Reuters
Reuters je zpravodajská agentura patřící společnosti Thomson Reuters Corporation.[1] Zaměstnává přes 2 500 novinářů na přibližně 200 místech po celém světě.[2] Reuters je jednou z největších zpravodajských agentur na světě.[3]
| Reuters | |
|---|---|
 Logo | |
 Bývalé sídlo společností v Londýně | |
| Základní údaje | |
| Právní forma | private company limited by shares a kabušiki gaiša |
| Datum založení | 1851 |
| Zakladatel | Paul Julius Reuter |
| Adresa sídla | 5 Canada Square, Canary Wharf, Londýn Spojené království |
| Klíčoví lidé | Stephen J. Adler |
| Charakteristika firmy | |
| Rozsah působení | celosvětově |
| Oblast činnosti | telekomunikační průmysl |
| Mateřská společnost | Thomson Reuters |
| Majitel | Thomson Reuters |
| Dceřiná společnost | Reuters TV |
| Identifikátory | |
| Oficiální web | www |
| OpenCorporates ID | gb/03477402 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Agenturu založil v roce 1851 v Londýně Paul Reuter. V roce 2008 ji koupila kanadská společnost Thomson Corporation a nyní tvoří mediální divizi Thomson Reuters.[4]
Historie
editovatPaul Reuter pracoval v berlínském nakladatelství knih a na počátku revoluce v roce 1848 se podílel na distribuci radikálních pamfletů. Tyto publikace k Reuterovi přitáhly velkou pozornost, a tak v roce 1850 začal provozovat zpravodajské služby, které od roku 1851 využívaly pro předávání zpráv mezi Bruselem a Cáchami poštovní holuby a elektrickou telegrafii.[1]
V roce 1851 se Reuter přestěhoval do Londýna a na londýnské královské burze založil zpravodajskou agenturu. Reuterova společnost v Londýně se zpočátku zabývala komerčními zprávami, sloužila bankám, makléřským domům a obchodním firmám.[1] Prvním klientem novin, který se přihlásil k pravidelnému odběru, byl v roce 1858 londýnský Morning Advertiser a brzy poté se začali přihlašovat další.[1] Podle Encyclopædia Britannica: „hodnota Reuters pro noviny nespočívá jen ve finančních zprávách, které poskytují, ale také v jejich schopnosti informovat jako první o událostech mezinárodního významu.“[1] Agentura Reuters byla prvním zpravodajským médiem, které v roce 1865 informovalo v Evropě o atentátu na Abrahama Lincolna.[1][5]
V roce 1865 založil Reuter soukromý podnik pod názvem Reuter's Telegram Company Limited, kde byl jmenován výkonným ředitelem.[6]
V roce 1872 společnost Reuter expandovala na Dálný východ a v roce 1874 následovala Jižní Amerika. Obě expanze umožnil pokrok v pozemních telegrafech a podmořských kabelech.[5] V roce 1878 Reuter skončil na pozici výkonného ředitele a předal společnost do rukou nejstaršího syna Herberta de Reutera.[6] V roce 1883 začala agentura Reuters přenášet zprávy do londýnských novin elektronicky.[5]
V roce 2008 byla Reuters převzata kanadskou společností Thomson Corporation, z čehož vznikla společnost Thomson Reuters.[5] Poslední žijící členka rodiny zakladatelů Reuters Marguerite, baronka de Reuter, zemřela ve věku 96 let dne 25. ledna 2009.[7] V současnosti má agentura Reuters sídlo v Torontu a poskytuje finanční informace klientům a zároveň udržuje své tradiční podnikání v oblasti zpravodajských agentur. [1] Od 15. března 2020 je prezidentem a generálním ředitelem Steve Hasker.[8]
Žurnalisté
editovatAgentura Reuters zaměstnává asi 2 500 novinářů a 600 fotoreportérů.[9] Novináři této agentury se drží Standardů a hodnot pro poctivou prezentaci a zveřejňování relevantních zájmů, aby „zachovali hodnoty integrity a svobody, na kterých závisí jejich pověst pro spolehlivost, přesnost, rychlost a exkluzivitu“.[10][11]
Smrt v terénu
editovatPráce zpravodajců ve válečných a politicky nestabilních oblastech je nebezpečná, ale přesto nezbytná, kvůli nutnosti získávat a sdělovat objektivní informace. Žurnalisté jsou ohroženi nejen kriminálními skupinami, ale také vládou politicky nestabilních zemí, kde vládní úředníci hanobí a znevažují novináře a jejich práci.[12]
V květnu 2000 byl v Sierra Leone zabit americký reportér Kurt Schork. V dubnu a srpnu 2003 byli během války v Iráku zabiti kameramani Taras Protsyuk a Mazen Dana. V červenci 2007 byli zabiti Namir Noor-Eldeen a Saeed Chmagh, když je zasáhla palba z amerického vojenského vrtulníku Apache v Bagdádu.[13][14] Během roku 2004 byl zabiti kameramani Adlan Khasanov (čečenskými separatisty) a v Iráku Dhia Najim. V dubnu 2008 byl v pásmu Gazy zabit kameraman Fadel Shana poté, co byl zasažen izraelským tankem.[15][16]
Kontroverze
editovatObvinění ze spolupráce s CIA
editovatV roce 1977 časopisy Rolling Stone a The New York Times uvedly, že podle informací získaných od představitelů CIA se Reuters podílela na spolupráci s touto vládní organizací.[17][18][19] V reakci na to požádal tehdejší výkonný ředitel agentury Reuters Gerald Long o důkazy o obviněních, ale podle tehdejšího výkonného redaktora agentury Reuters pro Severní Ameriku Desmonda Maberlyho žádné důkazy nebyly předloženy.[19][20][21]
Podávání zpráv o změně klimatu
editovatV červenci 2013 David Fogarty, bývalý zpravodaj agentury Reuters pro změnu klimatu v Asii, po téměř dvacetileté kariéře ve společnosti rezignoval na svoji pracovní pozici ve společnosti a napsal, že „postupně bylo stále těžší publikovat jakýkoli článek o změně klimatu“ poté, co se tehdejší zástupce šéfredaktora Paul Ingrassia vyjádřil, že je skeptikem ke změně klimatu.[22]
Fogarty ve svém komentáři uvedl: „V polovině října jsem se dozvěděl, že změna klimatu v současnosti není velkým tématem, ale že se jím stane, pokud dojde k výraznému posunu v globální politice, například pokud USA zavedou systém omezení emisí a obchodování s nimi. Velmi brzy po tomto rozhovoru mi bylo sděleno, že moje pracovní pozice v oblasti změny klimatu byla zrušena.“[22][23]
Ingrassia, bývalý šéfredaktor agentury Reuters, dříve pracoval 31 let pro The Wall Street Journal a Dow Jones.[24][25] Agentura Reuters na Fogartyho článek reagovala prohlášením: „Agentura Reuters má řadu zaměstnanců, kteří se věnují této problematice, včetně týmu specializovaných reportérů v Point Carbon a jednoho sloupkaře. V naší redakční politice nedošlo k žádné změně.“[26]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Reuters na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Thomson Reuters | History & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ International News Agency | Multimedia News Provider | Reuters. Reuters News Agency [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ News agency | journalism | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Company history. www.thomsonreuters.com [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d STAFF, Guardian. Reuters: a brief history. the Guardian [online]. 2007-05-04 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b History of Reuters Group PLC – FundingUniverse. www.fundinguniverse.com [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Baroness de Reuter, last link to news dynasty, dies. ABC News. 2009-01-26. Dostupné online [cit. 2023-01-22]. (anglicky)
- ↑ Board of directors. www.thomsonreuters.com [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pictures | World News Photo & Imagery Agency. Reuters News Agency [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Standards & Values | Style Guide | Reuters. Reuters News Agency [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Reuters sets up social media guidelines. the Guardian [online]. 2010-03-11 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The most dangerous place to be a journalist is not an active war zone but Latin America. Reuters Institute for the Study of Journalism [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BUMILLER, Elisabeth. Video Shows U.S. Killing of Reuters Employees. The New York Times. 2010-04-06. Dostupné online [cit. 2023-01-22]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ Collateral Murder - Wikileaks - Iraq | Ghostarchive. ghostarchive.org [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Reuters cameraman killed in Gaza. Reuters. 2008-04-16. Dostupné online [cit. 2023-01-22]. (anglicky)
- ↑ Reuters cameraman 'killed by Israeli tank'. the Guardian [online]. 2008-04-17 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ STONE, Rolling; STONE, Rolling. Rolling Stone's Biggest Scoops, Exposés and Controversies [online]. 2010-06-24 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Carl Bernstein. web.archive.org [online]. 2020-04-08 [cit. 2023-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-08.
- ↑ a b Worldwide Propaganda Network Built by the C.I.A.. The New York Times. 1977-12-26. Dostupné online [cit. 2023-01-22]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ REUTERS. THE MEDIA BUSINESS; Reuters Editor Plans to Retire. The New York Times. 1988-11-17. Dostupné online [cit. 2023-01-22]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ Comments from two worldwide news agencies Wednesday following the.... UPI [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Reuters' climate-change coverage 'fell by nearly 50% with sceptic as editor'. the Guardian [online]. 2013-07-26 [cit. 2022-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Climate Change 'Climate of Fear': Reporter Blows Whistle on Reuters. Common Dreams [online]. [cit. 2022-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Paul Ingrassia, one of the top business reporters of his era. Reuters. Dostupné online [cit. 2023-01-22]. (anglicky)
- ↑ Reuters Sends Paul Ingrassia to London - FishbowlNY. web.archive.org [online]. 2014-10-31 [cit. 2023-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-31.
- ↑ ROUSH, Chris. Ex-Reuters journalist: Wire service not interested in climate change stories. Talking Biz News [online]. 2013-07-16 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Reuters na Wikimedia Commons
