-ъve, ženské),
  3. r-kmeny (-i/-ere, ženské),
  4. s-kmeny (-o/-ese, střední),
  5. t-kmeny (-ę/-ęte, střední).

Vzor skloňování n-kmenů mužského rodu (plamy, -mene, m.):

singulár duál plurál
1. plam-y plamen-i plamen-e
5. plam-y plamen-i plamen-e
4. plamen-ь plamen-i plamen-i
2. plamen-e plamen-u plamen-ъ
6. plamen-e plamen-u plamen-ьchъ
3. plamen-i plamen-ьma plamen-ьmъ
7. plamen-ьmь plamen-ьma plamen-ьmi
8. plamen-ьmь plamen-ьma plamen-ьmi

Poznámka: Podle tohoto vzoru se skloňují souhláskové kmeny mužského rodu. Každý typ má ovšem v nom. a vok. sg. své zakončení.

Vzor skloňování r-kmenů (mati, -tere, ž.):

singulár duál plurál
1. mat-i - mater-i
5. mat-i - mater-i
4. mater-ь - mater-i
2. mater-e - mater-ъ
6. mater-e - mater-ьchъ
3. mater-i - mater-ьmъ
7. mater-ьmь - mater-ьmi
8. mater-ьmь - mater-ьmi

Poznámka: Podle tohoto vzoru se skloňují souhláskové kmeny ženského rodu. Každý typ má ovšem v nom. a vok. sg. své zakončení. Tvary dvojného čísla nejsou u souhláskových kmenů ženského rodu doloženy.

Vzor skloňování s-kmenů středního rodu (tělo, -lese, s.):

singulár duál plurál
1. těl-o těles-ě těles-a
5. těl-o těles-ě těles-a
4. těl-o těles-ě těles-a
2. těles-e těles-u těles-ъ
6. těles-e těles-u těles-ьchъ
3. těles-i těles-ьma těles-ьmъ
7. těles-ьmь těles-ьma těles-y
8. těles-ьmь těles-ьma těles-y

Poznámka: Podle tohoto vzoru se skloňují souhláskové kmeny středního rodu. Každý typ má ovšem v nom. a vok. sg. své zakončení.

Přídavná jménaEditovat

Přídavná jména se (v základním stupni) skloňují dvěma různými způsoby – tak rozeznáváme skloňování jmenné a skloňování složené. Kterékoli přídavné jméno se může skloňovat kterýmkoli z obou způsobů. Je však viditelná tendence používat skloňování jmenné, když je přídavné jméno v přísudku (tj. ve spojení se slovesem byti) a skloňování složené, když je přídavné jméno v přívlastku.

Skloňování jmennéEditovat

Přídavná jména v tomto typu skloňování se skloňují stejně jako podstatná jména 1. a 4. deklinace. Podle 1. deklinace se tvoří mužské a střední tvary přídavného jména, podle 4. deklinace ženské tvary. Zda se použije měkký nebo tvrdý vzor, záleží na zakončení přídavného jména. V mužském rodu se na rozdíl od podstatných jmen vok.sg. většinou rovná nom.sg.

Skloňování složenéEditovat

Tento typ skloňování je mladší a vznikl z tvarů skloňování jmenného připojením tvarů (zaniklého) ukazovacího zájmena *jь, *ja, *je.

Tvrdý vzor skloňování složeného (dobryi, -raě, -roe):

mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. dobr-yi dobr-aě dobr-a
5. dobr-yjь dobr-aě dobr-oe
4. dobr-yi dobr-ǫjǫ dobr-oe
2. dobr-aego dobr-yję dobr-aego
6. dobr-ěemь dobr-ěi dobr-ěemь
3. dobr-uemu dobr-ěi dobr-uemu
7. dobr-yimь dobr-ojǫ dobr-yimь
8. dobr-yimь dobr-ojǫ dobr-yimь
du.
1. dobr-aě dobr-ěi dobr-ěi
5. dobr-aě dobr-ěi dobr-ěi
4. dobr-aě dobr-ěi dobr-ěi
2. dobr-uju dobr-uju dobr-uju
6. dobr-uju dobr-uju dobr-uju
3. dobr-yima dobr-yima dobr-yima
7. dobr-yima dobr-yima dobr-yima
8. dobr-yima dobr-yima dobr-yima
pl.
1. dobr-ii dobr-yję dobr-aě
5. dobr-ii dobr-yję dobr-aě
4. dobr-yję dobr-yję dobr-aě
2. dobr-yichъ dobr-yichъ dobr-yichъ
6. dobr-yichъ dobr-yichъ dobr-yichъ
3. dobr-yimъ dobr-yimъ dobr-yimъ
7. dobr-yimi dobr-yimi dobr-yimi
8. dobr-yimi dobr-yimi dobr-yimi

Poznámka: V mladších textech bývá v mužském rodu v gen.sg. koncovka -ajego (dobr-ajego), v dat.sg. koncovka -ujemu (dobr-ujemu), v lok.sg. koncovka -ějemь (dobr-ějemь), v nom., ak. a vok. du. koncovka -aja (dobr-aja), v ženském rodu v nom. a vok.sg. koncovka -aja (dobr-aja), ve středním rodu v nom. a vok.sg.

koncovka -oje (dobr-oje) a v nom. a vok.pl. koncovka -aja (dobr-aja).

Měkký vzor skloňování složeného (ništii, -taě, -tee):

mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. ništ-ii ništ-aě ništ-ee
5. ništ-ii ništ-aě ništ-ee
4. ništ-ii ništ-ǫjǫ ništ-ee
2. ništ-aego ništ-ęję ništ-aego
6. ništ-iimь ništ-ii ništ-iimь
3. ništ-uemu ništ-ii ništ-uemu
7. ništ-iimь ništ-ejǫ ništ-iimь
8. ništ-iimь ništ-ejǫ ništ-iimь
du.
1. ništ-aě ništ-ii ništ-ii
5. ništ-aě ništ-ii ništ-ii
4. ništ-aě ništ-ii ništ-ii
2. ništ-uju ništ-uju ništ-uju
6. ništ-uju ništ-uju ništ-uju
3. ništ-iima ništ-iima ništ-iima
7. ništ-iima ništ-iima ništ-iima
8. ništ-iima ništ-iima ništ-iima
pl.
1. ništ-ii ništ-ęję ništ-aě
5. ništ-ii ništ-ęję ništ-aě
4. ništ-ęję ništ-ęję ništ-aě
2. ništ-iichъ ništ-iichъ ništ-iichъ
6. ništ-iichъ ništ-iichъ ništ-iichъ
3. ništ-iimъ ništ-iimъ ništ-iimъ
7. ništ-iimi ništ-iimi ništ-iimi
8. ništ-iimi ništ-iimi ništ-iimi

Poznámka: V mladších textech bývá v mužském rodu v gen.sg. koncovka -ajego (ništ-ajego), v dat.sg. koncovka -ujemu (ništ-ujemu), v nom., ak. a vok.du. koncovka -aja (ništ-aja), v ženském rodu v nom.sg. koncovka -aja (ništ-aja), ve středním rodu v nom.sg. koncovka -eje (ništ-eje) a v nom., ak. a vok.pl. koncovka -aja (ništ-aja).

Stupňování přídavných jmenEditovat

Druhý stupeň (komparativ)Editovat

Druhý stupeň přídavných jmen se tvoří dvěma způsoby – kratším nebo delším. Kratší způsob je méně užívaný, tvoří se přidáním zakončení -jьjь v nom.sg. mužs., -jьši v nom.sg. žens. a -je v nom.sg. stř. rodu. Většinou se užívá u přídavných jmen zakončených příponami -ъkъ, -okъ a -ьkъ (tyto přípony se pak při tvoření druhého stupně vynechávají) a ke tvoření tvarů druhého stupně od kmenů, od nichž není utvořen základní stupeň (týká se zejména nepravidelného stupňování), u ostatních přídavných jmen zřídka. Před -j- na začátku přípony se měkčí předchozí souhláska a -j- většinou zaniká.

Delší způsob je obvyklejší, tvoří se přidáním zakončení -ějь v nom.sg. mužs., -ějši v nom.sg. žens. a -ěje v nom.sg. stř. rodu, přídavná jména zakončená na -ьnъ jej užívají výhradně. Obojí způsob se může užít jak ve skloňování jmenném, tak složeném. Končí-li základ přídavného jména na -k-, -g- nebo -ch-, měkčí se tyto souhlásky na -č-, -ž- a -š- a -ě- v příponě se mění na -a-.

Vzor kratšího tvoření druhého stupně ve skloňování jmenném (gor'ijь, -'ьši, -'e):

mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. gor'-ijь gor'-ьši gor-je
5. gor'-ijь gor'-ьši gor-je
4. gor'-ijь gor'-ьšǫ gor-je
2. gor'-ьša gor'-ьšę gor'-ьša
6. gor'-ьši gor'-ьši gor'-ьši
3. gor'-ьšu gor'-ьši gor'-ьšu
7. gor'-ьšemь gor'-ьšejǫ gor'-ьšemь
8. gor'-ьšemь gor'-ьšejǫ gor'-ьšemь
du.
1. gor'-ьša gor'-ьši gor'-ьši
5. gor'-ьša gor'-ьši gor'-ьši
4. gor'-ьša gor'-ьši gor'-ьši
2. gor'-ьšu gor'-ьšu gor'-ьšu
6. gor'-ьšu gor'-ьšu gor'-ьšu
3. gor'-ьšema gor'-ьšama gor'-ьšema
7. gor'-ьšema gor'-ьšama gor'-ьšema
8. gor'-ьšema gor'-ьšama gor'-ьšema
pl.
1. gor'-ьše gor'-ьšę gor'-ьša
5. gor'-ьše gor'-ьšę gor'-ьša
4. gor'-ьšę gor'-ьšę gor'-ьša
2. gor'-ьšь gor'-ьšь gor'-ьšь
6. gor'-ьšichъ gor'-ьšachъ gor'-ьšichъ
3. gor'-ьšemъ gor'-ьšamъ gor'-ьšemъ
7. gor'-ьši gor'-ьšami gor'-ьši
8. gor'-ьši gor'-ьšami gor'-ьši

