Bantuové

Bantuové jsou početná etno-lingvistická skupina populací mluvících bantuskými jazyky; žijících od rovníkové Afriky až po jih Afriky.

Tmavě žlutá je území, kde žijí kmeny Bantu

HistorieEditovat

Původní černošské kmeny hovořící bantuskými jazyky po populační explozi ve staletích před n. l. začaly svou cestu z oblasti rovníkových pralesů na jih a východ za novými oblastmi vhodnými k usídlení. Tehdy používali jazyky skupin sotho a tswana. Jsou uchovány památky z období 3 – 5. století našeho letopočtu na jejich nabytou schopnost v oblasti řemesel, znali hrnčířství, těžbu a zpracování kovů. Zhruba kolem roku 1000 měly jejich osady ve vnitrozemí kamenné domy a tisíce obyvatel.[1] Protože tyto kmeny neovládaly písmo, získání informací o jejich historii a životě je velice obtížné.

Část kmenů se podél východního pobřeží Indického oceánu dostala více na jih. V Jihoafrické republice jsou dnešními jejich potomky Zuluové a Xhosové. Bantuové tvoří významnou část obyvatelstva jak v JAR, tak i v Rovníkové Guineji, Kamerunu, Demokratické republice Kongo, Mosambiku či Tanzanii.

Dnešní územíEditovat

Většina bantuských kmenů po své cestě z centra Afriky zůstala ve východní části jižní Afriky, kde je dostatek vláhy. Ze severu jejich území ohraničovala řeka Limpopo, ze západu poušť Kalahari.

Stavba obydlíEditovat

Staví si kruhové domy s kulatou, případně kuželovitou střechou. Používají hlínu, proutí, traviny, dřevo. Domy jsou seřazeny do kruhu a celá osada je obehnána hradbou. Uvnitř osady je ohrada pro dobytek, kde se odehrávají i náboženské obřady, vedené šamany.

 
Děti z kmene Bantu na Floridě

ObživaEditovat

Živí se sběrem a lovem, chovem dobytka, ovcí a koz. Z plodin pěstují sorgo (čirok), ze kterého umí vařit pivo, dále proso, hrách, dýně a melouny.

Řízení kmenůEditovat

Růst obyvatelstva a vznik mnoha vesnic vedly k složité vnitřní struktuře. Rodinné klany měly své starší představitele a náčelníky a také svá shromáždění. Mnohé klany se spojily do kmenů.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ZIMÁK, Alexandr. Jihoafrická republika. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-184-1. Kapitola Bantuové, s. 12. 
  2. Zimák, s.18

Externí odkazyEditovat