Dvojné číslo

Dvojné číslo (duál) je mluvnická kategorie čísla vyjadřující dvojnost, párovost.

Z dnešních jazyků má dvojné číslo např. slovinština, litevština, arabština, maltština, islandština, sámské jazyky nebo lužická srbština, částečně čeština a srbština. Vyskytovalo se také ve starých indoevropských jazycích a biblické hebrejštině.

Čeština

Český jazyk používal dvojné číslo u podstatných jmen a sloves zhruba do 15. století, (např. v básni Podkoní a žák), dodnes tak obsahuje pozůstatky po jeho dřívějším širším používání. Jeho pozůstatky můžeme najít u několika podstatných jmen, číslovek a v nespisovné mluvě.

Duál u podstatných jmen

Používá se ve vyjádření některých párových částí těla: ruce, nohy, oči, uši a jejich zdrobněliny. Duálové tvary se vyskytují pouze tehdy, pokud mluvíme o částech těla: stojím nohama na zemi x stůl se třemi nohami.

Pokud hovoříme o částech těla, používá se duál jako běžné množné číslo, tedy i v případě, že hovoříme o více než dvou nohou, očích atd. U duálové koncovky pak dochází ke shodě i u přídavných jmen (špinavýma nohama), zájmen (svýma nohama), a u číslovek tři a čtyři (třema nohama, čtyřma nohama x pěti nohama). Pozůstatkem duálu jsou i nepravidelné skloňovací typy u jiných párových částí těla: ramenou, kolenou, prsou, tyto výrazy ale duálové koncovky jiným slovům nepřiřazují: třemi koleny. Duál najdeme také v názvu pražského Domu „U Dvou slunců“: Vlastně by stačilo i jen "U slunců", protože bývalo gramaticky jasné, že jde o číslovku dvě. Stejně tak je duálem ovlivněna i hra šachy. Mluvíme-li při hře o daných párových figurkách, můžeme díky tradici použít (gramaticky správně) i duálový tvar: koněma blokoval šach.^[1]

Duál u číslovek

Duálové skloňování mají číslovky dva, oba. Spisovný tvar je tedy např. s těmi dvěma otázkami. Duál se objevuje i ve vyjádření dvě stě místo dvě sta.

Duál v nespisovné mluvě

V obecné češtině a ve většině nářečí se přenáší tvar sedmého pádu duálu do téhož pádu plurálu, jako např. s těma hloupejma kamarádama, saň s třema hlavama. Podstatná jména všech rodů tak mají v instrumentálu plurálu jednotné zakončení -ma, které rovněž přebírají přídavná jména, zájmena a číslovky.

Další příklady

Řeší se zejména sedmý pád, navíc samozřejmě v množném čísle:

Kýval (oběma) nohama. Pes stál dvěma nohama ve vodě. – Obě slova mají shodu v zakončení na -ma, vycházející z dvojného čísla. Vliv tu má i životnost.
Setkal se se dvěma ženami. – Dvojným číslem jsou ovlivněny pouze případy pro číslovku dvě.
Podělil se se dvěma osobami, s oběma lidmi. – Jde i o jiný rod než ryze ženský.
Ale už vůbec ne: Musel se podělit ještě se třemi osobami. – Obě slova již zůstávají neovlivněna dvojným číslem: Mají zakončení -mi

Polština

Polština používala dvojné číslo ve svých nejstarších formách. V dnešní polštině některé párové objekty, jako „dvě oči“, „dvě ruce“, používají v některých pádech duál. Pozůstatky duálu zůstaly také v některých číslovkách.

Příklady

oči: nominativ oczy (duál), genitiv oczu (duál), instrumentál oczami (plurál) i oczyma (duál)
uši: nominativ uszy (duál), genitiv uszu (duál), instrumentál uszami (plurál) i uszyma (duál)
dziesięć – dzieścia – dzieści (deset)
- 10 = dziesięć
- 20 = dwadzieścia
- 30 = trzydzieści
- 40 = czterdzieści
sto – ście – sta (sto)
- 100 = sto
- 200 = dwieście
- 300 = trzysta
- 400 = czterysta

Chorvatština a srbština

V chorvatštině a srbštině zůstal duál v podstatných jménech, která se vyskytují společně s čísly: dvě, tři a čtyři a se slovem oba/obě. Tento tvar je spojen s genitivem jednotného čísla a genitiv množného čísla je používán s čísly 5 a výš včetně.

jednotné číslo	1 vuk
množné číslo (bez číslovky)	vukovi
duál (jednotný genitiv)	2, 3, 4 vuka
množné číslo s číslovkou (množný genitiv)	5 vukova

Slovinština

Slovinština používá dvojné číslo v plném rozsahu. Při skloňování v některých případech se duál spojuje s množným číslem.

Příklad

Skloňování podstatných jmen fant (chlapec), punca (děvče) a mesto (město):

pád	singulár			duál			plurál
nominativ	fant	punca	mesto	fanta	punci	mesti	fantje	punce	mesta
genitiv	fanta	punce	mesta	fantov	punc	mest	fantov	punc	mest
dativ	fantu	punci	mestu	fantoma	puncama	mestoma	fantom	puncam	mestom
akuzativ	fanta	punco	mesto	fanta	punci	mesti	fante	punce	mesta
lokativ	(pri) fantu	punci	mestu	(pri) fantih	puncah	mestih	(pri) fantih	puncah	mestih
instrumentál	(s) fantom	punco	(z) mestom	(s)fantoma	puncama	(z) mestoma	(s) fanti	puncami	(z) mesti

Ruština

V ruštině zůstalo dvojné číslo u podstatných jmen mužského rodu, která se objevují s čísly 2, 3, 4 a se slovem oba/obě. Přídavná jména v duálu mají své genitivy množných čísel pro mužský rod a formu nominativu pro ostatní.

Příklad

jednotné číslo	1 новый завод	1 новая школа	1 новое платье
plurál bez číslovky	новые заводы	новые школы	новые платья
duál (genitiv j. č.)	2, 3, 4 новых завода	2, 3, 4 новые школы	2, 3, 4 новых платья
plurál s číslovkou (genitiv mn. č.)	5 новых заводов	5 новых школ	5 новых платьев

Skloňování číslovky dvě

Ve slovanských jazycích, (s výjimkou bulharštiny a makedonštiny), zůstaly ve skloňování číslovky dvě zachovány (některé) duálové tvary, jak ukazuje tabulka

jazyk	nominativ akuzativ vokativ	genitiv lokativ	dativ	instrumentál
staroslověnština	дъва (dǔva) (muž.) дъвѣ (dǔvě) (žen./stř.)	дъвою (dǔvoju)	дъвѣма (dǔvěma)	дъвѣма (dǔvěma)
běloruština	два (muž./stř.) дзве (žen.)	двух (muž./stř.) дзвюх (žen.)	двум (muž./stř.) дзвюм (žen.)	двума (muž./stř.) дзвюма (žen.)
čeština	dva (muž.) dvě (žen./stř.)	dvou	dvěma	dvěma
chorvatština	dva (muž./stř.) dvije (žen.)	dvoje/dvojice (muž./stř.) dviju (žen.)	dvama (muž./stř.) dvima/dvijema (žen.)	dvama (muž./stř.) dvima/dvijema (žen.)
lužická srbština	dwaj (muž.) dwě (žen./stř.)	dweju	dwěmaj	dwěmaj
polština	dwaj^{[pozn. 1]}/dwóch (muž. osoby) dwa (muž. ost./stř.) dwie (žen.)	dwu / dwóch	dwu / dwóm	dwoma (muž./stř.) dwiema (žen.)
ruština	два (muž./stř.) две (žen.)	двух	двум	двумя
srbština	два/dva (muž./stř.) две/dve (žen.)	двају//dvaju (muž./stř.) двеју/dveju (žen.)	двома/dvoma (muž./stř.) двема/dvema (žen.)	двома/dvoma (muž./stř.) двема/dvema (žen.)
slovenština	dvaja (muž. živ.), dva (muž. neživ.)/ dvoch (muž. živ.), dva (muž. neživ.) dve(žen./stř.)	dvoch	dvom	dvoma / dvomi
slovinština	dva (muž.) dve (žen./stř.)	dveh	dvema	dvema
ukrajinština	два (muž./stř.) дві (žen.)	двох	двом	двома

↑ jenom v nominativu

Další příklady

Makedonština

jednotné číslo	duál	plurál
konj (kůň – střední rod)	konja	konji
čekor (krok – muž. rod)	čekora	čekori
čas (hodina – žen. rod)	časa	časovi

Litevština

jednotné číslo	duál	plurál
vyras (muž)	vyru	vyrai
mergina (děvče)	mergini	merginos
einu (jdu)	einava	einame

Reference

↑ HORÁK, Karel. Do šachu s TeXem!. Zpravodaj Československého sdružení uživatelů TeXu. 1991, čís. 3, s. 25–26. Dostupné online [cit. 2024-11-17]. ISSN 1211-6661. DOI 10.5300/1991-3/25.

Literatura

DOSTÁL, Antonín. Vývoj duálu v slovanských jazycích, zvláště v polštině. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. S. 94.

Externí odkazy

Slovníkové heslo dvojné číslo ve Wikislovníku

[2] v nominativu

[1] HORÁK, Karel. Do šachu s TeXem!. Zpravodaj Československého sdružení uživatelů TeXu. 1991, čís. 3, s. 25–26. Dostupné online [cit. 2024-11-17]. ISSN 1211-6661. DOI 10.5300/1991-3/25.

[1]

[pozn. 1]