Albánština

indoevropský jazyk používaný v Albánii a Kosovu

Albánština (albánsky gjuha shqipe nebo shqip) je indoevropský jazyk, kterým mluví přes 6 milionů lidí v AlbániiKosovu. Významné albánské menšiny se však nacházejí také v sousedních zemích jako např. v Severní Makedonii, Černé HořeŘecku, ale i v Itálii (na Sicílii) či v USA.

Albánština (Shqip)
Mapa rozšíření jazyka
Mapa rozšíření jazyka
RozšířeníAlbánie, Černá Hora, Kosovo, Srbsko Itálie, Řecko, Severní Makedonie, Turecko, Bulharsko
Počet mluvčích11 000 000
Klasifikace
PísmoLatinka
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazykAlbánie, Kosovo, části Severní Makedonie
Kódy
ISO 639-1sq
ISO 639-2alb (B)
sqi (T)
ISO 639-3sqi
Ethnologuerůzné
Wikipedie
sq.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Postupem času se vyvinul severní a jižní dialekt, dodnes nemá žádný z nich status oficiálního standardu albánštiny. Jižní dialekt se nazývá toskičtina (příslušník Tosk) a hovoří se jím v jižní Albánii zhruba na jih od řeky Shkumbi. Severní dialekt albánštiny je gegština (příslušník Geg) a mluví se jí převážně v horských oblastech severní Albánie a v Kosovu.

Jazyk byl ovlivněn latinou, řečtinou, ale také slovanskými jazyky. V rámci indoevropských jazyků tvoří samostatnou větev. Jeho historický původ je značně nejasný, uvažuje se o příslušnosti k ilyrským jazykům.

PravopisEditovat

Albánština používá latinku, ale pravopis je svérázný a kombinuje různé přístupy. Některé jevy jsou převzaty ze slovanského okolí (např. c a j se vyslovuje stejně jako v češtině), některé jsou shodné s angličtinou (sh [š], th [θ]), některé s turečtinou (ç [č]), některé jsou zcela specifické (x [dz], q [ť], ll [tvrdé ł]). Palatalizované souhlásky jsou (kromě ç) zapisovány spřežkami s využitím h (sh, xh, zh) nebo j (gj, nj).

Některá albánská osobní jména jsou v češtině tradičně přepisována (Enver Hoxha na Enver Hodža), někdy přepis i výslovnost kolísá (UÇK / UCK / UČK).

Hlásky odlišné od češtiny nebo odlišně zapisované
Albánský zápis ç dh ë gj ll nj q r rr sh th x xh y zh
Český obvyklý přepis č dh a ď ll ň ť r rr š th dz y ž
Výslovnost IPA ð ə ɟ ɫ ɲ c / tɕ ɾ r ʃ θ dz y ʒ
Poznámka k výslovnosti jako české č jako anglické znělé th šva (neutrální samohláska) jako české ď, příp. velmi měkké jako ruské л („tvrdé L“) jako české ň jako ť, případně ć („měkké Č“) alveolární verberanta („měkké R“) jako české r, případně delší jako české š jako anglické neznělé th jako slovenské dz jako české jako německé ü (zaokrouhlené) jako české ž

Znak ç se někdy zapisuje i jako ch nebo výjimečně q.

Pro albánštinu je charakteristický velmi častý výskyt grafému ë, tzv. šva, zejména v koncovkách slov.

PísmoEditovat

Dnes se albánština píše upravenou latinkou, jak je vidět ve výše uvedené tabulce. Před rokem 1908 byly nicméně užívány hned čtyři hlavní písemné soustavy:

V roce 1908, kdy se konal kongres v Monastiru (Bitola), byla jako celoalbánské písmo navržena upravená (resp. doplněná) latinka, kterou postupně přijalo celé albánské společenství.

PříkladyEditovat

ČíslovkyEditovat

Albánsky Česky
një jeden
dy dva
tre tři
katër čtyři
pesë pět
gjashtë šest
shtatë sedm
tetë osm
nentë devět
dhjetë deset

Užitečné frázeEditovat

Albánsky Česky
Çkemi! / Tungjatjeta! Ahoj!
Mirëmëngjes! Dobré ráno!
Mirëdita! Dobrý den!
Mirëmbrëma! Dobré odpoledne!
Natën e mirë! Dobrou noc!
Mirupafshim! Na shledanou!
Po / Jo Ano / Ne
Ndoshta Možná
Në rregull! OK!
Faleminderit! Děkuji!
Je i mirëpritur! Prosím!
Më falni Promiňte
Më vjen keq To mě mrzí

SlovníkEditovat

Albánsky Česky
e kuqe červená
e gjelbër zelená
e verdhë žlutá
portokalli oranžová
blu tmavě modrá
e kaltër světle modrá
kafe hnědá
e purpurtë fialová
e bardhë bílá
rozë růžová
e zezë černá
e hirtë šedá
telefon telefon
çelësa klíče
krevat postel
shtëpi dům
banjo koupelna
dush sprcha
Ku janë valixhet? Kde jsou kufry?
pasaportë cestovní pas
kartë krediti kreditní karta
sapun mýdlo
brisk břitva
pastë dhëmbësh zubní pasta
furçë dhëmbësh zubní kartáček
krëhër hřeben
furçë flokësh kartáč na vlasy
peshqir ručník
thikë nůž
pirun vidlička
lugë lžíce
pjatë talíř
shkopinj jídelní hůlky
tigan pánev
pije me gaz kola
çaj čaj
ujë voda
birrë pivo
verë víno
qumësht mléko
kafe káva
vezë vejce
bukë e thekur toust
sheqer cukr
gjalpë máslo
djathë sýr
bukë chléb
oriz rýže
peshk ryba
hudhër česnek
patate të skuqura chips
pica pizza
hamburger hamburger
mango mango
banane banán
mollë jablko
dardhë hruška
luleshtrydhe jahoda
portokall-shegë granátové jablko
limon citron
portokall pomeranč
mjedër maliny
rrush hrozny
kumbull švestka
domate rajčata
misër i ëmbël sladká kukuřice
karrotë mrkev
qepë cibule
kastravec / trangull okurka
patate brambory
kërpudhë houby
kokë hlava
faqe tvář
qafë krk
flokë vlasy
vesh ucho
sy oko
hundë nos
gojë ústa
gjuri koleno
bërryl loket
kyç këmbe kotník
këmbe noha
këmbe chodidlo
gisht i madh palec
gisht prst
kyç dore zápěstí
krah paže
dorë ruka

Vzorový textEditovat

Otčenáš (modlitba Páně):

Ati ynë që je në qiell, u shënjtëroftë emri yt.
arthtë mbretëria jote; u bëftë dëshira jote,
si në qiell, edhe mbi dhe.
bukën tonë të përditëshme jepna neve sot;
edhe falna fajet tona,
sikundër edhe ne ua falim fajtorëvet tanë;
edhe mos na shtjerë në ngasje, po shpëtona nga i ligu;
sepse jotja është mbretëria e fuqia e lavdia në jetët të jetëvet.
Amin.

Dialekty albánštinyEditovat

Řeka Shkumbini, která protéká střední Albánií od východu k západu, od sebe odděluje dvě skupiny albánských mluvčích: na severu žijící Gegy a na jihu žijící Tosky.

Gegové tvoří dvě třetiny všech albánských mluvčích a jsou mezi nimi jak katolíci, tak muslimové. Jižní Toskové jsou buď muslimové nebo pravoslavní. Každý z těchto hlavních dialektů se dále dělí na nářečí.

Nářečí gegštiny:

  • severní
  • centrální
  • jižní

V rámci severního nářečí gegštiny se rozlišuje jeho severozápadní a severovýchodní varianta

Nářečí toskičtiny:

  • severní
  • jižní

Jižní varieta se často dělí dále na podskupiny pojmenované Çamëria a Labëria.

Až do 1. světové války existovala tedy dvojí literární tradice, stavějící na obou těchto dialektech. Dlouhodobá politická a společenská nestabilita (tj. hlavně zábor Albánie osmanskou říší) zabránily tomu, aby se jeden z dialektů prosadil jako hlavní. Již v roce 1917 došlo k pokusu uzákonit celostátní úřední jazyk, založený na jihogegském (konkrétně elbasanském) nářečí, ovšem tato snaha selhala. Po skončení 2. světové války se tedy do těchto snah vložil (komunistický) stát. Protože hlavní úlohu v komunistické straně a tím i ve státním aparátu v té době hráli politici z jižní Albánie, došlo nakonec v roce 1972 ke sjednocení úřední albánštiny na severotoskském základu s gegskými prvky. Gegština tak byla na ústupu jak v politickém, tak v literárním životě. Po zhroucení komunistického režimu došlo k oživení literární tvorby v gegštině.

Tradice české albanistikyEditovat

Základy české albanistiky položil známý český filolog, Jan Urban Jarník.

LiteraturaEditovat

  • Hoxha, M., Gojani-Jakupi, L. Česko-albánský slovník a konverzace. LEDA. 1. vyd. 2004.192 S. ISBN 80-7335-035-1.
  • Tomková, H., Monari, V. Albánsko-český a česko-albánský slovník. LEDA. 1. vyd. 2007. 592 S. ISBN 978-80-7335-110-6.
  • Gramelová, Lucie. Mluvnice albánštiny. Tribun EU. 1. vyd. 2008. 78 S. ISBN 978-80-7399-585-0.
  • Kolektiv autorů. Česko-albánská konverzace. Lingea. 1. vyd. 2010. 320 S. ISBN 978-80-87062-97-5.
  • Surovčák, Martin. Základy albanistiky. Brno, FF MU. 1. vyd. 2013. 183 S.
  • V zemi Škipetarů. In: Plav, 6/2010. Měsíčník pro světovou literaturu. 48 S.

Externí odkazyEditovat


  Tento článek obsahuje výslovnost zapsanou znaky mezinárodní fonetické abecedy IPA.
Zobrazení některých znaků nemusí být v některých prohlížečích korektní.