Niger

stát v Africe
O řece pojednává článek Niger (řeka).

Niger, plným názvem Nigerská republika, je prezidentská republika nacházející se téměř uprostřed saharské Afriky mezi státy Mali, Alžírsko, Libye, Čad, Nigérie, Benin a Burkina Faso. Na území o rozloze 1,2 mil. km² žilo v roce 2020 okolo 24 milionů obyvatel.[1] Země nemá přístup k moři, ale protéká jí řeka Niger, podle které se také jmenuje. Většinu území tvoří poušť nebo polopoušť (Sahel), přičemž podnebí je celoročně velice horké. V roce 2020 vyhodnotila OSN Niger jako nejméně rozvinutou zemi na světě[4] a registruje nejvyšší porodnost na světě (přes 7 dětí na jednu ženu).

Nigerská republika
République du Niger جمهورية النيجر
vlajka Nigeru
vlajka
znak Nigeru
znak
Hymna
La Nigerienne
Geografie

Poloha Nigeru
Poloha Nigeru

Hlavní městoNiamey
Rozloha1 267 000 km² (21. na světě)
z toho 0,02 % vodní plochy
Nejvyšší bodMont Idoukal-n-Taghès (2022 m n. m.)
Časové pásmo+1
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel24 206 644 [1] (56. na světě, 2020)
Hustota zalidnění19 ob. / km² (217. na světě)
HDI 0,394 (nízký) (188/poslední. na světě, 2019)
Jazykfrancouzština (oficiální), hausa, djerma, fulani, tamašek, arabština a další jazyky
Náboženstvíislám (95 %), zbytek animismus, křesťanství
Státní útvar
Státní zřízeníprezidentská republika
Vznik3. srpen 1960 (nezávislost na Francii)
Prezidentsporné [2]
Předseda vládyAli Lamine Zeine
MěnaCFA frank (XOF)
HDP/obyv. (PPP)955[3] USD (183. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1562 NER NE
MPZrn
Telefonní předvolba+227
Národní TLD.ne
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Historie editovat

Ukazuje se, že lidé sídlili na území Nigeru už v prehistorických dobách. Ve 3. tisíciletí př. n. l., kdy do severních oblastí začala zasahovat poušť, pastevci odešli a na jejich bývalých územích se začali usazovat kočovní Tuaregové.

Ve středověku byl Niger postupně součástí několika mocných říší, kterými byly Songhaj, Kánem-Born, Mali a městský stát Hausů. Od 11. století se zde začal šířit islám, který si u místních obyvatel našel značnou oblibu.

V roce 1900 byl Niger obsazen Francií a připojen k Francouzské západní Africe. V roce 1922 získal status samostatné kolonie poté, co povstali Tuaregové. V roce 1958 byla vyhlášena autonomní republika Niger. Vazby s Francií ale zůstaly silné.

První svobodné volby se konaly až v roce 1993. O tři roky později se pomocí státního převratu do čela státu dostal plukovník Ibrahim Baré Maïnassaru. V dubnu 1999 byl Maïnassaru svržen a byla zahájena demokratizace země. Vojenským pučem skončila v únoru 2010 snaha prezidenta Mamadou Tandja změnit ústavu, aby se mohl potřetí za sebou ucházet o prezidentský úřad. [5]

V únoru 2021 porazil Mohamed Bazoum v druhém kole prezidentských voleb Mahamaneho Ousmane, exprezidenta z let 1993-1996. Krátce před jeho nástupem do funkce proběhl pokus o puč, který vláda potlačila.[6]

Dne 26. července 2023 vojáci tzv. Národní rady pro ochranu vlasti (CNSP) vystoupili v nigerské televizi s oznámením, že opět proběhl státní převrat a vojenská Národní rada svrhla prezidenta Mohameda Bazouma. Zároveň byly do odvolání uzavřeny hranice země. V celé zemi také začal na určitou dobu platit zákaz vycházení. Důvodem převratu jsou prý „zhoršující se bezpečnostní situace a špatné vládnutí“.[7] Dosavadní velitel prezidentské gardy generál Abdourahamane Tiani byl vojenskými veliteli 28. července představen jako předseda CNSP a nová hlava státu.[8][9]

Dne 7. srpna 2023 navštívila Niger Victoria Nulandová, první náměstkyně ministra zahraničních věcí Spojených států Antonyho Blinkena. V hlavním městě Niamey jednala s představiteli vojenské junty, která v zemi uchopila moc. Jak sdělila televize CNN, za nigerskou stranu se setkání zúčastnili šéf armádního štábu Moussa Salao Barmou a tři další důstojníci. Nulandová později označila tyto více než dvouhodinové rozhovory jako „velmi otevřené a chvílemi velmi obtížné“.[10] Nebyla jí však umožněno setkání se svrženým prezidentem Bazoumem nebo čelným představitelem junty Tianim.

V dubnu 2024 v zemi začali operovat vojenští instruktoři z Ruska, kteří v zemi dostali za úkol nainstalovat protiletadlový systém.[11]

Státní symboly editovat

Vlajka editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Nigerská vlajka.

Nigerská vlajka je tvořena listem o poměru stran 6:7 (objevuje se však i v jiných poměrech) se třemi vodorovnými pruhy – oranžovým, bílým a zeleným. Uprostřed bílého pruhu je oranžové kruhové pole.

Hymna editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Nigerská hymna.

Nigerská hymna je od 22. června 2023 píseň The Honor of the Fatherland (francouzsky L'Honneur de la Patrie). Nahradila předchozí hymnu – píseň La Nigérienne (česky Píseň Nigeru), kterou složili Robert Jacquet a Nicolas Abel François Frionnet a otextoval Maurice Albert Thiriet.

Geografie editovat

 
Mapa Nigeru

Niger se nachází na jihu Sahary a ve střední části Sahelu. Většina území Nigeru se nachází na náhorních plošinách. V centrální části republiky se tyčí vulkanické pohoří Aïr (čti aír). Zde se nachází kužely vyhaslých sopek a rozrušené masivy. V masivu Tarazit se nachází nejvyšší hora státu Mont Gréboun, vysoká 2012 m n. m. Směrem na východ od Aïru se rozléhá pouštní pánev Ténéré, západním směrem pánev Talak. Na severu země se nachází náhorní plošina Djado. Jedinou stálou řekou na území státu je Niger, která mu dala jméno.

Podnebí editovat

V severních oblastech Nigeru převládá extrémně suché tropické podnebí; za rok zde spadne pouze téměř 50 mm srážek, proto zde převládají pouště. Centrální a jižní oblasti republiky mají podnebí o něco vlhčí, avšak ani zde nespadne za rok více než 800 mm srážek. Oblaka pouštního prachu a písku sem přináší suchý saharský vítr nazývaný harmattan. V lednu se průměrné teploty pohybují od 16–24 °C. Nejteplejší období trvá od května do června, teploty překonávají hranici 30 °C.

Flóra a fauna editovat

V nižších oblastech rostou pouze akácie a suchomilné traviny. Ve vysokohorských oblastech flóru zastupují divoké palmy a olivovníky. Žijí zde gazely, oryxové, paovce hřivnaté, gepardi a pštrosi. U řeky Niger svůj domov nacházejí sloni, žirafy, hroši, antilopy a buvoli.

Ekonomika a hospodářství editovat

Ekonomika editovat

Kvůli nestabilní politické situaci (vojenské puče a revolty) dosahuje HDP v zemi méně než 200 USD na obyvatele. Významným zdrojem vývozu je uranová ruda pro Francii. Dováží se veškeré spotřební zboží, a to hlavně z Francie a Pobřeží slonoviny. Velká část populace je zaměstnána v zemědělství, ačkoliv je obděláváno jen 3 % rozlohy státu, především břehy řeky Niger. V zemi se platí CFA frankem.

Zemědělství editovat

 
Zemědělec veze proso v regionu Dosso

Základ hospodářství tvoří samozásobitelské zemědělství, přičemž obdělávat lze pouze 15 % území. Úroda je navíc závislá na srážkách a ohrožují ji škůdci (kobylky a sarančata). I přesto se zemědělským činnostem věnuje 90 % obyvatel. Pěstuje se proso (dochan), čirok, zelenina, luštěniny, rýže, podzemnice olejná, cukrová třtina, pšenice, bavlna a tabák. Chovají se ovce, skot, kozy a osli. Nejdůležitějším zvířetem je velbloud.

Průmysl a nerostné suroviny editovat

Nejdůležitější nerostnou surovinou je uran, těží se v pohoří Aïr. Dále se těží zlato, kamenné uhlí, fosfáty, měděné a železné rudy a soli. Na těžbu uranu měla původně monopol Francie, nyní však na jednom z ložisek těží i Číňané.[12] Průmyslová výroba a obchod se soustřeďuje v Niamey. Nejdůležitějším průmyslovým oborem je potravinářský průmysl. Produkuje hlavně arašídy, olej a pivo. V menších městech fungují mlýny, čistírny bavlny a koželužny.

Obyvatelstvo editovat

Populace Nigeru[13]
Rok Miliony
1950 2,5
2000 10,8
2015 18,5
 
Muži kmene Wodaabe tančí tanec lásky a krásy gerewol
 
Sultán ze Zinderu
 
Fulanky v Nigeru

Obyvatelé se dělí do několika kmenů, nejvíce zastoupeni jsou Hausové, Songhaj-Djermové a Tuaregové. Ostatních je méně než 1 milion osob. Tři čtvrtiny obyvatel jsou negramotné. Úředním jazykem v zemi je francouzština. Téměř 80 % Nigeřanů žije ve venkovských osadách. Střední délka života mužů je průměrně 42,5 let, u žen asi 41,8 let. Dle Světové zdravotnické organizace (WHO, https://data.who.int/indicators/i/217795A) připadalo v roce 2020 v zemi na 10.000 obyvatel jen 0,34 lékaře. Podle starších statistik byli Nigeřané z 80 % muslimové, dále byly zaznamenány animistické a křesťanské menšiny. Statistika ze sčítání lidu v roce 2012 uvádí následující náboženskou příslušnost: muslimové 99,3 %, křesťané 0,3 %, tradiční náboženství 0,2 %, bez vyznání 0,1 %, ostatní 0,1 %.[14] Podle afrikanisty O. Havelky velká množina muslimů v Nigeru vyznává zároveň nigerské tradiční náboženství bori[15] (vícečetná náboženská identita), případně synkretismus islámu a bori (tzv. Black Islam).[16] Náboženství bori je hluboce zakořeněné zejména mezi etnikem Hausů.[17] Většina muslimů jsou sunnité, 20 % je ovšem tzv. nekonfesních.[18]

Etnické složení obyvatelstva editovat

Největší města editovat

 
Niamey v noci

Politika editovat

Prezidenti země editovat

10.11.1960 – 15.4.1974 – Hamani Diori – prezident – PPN
15.4.1974 – 17.4.1974 – Seyni Kountché – náčelník štábu – voj.
17.4.1974 – 10.11.1987 – Seyni Kountché – prezident – voj.
10.11.1987 – 14.11.1987 – Ali Seїbou – prozatímní prezident – voj.
14.11.1987 – 17.5.1989 – Ali Seїbou – prezident – voj.
17.5.1989 – 18.12.1989 – Ali Seїbou – předseda Nejvyšší rady národní orientace – MNSD
18.12.1989 – 16.4.1993 – Ali Seїbou – prezident – MNSD
16.4.1993 – 27.1.1996 – Mahamane Ousmane – prezident – CDS
27.1.1996 – 7.8.1996 – Ibrahim Baré Maїnassara – předseda Rady národní záchrany – voj.
7.8.1996 – 9.4.1999 – Ibrahim Baré Maїnassara – prezident – UNRID
9.4.1999 – 11.4.1999 – Djibrilla Hima Hamidou – předseda vojenské vlády – voj.
11.4.1999 – 22.12.1999 – Daouda Malam Wanké – předseda Rady národního smíření – voj.
22.12.1999 – 18.2.2010 – Mamadou Tandja – prezident – MNSD
18.2.2010 – 6.4.2011 – Salou Djibo – předseda Nejvyšší rady pro obnovu demokracie – voj.
7.4.2011 – 2.4.2021 Mahamadou Issoufou – prezident
2.4.2021 – 27.7.2023 Mohamed Bazoum – prezident
28.7.2023 – současnost Abdourahamane Tiani – prezident, předseda Národní rady pro ochranu vlasti – voj.[19][20]

Zajímavosti editovat

  • Otroctví bylo zrušeno zákonem v roce 2003, ale podle některých odhadů je v Nigeru stále až 800 000 otroků.[21]
  • Stát se jmenuje podle stejnojmenné řeky.
  • První důl na těžbu zlata se jmenuje Samira Hill a začal pracovat v říjnu 2004.
  • První železnice v zemi se teprve buduje.
  • Je povolena polygamie.

Reference editovat

  1. a b Niger Population [online]. Worldometers.info [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. | url = https://www.aljazeera.com/amp/news/liveblog/2023/7/27/live-unrest-in-niger-as-army-backs-soldiers-who-announced-a-coup | vydavatel = aljazeera.com | datum přístupu = 2023-07-27 | jazyk = angličtina
  3. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  4. Least Developed Countries 2020. worldpopulationreview.com [online]. [cit. 2020-04-23]. Dostupné online. 
  5. Vojenská junta v Nigeru unesla prezidenta a ohlásila převrat. iHNed.cz [online]. 2010-02-19 [cit. 2010-02-19]. Dostupné online. 
  6. U prezidentského sídla v Nigeru se střílelo. Podle vlády to byl pokus o puč. ČT24 [online]. [cit. 2023-07-29]. Dostupné online. 
  7. Nigerská armáda se snaží o převrat, zajala prezidenta. ČT24 [online]. [cit. 2023-07-27]. Dostupné online. 
  8. Niger má novou hlavu státu, vláda byla rozpuštěna a moc vykonává vojenská rada, oznámili vůdci puče. ČT24 [online]. [cit. 2023-07-29]. Dostupné online. 
  9. BRÖLL, Claudia: Ein General übernimmt die Macht (Generál převzal moc). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 29. července 2023, s. 6 (německy).
  10. US-Diplomatin trifft in Niger Mitglieder der Militärjunta (Americká diplomatka se v Nigeru setkala se členy vojenské junty). Süddeutsche Zeitung, [1], 8. srpna 2023 (německy).
  11. ČT24, ČTK. Do Nigeru dorazili vojenští instruktoři z Ruska. V zemi nainstalují protiletadlový systém. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-04-13]. Dostupné online. 
  12. Čína zahájila těžbu uranu v Nigeru
  13. "Table 2. Total population by country, 1950, 2000, 2015, 2025 and 2050 (medium-variant)". (PDF). United Nations Department of Economic and Social Affairs/Population Division. s.29.
  14. Niger. [s.l.]: Central Intelligence Agency Dostupné online. (anglicky) 
  15. HAVELKA, Ondřej. Méně známá africká náboženství 2/4: střední Afrika [online]. Dingir [cit. 2022-09-27]. Dostupné online. 
  16. HAVELKA, Ondřej. Náboženství na řece Niger – kult hada, západoafrický vodun, fascinující synkreze i temná strana 3/4 [online]. Dingir [cit. 2022-09-27]. Dostupné online. 
  17. O´BRIEN, Susan. Spirit Possession as Historical Source: Gender, Islam, and Healing in Hausa Bori. 1. vyd. Madison: University of Wisconsin, 1993. 33-35 s. 
  18. Religious Affiliation [online]. 2012-08-09 [cit. 2022-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Nigerská armáda prohlásila Tianiho za novou hlavu státu. Rostou obavy z vlivu wagnerovců v zemi. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-07-28 [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. 
  20. V Nigeru převzal po vojenském puči moc generál Tiani, vojáci rozpustili veškeré instituce. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2023-07-28 [cit. 2023-07-28]. Dostupné online. 
  21. Naomi Conrad. Modern day slavery still rampant in Niger. Deutsche Welle [online]. 2014-08-22 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Niger na Wikimedia Commons
  •   Slovníkové heslo Niger ve Wikislovníku
  • Niger - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-04. (anglicky) 
  • Niger (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-23. (anglicky) 
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Niger Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky) 
  • Bureau of African Affairs. Background Note: Niger [online]. U.S. Department of State, 2011-06-20 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-24. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Niger [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-08. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Abuji. Souhrnná teritoriální informace: Niger [online]. Businessinfo.cz, 2011-06-13 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. 
  • FUGLESTAD, Finn; LAYA, Diouldé, a kol. Niger [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky)