Reuters je zpravodajská agentura patřící společnosti Thomson Reuters Corporation.[1] Zaměstnává přes 2 500 novinářů na přibližně 200 místech po celém světě.[2] Reuters je jednou z největších zpravodajských agentur na světě.[3]

Reuters
Logo
Logo
Bývalé sídlo společností v Londýně
Bývalé sídlo společností v Londýně
Základní údaje
Právní formaPublic limited company
Datum založení1851
ZakladatelPaul Julius Reuter
Adresa sídlaToronto
Klíčoví lidéStephen J. Adler
Charakteristika firmy
Rozsah působenícelosvětově
Oblast činnostitelekomunikační průmysl
Mateřská společnostThomson Reuters
MajitelThomson Reuters
Dceřiná společnostReuters TV
Identifikátory
Oficiální webwww.reuters.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Agenturu založil v roce 1851 v Londýně Paul Reuter. V roce 2008 ji koupila kanadská společnost Thomson Corporation a nyní tvoří mediální divizi Thomson Reuters.[4]

HistorieEditovat

Paul Reuter pracoval v berlínském nakladatelství knih a na počátku revoluce v roce 1848 se podílel na distribuci radikálních pamfletů. Tyto publikace k Reuterovi přitáhly velkou pozornost, a tak v roce 1850 v Cáchách začal provozovat zpravodajské služby, které od roku 1851 využívaly poštovní holuby a elektrickou telegrafii, pro předávání zpráv mezi Bruselem a Cáchami.[1]

V roce 1851 se Reuter přestěhoval do Londýna a na londýnské královské burze založil zpravodajskou agenturu. Reuterova společnost v Londýně se zpočátku zabývala komerčními zprávami, sloužila bankám, makléřským domům a obchodním firmám.[1] Prvním klientem novin, který se přihlásil k pravidelnému odběru, byl v roce 1858 londýnský Morning Advertiser a brzy poté se začali přihlašovat další.[1] Podle Encyclopædia Britannica: „hodnota Reuters pro noviny nespočívá jen ve finančních zprávách, které poskytují, ale také v jejich schopnosti informovat jako první o událostech mezinárodního významu.“[1] Agentura Reuters byla první, kdo v roce 1865 informoval o atentátu na Abrahama Lincolna v Evropě.[1][5]

V roce 1865 založil Reuter soukromý podnik pod názvem Reuter's Telegram Company Limited, kde byl jmenován výkonným ředitelem.[6]

V roce 1872 společnost Reuter expandovala na Dálný východ a v roce 1874 následovala Jižní Amerika. Obě expanze byly umožněny pokroky v pozemních telegrafech a podmořských kabelech.[5] V roce 1878, Reuter skončil na pozici výkonného ředitele, a předal společnost do rukou nejstaršího syna, Herberta de Reutera.[6] V roce 1883 začali Reuter's přenášet zprávy do londýnských novin elektronicky.[5]

V roce 2008 byla Reuters převzata kanadskou společností Thomson Corporation z čehož vznikla společnost Thomson Reuters.[5] Poslední žijící členka zakladatelů rodiny Reuters, Marguerite, baronka de Reuter, zemřela ve věku 96 let dne 25. ledna 2009.[7] V dnešní době má agentura Reuters sídlo v Torontu a poskytuje finanční informace klientům a zároveň udržuje své tradiční podnikání v oblasti zpravodajských agentur. [1] Od 15. března 2020 je prezidentem a generálním ředitelem Steve Hasker.[8]

ŽurnalistéEditovat

Agentura Reuters zaměstnává asi 2 500 novinářů a 600 fotoreportérů.[9] Novináři této agentury se drží Standardů a hodnot pro poctivou prezentaci a zveřejňování relevantních zájmů, aby „zachovaly hodnoty integrity a svobody, na kterých závisí jejich pověst pro spolehlivost, přesnost, rychlost a exkluzivitu“.[10][11]

Smrt v terénuEditovat

V květnu 2000, byl v Sierra Leone zabit americký reportér Kurt Schork. V dubnu a srpnu 2003 byli během války v Iráku zabiti kameramani Taras Protsyuk a Mazen Dana. V červenci 2007 byli zabiti Namir Noor-Eldeen a Saeed Chmagh, když je zasáhla palba z amerického vojenského vrtulníku Apache v Bagdádu.[12][13] Během roku 2004 byl zabiti kameramani Adlan Khasanov čečenskými separatisty a v Iráku Dhia Najim. V dubnu 2008 byl v pásmu Gazy zabit kameraman Fadel Shana poté, co byl zasažen izraelským tankem.[14][15]

KontroverzeEditovat

Obvinění ze spolupráce s CIAEditovat

V roce 1977 časopisy Rolling Stone a The New York Times uvedly, že podle informací získaných od představitelů CIA se Reuters podílela na spolupráci s touto agenturou.[16][17][18] V reakci na to požádal tehdejší výkonný ředitel agentury Reuters Gerald Long o důkazy o obviněních, ale podle tehdejšího výkonného redaktora agentury Reuters pro Severní Ameriku Desmonda Maberlyho žádné nebyly předloženy.[18][19][20]

Podávání zpráv o změně klimatuEditovat

V červenci 2013 David Fogarty, bývalý zpravodaj agentury Reuters pro změnu klimatu v Asii, po téměř dvacetileté kariéře ve společnosti rezignoval a napsal, že „postupně bylo stále těžší publikovat jakýkoli článek o změně klimatu“ poté, co se tehdejší zástupce šéfredaktora Paul Ingrassia vyjádřil, že je skeptikem ke změně klimatu. Fogarty ve svém komentáři uvedl:[21][22]

V polovině října jsem se dozvěděl, že změna klimatu v současnosti není velkým tématem, ale že se jím stane, pokud dojde k výraznému posunu v globální politice, například pokud USA zavedou systém omezení emisí a obchodování s nimi. Velmi brzy po tomto rozhovoru mi bylo sděleno, že moje role v oblasti změny klimatu byla zrušena.

Ingrassia, bývalý šéfredaktor agentury Reuters, dříve pracoval 31 let pro The Wall Street Journal a Dow Jones.[23][24] Agentura Reuters na Fogartyho článek reagovala prohlášením: „Agentura Reuters má řadu zaměstnanců, kteří se věnují této problematice, včetně týmu specializovaných reportérů v Point Carbon a jednoho sloupkaře. V naší redakční politice nedošlo k žádné změně.“[25]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reuters na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Thomson Reuters | History & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. International News Agency | Multimedia News Provider | Reuters. Reuters News Agency [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. News agency | journalism | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Company history. www.thomsonreuters.com [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d STAFF, Guardian. Reuters: a brief history. the Guardian [online]. 2007-05-04 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b History of Reuters Group PLC – FundingUniverse. www.fundinguniverse.com [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  7. Baroness de Reuter, last link to news dynasty, dies. ABC News. 2009-01-26. Dostupné online [cit. 2023-01-22]. (anglicky) 
  8. Board of directors. www.thomsonreuters.com [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Pictures | World News Photo & Imagery Agency. Reuters News Agency [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Standards & Values | Style Guide | Reuters. Reuters News Agency [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Reuters sets up social media guidelines. the Guardian [online]. 2010-03-11 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. BUMILLER, Elisabeth. Video Shows U.S. Killing of Reuters Employees. The New York Times. 2010-04-06. Dostupné online [cit. 2023-01-22]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  13. Collateral Murder - Wikileaks - Iraq | Ghostarchive. ghostarchive.org [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  14. Reuters cameraman killed in Gaza. Reuters. 2008-04-16. Dostupné online [cit. 2023-01-22]. (anglicky) 
  15. Reuters cameraman 'killed by Israeli tank'. the Guardian [online]. 2008-04-17 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. STONE, Rolling; STONE, Rolling. Rolling Stone's Biggest Scoops, Exposés and Controversies [online]. 2010-06-24 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Carl Bernstein. web.archive.org [online]. 2020-04-08 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  18. a b Worldwide Propaganda Network Built by the C.I.A.. The New York Times. 1977-12-26. Dostupné online [cit. 2023-01-22]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  19. REUTERS. THE MEDIA BUSINESS; Reuters Editor Plans to Retire. The New York Times. 1988-11-17. Dostupné online [cit. 2023-01-22]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  20. Comments from two worldwide news agencies Wednesday following the.... UPI [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Reuters' climate-change coverage 'fell by nearly 50% with sceptic as editor'. the Guardian [online]. 2013-07-26 [cit. 2022-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Climate Change 'Climate of Fear': Reporter Blows Whistle on Reuters. Common Dreams [online]. [cit. 2022-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Paul Ingrassia, one of the top business reporters of his era. Reuters. Dostupné online [cit. 2023-01-22]. (anglicky) 
  24. Reuters Sends Paul Ingrassia to London - FishbowlNY. web.archive.org [online]. 2014-10-31 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  25. ROUSH, Chris. Ex-Reuters journalist: Wire service not interested in climate change stories. Talking Biz News [online]. 2013-07-16 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat