Sahel

území mezi Saharou a súdánskou savanou

Sahel je název území v severní Africe na jižním okraji Sahary, kterou odděluje od afrických tropických pralesů, resp. savan.[1] Zahrnuje pás semiaridních travnatých pastvin (stepí a savan), táhnoucích se tisíce kilometrů napříč kontinentem podél 13. rovnoběžky (od 12. po 18. stupeň severní zeměpisné šířky)[1] od západu k východu, na území Mauritánie, Senegalu, Mali, Burkiny Faso, Nigeru, Čadu, Súdánu a Etiopie. Území se vyznačuje mimořádně horkým a suchým klimatem. Probíhá zde také projekt Velké zelené zdi, který má zabránit pokračujícímu procesu rozšiřování pouště.

Sahel zobrazený na mapě

Původ slovaEditovat

Výraz „Sahel“ pochází z arabského slova „sáhil“, to je pobřeží, což znamená okraj pevniny, velkého počátku a definitivního konce.

KlimaEditovat

Je zde suché podnebí, ročně naprší 100–500 mm, a to v pravidelných až 3 měsíce trvajících obdobích dešťů (nejčastěji letní měsíce). Suchomilná vegetace umožňuje pastevní chov dobytka. V důsledku katastrofálního sucha, které na přelomu 60. a 70. let 20. století zasáhlo Sahel (sucho v období let 1968–1974 si vyžádalo půl miliónu obětí), se zhoršily životní podmínky v této oblasti.[2] Pro Sahel byl vypracován dlouhodobý plán rozvoje ve spolupráci států Sahelu a mezinárodních organizací (Africká unie, OSN). K dalším katastrofálním suchům zde došlo v obdobích 1639–1643, 1738–1756 a v letech 1913 a 1984.[3]

V přechodné zóně na okraji Sahary kolísá roční úhrn dešťových srážek od 150 mm na severu až po 610 mm na vlhčím jihu. V důsledku ohřívání oceánů od počátků 20. století se pozměnilo schéma srážek. Od 60. let 20. století se Sahel přesunul jižně a zůstala zde vyprahlá plocha. Plochy zeleně vyschly a stáda dobytka se neměla kde pást. Oblast dešťů dnes nesahá tak daleko na sever, jako v letech 1930-1960. Zmizením vegetace na severu Sahelu se začaly objevovat rozsáhlé písečné duny. Tyto duny pronikly až do některých vesnic. V důsledku globálního oteplování vědci předpokládají, že dešťové srážky budou méně časté a spolehlivé, nelze ale ani vyloučit, že se v různou dobu a na různých místech budou objevovat prudké i mírné deště.

Bezpečnostní situaceEditovat

V oblasti západního Sahelu operuje několik teroristických organizací, například Al-Káida v islámském MaghrebuNusrat al-Islám; spekuluje se také o přítomnosti Islámského státu a o napojení na skupinu Boko Haram. K dalším organizacím patří Islámský stát v regionu Sahary (ISGS), Ansar Dine s napojením na al-Káidu společně s přidruženou skupinou Katiba Macina, převážně v Burkině Faso působící Ansarul Islam a několik dalších místních ozbrojených skupin. Některé skupiny se do oblasti pravděpodobně stáhly po pádu libyjského vůdce Muammara Kaddáfího v roce 2011. Organizace rekrutují nové mladé členy z řad zdejšího extrémně chudého obyvatelstva (státy Sahelu patří k nejméně rozvinutým na světě) a na obrovském území provádějí bombové útoky[4][5] – k největším patřil útok v Čadu, při němž v březnu 2020 zemřelo více než 90 vojáků.[6] Epicentrem činnosti teroristických skupin je styk hranic Mali, NigeruBurkiny Faso, některá území Čadu a oblast východní Mauritánie. Skupiny svou činnost financují z nelegální těžby zlata, dále z výnosů z obchodu s lidmi, zbraněmi a drogami.[4][5]

Útoky si vyžádaly přibližně 10 000 mrtvých (počet obětí se meziročně zvyšuje) a své domovy muselo opustit přes milion lidí.[5] Nestabilní bezpečnostní situace v oblasti má dále za následek pokračující migraci místních obyvatel do Evropy (přes území Libye nebo ze západoafrických přístavů kolem pobřeží Maroka).[4]

V roce 2014 byla založena skupina G5 Sahel, společná platforma pěti zemí západního Sahelu (Burkina Faso, Čad, Mali, Mauritánie, Niger) pro koordinaci společného postupu při řešení situace v oblasti. V témže roce byla také zahájena operace Barkhane, v jejímž rámci v regionu operuje více než 5000 francouzských vojáků (země G5 Sahel jsou vesměs bývalé francouzské kolonie a ve většině případů nástupnické státy Francouzské Západní Afriky); součástí mise jsou také estonští vojáci a v lednu 2020 bylo rozhodnuto o zapojení přibližně 60 českých vojáků.[4][7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b ZAH, Red. Africká sucha přinesou katastrofu. Aktuálně.cz [online]. 2005-11-30 [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. 
  2. Smrtící sucha v Africe souvisela se znečištěním na severní polokouli. National-geographic.cz [online]. 2013-06-07 [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. 
  3. HOLMAN, Robert. Ekonomie. 5. vyd. [s.l.]: C. H. Beck, 2011. 696 s. S. 388. 
  4. a b c d ŠTĚPÁNEK, Vít. Anarchie v Sahelu straší Evropu. Lidové noviny. 2020-07-04, roč. 33, čís. 155, s. 6. 
  5. a b c KEJLOVÁ, Tamara. Když Islámský stát spojí síly s al-Káidou. Ze Sahelu je „francouzský Afghánistán“, Afričané se bouří. ČT24 [online]. 2020-04-08 [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. 
  6. Povstalci z Boko Haram zabili skoro stovku vojáků v Čadu. Novinky.cz [online]. 2020-03-25 [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. 
  7. Mali, Niger a Čad. Zapojení českých vojáků do protiteroristické operace v Africe má zelenou od vlády. iROZHLAS [online]. 2020-01-27 [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat