Wikipedie

Organizace islámské spolupráce

Mezinárodní organizace

Organizace islámské spolupráce (anglicky Organisation of Islamic Cooperation – OIC, francouzsky Organisation de la Coopération Islamique – OCI, arabsky منظمة التعاون الاسلامي‎) je mezinárodní organizace sestávající z 57 členských zemí. Její snahou je být kolektivním hlasem islámského světa (Umma), chránit zájmy muslimů a zajistit jejich rozvoj. V roce 1990 přijaly členské státy OIC/OCI Káhirskou deklaraci lidských práv v islámu, ve které je islámské právo šaría jedinou referencí pro vysvětlení kteréhokoli z článků této deklarace (ČLÁNEK 25).

Organizace islámské spolupráce
Logo
Logo
     členské státy      pozorovatelé      pozastavené členství
     členské státy
     pozorovatelé
     pozastavené členství
ZkratkaOIC/OCI
Vznik25. září 1969
Typmezinárodní
SídloDžidda, Saúdská Arábie
Souřadnice21°30′36,2″ s. š., 39°10′57,3″ v. d.
Úřední jazykarabština, angličtina, francouzština
Členové57 zemí
Generální tajemníkEkmeleddin İhsanoğlu
LídrHissein Brahim Sem Taha (od 2020)
Oficiální webwww.oic-oci.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedná se o největší mezinárodní organizaci mimo Organizaci spojených národů.[1] Jejími oficiálními jazyky jsou arabština, angličtina a francouzština. Před 28. červnem 2011 se nazývala Organizace islámské konference.[2]

Členské země editovat

Organizace islámské spolupráce má 57 členů, z nichž všechny kromě Palestiny jsou OSN uznány jako státy. Některé z nich, hlavně v západní Africe, nejsou státy s muslimskou většinou. Některé státy s významnou muslimskou menšinou, jako např. Rusko a Thajsko, jsou pozorovatelskými státy organizace, zatímco např. Indie a Etiopie členy nejsou.

Členský stát Vstup Poznámky
Afghánistán  Afghánistán 1969 Členství přerušeno v období 1980 – březen 1989
Alžírsko  Alžírsko 1969
Čad  Čad 1969
Egypt  Egypt 1969 Členství přerušeno v období květen 1979 – březen 1984
Guinea  Guinea 1969
Indonésie  Indonésie 1969
Írán  Írán 1969
Jordánsko  Jordánsko 1969
Kuvajt  Kuvajt 1969
Libanon  Libanon 1969
Libye  Libye 1969
Malajsie  Malajsie 1969
Mali  Mali 1969
Mauritánie  Mauritánie 1969
Maroko  Maroko 1969
Niger  Niger 1969
Pákistán  Pákistán 1969 Blokuje členství Indie
Palestinská autonomie  Palestinská autonomie[pozn. 1] 1969[3]
Saúdská Arábie  Saúdská Arábie 1969
Senegal  Senegal 1969
Súdán  Súdán 1969
Somálsko  Somálsko 1969
Tunisko  Tunisko 1969
Turecko  Turecko 1969
Jemen  Jemen 1969 Od roku 1990 Jemenská republika spojena s Jižním Jemenem
Bahrajn  Bahrajn 1970
Omán  Omán 1970
Katar  Katar 1970
Sýrie  Sýrie 1970 Členství pozastaveno v roce 2012
Spojené arabské emiráty  Spojené arabské emiráty 1970
Sierra Leone  Sierra Leone 1972
Bangladéš  Bangladéš 1974
Gabon  Gabon 1974
Gambie  Gambie 1974
Guinea-Bissau  Guinea-Bissau 1974
Uganda  Uganda 1974
Burkina Faso  Burkina Faso 1975
Kamerun  Kamerun 1975
Komory  Komory 1976
Irák  Irák 1976
Maledivy  Maledivy 1976
Džibutsko  Džibutsko 1978
Benin  Benin 1982
Brunej  Brunej 1984
Nigérie  Nigérie 1986
Ázerbájdžán  Ázerbájdžán 1991
Albánie  Albánie 1992
Kyrgyzstán  Kyrgyzstán 1992
Tádžikistán  Tádžikistán 1992
Turkmenistán  Turkmenistán 1992
Mosambik  Mosambik 1994
Kazachstán  Kazachstán 1995
Uzbekistán  Uzbekistán 1995
Surinam  Surinam 1996
Togo  Togo 1997
Guyana  Guyana 1998
Pobřeží slonoviny  Pobřeží slonoviny 2001
Bývalé členské země
Zanzibar  Zanzibar 1993 Vystoupil v roce 1993
Pozorující státy
Bosna a Hercegovina  Bosna a Hercegovina 1994
Středoafrická republika  Středoafrická republika 1996
Severní Kypr  Severní Kypr jako „Turecký kyperský stát“ 1979[4]
Thajsko  Thajsko 1998
Rusko  Rusko 2005
Pozorovatelské mezinárodní organizace
Liga arabských států 1975
Organizace spojených národů 1976
Hnutí nezúčastněných zemí 1977
Africká Unie 1977 Do roku 2002 jako Organizace africké jednoty
Organizace ekonomické spolupráce 1995

Demokracie editovat

Index demokracie za rok 2010 sestavovaný společností Economist Intelligence Unit žádnou zemi OIC neoznačil za úplnou demokracii a jen 3 země označil za nefunkční demokracie. Zbytek byl zařazen buď mezi autoritativní režimy nebo hybridní režimy.[5]

Svobody editovat

Ve výroční zprávě organizace Freedom House za rok 2010 byly tři státy OIC označený za svobodné co se týče politických a občanských práv.[6] Reportéři bez hranic ve svém Indexu svobody tisku za rok 2010 označili situaci v Mali a Surinamu za uspokojivou. Ostatní státy patří do rozmezí význačné problémy až velmi vážná situace.[7][8]

Odkazy editovat

Externí odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ V roce 1988 Palestinská autonomie vystřídala Organizaci pro osvobození Palestiny.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organisation of Islamic Cooperation na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Special Envoy to the Organization of the Islamic Conference (OIC) [online]. US Department of State [cit. 2012-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ OIC changes name, emblem Archivováno 23. 10. 2014 na Wayback Machine., Pakistan Observer
  3. ↑ OIC member states. www.oic-oci.org [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-19. 
  4. ↑ OIC observers[nedostupný zdroj]
  5. ↑ Democracy Index 2010 [online]. Economist Intelligence Unit [cit. 2012-03-16]. Dostupné online. 
  6. ↑ Freedom in the World 2011: Table of Independent Countries [online]. Freedom House, 2012-03-16 [cit. 2012-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-08. 
  7. ↑ Freedom of the Press Worldwide in 2011 [online]. Reporters Without Borders [cit. 2012-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-11. 
  8. ↑ Press Freedom Index 2010 [online]. Reporters Without Borders [cit. 2012-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-28. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Organizace_islámské_spolupráce&oldid=21615516“