Kosovo

částečně uznaný stát v jihovýchodní Evropě
Tento článek je o částečně uznaném státě. Další významy jsou uvedeny na stránce Kosovo (rozcestník).

Kosovo,[7] plným názvem Kosovská republika (albánsky Republika e Kosovës, srbsky Република Косово/Republika Kosovo), je částečně uznaný stát[8][9]jihovýchodní Evropě, který v únoru 2008 vyhlásil nezávislost na Srbsku jako Kosovská republika. Srbsko považuje tuto republiku za své území a stále na ni vznáší nárok jako na svou vlastní Autonomní provincii Kosovo a Metochie.[10][11] K září 2020 uznávalo samostatnost Kosovské republiky 98 členů OSN z celkových 193.

Kosovská republika
Republika e Kosovës (albánsky)
Република Косово/Republika Kosovo (srbsky)
vlajka Kosova
vlajka
znak Kosova
znak
Hymna
Europa
Geografie

Poloha Kosova
Poloha Kosova

Hlavní městoPriština (Prishtinë, Приштина)
Rozloha10 905,25 [1] km²
Nejvyšší bodDjeravica (Đaravica, Gjeravice, Ђеравица) (2656 m n. m.)
Časové pásmoSEČ
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 907 592 (2018) [2]
Hustota zalidnění170 ob. / km²
Jazykalbánština a srbština (oficiálně rovnoprávné),[3] regionálně bosenština, turečtina, romština.
Národnostní složeníAlbánci (88 %), Srbové (7 %), Goranci, Makedonci, Romové
Náboženstvísunnitský islám, pravoslaví, katolictví
Státní útvar
Státní zřízeníparlamentní republika
Mezinárodní statusčástečně uznaný nečlenský stát OSN de jure součást Srbska
Vznik17. února 2008 (vyhlášení nezávislosti na Srbsku uznána pouze částí členů OSN)
PrezidentVjosa Osmaniová[4]
PremiérAlbin Kurti
Měnaeuro (EUR)
HDP/obyv. (PPP)9 570 USD
Giniho koeficient30 [5] (2005/2006)
Mezinárodní identifikace
MPZRKS
Telefonní předvolba+383[6]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Kosovo je vnitrozemský stát v centru Balkánského poloostrova. Hlavní město a současně největší město je Priština. Má rozlohu 10 905 km² žije zde asi 1,9 miliónu obyvatel (k roku 2018)[2]. Albánci tvoří 88 % obyvatel, Srbové 7 %. Země hraničí na jihu se Severní Makedonií a Albánií, s Černou Horou na západě a s tzv. nesporným územím Srbska na severu a východě. Ve starověku se v regionu nacházelo Dardanské království a později římská provincie Dardánie. Území bylo součástí Srbska ve středověku a mnozí považují Bitvu na Kosově poli v roce 1389 jako jeden z určujících momentů v srbské středověké historii. Poté, co bylo od 15. do počátku 20. století součástí Osmanské říše, se na konci 19. století Kosovo a jeho Prizrenská liga stalo centrem albánského hnutí za nezávislost. V důsledku porážky v první balkánské válce (1912–13), Osmanská říše postoupila Kosovský vilájet Balkánskému svazu; větší část území získalo Srbské království, zatímco Černohorské království si připojilo západní část krátce před tím, než se obě země po první světové válce staly součástí Království Jugoslávie. Po období jugoslávského unitářství v Království Jugoslávie pak poválečná jugoslávská ústava ustanovila Autonomní provincii Kosovo a Metochii v rámci vytvořené republiky Srbsko.

Dlouhodobé závažné etnické napětí mezi albánskou a srbskou populací zanechalo Kosovo etnicky rozdělené, což vedlo k mezi-etnickému násilí, včetně kosovské války v letech 1998–99.[12] Válka skončila vojenskou intervencí NATO, která donutila Svazovou republiku Jugoslávie ke stažení svých jednotek z Kosova, které se následně podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 stalo protektorátem OSN. Dne 17. února 2008 kosovský parlament vyhlásil nezávislost na Srbsku, od té doby získala diplomatické uznání jako suverénní stát od 113 členských států OSN, z nichž 15 bylo od té doby staženo. Srbsko odmítá uznat Kosovo jako nezávislý stát,[13] ale tzv. Dohodou v Bruselu uznalo v roce 2013 legitimitu kosovských orgánů a zvláštní status Kosova v rámci Srbska. Tato dohoda stanovuje, že veřejné instituce v Kosovu jsou výhradně provozovány zvolenou kosovskou vládou, a ne vládou srbskou.

Kosovo není členem OSN, ale je členem Mezinárodního měnového fondu (MMF), Světové banky, Mezinárodní silniční a dopravní unie (IRU), Rady pro regionální spolupráci, Rady Evropské rozvojové banky, Benátské komise a Evropské banky pro obnovu a rozvoj.[14] Kosovo získalo plné členství v mnoha významných sportovních federacích, včetně Mezinárodního olympijského výboru[15]. V rámci Evropské unie ho uznalo 22 členů z 27.[16] Kosovo je potenciálním kandidátem na budoucí rozšíření Evropské unie.[17] Vláda České republiky v květnu 2008 souhlasila s navázáním diplomatických styků s Republikou Kosovo a tímto aktem uznala nový stát.[18]

NázevEditovat

 
Dardanie ve 4. století jako součást Římské říše.
 
Metochie (3 340 km²) v rámci Kosova
Podrobnější informace naleznete v článku Název Kosova.

Celá oblast, která dnes odpovídá tomuto území, se v češtině běžně označuje jednoduše jako Kosovo a v albánštině jako Kosova (určitý tvar) nebo Kosovë („neurčitý“ tvar, [kosov]). V Srbsku se formálně rozlišují východní a západní oblasti; pro východní část s centrem na historickém Kosově poli se používá termín Kosovo (Косово), zatímco západní část se nazývá Metohija (Метохија) (albánsky Dukagjini).[19]

Kosovo (srbsky Косово) je srbský střední rod přivlastňovacího přídavného jména, odvozeného od slovanského slova kos (česky „kos“). Je to elipsa neboli výpustek pro název území Kosovo Polje, na kterém proběhla v roce 1389 pro Srbsko tragická Bitva na Kosově poli.[20][21] Název planiny se vžil pro provincii Kosovo, která vznikla v roce 1864.

Albánci označují Kosovo také jako Dardanii, což je název starověkého království a pozdější římské provincie, která se rozkládala na území dnešního Kosova. Název je odvozen od starověkého kmene Dardanů, pravděpodobně souvisí s protoalbánským slovem dardā, které znamená „hruška“.[22] Bývalý prezident Kosova Ibrahim Rugova byl nadšeným zastáncem "dardanské" identity a kosovská prezidentská vlajka a pečeť se k této národní identitě vztahují. Mezi albánským obyvatelstvem však zůstává více používán název "Kosova".

Současné hranice Kosova byly vytyčeny ještě jako součást Jugoslávie v roce 1945, kdy byla vytvořena Autonomní oblast Kosovo a Metohije (1945-1963) jako správní jednotka nové Socialistické republiky Srbsko. V roce 1963 byla povýšena z úrovně autonomní oblasti na úroveň autonomní provincie jako Autonomní provincie Kosovo a Metohije (1963-1968). V roce 1968 byl dvojí název "Kosovo a Metohija" redukován na prosté "Kosovo" v názvu Socialistická autonomní provincie Kosovo. V roce 1990 byla provincie přejmenována na Autonomní provincie Kosovo a Metohije.[23]

Oficiální konvenční dlouhý název státu je Republika Kosovo, jak je definován v kosovské ústavě, a používá se pro mezinárodní reprezentaci Kosova.[24] Kromě toho se Kosovo v důsledku ujednání dohodnutého mezi Prištinou a Bělehradem při rozhovorech zprostředkovaných Evropskou unií účastní některých mezinárodních fór a organizací pod názvem „Kosovo*“ s poznámkou pod čarou: „Tímto označením nejsou dotčeny postoje ke statusu a je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244 a stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova“. Toto ujednání, kterému se přezdívá „dohoda s hvězdičkou“, bylo dohodnuto v jedenáctibodovém ujednání, které bylo schváleno 24. února 2012.[25]

DějinyEditovat

Související informace naleznete také v článku Dějiny Kosova.

Území Kosova bylo ve starověku na rozhraní tří indoevropských skupin: Illyrů, Thráků a Řeků. Území se dostalo pod vliv Makedonského království a od 1. století n. l. bylo začleněno do římské říše jako součást provincií Macedonia a Moesia. Část obyvatelstva se romanizovala (pozdější Rumuni). Po rozpadu římské říše toto území náleží k východořímské provincii Dacia.

StředověkEditovat

Související informace naleznete také v článku Středověké dějiny Srbska.
 
Srbsko předtím, než bylo roku 1459 dobyto osmanskými Turky

6.7. století do této oblasti přišli Slované, kteří se stali dominujícím etnikem. Slované postupně vytlačili původní obyvatelstvo směrem k pobřeží či na jih a toto území se stalo základnou pro jejich nájezdy na Byzantskou říši a budování jejich vlastního státu.

Od 11. století zde bylo stavěno několik pravoslavných klášterů. Kosovo a sousední Metochii Srbové proto považují za kolébku a zároveň i hrob své středověké státnosti (království Rašky a pozdějšího sjednoceného Srbska) i duchovní centrum země – město Peć bylo v letech 13461463 a znovu 15571766 sídlem srbského patriarchy. Z kosovského města Prizren ovládal car Dušan IV. Silný (vrstevník českého krále Karla IV.) velkou část Balkánu a aspiroval na postavení byzantského císaře. Následný úpadek srbské a především byzantské říše dal šanci novému nepříteli, Osmanské říši. Postup osmanských Turků směrem do nitra Balkánu vedl nakonec k rozhodnému střetu. Dne 28. června 1389 se odehrála bitva na Kosově poli, v níž bylo srbské vojsko vedené knížetem Lazarem poraženo tureckým vojskem. Krvavá bitva skončila z vojenského hlediska nepříliš výrazným vítězstvím Turků, ovšem z politického hlediska znamenala pro Srbsko katastrofu a hluboce ovlivnila následné dějiny Evropy. Turci měli otevřenou cestu k výbojům na sever (o sedm let později padla Druhá bulharská říše a poté i další jihoslovanské státy).

Během vlády Osmanské říše nad balkánskými národy, bezmála trvající pět staletí, Albánci, podobně jako nemalá část Slovanů v Bosně – dnešní Bosňáci – přijala tehdejší státní víru, islám. Muslimové byli po všech stránkách zvýhodňováni, méně často např. čelili perzekucím a platili rovněž nižší daně, ale zato museli sloužit ve vojsku. Ke změně etnicko-náboženské situace Balkánu také přispěla „daň krve“ (povinné odvody křesťanských chlapců do janičárských jednotek) a vyvraždění velké části původní slovanské (křesťanské) šlechty Turky.[zdroj?]

Součást Království JugoslávieEditovat

 
Rodina z Kosova Polje, první polovina 30. let 20. století

Území dnešního Kosova bylo až do 1. balkánské války (19121913) jednou z posledních oblastí na Balkáně, kterou ovládala Osmanské říše. Albánské národní hnutí vytvořilo a začalo naplňovat svůj program o několik desetiletí později než Srbové, Řekové a Černohorci. Z toho důvodu byl počátek jejich národního odporu vůči Osmanům značně opožděn. Srbsko se již za Rusko-turecké války v letech 18771878 pokusilo znovu získat území Kosova – Rusové tehdy zatlačili osmanské síly až k Cařihradu – srbská armáda při svém vpádu plenila a vyvražďovala místní muslimské (převážně albánské) obyvatelstvo[26], ale nakonec Berlínský kongres roku 1878 srbský záměr nadlouho zhatil.

Brzy po 1. balkánské válce, v roce 1914, vypukla první světová válka, v průběhu které se dočasně poražené srbské vojsko a část obyvatelstva stahovalo přes Kosovo, Metochii a Albánii do Řecka. Po konci první světové války v roce 1918 se Kosovo a Metochie staly součástí nově vzniklého království Království Jugoslávie. Střety jugoslávských ozbrojených složek a albánských ozbrojenců trvaly až do roku 1920, avšak ani poté nebyl v Kosovu klid.

Italský protektorát Albánské království (1941–1945)Editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Albánské království (1939-1943).

V roce 1939 ovládla Albánii Itálie a začala tam vládnout formou personální unie, o dva roky později, v roce 1941, kapitulovala Jugoslávie a větší část území Kosova zabrala Itálie, která ho připojila k satelitnímu státu Albánské království. V Kosovu začala etnická čistka, v jejímž průběhu bylo Albánci zavražděno asi 10.000 Srbů, své domovy muselo opustit 70.000 srbských rodin.[zdroj?] Tento stav však netrval dlouho a skončil v roce 1944.

Socialistická autonomní oblast Kosovo (1945–1987)Editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Socialistická autonomní oblast Kosovo.
 
Republiky a autonomní území Jugoslávie

Autonomní Kosovská oblast byla na území Kosova vyhlášena poprvé v roce 1945. Už od počátku byla autonomie značně omezená a ze strany Srbů docházelo k častým perzekucím.[zdroj?] Na straně druhé však Titův komunistický režim bral půdu srbským sedlákům, které označil za kulaky, a tu pak přiděloval albánské chudině.[zdroj?] Po válce přišlo do Kosova též mnoho ekonomických přistěhovalců z Albánie, kteří též dostávali půdu zabavenou srbským sedlákům. Albánci byli komunisty považovaní za značně politicky nespolehlivé, takže na rozdíl od Černohorců nebyli v Jugoslávii považování za státotvorný národ (ač byli početnější).

V roce 1966 byla Kosovu udělena zvýšená míra autonomie, která však nepřinesla spokojenost ani jedné straně. Srbové v tom viděli oslabování jejich vlivu v rámci Jugoslávie a útlak od většinových Albánců, a Albánci se i nadále snažili o dosažení republikového postavení v rámci Jugoslávie. Z toho důvodu se konaly i mohutné demonstrace, především v roce 1968 a znovu po Titově smrti v roce 1981. Všechny projevy odporu ze strany většinových Albánců i menšinových Srbů však byly bezpečnostním aparátem Jugoslávie potlačeny. Počet Albánců se v letech 1948–1991 v Kosovu ztrojnásobil a mnozí Srbové a Černohorci se začali cítit izolovaně poté, co mnoho vesnic bylo tvořeno Albánci a Slované zůstávali jen v počtu několika málo rodin.[zdroj?] Výrazná byla i migrace Srbů do Srbska za prací, což ještě více nahrávalo Albáncům při rozšiřování ryze albánských území. Růst albánské populace spolu s krizí konce 70. let mělo za následek, že albánské rodiny s velkým počtem dětí se ocitly v chudobě, byl nedostatek bydlení.

Zrušení autonomie a vyostření vztahů (1987–1998)Editovat

Autonomii Kosova ukončila nová srbská ústava z 28. září 1990.[27], a Kosovo se dostalo pod přímou srbskou správu.

Dne 27. února 1989 byl v Kosovu vyhlášen výjimečný stav. Ze strany jugoslávské policie nastaly represe, při nichž bylo zabito 83 Albánců a stovky dalších byly zraněny. O měsíc později Srbsko zrušilo většinovou albánskou samosprávu. Kosovští Albánci na tento krok reagovali bojkotem jugoslávských úřadů. Za účelem obnovení a rozšíření autonomie zakládá Ibrahim Rugova Demokratickou ligu Kosova. Dne 2. července roku 1990 parlament Kosova v Prištině vyhlásil nezávislost na Jugoslávii, během několika dnů byl však vedením země rozpuštěn a nahrazen novou regionální vládou.

Demokratická liga Kosova stínové albánské instituce a mírovým způsobem usilovala o nezávislost. V 90. letech vznikly neformální struktury Kosovských Albánců, jako školy (poté, co bylo zakázáno vyučovat v albánštině), včetně neoficiální univerzity, poté, co byla prištinská albánská univerzita rozpuštěna.[28] Poslanci rozpuštěného albánského parlamentu pracovali v ilegalitě, což vyústilo tím, že 22. září 1991 na tajném hlasování v Kačaniku u Prištiny vyhlásili Kosovo za nezávislý stát. Následovalo referendum, kde 99,7% hlasujících potvrdilo, že od 9. října 1991 je Kosovo z vůle lidu nezávislé.[29]

Během let 19931995 se obě strany uchýlily k vyčkávací taktice. Albáncům bylo jasné, že připravené srbské zbraně by Kosovo srovnaly se zemí a Srbové se snažili během válek v Bosně a Chorvatsku působit mírotvorně.

Válka v Kosovu a zásah NATO (1998–1999)Editovat

Podrobnější informace naleznete v článcích Válka v Kosovu a Operace Spojenecká síla.

Významným mezníkem v kosovské historii se stalo podepsání Daytonské dohody 14. prosince 1995, která potvrzovala rozpad Jugoslávie, ale nepočítala s Albánci v Kosovu, protože Kosovo nemělo status svazové republiky. To oslabilo politiku LDK, ale zároveň vedlo k radikalizaci albánského odporu. V roce 1996 vznikla oficiálně albánská ozbrojená organizace Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK), která postupně zahájila ozbrojený odpor. Nejprve prováděla teroristické útoky proti policejním stanicím, úřadům a institucím, poté sváděla i drobné potyčky se srbskými policejními jednotkami. Její financování probíhalo zejména prostřednictvím organizovaného zločinu v evropských zemích, zejména obchodu s drogami a „bílým masem“.[30]

Roku 1997 vypukla v Kosovu občanská válka mezi UÇK a srbskými jednotkami. Bělehrad nejprve váhal s rozsáhlou ofenzívou proti povstalcům, ale když 23. března 1998 označil velvyslanec USA pro Balkán Robert Gebard UÇK jako „nepochybně teroristickou organizaci,“ prezident Slobodan Miloševič zahájil vojenské akce. Jeho hlavním cílem bylo získání kontroly nad územími ovládanými UÇK, jež Kosovo etnicky čistila od nealbánského obyvatelstva.[31] Srbové systematicky ničili archivy a dokumenty Albánců, aby byl znemožněn jejich návrat.[zdroj?] Z Kosova začali prchat někteří obyvatelé. Albánci páchali etnické čistky na srbských rodinách, které žily uprostřed albánské většiny. Kosovská osvobozenecká armáda UÇK se postupně dostávala do popředí a z rozhodování o Kosovu vytlačovala umírněné představitele demokratických sil, v jejichž čele byla Demokratická liga Kosova pod vedením Ibrahima Rugovy. UÇK začala likvidovat i některé své oponenty uvnitř i vně své organizace, kteří nesouhlasili s jejím postupem.

16. ledna 1999 došlo k masakru v Račaku, kde bylo dle tvrzení Albánců pobito 45 albánských civilistů. Srbské orgány s touto interpretací nesouhlasily a tvrdily, že těla Albánců byla upravena tak, aby to vypadalo jako těla civilistů.[30] Bývalý brigádní generál německé armády a poradce OBSE ve Vídni Heinz Loquai, který měl později možnost nahlédnout do některých tajných dokumentů OBSE, zjistil, že na místě činu byly uskutečněny změny, takže někteří ze zabitých kosovských Albánců nebyli zabiti v masakru, ale v bojích se srbskými bezpečnostními silami.[30] Počátkem roku tak jugoslávská armáda zahájila další ofenzívu.

 
Američtí vojáci odvádějí srbského civilistu poté, co v jeho domě našli pušku (červenec 1999)

V únoru a březnu byla pod záštitou mezinárodního společenství zahájena jednání mezi Srby a Albánci, která však skončila s ohledem na podmínky Rambouilletské smlouvy, podle níž se Kosovo mělo postupně osamostatnit, fiaskem. Albánská delegace, pod vedením poměrně neznámého velitele UÇK Hashima Thaçiho, nakonec souhlasila s odzbrojením UÇK, autonomií v rámci Jugoslávie a přítomností NATO. Hashim Thaçi se však k podpisu nezavázal a řekl, že se albánská delegace vrátí na jednání do Francie 15. března. Srbové přítomnost sil Severoatlantické aliance odmítali a dohodu z Rambouillet jako celek nepřijali.

Dne 19. března srbské jednotky zahájily další ofenzívu. Srbské akce proti jednotkám UÇK byly rychlé a agresivní. Docházelo i k dalším akcím polovojenských srbských jednotek vůči Albáncům i jednotek UÇK proti Srbům, k dalšímu vypalování a zabíjení; nově navíc také k zabavování dokladů a násilnému odsunu Albánců za hranice Jugoslávie. Obnovená válka v Kosovu současně připravila o domov podle odhadů více než půl milionu obyvatel [3], za celou válku bylo z Kosovo opustilo podle různých zdrojů řádově milion lidí [32], některé zdroje uvádějí, že 800.000 Albánců bylo násilím přinuceno k opuštění země, či že skoro 1.5 milionu Kosovských Albánců muselo opustit své domovy.[33] Tyto válečné zločiny Srbských ozbrojených složek bylo důvodem, proč NATO - poté, co Miloševič opakovaně odmítal přestat s válečnými akcemi - schválilo 23. března provedení intervence. Následující den započaly letecké útoky NATO na Jugoslávii. Akce byla nazvaná Operace Spojenecká síla.

Kritici intervence NATO udávají, že jestliže při předcházejících bojích uprchlo do okolních zemí zhruba 150 tisíc Albánců, pak za 78 dní bombardování NATO činil počet uprchlíků hrozivých 800 tisíc Albánců[31] a 100 tisíc Srbů.[31] Nicméně, podle jiných zdrojů, počet lidí uprchlých z domova byl již v roce 1998 v řádu stovek tisíc (dle různých odhadů 300 až 600 tisíc), především Albánců [4], takže je otázka, kolik z těchto údajně nových uprchlíků bylo vyhnáno před a kolik po započetí invaze. Vyhánění kosovských obyvatel Srbskou armádou i během zásahu NATO je doloženo.[34] Analýzou dat lze ukázat, že zásahy NATO neměly vliv na intenzitu těchto válečných zločinů, což vyvrací předkládanou kritiku, že by se akce NATO nějak podílely na příčinách těchto válečných zločinů.[35]

Jsou doloženy konkrétní válečné zločiny provedené srbskými ozbrojenými složkami - např. v roce 2009 srbský soud odsoudil 4 bývalé srbské policisty za vraždu 50 albánských civilistů ve městě Suva Reka [36]. Takových překročení válečného práva je ovšem doloženo mnoho, viz např.[37]. Pro vyšetřování těchto zločinů byl zřízen mezinárodní tribunál k vyšetřování válečných zločinů, který mj. potvrdil, že provádění těchto válečných zločinů nebyly excesy, nýbrž byly prováděny systematicky [5] , jak dokládá např. rozsudek na Vlastimirem Đorđevićem. Tento tribunál za tyto zločiny následně odsoudil některé vrcholné srbské představitel [6]. Někteří autoři zmíněné válečné zločiny dokonce označují za genocidu.[38] Válečné zločiny ovšem páchala i UÇK, což bylo v počátcích vyšetřování Kosovských válečných zločinů přehlíženo. Nyní (2021) probíhají soudy s představiteli UÇK [7].

9. června začalo stahování srbských vojsk z Kosova a 10. června NATO ukončilo bombardování Jugoslávie. Vzápětí byla schválena rezoluce RB OSN, která umožnila vstup vojsk OSN na území Kosova. Od 12. června 1999 byla oblast na základě statusu chráněného rezolucí RB OSN č. 1244 spravována OSN a Kosovu byla v rezoluci přiznána autonomie v rámci Srbska,[39] fakticky ale Srbsko ztratilo nad Kosovem kontrolu. Zdejší Albánci zde záhy vytvořili místní parlament, vládu, jakož i další nezávislé instituce.

Pod správou OSN a NATO (2000–2008)Editovat

 
Příslušníci Armády České republiky na hlídce v Kosovu v rámci mise KFOR pod velením NATO

Místo srbské vlády podle rezoluce č. 1244 RB OSN spravuje Kosovo Mise OSN v Kosovu (UNMIK), na klid v Kosovu (bezpečnost srbské menšiny) dohlíží jednotky NATO pod označením KFOR (Kosovo Force).

Ani po obsazení Kosova vojsky NATO a ustanovení Mise OSN v Kosovu (UNMIK) se situace v Kosovu nevyvíjela podle očekávání. Již v únoru roku 2000 dostala OSN zprávu, že Kosovský ochranný sbor (TKM) ilegálně zatýká občany, vede vyšetřování, prohlíží občany a zabavuje jim jmění, vynucuje ilegální daně a placenou ochranu, vyhání lidi z jejich majetků.[30] Představitelé odboru ochrany lidských práv požadovali, aby UNMIK a KFOR trvaly na splnění dohod, podle nichž se TKM nesmí chovat jako policie a musí zůstat apolitická. Pokračovaly etnické čistky vůči nealbáncům, násilí bylo použito i proti politickým oponentům z řad Albánců. Také docházelo k dalšímu vypalování srbských pravoslavných kostelů.[40] Kosovský ochranný sbor též začal podněcovat, vyzbrojovat albánské separatisty v sousední Makedonii, posílal tam své velitele a dodával zbraně.

Po pádu Miloševičovy vlády v Jugoslávii byl zpracován plán stabilizace, který byl schválen jak novou jugoslávskou vládou, tak i Evropskou unií, Washingtonem i Moskvou. Představiteli bývalé UÇK, která se stala fakticky vůdčí silou v Kosovu, byl prakticky odmítnut.[zdroj?]

Vyhlášení nezávislostiEditovat

 
Albánci oslavující nezávislost Kosova

Původně kosovští Albánci plánovali vyhlásit nezávislost 10. prosince 2007, ale vzhledem k prezidentským volbám v Srbsku na začátku roku 2008 byl po konzultacích se západními mocnostmi, které nechtěly svému liberálnímu kandidátovi Tadićovi ve volbách uškodit, termín posunut.[41] Parlament autonomní oblasti vyhlásil dne 17. února 2008 v 15:50 SEČ nezávislost na Srbsku a prohlásil Kosovo za demokratický, světský a multietnický stát.[42]

Oficiální orgány a představitelé Srbska jednostranně vyhlášenou nezávislost odmítli uznat a považují Kosovo v souladu se srbskou ústavou z roku 2006 za Autonomní oblast Kosovo a Metochie a za součást nedělitelného státního území Srbska.[43][44]

Činnost Kosovského státuEditovat

 
Kosovský premiér Hashim Thaçi a americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová v roce 2012

V roce 2010 se kosovský ústavní soud zabýval stížností, že druhý prezident Kosova Fatmir Sejdiu v rozporu s ústavou zároveň zastával prezidentský post i funkci předsedy politické strany. V září 2010 na prezidentskou funkci rezignoval.[45]

V únoru 2011 kosovský zákonodárný sbor ve třetím kole volby prostou většinou zvolil prezidentem Kosova kontroverzního magnáta Behgjeta Pacolliho, předsedu strany Aliance pro nové Kosovo, ten se ujal funkce 22. února 2011. Opoziční poslanci z Demokratické ligy Kosova a Aliance pro budoucnost Kosova volbu kvůli Pacolliho minulosti bojkotovali a následně proti volbě podali stížnost k ústavnímu soudu s tím, že sbor při volbě nebyl usnášeníschopný a někteří poslanci byli před třetím kolem zastrašováni. Ústavní soud dal stěžovatelům v březnu za pravdu a volbu zrušil. Opozici na Pacollim vadilo především to, že svým podnikáním má úzké vazby k Rusku, které samostatnost Kosova neuznává.[45]

Dne 7. dubna 2011 byla parlamentem hned v prvním kole jako nová prezidentka země zvolená Atifete Jahjagová, která svoji funkci vykonávala do dubna 2016. Po ní byl prezidentem Hashim Thaçi, který byl devadesátých letech velitelem Kosovské osvobozenecké armády až do listopadu 2020, kdy předčasně odstoupil kvůli obviněním z válečných zločinů. Od listopadu 2020 vedla zemi jako prozatímní prezidentka Vjosa Osmaniová a dne 4. dubna 2021 byla zvolena jako prezidentka řádná.[46]

GeografieEditovat

 
Topografická mapa
 
Krajina v Rugově v národním parku Bjeshkët e Nemuna na hranici s Albánií

Kosovo s celkovou rozlohou 10 887 km² je vnitrozemský stát, který se nachází v centru Balkánského poloostrova v jihovýchodní Evropě. Leží mezi 42° a 43° severní šířky a 20° a 22° východní délky.[47] Nejsevernějším bodem je Bellobërda na 43° 14' 06" severní šířky, nejjižnějším Restelica na 41° 56' 40" severní šířky, nejzápadnějším bodem je Bogë na 20° 3' 23" východní délky a nejvýchodnějším bodem je Desivojca na 21° 44' 21" východní délky. Tradičně se, i dle oficiálních kosovských zdrojů[48], za nejvyšší bod země považuje Gjeravica (2656 m) na západě země v pohoří Prokletije poblíž trojmezí s Černou Horou a Albánií,[49][50][51] ačkoli Velká Rudoka (2658 m n.m., makedonsky Velika Rudoka, albánsky Maja e Njeriut) na jihu země v pohoří Šar Planina může být o něco vyšší; pochybnosti vyplývají z nedostatku přesných měření a nejistého průběhu hranice.[52] Nejnižším bodem Kosova je na jihozápadě hladina albánské vodní nádrže Fierza (v Kosovu tzv. „Vrbnické jezero“, Liqeni i Vërmicës) na Bílém Drinu, ve výšce okolo 280 m (podle vodního stavu). a nejnižším bodem je Bílý Drin ve výšce 297 m n. m. Hranice Kosova je dlouhá asi 700 km. Hraničí s Albánii na jihozápadě (112 km), se Severní Makedonií na jihovýchodě (160 km), s Černou Horou na západě (76 km), a Srbskem na severu a východě (366 km).[53]

 
Šar planina pokrývá desetinu území Kosova.[54]

Většině hranic Kosova dominuje hornatý a vysoko položený terén. Nejvýraznějšími topografickými prvky jsou pohoří Prokletije (Albánské alpy) a pohoří Šar Planina. Prokletije je geologickým pokračováním Dinárských hor. Pohoří se táhne příčně západním směrem podél hranic s Albánií a Černou Horou. Na jihovýchodě se převážně rozkládá pohoří Šar planina, které tvoří hranici se Severní Makedonií. Kromě horských pásem tvoří území Kosova převážně dvě velké roviny, Kosovo pole na východě a Metohijská nížina na západě, kterou od sebe odděluje středohorské pásmo Crnoljeva Planina (Carralevë). V severním výběžku Kosova se nachází pohoří Kopalnik s vrcholem Pančićův vrch (2017 m). Horská pásma na východě země dosahují výšek jen okolo 1200 m.

Hydrologické zdroje Kosova jsou poměrně malé; v Kosovu se nachází jen několik jezer, z nichž největší jsou Gazivoda, Radonjić, Batlava a Badovac.[55][56] Kromě nich má Kosovo také krasové prameny, termální a minerální vody.[57] Z hydrologického hlediska lze Kosovo označit za „střechu Balkánu“ – většina jeho řek zde pramení, a odtékají do tří různých moří. Mezi nejdelší kosovské řeky patří Bílý Drin (odvodňovýán do Jaderského moře), Jižní Morava (do Černého moře) a Ibar (opět do Černého moře). Sitnica, přítok Ibaru, je největší řekou ležící zcela na území Kosova. Černomořsko-egejské rozvodí na Kosově Poli je velmi nevýrazné – symbolem toho je říčka Nerodimka představuje jediný evropský případ říčního rozvodí ústícího zároveň do Černého a Egejského moře, neboť se před Uroševcem větví na dvě ramena, z nichž každé odtéká do jiného moře.[58]

Priština
klimagram
123456789101112
 
 
39
 
2
-5
 
 
36
 
6
-3
 
 
39
 
11
0
 
 
49
 
16
4
 
 
68
 
21
9
 
 
60
 
24
11
 
 
52
 
26
13
 
 
44
 
27
12
 
 
42
 
23
9
 
 
45
 
17
5
 
 
68
 
10
1
 
 
56
 
4
-3
průměrné max. a min. teploty ve °C
úhrn srážek v mm
zdroj: Weatherbase

PodnebíEditovat

Na většině území Kosova převládá vlhké kontinentální podnebí se středomořskými a alpskými vlivy,[59] nicméně podnebí je silně ovlivněno blízkostí Jaderského moře na západě, Egejského moře na jihu a také evropské pevniny na severu.[60]

Nejchladnějšími oblastmi jsou horské oblasti na západě a jihovýchodě, kde naopak převládá alpské klima. Nejteplejší oblasti se nacházejí především v krajních jižních oblastech v blízkosti hranic s Albánií, pro které je charakteristické středomořské klima. Průměrná měsíční teplota se pohybuje mezi 0 °C (v lednu) a 22 °C (v červenci). Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje od 600 do 1 300 mm za rok a je dobře rozložen po celý rok.

Na severovýchodě je Kosovo pole a údolí Ibar sušší s celkovým úhrnem srážek kolem 600 mm ročně a více ovlivňované kontinentálními vzduchovými hmotami, s chladnějšími zimami a velmi horkými léty. Na jihozápadě je klimatická oblast Metohije více ovlivňována středomořskými vlivy s teplejšími léty, poněkud vyššími srážkami (700 mm) a silnými sněhovými srážkami v zimě. V horských oblastech Prokletije na západě, Šar planiny na jihu a Kopaoniku na severu panuje alpské podnebí s vysokým úhrnem srážek (900 až 1 300 mm ročně), krátkým a svěžím létem a chladnou zimou.[61] Průměrná roční teplota v Kosovu je 9,5 °C. Nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou 19,2 °C a nejchladnějším leden s -1,3 °C. Kromě Prizrenu a Istoku zaznamenaly všechny ostatní meteorologické stanice v lednu průměrnou teplotu pod 0 °C.[62]

BiodiverzitaEditovat

 
Národní park Bjeshkët e Nemuna je domovem celé řady rostlinných a živočišných druhů

Kosovo se nachází v jihovýchodní Evropě a dostávají se sem rostlinné a živočišné druhy z Evropy a Eurasie. Lesy jsou v Kosovu velmi rozšířené a pokrývají nejméně 39 % území. Fytogeograficky se rozkládá na území ilyrské provincie cirkumboreální oblasti v boreální říši. Kromě toho spadá do tří suchozemských ekoregionů: Smíšené lesy Balkánu, smíšené lesy Dinárských hor a smíšené lesy pohoří Pindus.[63] Biologická rozmanitost Kosova je chráněna ve dvou národních parcích, jedenácti přírodních rezervacích a sto třech dalších chráněných územích.[64] Nejvýznamnějšími oblastmi vegetace a biologické rozmanitosti v Kosovu jsou národní park Bjeshkët e Nemuna a národní park Šar Planina.[65] Průměrná hodnota indexu integrity lesní krajiny pro rok 2019 činila 5,19/10, což Kosovo řadí na 107. místo na světě ze 172 zemí.[66]

Flóra zahrnuje více než 1 800 druhů cévnatých rostlin, ale skutečný počet se odhaduje na více než 2 500 druhů.[67][68] Rozmanitost je výsledkem složité interakce geologie a hydrologie, která vytváří širokou škálu stanovištních podmínek pro růst flóry. Ačkoli Kosovo představuje pouze 2,3 % rozlohy celého Balkánu, z hlediska vegetace se zde vyskytuje 25 % balkánské flóry a asi 18 % evropské flóry.[69] Hornatý západ a jihovýchod poskytují skvělé životní prostředí několika vzácným nebo ohroženým druhům, včetně medvěda hnědého, rysa ostrovida, divoké kočky, vlka, lišky, kozy bezoárové, srnce a jelena.[70] Celkem bylo zaznamenáno 255 druhů ptáků, přičemž dravci jako orel skalní, orel východní a poštolka obecná žijí převážně v kosovských horách.

PolitikaEditovat

Kosovo je parlamentní zastupitelská demokratická republika s více stranami. Je řízeno zákonodárnými, výkonnými a soudními orgány, které vyplývají z ústavy, ačkoli až do uzavření Bruselské dohody bylo severní Kosovo v praxi z velké části kontrolováno srbskými institucemi nebo paralelními institucemi financovanými Srbskem. Zákonodárné funkce jsou svěřeny jak parlamentu, tak ministrům v rámci jejich kompetencí. Výkonnou moc vykonává vláda, kterou tvoří předseda vlády jako hlava vlády, místopředsedové vlády a ministři jednotlivých resortů.

Soudní moc se skládá z Nejvyššího soudu a jemu podřízených soudů, Ústavního soudu a nezávislých orgánů státního zastupitelství. Existuje také více nezávislých institucí vymezených ústavou a zákony a místní samosprávy. Ústava stanoví, že Kosovo je "sekulární stát" a je neutrální v otázkách náboženského vyznání. Je zaručena svoboda přesvědčení, svědomí a náboženského vyznání, přičemž je zajištěna a chráněna náboženská autonomie. Všichni občané jsou si před zákonem rovni a rovnost pohlaví je zajištěna ústavou.[71][72] Ústavní rámec zaručuje minimálně deset křesel ve 120členném shromáždění Srbům a deset křesel ostatním menšinám a také zaručuje Srbům a ostatním menšinám místa ve vládě.

Prezident je hlavou státu a reprezentuje jednotu lidu, volí se jednou za pět let, nepřímo parlamentem v tajném hlasování dvoutřetinovou většinou všech poslanců. Hlava státu je pověřena především reprezentativními povinnostmi a pravomocemi. Prezident má právo vracet parlamentu návrhy zákonů k novému projednání a hraje roli v zahraničních vztazích a při některých úředních jmenováních.[73] Předseda vlády zastává funkci hlavy vlády volené parlamentem. Ministři jsou jmenováni předsedou vlády a poté potvrzováni parlamentem. Předseda vlády vykonává výkonnou moc na daném území.

Velkým problémem a překážkou rozvoje demokracie v zemi je korupce. Osoby v soudnictví jmenované vládou za účelem boje proti korupci jsou často spolupracovníky vlády. Významní politici a straničtí funkcionáři, kteří se dopouštějí trestných činů, navíc nejsou kvůli nedostatku zákonů a politické vůle stíháni. Organizovaný zločin také představuje hrozbu pro ekonomiku kvůli praktikám úplatkářství, vydírání a vydírání.[74]

Kosovská vláda vykazuje závažné nedostatky v koordinaci místních a státních policejních složek bojujících proti mezinárodnímu zločinu v zemi. Od roku 2018 bylo např. pozorováno, že kosovská policie provádí razie ve skladech a lékárnách v Prištině a Mitrovici bez předchozího varování nebo koordinace s městskými orgány činnými v trestním řízení. Pašování zboží, střelných zbraní i nelegálních drog je hlavní překážkou hospodářského rozvoje Kosova a jeho mezinárodního uznání.[75]

Zahraniční vztahy, mezinárodní status a vojenstvíEditovat

 
Kosovský premiér Avdullah Hoti se 4. září 2020 v Oválné pracovně Bílého domu zúčastnil slavnostního podpisu smlouvy s americkým prezidentem Donaldem Trumpem a srbským prezidentem Aleksandarem Vučićem.

Zahraniční vztahy Kosova jsou vedeny prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí v Prištině. Od roku 2020 uznává Republiku Kosovo 97 ze 193 členských států OSN. V rámci Evropské unie ji uznává 22 z 27 členů a je potenciálním kandidátem na budoucí rozšíření Evropské unie.[76][77] Vláda České republiky o uznání nezávislosti Kosova rozhodla v květnu 2008.[78][79]

Kosovo je členem mnoha mezinárodních organizací, včetně Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Mezinárodní silniční a dopravní unie, Rady pro regionální spolupráci, Rozvojové banky, Rady Evropy, Benátské komise a Evropské banky pro obnovu a rozvoj.[80] V roce 2015 chyběly Kosovu tři hlasy k tomu, aby se stalo členem UNESCO, neboť ke vstupu chyběla dvoutřetinová většina.[81] Asi 24 zemí má v Kosovu diplomatické zastoupení.[82] Kosovo má v zahraničí 24 diplomatických misí a 28 konzulárních zastoupení.[83][84]

Vztahy s Albánií jsou zvláštním případem vzhledem k tomu, že obě země mají stejný jazyk a kulturu. Albánština je jedním z úředních jazyků Kosova. Albánie má velvyslanectví v hlavním městě Prištině a Kosovo velvyslanectví v Tiraně. V roce 1992 byla Albánie jedinou zemí, jejíž parlament hlasoval pro uznání Kosovské republiky. Albánie byla také jednou z prvních zemí, která v únoru 2008 oficiálně oznámila uznání Kosovské republiky.

 
Kosovské bezpečnostní síly jsou vojenskou složkou Kosova a v budoucnu usilují o vstup do NATO.

Světový index míru v roce 2020 řadil Kosovo na 85. místo ze 163 zemí. Největší problémy Kosova byly identifikovány v oblastech probíhajících konfliktů a společenské bezpečnosti, které jsou ovlivněny vztahy Kosova se sousedy a jeho domácí společenskou a politickou stabilitou.[85]

Kosovskou armádou jsou Kosovské bezpečnostní síly. Titul vrchního velitele armády zastává prezident. V Kosovských bezpečnostních silách mohou sloužit občané starší 18 let. Příslušníci těchto sil jsou chráněni před diskriminací na základě pohlaví nebo etnického původu.[86] Severoatlantická aliance (NATO) pod vedením Kosovských sil (KFOR) a Kosovských ochranných sborů (KPC) v roce 2008 zahájila přípravy na vytvoření Kosovských bezpečnostních sil. V roce 2014 bývalý premiér Hashim Thaçi prohlásil, že se národní vláda rozhodla v roce 2019 zřídit ministerstvo obrany a oficiálně transformovat Kosovské bezpečnostní síly na Kosovské ozbrojené síly, armádu, která by splňovala všechny standardy členů NATO s cílem vstoupit do aliance v budoucnu.[87] V prosinci 2018 kosovský parlament zákonem změnil mandát Kosovských bezpečnostních sil a přeměnil je na armádu. Kromě toho zřídil ministerstvo obrany.[88]

PrávoEditovat

 
Kosovská policie (Policia e Kosovës) je hlavním vymáhacím orgánem v Kosovu.

Soudní systém Kosova je občanskoprávní systém rozdělený na soudy s běžnou občanskoprávní a trestní jurisdikcí a správní soudy s jurisdikcí pro spory mezi jednotlivci a veřejnou správou. Podle kosovské ústavy se soudní systém skládá z Nejvyššího soudu, který je nejvyšším soudním orgánem, Ústavního soudu a nezávislé instituce státního zastupitelství. Všechny jsou spravovány Soudní radou se sídlem v Prištině. Kosovská policie je hlavním státním bezpečnostním orgánem v zemi. Po vyhlášení nezávislosti Kosova v roce 2008 se tato složka stala vládní agenturou. Agentura vykonává téměř všechny obecné policejní úkoly, jako je vyšetřování trestných činů, hlídkovou činnost, dopravní policii, kontrolu hranic.

Ahtisaariho plán počítal se dvěma formami mezinárodního dohledu nad Kosovem po jeho osamostatnění, jedním měl být Mezinárodní civilní úřad (ICO), který by monitoroval provádění plánu a měl by širokou škálu pravomocí veta vůči legislativním a exekutivním opatřením, a druhým mise Evropské unie na podporu právního státu v Kosovu (EULEX), jejímž úkolem by bylo užší rozmístění policejních a civilních zdrojů s cílem rozvíjet policejní a soudní systém Kosova, ale také s vlastními pravomocemi zatýkat a stíhat. Vyhlášením nezávislosti a následnou ústavou byly těmto orgánům přiznány pravomoci, které jim byly přiděleny tímto Ahtisaariho plánem. Vzhledem k tomu, že o plánu nehlasovala Rada bezpečnosti OSN, byl právní status ICO v rámci Kosova závislý na faktické situaci a kosovské legislativě; dohlížela na něj Mezinárodní řídící skupina (ISG) složená z hlavních států, které Kosovo uznaly. Srbsko ani jiné neuznávající státy ji nikdy neuznaly. Proti misi EULEX se zpočátku stavělo i Srbsko, ale její mandát a pravomoci byly koncem roku 2008 Srbskem a Radou bezpečnosti OSN přijaty jako působící pod záštitou pokračujícího mandátu UNMIK, statusově neutrálně, ale s vlastní operační nezávislostí. Existence ICO skončila 10. září 2012 poté, co ISG rozhodla, že Kosovo v podstatě splnilo své závazky podle Ahtisaariho plánu. EULEX pokračuje ve své existenci podle kosovského i mezinárodního práva; v roce 2012 kosovský prezident oficiálně požádal o prodloužení jejího mandátu do roku 2014. Její mandát byl dále prodloužen v letech 2016, 2018 a 2020 a její současný mandát vyprší v červnu 2021. Od roku 2018 byl mandát EULEX značně omezen a nyní plní pouze monitorovací úlohu.[89]

MenšinyEditovat

Vztahy mezi kosovskými Albánci a kosovskými Srby byly nepřátelské od nástupu nacionalismu na Balkáně v 19. století.[12] V době komunismu v Jugoslávii byli etničtí Albánci a Srbové silně nesmiřitelní, sociologické studie z doby totality ukazují, že etničtí Albánci a Srbové se jen zřídkakdy přijímali jako sousedé nebo přátelé a jen málo z nich uzavíralo mezietnické sňatky.[90] Etnické předsudky, stereotypy a vzájemná nedůvěra mezi etnickými Albánci a Srby zůstaly běžné po celá desetiletí.[90][91] Míra nesnášenlivosti a odloučení mezi oběma komunitami v období Tita byla podle sociologů horší než v případě chorvatské a srbské komunity v Jugoslávii, kde také panovalo napětí, ale které mezi sebou udržovaly poněkud bližší vztahy.[92]

Navzdory plánované integraci do kosovské společnosti a uznání v kosovské ústavě se romské, aškalské a egyptské komunity nadále potýkají s mnoha obtížemi, jako je segregace a diskriminace v oblasti bydlení, vzdělávání, zdravotnictví, zaměstnanosti a sociální péče.[93] V mnoha táborech po celém Kosovu jsou nadále ubytovány tisíce vnitřně vysídlených osob, které pocházejí z menšinových skupin a komunit.[94] Protože se předpokládá, že mnoho Romů se během konfliktu postavilo na stranu Srbů a podílelo se na rozsáhlém rabování a ničení albánského majetku, setkávají se podle zprávy Minority Rights Group International Romové s nepřátelstvím Albánců i mimo své místní lokality.[95]

Správní děleníEditovat

Kosovo se dělí do sedmi okruhů (albánsky rajon, srbsky okrug) podle kosovských zákonů a dle Bruselské dohody z roku 2013, která stanovila vytvoření nových obcí/opštin s většinovým srbským obyvatelstvem. Okruhy se dále dělí na 38 opštin (albánsky: komunë, srbsky: општина/opština ). Největším a nejlidnatějším okruhem Kosova je Prištinský okruh s hlavním městem Prištinou, který má rozlohu 2 470 km2 (953,67 km2) a 477 312 obyvatel.

okruh sídlo plocha (km2) obyvatelstvo
Pećský okruh Peć 1365 174 235
Kosovskomitrovický okruh Mitrovica 2077 272 247
Prištinský okruh Priština 2470 477 312
Gnjilanský okruh Gnjilane 1206 180 783
Đakovický okruh Đakovica 1129 194 672
Prizrenský okruh Prizren 1397 331 670
Uroševacký okruh Uroševac 1030 185 806

Z 38 opštin je 10 tzv. srbských, kterých jsou v procesu vytváření komunitou a zahrnují přibližně 90 % srbského obyvatelstva v Kosovu. V níže uvedeném seznamu jsou označeny hvězdičkou. (První jméno je albánské a druhé je srbské).[96]

Mezinárodní statusEditovat

 
Mapa států dle jejich stanoviska k vyhlášení nezávislosti Kosova (k únoru 2021):
     Kosovo
     Státy, které uznaly nezávislost Kosova
     Státy, které neuznaly nezávislost Kosova
     Státy, které nejprve uznaly nezávislost Kosova, ale později ji stáhly

K listopadu 2019 nezávislost Kosova uznává 93 z 193 členských států OSN[97][98] zemí a většina členů Evropské unie (22 z 27) včetně Spojeného království[99], Francie a Itálie. Slovy ministryně zahraničí Riceové uznaly oficiální samostatnost Kosova i Spojené státy. S nimi také Turecko.[100] V říjnu 2008 nezávislost Kosova uznaly i Černá Hora a Severní Makedonie, dosavadní spojenci Srbska.[101] Česká republika slovy ministra zahraničí Karla Schwarzenberga uznání nezávislosti Kosova podmínila uznáním většiny evropských zemí a v případě zodpovědného chování nejvyšších kosovských činitelů.[102] Vláda o uznání nezávislosti Kosova rozhodla dne 21. května 2008 na výjezdním zasedání v Teplicích.[78][103]

Proti uznání samostatného státu Kosovo vystupují kromě Srbska samotného a jeho tradičního spojence Ruska dále například Řecko, Španělsko, Kypr, Rumunsko, Slovensko, většinou země, které se obávají podpory separatistických nálad u menšin na svém území.[104]

8. října 2008 schválilo Valné shromáždění OSN žádost Srbska, aby legálnost vyhlášení nezávislosti Kosova přezkoumal mezinárodní soudní dvůrHaagu[105], který 22. července 2010 rozhodl, že vyhlášením nezávislosti nebylo porušeno mezinárodní právo.[106] V prosinci 2014 se Kosovská republika stala řádným členem Mezinárodního olympijského výboru.[107] Evropská unie má v Kosovu tzv. zvláštního reprezentanta (European Union Special Representative, EUSR). Tuto funkci zastávala od 20. července 2016 do konce července 2020 bulharská diplomatka Natalja Apostolova. Jak oznámila Rada Evropské unie, byl na období od 1. srpna 2020 do 31. července 2021 pro tento post určen český diplomat Tomáš Szunyog.

Kontroverze nezávislostiEditovat

Podporu samostatnosti Kosova přirovnávají její mnozí odpůrci k nové mnichovské dohodě, protože jde podle nich o mezinárodní nátlak, rozhodnutí o rozbití Srbska na etnickém principu, podpora separatismu a případná hrozba dalšího válečného konfliktu.[108][109][110][111] Toto srovnání je však kontroverzní, zejména kvůli odlišnému historickému vývoji a situaci v Sudetech roku 1938, chybějícímu prvku jakým bylo v Mnichově „zachraňování míru ustupováním Hitlerovi“[112] i odlišnému výsledku, kterým nebyl samostatný stát, ale anexe území Německem.

V Česku se proti uznání nezávislosti vyjádřili například prezident Václav Klaus,[113] Jiří Paroubek, Miloš Zeman, Miloslav Ransdorf,[114] z řad českých občanů se proti uznání Kosova zformovalo několik petičních výborů.[115] Prezident Klaus dva dny po českém uznání nezávislosti vyjádřil podporu Srbsku přijetím srbského velvyslance[116] a ujistil ho, že „na vztazích Čechů k Srbům se nic nemění.[117] V roce 2015 Miloš Zeman v rozhovoru pro srbský deník Večernje novosti představu Kosova jako nebezpečného precedentu prezentoval slovy: „uznání nezávislosti Kosova otevřelo Pandořinu skříňku a zahájilo nebezpečný proces překreslování hranic na celém světě“.[118]

Někteří představitelé Albánie a Kosova se vyjádřili v tom smyslu, že jejich cílem je sjednocení všech Albánců do jednoho státu, tzv. Velké Albánie, což bylo i konečným cílem UÇK před bombardováním Jugoslávie. Ideu sloučit Kosovo s Albánií vyjádřil např. bývalý mluvčí UÇK, nyní předseda kosovského parlamentu, Jakup Krasniqi, nebo albánský premiér Sali Berisha.[119]

EkonomikaEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Kosova.
 
Kosovo má páté největší zásoby lignitu na světě.

Hospodářství Kosova je přechodnou ekonomikou. Utrpělo v důsledku kombinace politických otřesů, srbského propouštění kosovských zaměstnanců a následných jugoslávských válek. Navzdory klesající zahraniční pomoci hrubý domácí produkt od vyhlášení nezávislosti většinou rostl. A to i přes finanční krizi v letech 2007-2008 a následnou evropskou dluhovou krizi. Navíc míra inflace byla nízká. Většina hospodářského rozvoje se odehrávala v odvětvích obchodu, maloobchodu a stavebnictví. Kosovo je vysoce závislé na převodech peněz z diaspory (většina je v Německu a ve Švýcarsku), přímých zahraničních investicích a dalších přílivech kapitálu.[120] V roce 2018 Mezinárodní měnový fond uvedl, že přibližně šestina obyvatel žije pod hranicí chudoby a třetina obyvatel v produktivním věku je nezaměstnaná, což je nejvyšší míra nezaměstnanosti v Evropě.[121]

Největšími obchodními partnery Kosova jsou Albánie, Itálie, Švýcarsko, Čína, Německo a Turecko. Jeho oficiální měnou je euro.[122] Kosovská vláda podepsala dohody o volném obchodu s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Albánií a Severní Makedonií.[123][124][125][126] Kosovo je členem Středoevropské zóny volného obchodu, která byla dohodnuta s Misí OSN v Kosovu, a má volný obchod s většinou okolních zemí nepatřících do Evropské unie.[127]

 
Dělníci v dolech Trepča v roce 2011

Sekundární sektor se na hrubém domácím produktu v roce 2009 podílel 22,60 % a celkově zaměstnával 800 000 pracovníků. Důvodů této stagnace je několik, od po sobě jdoucích okupací, přes politické nepokoje až po válku v Kosovu v roce 1999.[128] Za jedno z odvětví s největším potenciálem rozvoje je považováno odvětví elektroenergetiky.[129] V dubnu 2020 vyhlásilo Kosovo se státem vlastněným provozovatelem přenosové soustavy KOSTT nezávislost na srbském provozovateli přenosu elektřiny Elektromreža Srbije, a to na základě hlasování Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E), což Kosovu otevřelo cestu k tomu, aby se stalo nezávislou regulační zónou pro elektřinu. Hlasování potvrdilo, že mezi ENTSO-E a společností KOSTT bude podepsána dohoda o připojení, která umožní společnosti KOSTT připojit se k dalším 42 provozovatelům přenosových soustav. Společný energetický blok mezi Kosovem a Albánií je v provozu po uzavření dohody, jenž byla podepsána v prosinci 2019.[130] Díky této dohodě si nyní Albánie a Kosovo budou moci vyměňovat elektrické rezervy, což by mělo Kosovu přinést úspory ve výši 4 milionů eur ročně.[131] Kosovo má velké zásoby olova, zinku, stříbra, niklu, kobaltu, mědi, železa a bauxitu.[132] Země má páté největší zásoby lignitu na světě a třetí v Evropě.[133] Podle odhadů Správy dolů a nerostných surovin a Světové banky mělo Kosovo v roce 2005 nerostné suroviny v hodnotě 13,5 miliardy eur.[134]

 
Hrozny z údolí Orahovac.

Primární sektor je založen na malých až středně velkých rodinných rozptýlených jednotkách.[135] Celkem 53 % rozlohy země tvoří zemědělská půda, 41 % lesy a lesní půda a 6 % ostatní půda.[136] Orná půda je využívána především pro pěstování kukuřice, pšenice, dále jako pastviny, louky a vinice. Podílí se téměř 35 % na tvorbě HDP včetně lesního hospodářství. V Kosovu se tradičně pěstuje víno, vinařství je úspěšné a po válce se rozvíjí. Hlavním srdcem kosovského vinařství je Orahovac, kde se vyprodukuje miliony litrů vína. Mezi hlavní odrůdy patří Rulandské modré, Merlot a Chardonnay. Kosovo vyváží vína do Německa a Spojených států amerických.[137] V dobách "slávy" vinařského průmyslu se hrozny pěstovaly z vinic o rozloze 9 000 ha, rozdělených do soukromého a veřejného vlastnictví, které se rozkládaly především na jihu a západě Kosova. Čtyři státní vinařské závody nebyly ani tak "vinařstvími", jako spíše "továrnami na víno". Pouze zařízení v Rahovci, kterému patřilo přibližně 36 % celkové plochy vinic, mělo kapacitu přibližně 50 milionů litrů ročně. Většina produkce vína byla určena na vývoz. Na vrcholu v roce 1989 činil vývoz ze závodu Rahovec 40 milionů litrů a byl distribuován především na německý trh.[138]

TuristikaEditovat

 
Lyžařské středisko Brezovica je jednou z nejnavštěvovanějších zimních turistických destinací v Kosovu.

Přírodní hodnoty Kosova představují kvalitní zdroje cestovního ruchu. Popis potenciálu Kosova v oblasti cestovního ruchu úzce souvisí s jeho geografickou polohou, v centru Balkánského poloostrova v jihovýchodní Evropě. Představuje křižovatku cest, která historicky sahá až do starověku. Kosovo slouží jako spojnice mezi střední a jižní Evropou a Jaderským a Černým mořem. Hornatý západ a jihovýchod Kosova má velký potenciál pro zimní turistiku. Lyžuje se v zimním středisku Brezovica na Šar planině.[139]

Kosovo je obecně bohaté na různé topografické prvky, včetně vysokých hor, jezer, kaňonů, strmých skalních útvarů a řek.[139] Lyžařské středisko Brezovica je díky blízkosti letiště v Prištině (60 km) a mezinárodního letiště ve Skopje (70 km) možným cílem zahraničních turistů. Mezi další významné atrakce patří hlavní město Priština, historická města Prizren, Peja a Gjakova, ale také Ferizaj a Gjilan.

List New York Times zařadil Kosovo v roce 2011 na seznam 41 míst, která stojí za to navštívit.[140][141]

DopravaEditovat

Související informace naleznete také v článku Dálnice v Kosovu.
 
Mezinárodní letiště Priština (PRN) odbaví ročně více než 2,1 milionu cestujících.

V současnosti jsou v Kosovu dvě hlavní dálnice: R7 spojující Kosovo s Albánií a R6 spojující Prištinu s makedonskou hranicí u Elez Hanu. Výstavba nové dálnice R7.1 byla zahájena v roce 2017.

Dálnice R7 (součást albánsko-kosovské dálnice) spojuje Kosovo s albánským jadranským pobřežím v Drači. Po dokončení projektu zbývajícího úseku evropské trasy E80 z Prištiny do Merdare spojí dálnice Kosovo prostřednictvím stávající dálnice evropské trasy (E80) s panevropským koridorem X (E75) u Niše v Srbsku. Dálnice R6 je součástí E65, je druhou dálnicí budovanou v regionu a spojuje hlavní město Prištinu s hranicí se Severní Makedonií u Elez Hanu, která je vzdálená asi 20 km od Skopje. Výstavba dálnice byla zahájena v roce 2014 a dokončena byla v roce 2018.

Dopravce Trainkos provozuje denně osobní vlaky na dvou trasách: Priština - Fushë Kosovë - Pejë a dále pak Priština - Fushë Kosovë - Ferizaj - makedonská Skopje (druhá z nich ve spolupráci s Makedonskými železnicemi).[142] Kromě toho Srbija Voz, dceřiná společnost Srbských železnic, provozuje vlakovou dopravu z Kraljeva v Srbsku do Severní Mitrovice.[143] Po celé zemi jezdí také nákladní vlaky.

V zemi se nacházejí dvě letiště, mezinárodní letiště Priština a letiště Gjakova. Mezinárodní letiště Priština se nachází jihozápadně od Prištiny. Je jediným mezinárodním letištěm v Kosovu a jediným vstupním přístavem pro letecké cestující do Kosova. Letiště Gjakova bylo vybudováno kosovskými silami (KFOR) po válce v Kosovu vedle stávajícího letiště využívaného pro zemědělské účely a bylo využíváno především pro vojenské a humanitární lety. Místní a národní vláda plánuje nabídnout letiště Gjakova k provozu v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru s cílem přeměnit ho na civilní a komerční letiště.[144]

InfrastrukturaEditovat

ZdravíEditovat

 
Národní institut veřejného zdraví Kosova (NIPHK)

Možnosti Kosova rozvíjet moderní systém zdravotní péče byly v minulosti omezené[145], nízký HDP v období kolem roku 1990 situaci ještě zhoršil. Významný rozvoj zdravotnictví znamenalo zřízení lékařské fakulty na Prištinské univerzitě. Poté následovalo také otevírání různých zdravotních klinik, které umožnily lepší podmínky pro odborný rozvoj.[145]

V současné době je situace změněna a systém zdravotní péče v Kosovu je organizován do tří sektorů: primární, sekundární a terciární zdravotní péče.[146] Primární zdravotní péče v Prištině je organizována do třinácti center rodinné medicíny[147] a patnácti ambulancí[148]. Sekundární zdravotní péče je decentralizována do sedmi regionálních nemocnic. Priština nemá žádnou regionální nemocnici a místo toho využívá pro zdravotnické služby Univerzitní klinické centrum Kosova. Univerzitní klinické centrum Kosova poskytuje své zdravotnické služby na dvanácti klinikách,[147] kde je zaměstnáno 780 lékařů (za rok2020).[149] Na nižší úrovni jsou poskytovány domácí služby pro několik ohrožených skupin, které nemají možnost se dostat do zdravotnických zařízení.[150] Kosovské zdravotnické služby jsou nyní zaměřeny na bezpečnost pacientů, kontrolu kvality a asistované zdraví.[151]

VzděláváníEditovat

Akademie věd a umění v Prištině. Mezi čestné členy patří albánsko-americký nositel nobelovy ceny Ferid Murad a albánská římskokatolická řeholnice Matka Tereza.

 
Akademie věd a umění v Prištině. Mezi čestné členy patří albánsko-americký nositel nobelovy ceny Ferid Murad a albánská římskokatolická řeholnice Matka Tereza.

Vzdělávání na základních, středních a vysokých školách je převážně veřejné a podporované státem, řízené ministerstvem školství. Vzdělávání probíhá na dvou hlavních stupních: základní a střední školství a pak vysokoškolské studium.

Primární a sekundární vzdělávání se dělí na čtyři stupně: předškolní vzdělávání, primární a nižší sekundární vzdělávání, vyšší sekundární vzdělávání a speciální vzdělávání. Předškolní vzdělávání je určeno pro děti ve věku od jednoho do pěti let. Základní a střední školství je povinné pro všechny. Poskytují ho gymnázia a odborné školy a je dostupné také v jazycích uznaných menšin v Kosovu, kde se vyučuje v albánštině, srbštině, bosenštině, turečtině a chorvatštině. První stupeň (základního vzdělávání) zahrnuje první až pátou třídu a druhý stupeň (nižší střední vzdělávání) šestou až devátou třídu. Třetí fáze (střední školství) zahrnuje všeobecné vzdělávání, ale také odborné vzdělávání, které je zaměřeno na různé obory. Trvá čtyři roky. Studentům se však nabízí možnost ucházet se o vysokoškolské nebo univerzitní studium. Podle ministerstva školství mají děti, které nemohou získat všeobecné vzdělání, možnost získat speciální vzdělání (pátá fáze).[152]

Vyšší vzdělání lze získat na univerzitách a dalších vysokoškolských institucích. Tyto vzdělávací instituce nabízejí studium bakalářských, magisterských a doktorských oborů. Studenti si mohou zvolit denní nebo dálkové studium.

MédiaEditovat

Ve zprávě Index svobody tisku, kterou pro rok 2008 sestavila organizace Reportéři bez hranic, se Kosovo umístilo na 58. místě (ze 173 hodnocených zemí),[153] za rok 2021 na 78. místě (ze 180 zemí; v žebříčlu stálo výše než všechny jeho sousední státy).[154] Média zahrnují různé druhy komunikačních médií, jako je rozhlas, televize, noviny a internetové stránky. Většina médií se živí z reklamy a předplatného. Podle údajů IREX zde působí 92 rozhlasových stanic a 22 televizních stanic.[155]

ObyvatelstvoEditovat

 
Etnické složení Kosova v roce 2011
 
Vývoj počtu obyvatel Kosova v letech 1921 až 2015
 
Vícejazyčné nápisy v Prizrenu v albánštině, srbštině a turečtině

Počet obyvatel Kosova podle odhadů Kosovské statistické agentury v roce 2011 činil přibližně 1 740 000.[156][157] Celková očekávaná délka života při narození je 76,7 let; 74,1 let u mužů a 79,4 let u žen.[158] Kosovo je jedenácté nejlidnatější na Balkáně a 149. na světě.

V roce 2005 odhadovaly prozatímní orgány samosprávy počet obyvatel Kosova na 1,9 až 2,2 milionu, přičemž největším etnikem byli Albánci a Srbové, následováni dalšími skupinami, jako jsou Bosňáci, Gorani, Turci a Romové,[159] nicméně podle CIA World Factbook z roku 2009 činí počet obyvatel Kosova 1 804 838 osob. Uvádí, že etnické složení je 88 % Albánců, 7 % Srbů a 5 % dalších etnických skupin včetně Bosňáků, Goranů, Romů, Turků, Aškalů, balkánských Egypťanů a Janjevců - Chorvatů.[160]

Je možné, že Albánci, jejichž počet neustále roste, mohli v Kosovu tvořit většinu již od 19. století, ačkoli historické etnické složení regionu je sporné. Politické hranice Kosova se plně nekryjí s etnickou hranicí, podle níž Albánci tvoří absolutní většinu v každé obci; například Srbové tvoří místní většinu v severním Kosovu a dvou dalších obcích, zatímco mimo Kosovo existují rozsáhlé oblasti s albánskou většinou, a to v sousedních regionech bývalé Jugoslávie: na severozápadě Severní Makedonie a v Preševské dolině v jižním Srbsku.

Etničtí Albánci v Kosovu vykazují podle údajů z roku 2008 nejrychlejší tempo růstu počtu obyvatel v Evropě, a to 1,3 % ročně.[161] Během 82 let (1921-2003) se počet obyvatel Kosova zvýšil na 460 % původní populace. Zatímco v roce 1931 tvořili Albánci 60 % z 500 000 obyvatel Kosova, v roce 1991 dosáhli 81 % z 2 milionů obyvatel Kosova.[162] Ve druhé polovině 20. století měli kosovští Albánci třikrát vyšší porodnost než Srbové.[163] Kromě toho se většina srbského obyvatelstva Kosova, která tam žila před rokem 1999, přestěhovala po etnických čistkách v roce 1999 do samotného Srbska.[164] Obštiny v Kosovu jsou převážně venkovské, pouze v osmi žije více než 40 000 obyvatel.

Úředními jazyky Kosova jsou albánština a srbština a instituce se zavázaly zajistit rovnocenné používání obou jazyků.[165][166][167] Turečtina, bosenština a romština mají status úředních jazyků na úrovni obcí, pokud tato jazyková komunita představuje alespoň 5 % celkového počtu obyvatel obce.[165][167]

Albánštinu jako mateřský jazyk používá přibližně 95 % obyvatel, zatímco bosensky a srbsky mluví 1,7 %, respektive 1,6 % obyvatel.[168] Kvůli bojkotu sčítání lidu na severu Kosova se bosenština stala druhým největším jazykem po albánštině, nicméně srbština je de facto druhým největším jazykem v Kosovu.

Ačkoli jsou albánština i srbština úředními jazyky, úředníci obecních úřadů musí v profesním prostředí ovládat pouze jeden z nich a podle prohlášení jazykového komisaře Kosova Slaviši Mladenoviće z roku 2015 žádná organizace nemá všechny své dokumenty v obou jazycích.[169] Zákon o používání jazyků přiznává turečtině status úředního jazyka v obštině Prizren bez ohledu na početnost turecké komunity, která zde žije.[167]

Výzkumná zpráva z roku 2020 financovaná EU ukazuje, že mezi hlavními etnickými skupinami v Kosovu panuje omezený rozsah důvěry a celkově omezené kontakty.[170]

Největší města dle počtu obyvatel (2015)[171]
 
Priština
 
Prizren
pořadí město obyvatelstvo pořadí město obyvatelstvo
 
Ferizaj
 
Gjakova
1 Priština 204 721 11 Suva Reka 59 681
2 Prizren 186 986 12 Orahovac 58 908
3 Ferizaj 101 174 13 Mališevo 57 301
4 Peja 97 890 14 Lipjan 56 643
5 Gjakova 94 543 15 Skenderaj 51 746
6 Podujevo 83 425 16 Vitina 46 742
7 Mitrovica 80 623 17 Deçan 41 173
8 Gjilan 80 525 18 Istok 39 604
9 Vushtrri 64 578 19 Klina 39 208
10 Drenas 60 175 20 Kosovo Polje 37 048

NáboženstvíEditovat

Náboženství[160]
náboženství procento
Muslimové (většinou Sunnité)[172]
95,6 %
křesťané
3,7 %
-(římští katolíci)
2,2 %
-(pravoslaví)
1,5 %
bez vyznání
0,1 %
ostatní
0,1 %
neurčeno
0,1 %

Kosovo je sekulární stát bez státního náboženství; svoboda víry, svědomí a náboženství je výslovně zaručena v kosovské ústavě.[173] Kosovská společnost je silně sekularizovaná a je na prvním místě v jižní Evropě a na devátém místě na světě jako svobodná a rovnoprávná z hlediska tolerance vůči náboženství a ateismu.[174][175]

Při sčítání lidu v roce 2011 se 95,6 % obyvatel Kosova přihlásilo k muslimskému vyznání a 3,7 % ke křesťanství, z toho 2,2 % k římskokatolickému a 1,5 % k východnímu pravoslaví,[160] zbývajících 0,3 % obyvatel uvedlo, že jsou bez vyznání, nebo jiného vyznání, případně neuvedlo adekvátní odpověď. Protestanti, ačkoli jsou v Kosovu vládou uznáváni jako náboženská skupina, nebyli ve sčítání zastoupeni. Sčítání lidu z velké části bojkotovali kosovští Srbové (kteří se převážně hlásí k srbské pravoslavné církvi), zejména v severním Kosovu,[176] takže srbské obyvatelstvo bylo zastoupeno nedostatečně.[177]

Nejrozšířenějším náboženstvím v Kosovu je islám, který byl zaveden ve středověku Osmanskou říší. V současné době má Kosovo po Turecku nejvyšší podíl muslimů v Evropě.[178] Většinu muslimského obyvatelstva Kosova tvoří etničtí Albánci, Turci, ale i Slované, například Gorani a Bosňáci.[179]

Křesťanství má v Kosovu dlouhou a nepřetržitou historii, kterou lze vysledovat až do doby římské invaze do regionu. Během středověku byl celý Balkánský poloostrov christianizován nejprve Římany a následně Byzantskou říší. Stoupenci římskokatolické církve jsou převážně Albánci, zatímco etničtí Srbové se hlásí k východní pravoslavné církvi. V roce 2008 protestantský pastor Artur Krasniqi, primas kosovské evangelické církve, prohlásil, že od roku 1985 konvertovalo k protestantismu "až 15 000" kosovských Albánců.[180]

Vztahy mezi albánskou muslimskou a albánskou katolickou komunitou v Kosovu jsou dobré, nicméně obě komunity mají jen omezené nebo žádné vztahy se srbskou pravoslavnou komunitou. Obecně platí, že Albánci definují svou etnickou příslušnost podle jazyka, nikoli podle náboženství, zatímco náboženství odráží rozlišovací znak identity Slovanů v Kosovu i jinde.[181]

KulturaEditovat

UměníEditovat

 
Velký hamam v Prištině byl postaven v 15. století a byl součástí Sultánovy mešity

Kosovská architektura sahá až do neolitu, doby bronzové a středověku. Byla ovlivněna přítomností různých civilizací a náboženství, o čemž svědčí stavby, které se dodnes dochovaly.

V Kosovu se nachází mnoho klášterů a kostelů ze 13. a 14. století, které reprezentují srbský pravoslavný odkaz. K architektonickému dědictví z osmanského období patří mešity a hammamy z 15., 16. a 17. století. K dalším zajímavým historickým architektonickým stavbám patří kuly (věžovité stavby) z 18. a 19. století a řada mostů, městských center a pevností. I když některé lidové stavby nejsou samy o sobě považovány za významné, dohromady představují význačný celek. Během konfliktu v Kosovu v roce 1999 bylo zničeno nebo poškozeno mnoho staveb, které představují toto dědictví,[37][182] v oblasti Dukagjini bylo napadeno nejméně 500 kul a většina z nich byla zničena nebo jinak poškozena.[13]

V roce 2004 UNESCO uznalo klášter Visoki Dečani za památku světové dědictví pro jeho mimořádnou univerzální hodnotu. O dva roky později bylo toto dědictví rozšířeno další tři církevní památky, a to patriarchát v Peji, klášter Panny Marie Ljevišské a Monastýr Gračanica, pod souborným názvem Středověké památky v Kosovu.[183] Dědictví se dohromady skládá ze čtyř srbských pravoslavných kostelů a klášterů, které představují spojení východní pravoslavné byzantské a západní románské církevní architektury do palaiologického renesančního slohu. Stavbu založili příslušníci dynastie Nemanjićů, nejvýznamnější srbské dynastie ve středověku.

Tyto památky se staly terčem útoků zejména během etnických násilností v roce 2004. V roce 2006 byly zapsány na Seznam světového dědictví v ohrožení kvůli potížím při její správě a ochraně, které pramenily z politické nestability v regionu.[184]

Kosovské umění bylo mezinárodní veřejnosti velmi dlouho neznámé, kvůli režimu nemohli mnozí umělci vystavovat svá díla v galeriích, a tak neustále hledali alternativy, a dokonce se uchylovali k tomu, že brali věci do vlastních rukou. Do roku 1990 představovali kosovští umělci své umění v mnoha prestižních světově uznávaných centrech. Byli potvrzováni a vysoce hodnoceni díky svému jedinečnému přístupu k umění s ohledem na okolnosti, v nichž vznikali, čímž vynikali a byli originální.[185][186]

V únoru 1979 byla založena Kosovská národní galerie umění. Stala se nejvyšší institucí výtvarného umění v Kosovu. Byla pojmenována po jednom z nejvýznamnějších kosovských umělců Muslimovi Mulliqim. Mezi několik málo albánských malířů narozených v Kosovu patří Engjëll Berisha, Masar Caka, Tahir Emra, Abdullah Gërguri, Hysni Krasniqi, Nimon Lokaj, Aziz Nimani, Ramadan Ramadani, Esat Valla a Lendita Zeqiraj.

KuchyněEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Kosovská kuchyně.
 
Flia je jedním z nejoblíbenějších jídel tradiční albánské kuchyně v Kosovu.

V kosovské kuchyni se mísí vlivy albánského a srbského původu většinového obyvatelstva. Kosovo, které se nachází na křižovatce albánské, osmanské, románské a slovanské kultury, obohatilo svou vlastní kuchyni převzetím a zachováním některých jejich kuchařských tradic a postupů.

Jídlo je důležitou součástí společenského života obyvatel Kosova, zejména během náboženských svátků, jako jsou Vánoce, Velikonoce a ramadán. Baklava, lokum a chalva se při svátečních příležitostech tradičně připravují téměř v každé domácnosti v celém Kosovu a na Balkáně bez ohledu na etnickou nebo kulturní identitu.[187]

Mezi pravděpodobně nejvýznamnější a nejtradičnější příklady kosovských jídel patří Flia a Pite, které se podávají s různými druhy zeleniny, ovocnými zavařeninami, medem a jogurtem. Flia se skládá z několika vrstev palačinek a je převážně potřená smetanou, zatímco Pite jsou plněné směsí slaného sýra, masa, brambor nebo pórku.

Kosovská kuchyně používá širokou škálou čerstvého ovoce, zeleniny a bylinek, jako je sůl, červený a černý pepř a vegeta.[188] Obyvatelé Kosova si pochutnávají na široké škále masných a rybích výrobků, mimo jiné na kuřecím, hovězím, kebabu, Sujuku a jehněčím mase, které je vzhledem k náboženským souvislostem považováno za tradiční maso pro náboženské příležitosti.

Čaj, jako je horský čaj albánského typu nebo černý čaj ruského a tureckého typu, je hojně konzumovaným nápojem v celém Kosovu a podává se zejména v kavárnách, restauracích nebo doma. Dalším oblíbeným nápojem je káva, ačkoli Kosovo je prosyceno kulturou a jejich kávová kultura je velkou součástí moderní společnosti.[189]

SportEditovat

 
Majlinda Kelmendiová, olympijská vítězka, mistryně světa a Evropy v judo

Sport je významnou součástí kosovské společnosti a kultury. Mezi nejvýznamnější sporty v Kosovu patří fotbal, basketbal, judo, box, volejbal a házená. Kosovský olympijský výbor se v roce 2014 stal plnoprávným členem Mezinárodního olympijského výboru[15] a poprvé se zúčastnil Evropských her 2015 v Ázerbájdžánu a Letních olympijských her 2016 v Brazílii.

Zdaleka nejpopulárnějším sportem v Kosovu je fotbal. V roce 1922 byly založeny první kosovské kluby, mimo jiné KF Vëllaznimi a FK Priština. V období studené války od roku 1945 do roku 1991 se fotbal v bývalé Jugoslávii rozvíjel tak rychle, že v roce 1946 vznikla Federace Kosova jako dceřiná společnost Federace Jugoslávie. KF Trepça soutěžil jeden rok v první lize. Největšího úspěchu dosáhli v Jugoslávském poháru v letech 1977-78, kde skončili druzí za Rijekou.[190] Priština byla v tomto období nejúspěšnějším klubem v zemi a strávila pět let v nejvyšší jugoslávské první lize, přičemž nejlépe skončila v letech 1983-84 na 8. místě. Stali se prvním a jediným kosovským fotbalovým klubem, který se zúčastnil Středoevropského pohár, když se při své jediné účasti ve stejné sezóně umístil na druhém místě. Také se dostali do semifinále Jugoslávského poháru 1987-88, kde prohráli po penaltách s Banja Lukou.[191] V roce 1991 byl založen nesankcionovaný systém kosovské ligy známý jako Liga e Pavarur e Kosovës ("Nezávislá liga Kosova"), který fungoval souběžně s oficiálními jugoslávskými ligami; v roce 1999 se v důsledku kosovské války stal oficiálním systémem kosovské ligy.[192]

Tři fotbalisté z Kosova - Milutin Šoškić, Fahrudin Jusufi a Vladimir Durković - byli součástí jugoslávského týmu, který získal zlatou medaili na Letních olympijských hrách 1960 a stříbrnou medaili na Mistrovství Evropy 1960. Fotbalisté jako Fadil Vokrri, Agim Cana, Fadil Muriqi a Zoran Batrović tvořili v 80. letech 20. století tzv. zlatou generaci Prištiny.

 
Zimní středisko na Šar Planině.

V roce 2010 se zvýšil počet kosovských hráčů albánského původu hrajících ve špičkových evropských týmech. Patří mezi ně Lorik Cana, který byl kapitánem Marseille a Sunderlandu i albánské reprezentace, Valon Behrami, který hrál za West Ham United, Udinese a švýcarskou reprezentaci, Xherdan Shaqiri, který s Liverpoolem vyhrál Ligu mistrů 2018-19 a hraje také za Švýcarsko na mezinárodní úrovni,[193][194] a Adnan Januzaj, který svou kariéru zahájil v Manchesteru United a v současnosti reprezentuje Belgii.

V Kosovu je oblíbeným sportem také basketbal. První mistrovství se konalo v roce 1991 za účasti osmi týmů. Kosovská basketbalová federace byla přijata za plnoprávného člena Mezinárodní basketbalové federace (FIBA) v březnu 2015.[195] Mezi významné hráče narozené v Kosovu, kteří hráli za úspěšné národní týmy Jugoslávie a Srbska, patří Zufer Avdija, Marko Simonović a Dejan Musli, z nichž někteří i přes uznání Kosova ze strany FIBA nadále závodí za Srbsko.

Judistka Majlinda Kelmendiová se v letech 2013 a 2014 stala mistryní světa a v roce 2014 se také poprvé stala mistryní Evropy, které vyhrála i v letech 2016, 2017 a počtvrté v roce 2019. 267] Na Letních olympijských hrách 2016 se Kelmendiová stala první kosovskou sportovkyní, která získala zlatou medaili, a také první zlatou medaili pro Kosovo na velkém sportovním turnaji.[196] Při své druhé účasti na Letních olympijských hrách 2020 se Distria Krasniqiová stala druhou olympijskou vítězkou Kosova v judu[197] a následovala ji krajanka judistka Nora Gjakovaová, která jen o dva dny později získala zlato v kategorii do 57 kg a stala se tak třetí olympijskou vítězkou své země.[198] Kosovo dosud získalo na letních olympijských hrách tři zlaté medaile.[199]

Kosovo působivě získalo čtyři medaile na Evropských hrách: Nora Gjakova získala první medaili pro Kosovo na prvních Evropských hrách v roce 2015, kdy získala bronz v kategorii do 57 kg. Na druhých Evropských hrách v roce 2019 získala Kelmendiová zlatou medaili, Gjaková stříbrnou a Loriana Kukaová bronzovou.

HudbaEditovat

Související informace naleznete také v článku Kosovská literatura.

Ačkoli je hudba v Kosovu rozmanitá, stále existuje autentická albánská a srbská hudba. Pro albánskou hudbu je charakteristické používání čifteli. Klasická hudba je v Kosovu dobře známá a vyučuje se na několika hudebních školách a univerzitách. V roce 2014 Kosovo přihlásilo svůj první film do soutěže o Oscara za nejlepší cizojazyčný film, a to snímek Tri dritare dhe një varje režiséra Isy Qosji.[200]

 
Gusle používají ghegští Albánci ke zpěvu epických písní nebo albánských Písní hraničářů.

V minulosti se epická poezie v Kosovu a severní Albánii zpívala na gusle a poté se používaly melodičtější čifteli, které mají dvě struny - na jedné se hraje melodii a na druhé se drnká. Kosovská hudba je ovlivněna tureckou hudbou kvůli téměř 500letému období osmanské nadvlády v Kosovu, ačkoli kosovský folklor si zachoval svou originalitu a příkladnost.[201] Archeologické výzkumy vypovídají o tom, jak stará je tato tradice a jak se vyvíjela souběžně s jinou tradiční hudbou na Balkáně. Kořeny sahající až do 5. století př. n. l. byly nalezeny v malbách na kamenech zpěváků s nástroji. (Známý je portrét "Pani" držící nástroj podobný flétně).[202]

Současní hudební umělci Rita Ora, Dua Lipa a Era Istrefi jsou albánského původu a díky své hudbě dosáhli mezinárodního uznání.[203] Jedním z široce uznávaných hudebníků z Prizrenu je kytarista Petrit Çeku, držitel několika mezinárodních cen.[204]

Srbská hudba z Kosova představuje směs tradiční hudby, která je součástí širší balkánské tradice, s vlastním osobitým zvukem a různými západními a tureckými vlivy[205]. Srbské písně z Kosova byly inspirací pro 12. písňový věnec skladatele Stevana Mokranjace. Ve většině srbské hudby z Kosova převládala církevní hudba s vlastním podílem zpívané epické poezie,[205] v Kosovu se používá také srbský národní nástroj gusle.[206]

Viktorija je jedinou umělkyní z Kosova, která v roce 1982 reprezentovala Jugoslávii v písňové soutěži Eurovize jako členka skupiny Aska. Zpěvačka Rona Nishliu skončila na pátém místě v soutěži Eurovize 2012, zatímco Lindita reprezentovala Albánii v roce 2017. Několik srbských zpěváků z Kosova se také zúčastnilo srbského národního výběru pro soutěž Eurovision Song Contest. Nevena Božović reprezentovala Srbsko v soutěži Junior Eurovision Song Contest a dvakrát v soutěži Eurovision Song Contest, poprvé jako členka skupiny Moje 3 v roce 2013 a jako sólistka v roce 2019.

KinematografieEditovat

 
Bekim Fehmiu byl prvním východoevropským hercem, který si během studené války zahrál v Hollywoodu.

Filmový průmysl v Kosovu se datuje od 70. let 20. století. V roce 1969 kosovský parlament zřídil státní instituci Kosovafilm, která se zabývala výrobou, distribucí a promítáním filmů. Jejím prvním ředitelem byl herec Abdurrahman Shala, po něm následoval spisovatel a známý básník Azem Shkreli, pod jehož vedením vznikly nejúspěšnější filmy. Dalšími řediteli Kosovafilmu byli Xhevar Qorraj, Ekrem Kryeziu a Gani Mehmetaj. Po produkci sedmnácti celovečerních filmů, mnoha krátkých filmů a dokumentů byla instituce v roce 1990 převzata srbskými úřady a rozpuštěna. Kosovafilm byl obnoven po odtržení od bývalé Jugoslávie v červnu 1999 a od té doby se snaží oživit filmový průmysl v Kosovu.

 
Dokufest v Prizrenu

Mezinárodní festival dokumentárních a krátkých filmů je největší filmovou událostí v Kosovu. Festival se koná v srpnu v Prizrenu a přitahuje řadu mezinárodních i regionálních umělců. Na tomto každoročně pořádaném festivalu se filmy promítají dvakrát denně ve třech kinech pod širým nebem a ve dvou běžných kinech. Kromě filmů je festival známý také živými večery po promítání. V rámci festivalu se konají různé akce: workshopy, výstavy DokuPhoto, festivalové kempování, koncerty, které dohromady proměňují město v okouzlující místo k pobytu. V roce 2010 byl Dokufest zvolen jedním z 25 nejlepších mezinárodních festivalů dokumentárních filmů.[207]

Mezi mezinárodní herce albánského původu z Kosova patří Arta Dobroshi, James Biberi, Faruk Begolli a Bekim Fehmiu. Mezinárodní filmový festival v Prištině je největší filmový festival, který se každoročně koná v kosovské Prištině a na kterém se promítá významná mezinárodní filmová produkce z balkánského regionu i mimo něj a upozorňuje na kosovský filmový průmysl.

Film Shok byl nominován na Oscara za nejlepší krátký hraný film v roce 2016,[208]  scénář a režii napsal na Oscara nominovaný režisér Jamie Donoughue na základě skutečných událostí během kosovské války.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kosovo na anglické Wikipedii.

  1. Kosovo experts say no land lost in Montenegro border deal [online]. The Washington Post, 2017-02-21 [cit. 2017-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-22. (anglicky) 
  2. a b Geoba.se: Gazetteer - Kosovo - 2018 - Statistics and Rankings. www.geoba.se [online]. [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Archivovaná kopie. www.assembly-kosova.org [online]. [cit. 2013-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-18. 
  4. https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/kosovo-prezidetske-volby-prezidentka-vjosa-osmaniova_2104042132_aur
  5. Distribution of family income – Gini index [online]. CIA [cit. 2014-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-04. (anglicky) 
  6. Článek na portálu RTK (srbsky)
  7. http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/kosovo/index.html Oficiální název státu dle Ministerstva zahraničí
  8. Kosovo [online]. Worldbank.org, 2014 [cit. 2015-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Kosovo [online]. [cit. 2015-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-05. (anglicky) 
  10. RETTMAN, Andrew. Kosovo: EU meeting is 'de facto recognition' by Serbia. EUobserver. Brussels: 6 February 2013. Dostupné online [cit. 17 February 2015]. (anglicky) 
  11. As declared in the 2006 Constitution of Serbia Documents by Opinion and Study [online]. Venice.coe.int [cit. 2009-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 January 2013. (anglicky) 
  12. a b Schabnel, Albrecht; Thakur (ed), Ramesh (ed). Kosovo and the Challenge of Humanitarian Intervention: Selective Indignation, Collective Action, and International Citizenship, New York: The United Nations University, 2001. Pp. 20.
  13. a b 7 Years of Kosovo » Howard Smith of Geelong [online]. [cit. 2015-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-26. (anglicky) 
  14. Will the EBRD do the right thing for Kosovo, its newest member?. www.neurope.eu. neurope.eu, 10 February 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-12. (anglicky)  Archivováno 12. 2. 2013 na Wayback Machine
  15. a b 127th IOC Session comes to close in Monaco. www.olympic.org. olympic.org, 9 December 2014. Dostupné online [cit. 9 December 2014]. (anglicky) 
  16. EU 5 "less likely than ever" to recognize Kosovo “B92 – News”, Retrieved 31 March 2014
  17. Kosovo. ec.europa.eu.
  18. Česká republika uznala nezávislost Kosova. www.vlada.cz [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (česky) 
  19. Constitution of the Republic of Serbia [online]. Parlament.gov.rs [cit. 2011-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 November 2010. (anglicky) 
  20. IBP, Inc. Kosovo Country Study Guide Volume 1 Strategic Information and Developments. [s.l.]: International Business Publications Inc., 2015. S. 9. (anglicky) 
  21. Oxford English Dictionary, s.v. 'Kosovar'.
  22. Albanian Etymological Dictionary, V.Orel, Koninklijke Brill, Leiden Boston Köln 1998, p. 56
  23. SHELLEY, Fred M. Nation Shapes: The Story Behind the World's Borders. [s.l.]: [s.n.], 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 October 2015. ISBN 9781610691062. S. 73. (anglicky) 
  24. constituteproject.org. Kosovo's Constitution of 2008 (with Amendments through 2016) [online]. [cit. 2019-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 November 2019. (anglicky) 
  25. Agreement on regional representation of Kosovo. www.b92.net. B92, 25 February 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 November 2014. (anglicky) 
  26. P. Hradečný - Dějiny Albánie, Nakladatel: NLN - Nakladatelství Lidové noviny ISBN 978-80-7106-939-3, EAN: 9788071069393
  27. PELIKÁN, Jan. Srbsko a Černá Hora. Slovanský přehled. 1995, roč. 82, čís. 1, s. 28. ISSN 0037-6922. 
  28. Bob Allen: Why Kosovo? The Anatomy of the Needless War. Archivováno 31. 8. 2021 na Wayback Machine, červenec 1999, anglicky, Canadian Centre for Policy Alternatives, ISBN 0-88627-963-1
  29. Archivovaná kopie. kosovo.sk [online]. [cit. 2018-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-04. 
  30. a b c d DIENSTBIER, Jiří. Daň z krve. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-585-4. (česky) 
  31. a b c Košťál, Martin: Globalisté útočí - Od „humanitárního“ bombardování po samostatný narkostát Kosovo; Kontingent Pres, Praha 2008
  32. ASTRI SUHRKE, MICHAEL BARUTCISKI, PETA SANDISON, RICK GARLOCK. The Kosovo refugee crisis - An independent evaluationof UNHCR’s emergency preparedness and response [online]. Ženeva: United Nations High Commissioner for Refugees, únor 2000 [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  33. Fact Sheet: Kosovo, Ethnic Cleansing Update, April 29, 1999 [online]. United States, Department of State [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  34. U.S. Committee for Refugees World Refugee Survey 1999 – Yugoslavia [online]. United States Committee for Refugees and Immigrants, 1. ledna 1999 [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  35. PATRICK BALL, WENDY BETTS, FRITZ SCHEUREN, JANA DUDUKOVICH A JANA ASHER. Killings and Refugee Flow in Kosovo March - June 1999 [online]. American Association for the Advancement of Science, 3.1.2002 [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  36. http://novinky.cz/zahranicni/evropa/167226-v-srbsku-odsoudili-byvale-policisty-za-masakry-v-kosovu.html
  37. a b Prioritized Intervention List. Regional Programme for Cultural and Natural Heritage in South-east Europe. 23 January 2009, s. 8. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 March 2014. (anglicky) 
  38. RONAYNE, Peter. Genocide in Kosovo. Human Rights Review. 2004-07, roč. 5, čís. 4, s. 57–71. Dostupné online [cit. 2021-02-23]. ISSN 1524-8879. DOI 10.1007/s12142-004-1028-y. 
  39. Plné znění rezoluce č. 1244 Archivováno 16. 2. 2008 na Wayback Machine (anglicky) (pdf)
  40. http://www.kosovo.net/default2.html
  41. KOŠŤÁL, Martin. Globalisté útočí : od „humanitárního“ bombardování po samostatný narkostát KOSOVO. Vyd. 1. Praha : Kontingent Press, 2008 108 s., [8] s. obr. příl ISBN 978-80-254-2469-8. s. 82
  42. Deklarace nezávislosti Kosova Archivováno 8. 7. 2012 na Wayback Machine, 17. 2. 2008 (anglicky)
  43. Ústava Srbska Archivováno 2. 7. 2008 na Wayback Machine, (srbsky)
  44. Kosovo vyhlásilo nezávislost a už létají kameny, iDnes 17. 2. 2008
  45. a b Volba prezidenta Kosova byla protiústavní, v sále sedělo málo poslanců, 20. 3. 2011, stf (Petr Štefan)
  46. Poslanci ve třetím kole hlasování rozhodli. Prezidentkou Kosova se stala Vjosa Osmaniová. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-04-04]. Dostupné online. (česky) 
  47. Europe: Kosovo–The World Factbook [online]. The World Factbook [cit. 2020-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 February 2021. (anglicky) 
  48. Tourism - State Portal of the Republic of Kosovo. www.rks-gov.net [online]. [cit. 2021-05-08]. Dostupné online. (albánsky) 
  49. PÁNEK, Jiří. Kde a jak Česká republika pomáháKOSOVO [online]. Olomouc: Katedra rozvojových studií, Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2013 [cit. 2021-05-08]. Dostupné online. 
  50. Highest Mountains Kosovo. www.geonames.org [online]. [cit. 2021-05-08]. Dostupné online. 
  51. Highest Mountains In Serbia And Kosovo. WorldAtlas [online]. [cit. 2021-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. Great Rudoka, 2658m : Climbing, Hiking & Mountaineering : SummitPost. www.summitpost.org [online]. [cit. 2021-05-08]. Dostupné online. 
  53. The World Factbook [online]. Central Intelligence Agency (USA). Dostupné online. 
  54. Parku Kombëtar Sharri Plani Hapësinor [online]. Ministria e Ekonomisë dhe Ambientit and Agjencia për Mbrojtjen e Mjedisit të Kosovës, February 2013 [cit. 2020-09-24]. S. 13. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 October 2017. (albánsky) 
  55. Jovan Đ. Marković (1990): Enciklopedijski geografski leksikon Jugoslavije; Svjetlost-Sarajevo; ISBN 86-01-02651-6
  56. Istitue of Statistics, Albania [online]. [cit. 2022-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 February 2019. (anglicky) 
  57. [1] Archivováno 3. 4. 2015 na Wayback Machine Independent Commission for Mines and Minerals of Kosovo
  58. One river flowing into two seas [online]. Nacionalna revija Srbija – gbtimes Serbia, February 17, 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  59. Kosovo Environment and Climate Analysis [online]. University of Gothenburg, 11 March 2008 [cit. 2020-09-24]. S. 3. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 October 2018. (anglicky) 
  60. Overview: Climate Change in Albania and Kosovo [online]. Sustainicum Collection [cit. 2020-09-24]. S. 1. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2020. (anglicky) 
  61. Climatic Conditions [online]. Independent Commission for Mines and Minerals of Kosovo [cit. 2020-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 May 2007. (anglicky) 
  62. ÇAVOLLI, Riza. Gjeografia e Kosovës. [s.l.]: [s.n.], 1993. S. 23. (anglicky) 
  63. DINERSTEIN, Eric; OLSON, David; JOSHI, Anup; VYNNE, Carly; BURGESS, Neil D.; WIKRAMANAYAKE, Eric; HAHN, Nathan. An Ecoregion-Based Approach to Protecting Half the Terrestrial Realm. BioScience. 2017, s. 534–545. ISSN 0006-3568. DOI 10.1093/biosci/bix014. PMID 28608869. (anglicky) 
  64. VESELAJ, Zeqir; MUSTAFA, Behxhet. Overview of Nature Protection Progress in Kosovo [online]. 28 December 2015 [cit. 2020-09-27]. S. 6. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 July 2018. (anglicky) 
  65. MAXHUNI, Qenan. Biodiversiteti i Kosovës [online]. [cit. 2020-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 August 2020. (albánsky) 
  66. GRANTHAM, H. S.; DUNCAN, A.; EVANS, T. D.; JONES, K. R.; BEYER, H. L.; SCHUSTER, R.; WALSTON, J. Anthropogenic modification of forests means only 40% of remaining forests have high ecosystem integrity – Supplementary Material. Nature Communications. 2020, s. 5978. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-020-19493-3. PMID 33293507. S2CID 228082162. (anglicky) 
  67. Kosovo Biodiversity Assessment [online]. S. 15–16. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 March 2017. (anglicky) 
  68. Biodiversity conservation status in the Republic of Kosovo with focus on biodiversity centres [online]. S. 1. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 October 2017. (anglicky) 
  69. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené KOSOVObio2 není určen žádný text
  70. Kosovo Biodiversity Assessment [online]. S. 17. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 March 2017. (albánsky) 
  71. PERRITT JR, Henry H. Google Books. The Road to Independence for Kosovo: A Chronicle of the Ahtisaari Plan. [s.l.]: Cambridge University Press, 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 February 2018. ISBN 9781139479431. (anglicky) 
  72. NAAMAT, Talia; PORAT, Dina; OSIN, Nina. Google Books. Legislating for Equality: A Multinational Collection of Non-Discrimination Norms. Volume I: Europe. [s.l.]: Martinus Nijhoff Publishers, 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 March 2022. ISBN 978-9004226128. (anglicky) 
  73. constituteproject.org. Kosovo's Constitution of 2008 (with Amendments through 2016), chapter V [online]. [cit. 2019-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 November 2019. (anglicky) 
  74. PHILLIPS, David L. Liberating Kosovo: Coercive Diplomacy and U. S. Intervention. [s.l.]: MIT Press, 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 August 2020. ISBN 978-0-26230-512-9. S. 211. (anglicky) 
  75. "Kosovo Police fire tear gas to disperse crowd in Mitrovica, one person injured" October 2021/https://web.archive.org/web/20211013092933/https://rs.n1info.com/english/news/kosovo-police-fire-tear-gas-to-disperse-crowd-in-mitrovica/ Archivováno 13. 10. 2021 na Wayback Machine. rs.n1info.com. Retrieved 14 October 2021.
  76. EU 5 "less likely than ever" to recognize Kosovo September 2014/https://web.archive.org/web/20140917212253/http://www.b92.net/eng/news/politics.php?yyyy=2012&mm=11&dd=26&nav_id=83353 Archivováno 17. 9. 2014 na Wayback Machine "B92 – News", Retrieved 31 March 2014
  77. Kosovo August 2012/https://web.archive.org/web/20120828041606/http://ec.europa.eu/enlargement/countries/detailed-country-information/kosovo/index_en.htm Archivováno 28. 8. 2012 na Wayback Machine. ec.europa.eu.
  78. a b Tisková zpráva na serveru Úřadu vlády ČR, kterou vláda ČR uznává nezávislost Kosova
  79. Zpráva o uznání nezávislosti Kosova Českou republikou na blic.co.yu. www.blic.co.yu [online]. [cit. 2013-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-23. 
  80. Will the EBRD do the right thing for Kosovo, its newest member?. www.neurope.eu. neurope.eu, 10 February 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 February 2013. (anglicky) 
  81. Kosovo fails in UNESCO membership bid. Guardian. 9 November 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 October 2017. (anglicky) 
  82. Foreign Missions in Kosovo [online]. Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Kosovo [cit. 2016-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 May 2016. (anglicky) 
  83. Embassies of the Republic of Kosovo [online]. Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Kosovo [cit. 2016-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 May 2016. (anglicky) 
  84. Consular Missions of the Republic of Kosovo [online]. Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Kosovo [cit. 2016-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 May 2016. (anglicky) 
  85. Global Peace Index 2020: Measuring Peace in a Complex World. Sydney: Institute for Economics & Peace, 2020. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-19. (anglicky) 
  86. Šablona:Cite act May 2016/https://web.archive.org/web/20160504213923/http://mksf-ks.org/repository/docs/Law%20on%20Service%20in%20the%20KSF.pdf Archivováno 4. 5. 2016 na Wayback Machine
  87. Kosovo to create national army of 5,000 soldiers. Reuters. 4 March 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 March 2014. (anglicky) 
  88. SHEHU, Bekim. Kosova bëhet me ushtri. Deutsche Welle. Deutsche Welle, 2018-12-14. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 March 2022. (albánsky) 
  89. EULEX Kosovo: new role for the EU rule of law mission [online]. European Council, 2018-06-08 [cit. 2021-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 December 2020. (anglicky) 
  90. a b Schabnel, Albrecht; Thakur (ed), Ramesh (ed), 2001. p. 24.
  91. Schabnel, Albrecht; Thakur (ed), Ramesh (ed). Kosovo and the Challenge of Humanitarian Intervention: Selective Indignation, Collective Action, and International Citizenship, New York: The United Nations University, 2001. Pp. 242.
  92. Schabnel, Albrecht; Thakur (ed), Ramesh (ed). Kosovo and the Challenge of Humanitarian Intervention: Selective Indignation, Collective Action, and International Citizenship, New York: The United Nations University, 2001. Pp. 243.
  93. The Roma and "Humanitarian" Ethnic Cleansing in Kosovo [online]. Dissidentvoice.org [cit. 2010-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 May 2010. (anglicky) 
  94. Internal Displacement Monitoring Centre (IDMC) – Norwegian Refugee Council. IDMC, Internally Displaced persons (IDPs) in Kosovo [online]. Internal-displacement.org [cit. 2010-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 May 2010. (anglicky) 
  95. Internal Displacement Monitoring Centre (IDMC) – Norwegian Refugee Council. IDMC: Internal Displacement Monitoring Centre, Countries, Kosovo, Roma, Ashkaelia and Egyptians in Kosovo (2006) [online]. Internal-displacement.org [cit. 2010-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 May 2011. (anglicky) 
  96. List of websites of the Municipalities of Kosovo [online]. Dostupné online. 
  97. Seznam států a mezinárodních organizací podle postoje k nezávislosti Kosova
  98. https://kossev.info/dacic-togo-is-the-15th-country-to-annul-its-recognition-of-kosovo-we-ll-keep-going-until-they-realize-that-they-have-to-compromise/
  99. Odpověď Srbů Česku: Odvolali kvůli Kosovu velvyslance [online]. Praha: Aktuálně.cz, 23. 5. 2008. Dostupné online. (česky) 
  100. USA uznaly nezávislost Kosova, ČTK, 18. 2. 2008
  101. [Nezávislé Kosovo uznali i spojenci Srbska Černá Hora a Makedonie], iDnes.cz, 10. 10. 2008, ČTK
  102. Schwarzenberg: Kosovo uznáme, až tak učiní valná většina států EU, ČTK, 18. 2. 2008
  103. Zpráva o uznání nezávislosti Kosova Českou republikou na blic.co.yu. www.blic.co.yu [online]. [cit. 2013-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-23. 
  104. Slačák (2010), s. 55–56
  105. OSN poslala kauzu Kosovo k haagskému soudu [online]. aktuálně.cz, 2008-10-08. Dostupné online. (česky) 
  106. Soud v Haagu: Kosovo je legitimní stát [online]. lidovky.cz, 2010-07-23 [cit. 2010-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-25. (česky) 
  107. http://sport.lidovky.cz/neni-v-osn-ale-na-olympiadu-kosovo-smi-srbsko-uz-nema-silu-vzdorovat-1gx-/ostatni-sporty.aspx?c=A141210_204748_ln-sport-ostatni_makr
  108. Štěpán Kotrba: Kosovo: Země Dohody i země Osy podepisují nový Mnichov
  109. Czech diplomat likens Kosovo crisis to Munich 1938. www.b92.net [online]. [cit. 2013-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-07. 
  110. Stanislav Kliment: Mnichované Archivováno 28. 2. 2008 na Wayback Machine
  111. Mary Mostert: Bush's Kosovo policy, like Chamberlain's Munich policy, could lead to war
  112. SLAČÁLEK, Ondřej. Mnichovský příběh Kosova. Mezinárodní vztahy. Roč. 2010, čís. 4, s. 54–59. Dostupné online. 
  113. Klaus nepodporuje uznání Kosova, novinky.cz, 17. 2. 2008
  114. Nezávislost Kosova vzbudila nadšení i odpor, iDnes.cz, 17. 2. 2008
  115. Vláda nemohla uznání Kosova lépe načasovat Archivováno 30. 5. 2008 na Wayback Machine, Britské listy, 22. května 2008
  116. Stydím se, řekl Klaus o uznání Kosova [online]. iDNES.cz, rev. 23. května 2008. Dostupné online. (česky) 
  117. Václav Klaus: Jak jsem se styděl [online]. iDNES.cz, rev. 24. května 2008. Dostupné online. (česky) 
  118. Zeman: Nezávislost Kosova jsem nikdy neuznal a Thaçi je válečný zločinec
  119. Šéf kosovského parlamentu podpořil ideu Velké Albánie [online]. novinky.cz, 2010-01-01 [cit. 2010-06-16]. Dostupné online. (česky) 
  120. IMF Country Report No 12/100 Archived copy [online]. [cit. 2012-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2015. (anglicky)  "Unemployment, around 40% of the population, is a significant problem that encourages outward migration and black market activity."
  121. Republic of Kosovo: Selected Issues. [s.l.]: International Monetary Fund, 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 May 2021. ISBN 978-1-48434-056-1. S. 22. (anglicky) 
  122. Invest in Kosovo – EU Pillar top priorities: privatisation process and focus on priority economic reforms [online]. Euinkosovo.org [cit. 2013-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 January 2012. (anglicky) 
  123. Croatia, Kosovo sign Interim Free Trade Agreement, B92, 2 October 2006 October 2014/https://web.archive.org/web/20141006101521/http://www.b92.net/eng/news/globe-article.php?yyyy=2006&mm=10&dd=02&nav_category=123&nav_id=37090 Archivováno 6. 10. 2014 na Wayback Machine
  124. "UNMIK and Bosnia and Herzegovina Initial Free Trade Agreement". UNMIK Press Release, 17 February 2006 [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 March 2016. (anglicky) 
  125. Oda Eknomike e Kosovės/Kosova Chambre of Commerce – Vision [online]. 10 October 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 October 2007. (anglicky) 
  126. Doing business in Kosovo [online]. buyusa.gov. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 July 2009. (anglicky) 
  127. Trade Agreements [online]. Kosovo Chamber of Commerce [cit. 2014-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 April 2014. (anglicky) 
  128. Asllan, Pushka. "Gjeografia 12". Libri Shkollor (2005). p. 77.
  129. Projekti Energjetik i Kosovës [online]. World Bank [cit. 2014-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 March 2014. (anglicky) 
  130. Kostt gains independence from Serbia [online]. 21 April 2020 [cit. 2020-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 April 2020. (anglicky) 
  131. Kosovos electricity transmission system becomes independent from serbia [online]. 21 April 2020 [cit. 2020-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 August 2020. (anglicky) 
  132. Kosovo: Natural resources key to the future, say experts [online]. [cit. 2011-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 July 2011. (anglicky) 
  133. Lignite Mining Development Strategy [online]. [cit. 2017-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 June 2010. (anglicky) 
  134. World Bank survey puts Kosovo's mineral resources at 13.5bn euros [online]. 28 January 2005 [cit. 2011-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 July 2011. (anglicky) 
  135. Kosovo – Bilateral relations in agriculture [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 April 2017. (anglicky) 
  136. 5. Agriculture [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 October 2017. (anglicky) 
  137. Kosovo's wines flowing again. BBC News. 29 October 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 October 2011. (anglicky) 
  138. Investing in Kosovo – Vineyards [online]. [cit. 2017-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 April 2013. (anglicky) 
  139. a b Investing in Kosovo [online]. [cit. 2014-02-27]. S. 15. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 November 2013. (anglicky) 
  140. The 41 Places to Go in 2011. The New York Times. 7 January 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 January 2012. (anglicky) 
  141. Picturesque Kosovo [online]. 2 August 2012 [cit. 2011-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 August 2012. (anglicky) 
  142. Transporti i udhëtarëve [online]. Trainkos [cit. 2021-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 May 2021. (albánsky) 
  143. Red vožnje – Kurir [online]. Srbija Voz [cit. 2021-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 March 2021. (srbsky) 
  144. Aktivitetet e Ministrisë së Tregtisë dhe Industrisë: Themelohet Ndërmarrja Publike 'Aeroporti i Gjakovës' [online]. Ministria e Tregtisë dhe Industrisë. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 February 2015. (anglicky) 
  145. a b Strategjia Sektoriale e Shendetesise [online]. Ministry of Health – Republic of Kosovo [cit. 2014-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 September 2015. (anglicky) 
  146. Strategjia Sektoriale e Shendetesise [online]. Ministry of Health [cit. 2014-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 September 2015. (anglicky) 
  147. a b QKMF. (2010–2014). Njesite me Adresa dhe Nr.Telefonit. Available: [2]. Last accessed 23 February 2014.
  148. Statistikat e Shëndetësisë 2012 [online]. Kosovo Agency of Statistics [cit. 2014-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 March 2014. (anglicky) 
  149. ealth Statistics 2020 [online]. Agjencia e Statistikave të Kosovë, 2021-10 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  150. Informatë – 13 shkurt 2012 [online]. Municipality of Prishtina – Republic of Kosovo [cit. 2014-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 July 2015. (anglicky) 
  151. Strategjia e permiresimit te cilesise se sherbimeve shendetesore 2012–2016 [online]. Ministry of Health – Republic of Kosovo [cit. 2014-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 March 2014. (anglicky) 
  152. Elementary and secondary education [online]. [cit. 2017-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 August 2016. (anglicky) 
  153. World Press Freedom Index 2008. RSF [online]. 2016-04-20 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  154. World press freedom index. RSF [online]. [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  155. Šablona:Cite report
  156. Kosovo Agency of Statistics. Estimation of Kosovo population 2011 [online]. Pristina: [cit. 2018-11-23]. S. 12–16. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 May 2017. (anglicky) 
  157. European Centre for Minority Issues. Minority figures in Kosovo census to be used with reservations [online]. 8 January 2013 [cit. 2018-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 November 2018. (anglicky) 
  158. Kosovo Agency of Statistics. Kosovo in Figures (2015) [online]. [cit. 2018-11-23]. S. 17. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2020. (anglicky) 
  159. UNMIK. Kosovo in figures 2005 [online]. Ministry of Public Services. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 March 2008. (anglicky) 
  160. a b c World Factbook–Kosovo [online]. The World Factbook, 19 June 2014 [cit. 2014-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 February 2021. (anglicky) 
  161. Albanian Population Growth [online]. Files.osa.ceu.hu. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 February 2008. (anglicky) 
  162. Krinka Vidakovic Petrov, "Kosovo: Through the Looking Glass," Israel Council on Foreign Relations|The Israel Journal of Foreign Affairs Vol. 2 No. 1 (Winter 2008), 33–34.
  163. On Genetic Interests: Family, Ethnicity, And Humanity in an Age of Mass Migration. [s.l.]: Transaction Publishers, 2003. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 June 2013. ISBN 978-1-4128-3006-5. S. 236. (anglicky) 
  164. Siobhán Wills. Protecting Civilians: The Obligations of Peacekeepers. [s.l.]: Oxford University Press, 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 June 2013. ISBN 978-0-19-953387-9. S. 219. (anglicky) 
  165. a b constituteproject.org. Kosovo's Constitution of 2008 (with Amendments through 2016), article 5 [online]. [cit. 2019-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 November 2019. (anglicky) 
  166. Assessing Minority Language Rights in Kosovo [online]. Sapientia University [cit. 2015-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 March 2016. (anglicky) 
  167. a b c Municipal language compliance in Kosovo, June 2014 [online]. Council of Europe [cit. 2015-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 July 2015. (anglicky) 
  168. Language in Kosovo [online]. Kosovo Agency of Statistics. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 February 2015. (anglicky) 
  169. Kosovo Language Commissioner lauds trainings [online]. European Centre for Minority Issues [cit. 2015-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2015. (anglicky) 
  170. Index of ethnic stereotypes in Kosovo. kcr-ks.org. 2020. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 July 2020. (anglicky) 
  171. Vlerësim Popullsia e Kosovës 2015 [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 October 2016. (albánsky) 
  172. GHAFFAR, Mughal Abdul. Muslims in Kosovo: A Socio-economic and Demographic Profile: Is the Muslim Population Exploding?. Balkan Social Science Review. 30 December 2015, s. 155–201. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 December 2021. (anglicky) 
  173. constituteproject.org. Kosovo's Constitution of 2008 (with Amendments through 2016), article 8 [online]. [cit. 2019-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 November 2019. (anglicky) 
  174. Olivier Roy, Arolda Elbasani. The Revival of Islam in the Balkans: From Identity to Religiosity. [s.l.]: Springer, 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 March 2022. ISBN 9781137517845. S. 67. (anglicky) 
  175. Freedom of Thought 2014 report (map) [online]. Freedom of Thought [cit. 2015-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 October 2017. (anglicky) 
  176. Petrit Collaku. Kosovo Census to Start Without the North. Balkan Insight. 29 March 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 September 2020. (anglicky) 
  177. Perparim Isufi. Kosovo Police Stop 'Illegal' Serb Census Attempts. Balkan Insight. 14 September 2017. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 September 2020. (anglicky) 
  178. Mughal Abdul Ghaffar. Muslims in Kosovo: A Socio-economic and Demographic Profile: Is the Muslim Population Exploding? [online]. [cit. 2018-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 November 2018. (anglicky) 
  179. Muslims in Europe: Country guide. BBC News. 23 December 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 January 2009. (anglicky) 
  180. Conversion rate. The Economist. 30 December 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 November 2017. ISSN 0013-0613. (anglicky) 
  181. Religion in Kosovo [online]. Pristina and Brussels: International Crisis Group, 2001-01-31. S. 3. Dostupné online. (anglicky) 
  182. Cultural Heritage in South-East: Kosovo. United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization. S. 5. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 March 2014. (anglicky) 
  183. Medieval Monuments in Kosovo. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  184. World Heritage Committee puts Medieval Monuments in Kosovo on Danger List and extends site in Andorra, ending this year’s inscriptions. UNESCO World Heritage Centre [online]. 2006-07-13 [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  185. Photography academic invited by President to attend ceremony for popstar Rita Ora [online]. [cit. 2018-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 May 2018. (anglicky) 
  186. Library of Congress. Library of Congress Subject Headings. [s.l.]: Library of Congress, 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 August 2020. S. 4303–. (anglicky) 
  187. Archived copy [online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 April 2013. (anglicky) 
  188. Cuisine of Kosovo [online]. [cit. 2013-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 May 2013. (anglicky) 
  189. ONDOZI, Qerim. Coffee Culture Is Rooted in Our Society [online]. 25 December 2017 [cit. 2018-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 November 2018. (anglicky) 
  190. https://archive.ph/20101020214232/http://www.kftrepca.com/Fillimi.aspx?tabindex=9&tabid=12#selection-447.235-447.528
  191. http://prishtinafc.com/al/historia
  192. Historia e futbollit në Kosovë! [online]. 20 November 2013 [cit. 2014-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 March 2014. (albánsky) 
  193. Xherdan Shaqiri: Liverpool sign Stoke forward after triggering release clause. BBC Sport. 13 July 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 July 2018. (anglicky) 
  194. History of Sports in Kosovo [online]. The President of Kosovo Office [cit. 2014-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 March 2013. (albánsky) 
  195. Kosovo becomes 215th National Member Federation of FIBA [online]. FIBA, 13 March 2015 [cit. 2015-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 March 2015. (anglicky) 
  196. https://kallxo.com/ndryshe/majlinda-kelmendi-flet-pas-fitores-ne-lojerat-evropiane-minsk-2019/
  197. MACPHAIL, Cameron. Majlinda Kelmendi makes history with victory in women's judo as Kosovo wins first ever gold medal [online]. Rio 2016, 7 August 2016 [cit. 2016-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 August 2016. (anglicky) 
  198. https://prishtinainsight.com/nora-gjakova-wins-kosovos-third-olympic-gold-medal/
  199. https://www.aa.com.tr/en/sports/kosovo-makes-its-golden-name-at-olympics-through-judo/2316000
  200. Oscars: Kosovo Selects 'Three Windows and a Hanging' for Foreign-Language Category [online]. [cit. 2014-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 September 2014. (anglicky) 
  201. KNAUS, WARRANDER, Verena, Gail. Kosovo. Kosovo: Brad Travel Guides, 2010. S. 41. (anglicky) 
  202. KRUTA, Beniamin. Vendi i polifonise shqiptare ne polifonike ballkanike. [s.l.]: Kultura Popullore, 1990. S. 13–14. (anglicky) 
  203. Rita Ora [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 May 2012. (anglicky) 
  204. Catalogue of the 3rd edition of Dam Festival.Chybí název periodika! (anglicky) 
  205. a b WARRANDER, Gail. Kosovo. [s.l.]: Bradt Guides, 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 August 2017. ISBN 9781841623313. S. 41. (anglicky) 
  206. BIDDLE, Ian. Music National Identity and the Politics of Location: Between the Global and the Local. [s.l.]: Ashgate Publishing, Ltd., 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 August 2017. ISBN 9781409493778. (anglicky) 
  207. Home – DOKUFEST 2013 [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 August 2016. (anglicky) 
  208. JOHNSON, Zach. Oscars 2016 Nominations: Complete List of Nominees [online]. 14 January 2016 [cit. 2016-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 January 2016. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • DIENSTBIER, Jiří. Daň z krve. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-585-4. (česky) 
  • ŠTĚPÁNEK, Václav. Jugoslávie – Srbsko –Kósovo. Kosovská otázka ve 20. století. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5476-9. (česky) 
  • VICKERS, Miranda. The Albanians: A Modern History. Londýn, 1995, ib Tauris, ISBN 1-85043-749-1
  • HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Albánie (vybrané kapitoly). Praha, 2008, Lidové Noviny. ISBN 80-7106-939-6
  • GIRGLE, Patrik. Kosovo. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-330-5. (česky) 
  • DVOŘÁK, Martin. Kosovo na vlastní kůži. [s.l.]: Studio No-Ban, 2000. ISBN 80-238-6538-2. (česky) 
  • ACHTERHUIS, Hans. Politika dobrých úmyslů. Brno: Barrister & Principal, 2002. ISBN 80-85947-78-1. (česky) 
  • IGNATIEFF, Michael. Virtuální válka. Praha: Themis, 2001. ISBN 80-7312-001-1. (česky) 
  • Савременици о Косову и Метохији 1852–1912, избор, предговор и објашњења Душан Т. Батаковић, Београд : Српска књижевна задруга, 1988. ISBN 86-379-0083-6
  • Dušan T. Bataković, The Kosovo Chronicles, Plato Books, Belgrade 1992.
  • R. Petrović, M. Blagojević, The Migration of the Serbs and Montenegrins from Kosovo and Metohija, SASA, Belgrade 1992,
  • Kosovo. La spirale de la haine, L'Age d'Homme, Lausanne 1998.
  • Kosovo-Kosova. Confrontation or Coexistence, Nijmegen: University of Nijmegen & Political Cultural Centre 042 1996.
  • Kosovo. Avoiding Another Balkan War,Thanos Veremis & Evangelos Kofos, (eds.), Athens:Eliamep & University of Athens, 1998.
  • Kosovo. Contending Voices on Balkan Interventions, William Joseph Buckley, ed.,William B. Eerdmans, Grand Rapids, Michigan & Cambridge U. K 2000
  • Kosovo and Metohija. Living in the Enclave, D. T. Bataković (ed.), Institute for Balkan Studies, Belgrade 2007, 314 p. ISBN 978-86-7179-052-9
  • Jean-Arnault Dérens, Kosovo. Année zéro, préface de Marek Antoni Nowick,i Paris: Paris-Méditerranée, 2004.
  • Dušan T. Bataković, Kosovo. Un conflit sans fin? Lausanne: L'Age d'Homme 2008. 322 p. ISBN 978-2-8251-3875-5
  • Dušan T. Bataković, Serbia's Kosovo Drama. A Historical Perspective, Belgrade: Čigoja Štampa, 2012, 369 p. ISBN 978-86-7558-903-7
  • PELIKÁN, JAN: Novými cestami. Kosovo v letech 1958–1969. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2014. ISBN 978-80-7308-508-7

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat