Wikipedie

Victoria Nulandová

americká diplomatka a politička

Victoria Jane Nulandová, nepřechýleně Victoria Nuland (* 1. července 1961, New York, Spojené státy), je americká diplomatka a politička. Od 29. července 2023 do 5. února 2024 zastávala funkci úřadující první náměstkyně ministra zahraničí Antonyho Blinkena (acting deputy secretary of state). Jedná se o druhou nejvyšší funkci na ministerstvu zahraničí, pro jejíž neomezené vykonávání je nutné potvrzení Senátem Spojených států, které však Nulandová do své rezignace neobdržela. Před svým povýšením sloužila od 3. května 2021 jako Senátem potvrzená náměstkyně ministra zahraničí pro politické záležitosti (under secretary of state for political affairs).

Victoria Nulandová
Victoria Nulandová (2021)
Victoria Nulandová (2021)
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratická strana
Rodné jménoVictoria Jane Nuland
Narození1. července 1961 (62 let)
New York
ChoťRobert Kagan
RodičeSherwin B. Nuland
Alma materBrownova univerzita
Choate Rosemary Hall
Profesediplomatka a politička
Náboženstvíjudaismus
OceněníŘád za zásluhy o Litvu
CommonsVictoria Nuland
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ministr obrany Donald Rumsfeld a Victoria Nuland během konzultací NATO-Ukrajina ve Vilniusu, 2005

Život a vzdělání editovat

Victoria Nuland je dcera Sherwina B. Nulanda, chirurga židovského původu, jehož předkové pocházeli z Východní Evropy. Rodinné příjmení znělo do roku 1947 Nudelman, teprve její otec Sherwin je změnil na Nuland.[1] Její matka Rhona McKhann, rozená Goulston, je britského a křesťanského původu.[2] Její prarodiče Meyer a Vitsche Nudelmanovi byli ortodoxní Židé z Bessarábie. Emigrovali do Spojených států na počátku 20. století, když Bessarábie ještě patřila k Ruskému impériu.[3][4]

Má bakalářský titul z Brown University, který získala v roce 1983. Studovala obory ruská literatura, politologie a dějiny.[5]

Je vdaná, jejím manželem je historik a politolog Robert Kagan, který působí na Brookings Institution. Mají spolu dvě děti, Elenu a Davida.

Politická a diplomatická kariéra editovat

 
Asistentka ministra obrany Victoria Nuland při setkání s vedením gruzínského ministerstva obrany, 6. prosince 2013
 
Ministr zahraničí John Kerry a Victoria Nuland s opozičními politiky Ukrajiny Petrem Porošenkem, Arsenijem Jaceňukem a Vitalijem Kličkem, Mnichov, 1. února 2014

Clintonova administrativa editovat

Mezi lety 1993 a 1996, během vlády Billa Clintona, byla Victoria Nuland vedoucí štábu zástupce ministra zahraničí Strobea Talbotta, načež se v jeho štábu stala zastupující ředitelkou pro sovětské záležitosti.[6]

Bushova administrativa editovat

V letech 2003 až 2005 sloužila Victoria Nuland jako hlavní poradkyně pro zahraniční politiku viceprezidenta USA Dicka Cheneyho, přičemž měla značný vliv na americkou politiku během války v Iráku. Posléze, mezi lety 2005 až 2008, v průběhu druhého prezidentství George W. Bushe, působila jako americká velvyslankyně u Severoatlantické aliance (NATO) v Bruselu, kde se zaměřila na mobilizaci podpory Evropské unie a dalších evropských států pro intervenci NATO v Afghánistánu.[7]

Obamova administrativa editovat

Po nástupu Baracka Obamy do funkce prezidenta Spojených států byla Victoria Nuland v létě 2011 jmenována zvláštní velvyslankyní pro Smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě.[8] Posléze se stala mluvčí ministerstva zahraničí.[9]

Dalším stupněm její kariéry byla nominace na asistentku ministra zahraničí pro evropské a euroasijské záležitosti, kterou podal prezident Barack Obama v květnu 2013.[10] Po schválení její nominace zahraničním výborem Senátu Spojených států[11] složila přísahu dne 18. září 2013.[12] V této funkci měla na starosti diplomatické vztahy s 50 státy Evropy a Euroasie a také s NATO, Evropskou unií a Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

Během ukrajinského povstání proti vládě ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče vystupovala veřejně na podporu tohoto protestního hnutí.[13] V prosinci 2013 prohlásila ve své řeči před US–Ukraine Foundation, že Spojené státy vydaly od roku 1991 kolem 5 miliard dolarů na podporu programů pro budování demokracie na Ukrajině.[13] Ruská vláda použila tento její výrok k tvrzení, že je důkazem pro americké inscenování revoluce na Ukrajině.[13]

Dne 28. ledna 2014 vedla rozhovor s velvyslancem USA na Ukrajině Geoffreym Pyattem, který byl následně uveřejněn na YouTube.[14][15] Nulandová a Pyatt probírali spolu možné složení ukrajinské vlády. Nulandová navrhla Arsenije Jaceňuka jako vhodného kandidáta na post ukrajinského premiéra,[15] kterým se Jaceňuk posléze skutečně stal. K roli Evropské unie (EU) při řešení politické krize na Ukrajině prohlásila nediplomaticky: „Fuck the EU“ (zhruba „vys..me se na EU“).[16]

Jako náměstkyně ministra zahraničí USA pro evropské a euroasijské záležitosti se Victoria Nulandová během své návštěvy Prahy 18. června 2015 sešla s českými představiteli a za USA vedla s českou stranou jednání strategického dialogu. V jeho rámci se diskutovalo na témata bezpečnostní situace v Evropě, vztahů s Ruskem, podpory Ukrajině, Transatlantické dohody o volném obchodu (TTIP) a energetické bezpečnosti v Evropě. Nulandová jednala s českým ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem, vicepremiérem a ministrem financí Andrejem Babišem, zahraničněpolitickým poradcem prezidenta Miloše Zemana Hynkem Kmoníčkem a se zástupci neziskových organizací.[17]

 
Victoria Nulandová s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a americkým ministrem zahraničí Antonym Blinkenem v květnu 2021

Bidenova administrativa editovat

Dne 5. ledna 2021 byla uveřejněna zpráva, že zvolený prezident USA Joe Biden nominuje Victorii Nulandovou jako náměstkyni ministra zahraničí pro politické záležitosti, přičemž již bylo známo, že se ministrem má stát Antony Blinken.[18] Po potvrzení Senátem Spojených států započala Nulandová svou práci v nové funkci na ministerstvu zahraničí dne 3. května 2021.[19]

Při slyšení v Kongresu Spojených států na začátku roku 2023, tedy po zničení plynovodu Nord Stream 2 prohlásila Nulandová: „Já sama jsem, a myslím také Bidenova administrativa je, vděčná za to, že víme, že Nord Stream 2 je nyní hromada kovu na dně moře.“[20]

Dne 7. srpna 2023 navštívila Nulandová africký stát Niger. V jeho hlavním městě Niamey jednala s představiteli vojenské junty, která uchopila moc v této zemi. Jak sdělila televize CNN, za nigerskou stranu se setkání zúčastnili šéf armádního štábu Moussa Salao Barmou a tři další důstojníci. Nulandová později označila tyto více než dvouhodinové rozhovory jako „velmi otevřené a chvílemi velmi obtížné“.[21]

Ministr zahraničí Blinken oznámil 5. března 2024, že Victoria Nulandová odejde ze služeb ministerstva.[22] Nulandová zprvu doufala, že bude definitivně potvrzena ve funkci první náměstkyně ministra zahraničí, kterou vykonávala jako dočasně úřadující náměstkyně, avšak prezident Joe Biden dne 1. listopadu 2023 na toto místo nominoval diplomata Kurta M. Campbella.[23][24][25] Campbellova nominace byla téhož dne odeslána do Senátu Spojených států,[26] kde byla 6. února 2024 potvrzena poměrem hlasů 92 ku 5.[27] Campbell složil přísahu a ujal se funkce dne 12. února 2024.[28]

Po svém odchodu z ministerstva zahraničí začala Nulandová již v březnu 2024 přednášet mezinárodní politiku na School of International and Public Affairs Kolumbijské univerzity v New Yorku.[29]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Victoria Nuland na anglické Wikipedii.

  1. ↑ NULAND, Sherwin: Why I Had to Change My Name (Proč jsem musel změnit své příjmení).[1]
  2. ↑ Victoria Nuland (1961–), Archivováno 4. 2. 2023 na Wayback Machine., U.S. Department of State, Office of the Historian.
  3. ↑ SHUFRO, Cathy: Lost in America, a Yale surgeon opens up memories of his father. Yale University, [2], anglicky.
  4. ↑ SIEGEL-ITZKOVICH, Judy: Writing books on medicine can be therapy. The Jerusalem Post, [3], 13. ledna 2007, anglicky.
  5. ↑ SCHWARTZAPFEL, Beth. ALUMS IN THE STATE DEPT: No Praying from the Podium [online]. April 2013 [cit. 2015-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26. srpna 2018. 
  6. ↑ Biden to name Sherman, Nuland to top diplomatic posts: sources. Reuters. January 5, 2021. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 6, 2022. (anglicky) 
  7. ↑ Victoria Nuland [online]. April 2, 2019 [cit. 2021-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne June 14, 2021. (anglicky) 
  8. ↑ Ambassador Victoria Nuland [online]. 2018-01-22 [cit. 2021-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30. dubna 2021. (anglicky) 
  9. ↑ Victoria Nuland to be State Department spokesman. Foreign Policy. 16. května 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27. června 2012. 
  10. ↑ Obama nominates Nuland for assistant secretary of state. Politico. 23. května 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18. dubna 2015. 
  11. ↑ Archivovaná kopie. www.foreign.senate.gov [online]. [cit. 07-06-2023]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18-01-2014. 
  12. ↑ Swearing-in Ceremony for Victoria Nuland as Assistant Secretary of State for European and Eurasian Affairs [online]. [cit. 2015-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24. ledna 2022. 
  13. ↑ a b c DEBENEDICTIS, Kent. Russian 'Hybrid Warfare' and the Annexation of Crimea. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2022. S. 40–41. 
  14. ↑ Re Post. Марионетки Майдана [online]. February 4, 2014 [cit. 2014-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne June 19, 2014. 
  15. ↑ a b Ukraine crisis: Transcript of leaked Nuland-Pyatt call [online]. February 7, 2014 [cit. 2014-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne July 1, 2018. 
  16. ↑ PILKINGTON, Ed; HARDING, Luke. Angela Merkel: Victoria Nuland's remarks on EU are unacceptable [online]. February 7, 2014 [cit. 2016-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 5, 2014. 
  17. ↑ Náměstkyně ministra zahraničí USA Nulandová vedla v Praze strategický dialog s ČR, https://cz.usembassy.gov/cs/tag/victoria-nuland/, 19. června 2015.
  18. ↑ Biden to tap more Obama vets to fill key national security roles [online]. January 5, 2021 [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5. ledna 2021. (anglicky) 
  19. ↑ PN120 — Victoria Nuland — Department of State [online]. [cit. 2021-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15. února 2021. 
  20. ↑ MOLLIER-NIELSEN, Thomas. EU dismisses report that US blew up Nord Stream pipeline as 'speculation' [online]. February 23, 2023 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ US-Diplomatin trifft in Niger Mitglieder der Militärjunta (Americká diplomatka se v Nigeru setkala se členy vojenské junty). Süddeutsche Zeitung, [4], 8. srpna 2023 (německy).
  22. ↑ LEE, Matthew. Victoria Nuland, third-highest ranking US diplomat and critic of Russia's war in Ukraine, retiring [online]. Associated Press, March 5, 2024 [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. 
  23. ↑ BLINKEN, Antony J. On the Retirement of Under Secretary of State for Political Affairs Victoria Nuland [online]. U.S. Department of State, March 5, 2024 [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. 
  24. ↑ President Biden Announces Kurt Campbell as Nominee for Deputy Secretary of State, Department of State. www.whitehouse.gov. The White House, November 1, 2023. Dostupné online [cit. November 1, 2023]. 
  25. ↑ Biden picks Asia hand Kurt Campbell as deputy secretary of state. Reuters. 2023-11-01. Dostupné online [cit. 2023-11-01]. (anglicky) 
  26. ↑ Nominations and Withdrawal Sent to the Senate. www.whitehouse.gov. The White House, November 1, 2023. Dostupné online [cit. November 1, 2023]. 
  27. ↑ On the Nomination (Confirmation: Kurt Campbell, of the District of Columbia, to be Deputy Secretary of State) [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. 
  28. ↑ Dr. Kurt M. Campbell Deputy Secretary of State [online]. [cit. 2024-02-12]. Dostupné online. 
  29. ↑ Ambassador Victoria Nuland Will Join SIPA Faculty. School of International and Public Affairs, [5], 6. března 2024 (anglicky).

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Victoria_Nulandová&oldid=23793649“