Vzor delšího tvoření druhého stupně ve skloňování složeném (grěšьnějь, -nějšiě, -nějšee):

mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. grěšьn-ějь grěšьn-ějьšiě grěšьn-ějьšee
5. grěšьn-ějь grěšьn-ějьšiě grěšьn-ějьšee
4. grěšьn-ějь grěšьn-ějьšǫjǫ grěšьn-ějьšee
2. grěšьn-ějьšaego grěšьn-ějьšęję grěšьn-ějьšaego
6. grěšьn-ějьšijьmь grěšьn-ějьšii grěšьn-ějьšijьmь
3. grěšьn-ějьšuemu grěšьn-ějьšii grěšьn-ějьšuemu
7. grěšьn-ějьšьjьmь grěšьn-ějьšejǫ grěšьn-ějьšьjьmь
8. grěšьn-ějьšьjьmь grěšьn-ějьšejǫ grěšьn-ějьšьjьmь
du.
1. grěšьn-ějьšaě grěšьn-ějьšijь grěšьn-ějьšijь
5. grěšьn-ějьšaě grěšьn-ějьšijь grěšьn-ějьšijь
4. grěšьn-ějьšaě grěšьn-ějьšijь grěšьn-ějьšijь
2. grěšьn-ějьšuju grěšьn-ějьšuju grěšьn-ějьšuju
6. grěšьn-ějьšuju grěšьn-ějьšuju grěšьn-ějьšuju
3. grěšьn-ějьšijьma grěšьn-ějьšijьma grěšьn-ějьšijьma
7. grěšьn-ějьšьjьma grěšьn-ějьšьjьma grěšьn-ějьšьjьma
8. grěšьn-ějьšьjьma grěšьn-ějьšьjьma grěšьn-ějьšьjьma
pl.
1. grěšьn-ějьšei grěšьn-ějьšęję grěšьn-ějьšaě
5. grěšьn-ějьšei grěšьn-ějьšęję grěšьn-ějьšaě
4. grěšьn-ějьšęję grěšьn-ějьšęję grěšьn-ějьšaě
2. grěšьn-ějьšьjьchъ grěšьn-ějьšьjьchъ grěšьn-ějьšьjьchъ
6. grěšьn-ějьšijьchъ grěšьn-ějьšьjьchъ grěšьn-ějьšьjьchъ
3. grěšьn-ějьšьjьmъ grěšьn-ějьšьjьmъ grěšьn-ějьšьjьmъ
7. grěšьn-ějьšьjьmi grěšьn-ějьšьjьmi grěšьn-ějьšьjьmi
8. grěšьn-ějьšьjьmi grěšьn-ějьšьjьmi grěšьn-ějьšьjьmi

Poznámka: V mladších textech se vyskytují v koncovkách stejné hláskové obměny jako u složeného skloňování základního stupně přídavných jmen (viz tam).

Třetí stupeňEditovat

Třetí stupeň přídavných jmen se tvoří několika způsoby:

a) pomocí přípony naji- připojované ke tvaru druhého stupně,

b) pomocí přípony prě- připojované ke tvary základního stupně,

c) pomocí příslovce dzělo kladeného před tvar základního stupně,

d) ve srovnání (výběr z množiny) pouhým tvarem druhého stupně.

ZájmenaEditovat

Zájmena se podle skloňování dělí na dvě skupiny – zájmena osobní a zájmena rodová (ukazovací, vztažná, vytýkací, tázací, neurčitá, záporná, souhrnná, přivlastňovací).

Zájmena osobníEditovat

Skloňování zájmen osobních a zájmena zvratného:

první osoba druhá osoba zvratné zájmeno
sg.
1. azъ ty -
5. - - -
4.
2. mene tebe sebe
6. mьně tebě sebě
3. mьně, mi tebě, ti sebě, si
7. mъnojǫ tobojǫ sobojǫ
8. mъnojǫ tobojǫ sobojǫ
du.
1. va
5. - -
4. na va
2. naju vaju
6. naju vaju
3. nama vama
7. nama vama
8. nama vama
pl.
1. my vy
5. - -
4. ny vy
2. nasъ vasъ
6. nasъ vasъ
3. namъ vamъ
7. nami vami
8. nami vami

Poznámka: V dat.sg. jsou tvary mьně, tebě, sebě přízvučné, tvary mi, ti, si nepřízvučné.

Zájmena rodováEditovat

Vzor skloňování zájmen ukazovacích (tъ, ta, to)Editovat

mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. t-ъ t-a t-o
5. - - -
4. t-ъ t-ǫ t-o
2. t-ogo t-oję t-ogo
6. t-omь t-oji t-omь
3. t-omu t-oji t-omu
7. t-ěmь t-ojǫ t-ěmь
8. t-ěmь t-ojǫ t-ěmь
du.
1. t-a t-ě t-ě
5. - - -
4. t-a t-ě t-ě
2. t-oju t-oju t-oju
6. t-oju t-oju t-oju
3. t-ěma t-ěma t-ěma
7. t-ěma t-ěma t-ěma
8. t-ěma t-ěma t-ěma
pl.
1. t-i t-y t-a
5. - - -
4. t-y t-y t-a
2. t-ěchъ t-ěchъ t-ěchъ
6. t-ěchъ t-ěchъ t-ěchъ
3. t-ěmъ t-ěmъ t-ěmъ
7. t-ěmi t-ěmi t-ěmi
8. t-ěmi t-ěmi t-ěmi

Podle tohoto vzoru se skloňují ukazovací zájmena onъ, ovъ, takъ, tolikъ, selikъ, tázací zájmena kakъ, kolikъ, vztažná zájmena jakъ, jelikъ, souhrnné zájmeno vьsjakъ, zájmeno vytýkací samъ, číslovky jedinъ, dъva, oba a přídavná jména mъnogъ, drugъ a inъ. Přídavná jména mъnogъ, drugъ a zakončená na -likъ mají zájmenné tvary jen v pádech, kde je před souhláskou koncovky hlásku -ě-, jinak mají tvary jmenného nebo složeného skloňování přídavných jmen.


Skloňování ukazovacího zájmena jь, ja, jeEditovat

mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. *j-ь *j-a *j-e
5. - - -
4. j-ь j-ǫ j-e
2. j-ego j-eję j-ego
6. j-emь j-ei j-emь
3. j-emu j-ei j-emu
7. j-imь j-ejǫ j-imь
8. j-imь j-ejǫ j-imь
du.
1. *j-a *j-i *j-i
5. - - -
4. *j-a *j-i *j-i
2. j-eju j-eju j-eju
6. j-eju j-eju j-eju
3. j-ima j-ima j-ima
7. j-ima j-ima j-ima
8. j-ima j-ima j-ima
pl.
1. *j-i *j-ę *j-a
5. - - -
4. j-ę j-ę j-ě
2. j-ichъ j-ichъ j-ichъ
6. j-ichъ j-ichъ j-ichъ
3. j-imъ j-imъ j-imъ
7. j-imi j-imi j-imi
8. j-imi j-imi j-imi

Podle tohoto vzoru se skloňují přivlastňovací zájmena mojь, tvojь, svojь, našь, vašь, tázací zájmeno čьjь, ukazovací zájmeno sicь, přídavné jméno tuždь (ale může se skloňovat i podle přídavných jmen) a číslovky podílné dъvojь, obojь a trojь. Tvary označené hvězdičkou (*) nejsou u zájmena jь doloženy. V mladších textech je u zájmena jь ve středním rodu v ak.pl. tvar j-a.

Skloňování zájmena vьsь, vьsě, vьseEditovat

mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. vьsyjь vьsě vьse
5. - - -
4. vьsь vьsjǫ vьse
2. vьsego vьseję vьsego
6. vьsemь vьsei vьsemь
3. vьsemu vьsei vьsemu
7. vьsěmь vьsejǫ vьsěmь
8. vьsěmь vьsejǫ vьsěmь
pl.
1. vьsi vьsę vьsě
5. - - -
4. vьsę vьsę vьsě
2. vьsěchъ vьsěchъ vьsěchъ
6. vьsěchъ vьsěchъ vьsěchъ
3. vьsěmъ vьsěmъ vьsěmъ
7. vьsěmi vьsěmi vьsěmi
8. vьsěmi vьsěmi vьsěmi

Poznámka: Ve dvojném čísle se zájmeno vьsь nevyskytuje.

Skloňování zájmena sь, si, seEditovat

mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. si se
5. - - -
4. sьjǫ se
2. sego seję sego
6. semь sei semь
3. semu sei semu
7. simь sejǫ simь
8. simь sejǫ simь
du.
1. sьě si si
5. - - -
4. sьě si si
2. seju seju seju
6. saě sěi sěi
3. sima sima sima
7. sima sima sima
8. sima sima sima
pl.
1. sii sьję si
5. - - -
4. sьję sьję si
2. sichъ sichъ sichъ
6. sichъ sichъ sichъ
3. simъ simъ simъ
7. simi simi simi
8. simi simi simi

Poznámka: V mladších textech je v mužském rodu v nom. a ak. du. koncovka -ьja (s-ьja).

Skloňování tázacího zájmena kyi, kaě, koeEditovat

mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. kyi kaě koe
5. - - -
4. kyi kǫjǫ koe
2. koego koeję koego
6. koemь koei koemь
3. koemu koei koemu
7. kyimь koejǫ kyimь
8. kyimь koejǫ kyimь
du.
1. - cěi cěi
5. - - -
4. - cěi cěi
2. - - -
6. - - -
3. - - -
7. - - -
8. - - -
pl.
1. cii kyję kaě
5. - - -
4. kyję kyję kaě
2. kyichъ kyichъ kyichъ
6. kyichъ kyichъ kyichъ
3. kyimъ kyimъ kyimъ
7. kyimi kyimi kyimi
8. kyimi kyimi kyimi

Poznámka: Ve dvojném čísle je zájmeno kyi doloženo jen v uvedených pádech.

Skloňování zájmen tázacích kъto a čьto

sg.
1. kъto čьto
5. - -
4. kogo čьto
2. kogo česo
6. komь čemь
3. komu česomu
7. cěmь čimь
8. cěmь čimь

Poznámka: Zájmena kъto a čьto se nevyskytují v dvojném a množném čísle.

Číslovky základní

Jednotky: 1. jedinъ, -ina, -ino, 2. dъva, dъvě, dъvě, 3. trьje, tri, tri, 4. četyre, -yri, -yri, 5. pętь, 6. šestь, 7. sedmь, 8. osmь, 9. devętь, 10. desętь.

Číslovky jedinъ (má též druhotvar jedьnъ) a dъva (stejně i číslovka oba) se skloňují jako zájmeno tъ (viz; číslovky dъva a oba jen v dvojném čísle).

Skloňování číslovek trьje a četyre:

mužský rod ženský a střední rod mužský rod ženský a střední rod
1. trьje tri četyre četyri
5. - - - -
4. tri tri četyri četyri
2. trii trii četyrъ, (-rь) četyrъ, (-rь)
6. trьchъ trьchъ četyrьchъ četyrьchъ
3. trьmъ trьmъ četyrьmъ četyrьmъ
7. trьmi trьmi četyrьmi četyrьmi
8. trьmi trьmi četyrьmi četyrьmi

Číslovky pętь-desętь se skloňují jako podstatná jména třetí deklinace (jsou ženského rodu).

Číslovky 11–19: skládají se z příslušného pádového tvary jednotkové číslovky (1–9) a spojení na desęte (např. 18 – osmь na desęte).

Desítky: skládají se z příslušného pádového tvaru jednotkové číslovky (1–9) a tvaru desęte (nebo desęti) pro číslovky 20, 30 a 40 a tvaru desętъ pro ostatní desítky (50–90).

Stovky: 100. sъto, 200. dъvě sъtě, 300. tri sъta, 400. četyri sъta, 500.–900. příslušná číslovka a výraz sъtъ. Číslovka sъto se skloňuje jako podstatné jméno podle 1. deklinace.

Tisícovky: 1000. tysǫšti (tysęšti), 2000. dъvě tysǫšti, 3000. tri tysǫštę, 4000. četyri tysǫštę, 5000.–9000. příslušná číslovka a výraz tysǫštь. Pro deset tisíc se vyskytuje výraz tьma. Číslovka tysǫšti se skloňuje jako podstatné jméno podle 4. deklinace.

Desítky ke stovkám a jednotky k desítkám se připojují spojkou i.

Poznámka: Spojování počítaných předmětů nebo osob s číslovkami je uvedeno v oddílu Skladba.

Číslovky řadovéEditovat

Jednotky: 1. prьvyi, -vaja, -voje, 2. vъtoryi, -raja, -roje nebo drugyi, -gaja, -goje, 3. tretii, -tьja (nebo -tьjaja), -tьje (nebo -tьjeje), 4. četvrьtyi, -taja, -toje, 5. pętyi, -taja, -toje, 6. šestyi, 7. sedmyi, 8. osmyi, 9. devętyi, 10. desętyi.

Číslovky 11–19: spojení řadové číslovky pro jednotku a výrazu na desęte. Pro 11 se užívá místo číslovky prьvyi výrazu jedinyi.

Desítky, stovky a tisícovky: 20. dъvadesętьnyi, 30. tridesętьnyi, 40. četyridesętьnyi, 50. pętьdesętьnyi, 60. šestьdesętьnyi, 70. sedmьdesętьnyi, 80. osmьdesętьnyi, 90.devętьdesętьnyi, 100. sъtьnyi, 1000. tysǫštьnyi.

Číslovky řadové se skloňují jako přídavná jména ve skloňování složeném.

Číslovky druhovéEditovat

2. dъvojь, -voja, voje; obojь, -ja, -je, 3. trojь, -ja, -je, 4. četvorъ, -ra, -ro, 5. pętorъ, -ra, -ro, 6. šestorъ, -ra, ro, 7. sedmorъ, -ra, -ro, 8. osmorъ, -ra, -ro, 9. devętorъ, -ra, -ro, 10. desętorъ, -ra, ro.

Druhové číslovky dъvojь, obojь, trojь se skloňují jako zájmeno jь, ja, je, ostatní číslovky se skloňují jako přídavná jména ve jmenném skloňování.

Slovesná participiaEditovat

Participia jsou sice tvary utvořené od sloves, ale jednou z jejich podstatných vlastností – která je spojuje se jmény – je skutečnost, že se skloňují, proto jsou zde zařazena mezi jména do oddílu skloňování.

Participium přítomné (prézenta) činnéEditovat

Participium přítomné činné se tvoří od prézentního slovesného kmene (viz u sloves); u první a druhé slovesné třídy (viz u sloves) má v nom.sg. mužského rodu zakončení -y, v gen.sg. -ǫšta, u třetí slovesné třídy v nom.sg. mužského rodu zakončení -'ę, v gen.sg. -jǫšta, u čtvrté slovesné třídy v nom.sg. mužského rodu zakončení -ę a v gen.sg. -ęšta. Participium přítomné činné se skloňuje jako přídavné jméno.

Vzor skloňování participia přítomného činného sloves první a druhé třídy (nesy, -sǫšta) ve skloňování jmenném:

mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. nes-y nes-ǫšti nes-y
5. nes-y nes-ǫšti nes-y
4. nes-ǫštь nes-ǫštǫ nes-ǫšte
2. nes-ǫšta nes-ǫštę nes-ǫšta
6. nes-ǫšti nes-ǫšti nes-ǫšti
3. nes-ǫštu nes-ǫšti nes-ǫštu
7. nes-ǫštemь nes-ǫštejǫ nes-ǫštemь
8. nes-ǫštemь nes-ǫštejǫ nes-ǫštemь
du.
1. nes-ǫšta nes-ǫšti nes-ǫšti
5. nes-ǫšta nes-ǫšti nes-ǫšti
4. nes-ǫšta nes-ǫšti nes-ǫšti
2. nes-ǫštu nes-ǫštu nes-ǫštu
6. nes-ǫštu nes-ǫštu nes-ǫštu
3. nes-ǫštema nes-ǫštama nes-ǫštema
7. nes-ǫštema nes-ǫštama nes-ǫštema
8. nes-ǫštema nes-ǫštama nes-ǫštema
pl.
1. nes-ǫšte nes-ǫštę nes-ǫšta
5. nes-ǫšte nes-ǫštę nes-ǫšta
4. nes-ǫštę nes-ǫštę nes-ǫšta
2. nes-ǫštь nes-ǫštь nes-ǫštь
6. nes-ǫštichъ nes-ǫštachъ nes-ǫštichъ
3. nes-ǫštemъ nes-ǫštamъ nes-ǫštemъ
7. nes-ǫšti nes-ǫštami nes-ǫšti
8. nes-ǫšti nes-ǫštami nes-ǫšti

Vzor skloňování participia přítomného činného sloves třetí (znaję, -jęšta) a čtvrté třídy (chvalę, -ęšta) ve skloňování jmenném:

mužský rod ženský rod střední rod mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. znaj-ę znaj-ǫšti znaj-ę 1. chval-ę chval-ęšti chval-ę
5. znaj-ę znaj-ǫšti znaj-ę 5. chval-ę chval-ęšti chval-ę
4. znaj-ǫštь znaj-ǫštǫ znaj-ǫšte 4. chval-ęštь chval-ęštę chval-ęšte
2. znaj-ǫšta znaj-ǫštę znaj-ǫšta 2. chval-ęšta chval-ęštę chval-ęšta
6. znaj-ǫšti znaj-ǫšti znaj-ǫšti 6. chval-ęšti chval-ęšti chval-ęšti
3. znaj-ǫštu znaj-ǫšti znaj-ǫštu 3. chval-ęštu chval-ęšti chval-ęštu
7. znaj-ǫštemь znaj-ǫštejǫ znaj-ǫštemь 7. chval-ęštemь chval-ęštejǫ chval-ęštemь
8. znaj-ǫštemь znaj-ǫštejǫ znaj-ǫštemь 8. chval-ęštemь chval-ęštejǫ chval-ęštemь
du.
1. znaj-ǫšta znaj-ǫšti znaj-ǫšti 1. chval-ęšta chval-ęšti chval-ęšti
5. znaj-ǫšta znaj-ǫšti znaj-ǫšti 5. chval-ęšta chval-ęšti chval-ęšti
4. znaj-ǫšta znaj-ǫšti znaj-ǫšti 4. chval-ęšta chval-ęšti chval-ęšti
2. znaj-ǫštu znaj-ǫštu znaj-ǫštu 2. chval-ęštu chval-ęštu chval-ęštu
6. znaj-ǫštu znaj-ǫštu znaj-ǫštu 6. chval-ęštu chval-ęštu chval-ęštu
3. znaj-ǫštema znaj-ǫštama znaj-ǫštema 3. chval-ęštema chval-ęštama chval-ęštema
7. znaj-ǫštema znaj-ǫštama znaj-ǫštema 7. chval-ęštema chval-ęštama chval-ęštema
8. znaj-ǫštema znaj-ǫštama znaj-ǫštema 8. chval-ęštema chval-ęštama chval-ęštema
pl.
1. znaj-ǫšte znaj-ǫštę znaj-ǫšta 1. chval-ęšte chval-ęštę chval-ęšta
5. znaj-ǫšte znaj-ǫštę znaj-ǫšta 5. chval-ęšte chval-ęštę chval-ęšta
4. znaj-ǫštę znaj-ǫštę znaj-ǫšta 4. chval-ęštę chval-ęštę chval-ęšta
2. znaj-ǫštь znaj-ǫštь znaj-ǫštь 2. chval-ǫštь chval-ęštь chval-ęštь
6. znaj-ǫštichъ znaj-ǫštachъ znaj-ǫštichъ 6. chval-ęštichъ chval-ęštachъ chval-ęštichъ
3. znaj-ǫštemъ znaj-ǫštamъ znaj-ǫštemъ 3. chval-ęštemъ chval-ęštamъ chval-ęštemъ
7. znaj-ǫšti znaj-ǫštami znaj-ǫšti 7. chval-ęšti chval-ęštami chval-ęšti
8. znaj-ǫšti znaj-ǫštami znaj-ǫšti 8. chval-ęšti chval-ęštami chval-ęšti

Participium přítomné (prézenta) trpnéEditovat

Participium minulé trpné se tvoří od přítomného slovesného kmene (zakončeného u jednotlivých tříd na -o-, -no-, -je-, -i-, viz u sloves) přidáním přípony -m-. Participium minulé trpné se skloňuje jako tvrdý vzor přídavných jmen jmenného nebo složeného skloňování.

Vzor skloňování participia přítomného trpného sloves první třídy ve skloňování jmenném (vedomъ, -ma, -mo):

mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. vedo-m-ъ vedo-m-a vedo-m-o
5. vedo-m-ъ vedo-m-o vedo-m-o
4. vedo-m-ъ vedo-m-ǫ vedo-m-o
2. vedo-m-a vedo-m-y vedo-m-a
6. vedo-m-ě vedo-m-ě vedo-m-ě
3. vedo-m-u vedo-m-ě vedo-m-u
7. vedo-m-omь vedo-m-ojǫ vedo-m-omь
8. vedo-m-omь vedo-m-ojǫ vedo-m-omь
du.
1. vedo-m-a vedo-m-ě vedo-m-ě
5. vedo-m-a vedo-m-ě vedo-m-ě
4. vedo-m-a vedo-m-ě vedo-m-ě
2. vedo-m-u vedo-m-u vedo-m-u
6. vedo-m-u vedo-m-u vedo-m-u
3. vedo-m-oma vedo-m-ama vedo-m-oma
7. vedo-m-oma vedo-m-ama vedo-m-oma
8. vedo-m-oma vedo-m-ama vedo-m-oma
pl.
1. vedo-m-i vedo-m-y vedo-m-a
5. vedo-m-i vedo-m-y vedo-m-a
4. vedo-m-y vedo-m-y vedo-m-a
2. vedo-m-ъ vedo-m-ъ vedo-m-ъ
6. vedo-m-ěchъ vedo-m-achъ vedo-m-ěchъ
3. vedo-m-omъ vedo-m-amъ vedo-m-omъ
7. vedo-m-y vedo-m-ami vedo-m-y
8. vedo-m-y vedo-m-ami vedo-m-y

Participium minulé (préterita)Editovat

Participium minulé činné se tvoří od infinitivního slovesného kmene (viz u sloves). Pokud je infinitivní slovesný kmen zakončen na souhlásku, připojuje se za kmen (a před koncovku) přípona -ъš- a v mužském rodu v nom.sg. je koncovka -ъ, pokud je infinitivní slovesný kmen zakončen na samohlásku -i, připojuje se za kmen (a před koncovku) přípona -'ьš- a v mužském rodu v nom.sg. je koncovka -'ь, pokud je infinitvní slovesný kmen zakončen na jinou samohlásku, připojuje se za kmen (a před koncovku) přípona -vъš- a v mužském rodu v nom.sg. je koncovka -vъ. Participium minulé činné se skloňuje jako přídavné jméno.

Vzor skloňování participia minulého činného sloves s kmenem zakončeným na souhlásku ve skloňování jmenném (nesъ, -sъša):

mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. nes-ъ nes-ъši nes-ъ
5. nes-ъ nes-ъši nes-ъ
4. nes-ъšь nes-ъšǫ nes-ъše
2. nes-ъša nes-ъšę nes-ъša
6. nes-ъši nes-ъši nes-ъši
3. nes-ъšu nes-ъši nes-ъšu
7. nes-ъšemь nes-ъšejǫ nes-ъšemь
8. nes-ъšemь nes-ъšejǫ nes-ъšemь
du.
1. nes-ъša nes-ъši nes-ъši
5. nes-ъša nes-ъši nes-ъši
4. nes-ъša nes-ъši nes-ъši
2. nes-ъšu nes-ъšu nes-ъšu
6. nes-ъšu nes-ъšu nes-ъšu
3. nes-ъšema nes-ъšama nes-ъšema
7. nes-ъšema nes-ъšama nes-ъšema
8. nes-ъšema nes-ъšama nes-ъšema
pl.
1. nes-ъše nes-ъšę nes-ъša
5. nes-ъše nes-ъšę nes-ъša
4. nes-ъšę nes-ъšę nes-ъša
2. nes-ъšь nes-ъšь nes-ъšь
6. nes-ъšichъ nes-ъšachъ nes-šichъ
3. nes-ъšemъ nes-ъšamъ nes-ъšemъ
7. nes-ъši nes-ъšami nes-ъši
8. nes-ъši nes-ъšami nes-ъši

Vzor skloňování participia minulého činného sloves s kmenem zakončeným na samohlásku -i ve skloňování jmenném (chval'ь, -'lьša):

mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. chval'-ь chval'-ьši chval'-ь
5. chval'-ь chval'-ьši chval'-ь
4. chval'-ьšь chval'-ьšǫ chval'-ьše
2. chval'-ьša chval'-ьšę chval'-ьša
6. chval'-ьši chval'-ьši chval'-ьši
3. chval'-ьšu chval'-ьši chval'-ьšu
7. chval'-ьšemь chval'-ьšejǫ chval'-ьšemь
8. chval'-ьšemь chval'-ьšejǫ chval'-ьšemь
du.
1. chval'-ьša chval'-ьši chval'-ьši
5. chval'-ьša chval'-ьši chval'-ьši
4. chval'-ьša chval'-ьši chval'-ьši
2. chval'-ьšu chval'-ьšu chval'-ьšu
6. chval'-ьšu chval'-ьšu chval'-ьšu
3. chval'-ьšema chval'-ьšama chval'-ьšema
7. chval'-ьšema chval'-ьšama chval'-ьšema
8. chval'-ьšema chval'-ьšama chval'-ьšema
pl.
1. chval'-ьše chval'-ьšę chval'-ьša
5. chval'-ьše chval'-ьšę chval'-ьša
4. chval'-ьšę chval'-ьšę chval'-ьša
2. chval'-ьšь chval'-ьšь chval'-ьšь
6. chval'-ьšichъ chval'-ьšachъ chval'-ьšichъ
3. chval'-ьšemъ chval'-ьšamъ chval'-ьšemъ
7. chval'-ьši chval'-ьšami chval'-ьši
8. chval'-ьši chval'-ьšami chval'-ьši

Vzor skloňování participia minulého činného sloves s kmenem zakončeným na jinou samohlásku -i ve skloňování jmenném (znav'ь, -'ša):

mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. znav-ъ znav-ъši znav-ъ
5. znav-ъ znav-ъši znav-ъ
4. znav-ъšь znav-ъšǫ znav-ъše
2. znav-ъša znav-ъšę znav-ъša
6. znav-ъši znav-ъši znav-ъši
3. znav-ъšu znav-ъši znav-ъšu
7. znav-ъšemь znav-ъšejǫ znav-ъšemь
8. znav-ъšemь znav-ъšejǫ znav-ъšemь
du.
1. znav-ъša znav-ъši znav-ъši
5. znav-ъša znav-ъši znav-ъši
4. znav-ъša znav-ъši znav-ъši
2. znav-ъšu znav-ъšu znav-ъšu
6. znav-ъšu znav-ъšu znav-ъšu
3. znav-ъšema znav-ъšama znav-ъšema
7. znav-ъšema znav-ъšama znav-ъšema
8. znav-ъšema znav-ъšama znav-ъšema
pl.
1. znav-ъše znav-ъšę znav-ъša
5. znav-ъše znav-ъšę znav-ъša
4. znav-ъšę znav-ъšę znav-ъša
2. znav-ъšь znav-ъšь znav-ъšь
6. znav-ъšichъ znav-ъšachъ znav-ъšichъ
3. znav-ъšemъ znav-ъšamъ znav-ъšemъ
7. znav-ъši znav-ъšami znav-ъši
8. znav-ъši znav-ъšami znav-ъši

Poznámka: Participium préterita trpné ve staroslověnštině už neexistovalo.

Participium perfekta činnéEditovat

Participium perfekta činné se tvoří od infinitivního slovesného kmene (viz slovesa) příponou -l-. U sloves IA třídy a u atematického slovesa jasti, jejichž kořen je zakončen na -t- nebo -d-, tato souhláska před -l- zaniká. U sloves IA třídy, která mají v kmeni -r- nebo -l- se tvoří participium perfekta činné od kořene s oslabeným stupněm samohlásky. U sloves IIA třídy se přípona -l- připojuje většinou ke kmeni bez přípony -nǫ-. Participium perfekta činné se skloňuje jako přídavné jméno ve skloňování jmenném, vyskytuje se však jen v nominativu všech čísel.

Vzor tvarů participia perfekta činného (plulъ, -la, lo).

mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. plu-l-ъ plu-l-a plu-l-o
du.
1. plu-l-a plu-l-ě plu-l-ě
pl.
1. plu-l-i plu-l-y plu-l-a

Participium perfekta trpnéEditovat

Participium perfekta trpné se tvoří od infinitivního slovesného kmene (viz slovesa) příponami -t- nebo -n- nebo -en-.

Příponou -t- se tvoří participium perfekta trpné od sloves: IA třídy s kmenem zakončeným na nosovou samohlásku; sloves s infinitivním kmenem zakončeným na -rě-; sloves IIIA třídy s infinitivním kmenem zakončeným na -i- nebo -ě-.

Příponou -n- se tvoří participium perfekta trpné od sloves: s infinitivním kmenem zakončeným na -a- nebo -ě- (s výjimkou -rě-).

Příponou -en- se tvoří participium perfekta trpné od sloves: IA třídy se zakončením kořene na samohlásku; sloves IIA třídy (připojuje se přímo ke kořeni odtržením přípony -nǫ-); sloves III třídy s infinitivním kmenem zakončeným na -i- nebo -y-; sloves IVA třídy; atematického slovesa jasti.

Participium perfekta trpné se skloňuje jako přídavné jméno ve jmenném skloňování.

Vzor skloňování participia perfekta trpného tvořeného příponou -en- (pečenъ, -čena, -čeno):

mužský rod ženský rod střední rod
sg.
1. peč-en-ъ peč-en-a peč-en-o
5. peč-en-ъ peč-en-o peč-en-o
4. peč-en-ъ peč-en-ǫ peč-en-o
2. peč-en-a peč-en-y peč-en-a
6. peč-en-ě peč-en-ě peč-en-ě
3. peč-en-u peč-en-ě peč-en-u
7. peč-en-omь peč-en-ojǫ peč-en-omь
8. peč-en-omь peč-en-ojǫ peč-en-omь
du.
1. peč-en-a peč-en-ě peč-en-ě
5. peč-en-a peč-en-ě peč-en-ě
4. peč-en-a peč-en-ě peč-en-ě
2. peč-en-u peč-en-u peč-en-u
6. peč-en-u peč-en-u peč-en-u
3. peč-en-oma peč-en-ama peč-en-oma
7. peč-en-oma peč-en-ama peč-en-oma
8. peč-en-oma peč-en-ama peč-en-oma
pl.
1. peč-en-i peč-en-y peč-en-a
5. peč-en-i peč-en-y peč-en-a
4. peč-en-y peč-en-y peč-en-a
2. peč-en-ъ peč-en-ъ peč-en-ъ
6. peč-en-ěchъ peč-en-achъ peč-en-ěchъ
3. peč-en-omъ peč-en-amъ peč-en-omъ
7. peč-en-y peč-en-ami peč-en-y
8. peč-en-y peč-en-ami peč-en-y

ReferenceEditovat

  1. BOČEK, Vít. Praslovanština a jazykový kontakt. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 436 s. 
  2. LAMPRECHT, Arnošt. Praslovanština. 1. vyd. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1987. 196 s. Dostupné online. S. 13. 
  3. a b c VEČERKA, Radoslav. Praslovanština [online]. Nový encyklopedický slovník češtiny [cit. 2017-04-14]. Dostupné online. ISBN 978-80-7422-480-5. 
  4. KOSEK, Pavel. Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová. Praha: NLN, 2017 [cit. 2018-09-03]. Heslo Imperativ ve starší češtině. ISBN 978-80-7422-480-5. 
  5. ERHART, Adolf. Indoevropské jazyky [online]. Nový encyklopedický slovník češtiny [cit. 2017-07-29]. Dostupné online. ISBN 978-80-7422-480-5. 
  6. MAREŠOVÁ, Hana. Konsonantické kmeny [online]. Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, 2008-04-08 [cit. 2016-10-22]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat