Arabové jsou etnická skupina semitského původu rozšířená především v severní Africe a na Blízkém východě.

Země tzv. arabského světa, souboru zemí s většinou arabského obyvatelstva

Celková populace Arabů čítá kolem 440–450 milionů lidí. U některých skupin je příslušnost k Arabům sporná (libanonští maronité, Súdánci atd.) Skupina je definována několika alternativními způsoby, při nichž často hrají roli i jiné než etnické ohledy (např. náboženské). Většina Arabů se hlásí k islámu, menší část pak ke křesťanství.

Zeměmi arabského světa jsou především Maroko, Mauritánie, Alžírsko, Tunisko, Libye, Egypt, Súdán, Saúdská Arábie, Jemen, Omán, Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Katar, Bahrajn, Libanon, Jordánsko, Sýrie, Irák a Palestinská autonomní území.

HistorieEditovat

Nejstarší pojmenování etnika jako arabi (arubu ap.) jsou doložena v asyrských textech z první poloviny 1. tisíciletí př. n. l., nejstarší zpráva pochází z doby Salmanassara III. (9. století). Jednalo se o kočovné a polokočovné kmeny, které žily v oázách ve stepních a pouštních oblastech na Předním východě a používaly velbloudy. Byli ochránci karavan na důležitých cestách mezi Mezopotámií a Středozemním mořem, ale také podnikali loupežné nájezdy na území Asýrie a později Novobabylonské říše. Vnitřní uspořádání kmenů není zcela jasné, arabské „královny“ snad byly dědičné představitelky světské i náboženské moci a v době války určovaly vojenské velitele, které Asyřané nazývali „králi“. V jižní Arábii byla nejvýznamnější země a národ Sába s centrem v Máribu (dnešní Jemen). O civilizační úrovni svědčí kromě architektury, jako chrámy (mešity, například al-Masdžid al-Harám nebo al-Aksá na Chrámové hoře), mauzolea (například muslimské části mauzolea Jeskyně patriarchů) a náročné zavlažovací systémy (Aflaj), který fungoval od 5. století př. n. l. až do 6. století n. l.[1]

Zásadním a trvalým způsobem ovlivnilo dějiny Arabů vystoupení Mohameda a založení nového náboženství, islámu, na počátku 7. století n. l. Díky islámské expanzi se Arabové stali dominantním etnikem v celém jižním Středomoří a dalších přilehlých oblastech. Následně v 8.–13. století nastává zlatý věk arabsko-islámské kultury a arabské vědy. Od konce 13. století se dominantní mocností ve středozemní islámské oblasti stala Osmanská říše pod nadvládou turkických Osmanů, zatímco z Pyrenejského poloostrova bylo arabské panství vytlačeno reconquistou.

Novou proměnou prošly arabské oblasti od 19. století, kdy dochází k oslabení Osmanské říše a kolonizaci arabských území zejména britským impériem a Francií. Probuzený arabský nacionalismus našel uplatnění v době dekolonizace, zejména po druhé světové válce. Snahy o realizaci panarabské myšlenky, sjednocení všech Arabů do jednoho národního státu na etnickém, nikoli náboženském principu, však od dob Husajna ibn Alí al-Hášimího naráží na složitou problematiku a rozlehlost islámského a arabského světa.

DiasporaEditovat

Následující tabulka obsahuje počet Arabů žijících v diaspoře v jednotlivých zemích.

Arabská diaspora
Vlajka Stát Počet Arabů Celková populace % Arabů Reference
  Brazílie 10 000 000 200 000 000 5
  Francie 5 880 000 65 350 000 9 [2]
  Indonésie 5 000 000 237 420 000 2,1
  Argentina 3 500 000 41 280 000 8,5 [3]
  USA 3 500 000 315 700 000 1,11
  Izrael 1 658 000 8 000 000 20,7
  Turecko 1 600 000 80 500 000 2,1 [4]
  Venezuela 1 600 000 28 000 000 6 [5]
  Írán 1 600 000 80 000 000 2,0 [6]
  Čad 1 400 000 10 329 208 12,3 [7]
  Mexiko 1 100 000 115 300 000 0,95 [8]
  Chile 1 000 000 17 400 000 5,8 [9]
  Španělsko 800 000 46 750 000 2,4
  Itálie 760 000 60 920 000 1,2
  Kolumbie 705 000 46 370 000 1,5 [10]
  Spojené království 500 000 63 180 000 0,8 [11]
  Německo 500 000 82 000 000 0,6 [12]
  Kanada 450 000 33 500 000 1,4 [13]
  Nizozemsko 480 000 16 750 000 2,8 [14]
  Austrálie 350 000 22 970 000 1,5 [15]
  Řecko 250 000 10 900 000 2,2

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Encyklopedie starověkého Předního východu. Libri, Praha 1993. ISBN 80-85983-58-3 Hesla Arabové, Sába
  2. France's ethnic minorities: To count or not to count. The Economist (2009-03-26). Retrieved on 2013-07-12.
  3. الهجرة السورية اللبنانية إلى الأرجنتين [online]. Fearab.org.ar [cit. 2010-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-06-2010. 
  4. The Joshua Project: Ethnic People Groups of Turkey
  5. http://www.thedailybeast.com/articles/2013/09/15/abdel-el-zabayar-from-parliament-to-the-frontlines.html "Venezuela, where the estimated 1.6 million people of Arab descent..."
  6. Iran [online]. [cit. 2013-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24 April 2013. 
  7. Iran [online]. [cit. 2013-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24 April 2013. 
  8. Ben Cahoon. World Statesmen.org [online]. World Statesmen.org [cit. 2011-09-17]. Dostupné online. 
  9. (španělsky) En Chile viven unas 700.000 personas de origen árabe y de ellas 500.000 son descendientes de emigrantes palestinos que llegaron a comienzos del siglo pasado y que constituyen la comunidad de ese origen más grande fuera del mundo árabe.
  10. Colombia awakens to the Arab world. www2.anba.com.br [online]. [cit. 03-01-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-07-2011. 
  11. العرب البريطانيون، تأليف الدكتور أنطوني ماك روي. www.naba.org.uk [online]. [cit. 2015-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-03. 
  12. www.cz-herborn.de [online]. [cit. 03-01-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 30-12-2013. 
  13. إحصائيات كندا: الجمهرة وفقًا للأصول العرقية، في كل محافظة وإقليم (إحصاء سنة 2006) [online]. [cit. 2015-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 15-01-2011. 
  14. Dutch media perceived as much more biased than Arabic media – Media & Citizenship Report conducted by University of Utrecht. Utrecht University. 10 September 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-28. (anglicky) 
  15. Archivovaná kopie. elecpress.monash.edu.au [online]. [cit. 2015-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-04-15. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat