Adolf Erhart

český lingvista a pedagog

Adolf Erhart (31. května 1926 Náměšť nad Oslavou11. listopadu 2003 Brno) byl český lingvista, indoevropeista, vysokoškolský pedagog.

prof. PhDr. Adolf Erhart, DrSc.
prof. PhDr. Adolf Erhart, DrSc.
Adolf Erhart.jpg
Narození31. května 1926
Náměšť nad Oslavou
Úmrtí11. srpna 2003 (ve věku 77 let)
Brno
Alma materFilozofická fakulta Masarykovy univerzity
Povolánílingvista, indoevropeista, vysokoškolský profesor
OceněníCena města Brna (2002)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Po ukončení reálného gymnázia vystudoval v letech 1945–1949 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (FF MU) v Brně germanistiku, klasickou filologii a indoevropeistiku. Po absolvování zůstal na fakultě nejprve jako asistent, poté odborný asistent. Pracoval také na brněnském etymologickém pracovišti Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky (ÚJČ AV ČR). V roce 1959 obhájil na FF MU disertaci o indoevropské konjugaci a získal titul PhDr., v roce 1960 hodnost CSc., v roce 1964 se habilitoval prací o nových pohledech na indoevropský konsonantismus, v roce 1973 získal titul DrSc. V letech 1962–1963 byl lektorem češtiny na univerzitě v Greifswaldu. Na katedře českého jazyka založil v roce 1995 spolu s Marií Krčmovou Ústav jazykovědy. Profesorem byl jmenován v roce 1988, od roku 1993 působil na fakultě jako emeritní profesor.

Jeho dcerou byla Olga Erhartová (21. srpna 1950 Brno – 10. ledna 2019 Brno) – romanistka, knihovnice a publicistka.

DíloEditovat

Jako badatel se věnoval obecné a srovnávací jazykovědě, napsal několik základů jazykovědy,[1] Úvod do etymologie[2] (společně s Radoslavem Večerkou) a Úvod do fonologie[3] (společně s Josefem Miloslavem Kořínkem), různé studie, učební texty a příručky. Svou pozornost směřoval především k jazykům indoevropským,[4] hlavně ke konsonantismu a genezi jmenné a slovesné flexi. Zabýval se otázkami vývoje jednotlivých indoevropských jazykových větví, zejména jazyků baltských a slovanských, zvláštní pozornost věnoval jazykům indoíránským.[5] Je autorem gramatiky sanskrtu,[6] stručné mluvnice litevštiny[7] a srovnávací mluvnice baltských jazyků. V roce 1995 se stal hlavním redaktorem Etymologického slovníku jazyka staroslověnského,[8] realizovaného v Etymologickém oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. Je autorem několika hesel v Novém encyklopedickém slovníku češtiny.[9]

Bibliografie – výběrEditovat

  • Litevština, 1958
  • Základy obecné jazykovědy, 1965
  • Sanskrt I.: Popisná mluvnice, 1967
  • Studien zur indoeuropäischen Morphologie, 1970
  • Sanskrt II.: Historickosrovnávací mluvnice, 1972
  • Úvod do obecné a srovnávací jazykovědy, 1973
  • Struktura indoíránských jazyků, 1981
  • Indoevropské jazyky: Srovnávací fonologie a morfologie, 1983
  • Baltské jazyky, 1984
  • Das indoeuropäische Verbalsystem, 1998
  • Etymologický slovník jazyka staroslověnského, 1989–1999 (spoluautor)
  • Die indogermanische Nominalflexion und ihre Genese, 1993
  • Ausgewählte Abhandlungen zur indogermanischen vergleichenden Sprachwissenschaft, 2006 (editor Bohumil Vykypěl)

OceněníEditovat

  • 2002 – Cena města Brna za společenské vědy[10]
  • 1996 – Čestná oborová medaile Josefa Dobrovského za zásluhy ve filologických a filozofických vědách[11]

ReferenceEditovat

  1. Základy jazykovědy - Katalog Národní pedagogické knihovny JAK. katalog.npmk.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  2. Úvod do etymologie - Katalog Národní pedagogické knihovny JAK. katalog.npmk.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  3. Úvod do fonologie - Ústav pro jazyk český. www.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  4. Souborný katalog AV ČR - Indoevropské jazyky : srovnávací fonologie a morfologie / Adolf Erhart. www.lib.cas.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-03. 
  5. Struktura indoíránských jazyků. digilib.phil.muni.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  6. Souborný katalog AV ČR - Sanskrt. 1, Popisná mluvnice / Adolf Erhart.. www.lib.cas.cz [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-02. 
  7. Litevština - Katalog Národní pedagogické knihovny JAK. katalog.npmk.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  8. Etymologický slovník jazyka staroslověnského - Ústav pro jazyk český. www.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  9. Nový encyklopedický slovník češtiny. www.czechency.org [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  10. Brno - Ceny města Brna. www.brno.cz [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  11. Čestná oborová medaile Josefa Dobrovského za zásluhy ve filologických a filosofických vědách - Akademie věd České republiky. www.avcr.cz [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX, století A - J. 1. vyd. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-245-7. 
  • VYKYPĚL, Bohumil. Život a dílo Adolfa Erharta. 1. vyd. Praha: Lidové novny, 2008. ISBN 978-80-7106-962-1. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat