Otevřít hlavní menu

Arsenij Jaceňuk

ukrajinský politik

Arsenij Petrovyč Jaceňuk, ukrajinsky Арсеній Петрович Яценюк (* 22. května 1974 Černovice, Sovětský svaz), je ukrajinský politik, ekonom a právník, který mezi únorem 2014 a dubnem 2016 zastával úřad předsedy vlády Ukrajiny, když vedl svůj prvnídruhý kabinet.

Arsenij Jaceňuk
Арсеній Яценюк
Arseniy Yatsenyuk.jpg

15. předseda vlády Ukrajiny
Ve funkci:
27. února 2014 – 10. dubna 2016
Prezident Oleksandr Turčynov, Petro Porošenko
Předchůdce Serhij Arbuzov
Nástupce Volodymyr Hrojsman

7. předseda parlamentu
Ve funkci:
4. prosince 2007 – 12. listopadu 2008
Prezident Viktor Juščenko
Předchůdce Oleksandr Moroz
Nástupce Oleksandr Lavrynovyč

ministr zahraničních věcí
Ve funkci:
21. března 2007 – 4. prosince 2007
Předseda vlády Viktor Janukovyč
Předchůdce Volodymyr Ohryzko
Nástupce Volodymyr Ohryzko

ministr hospodářství a obchodu
Ve funkci:
27. září 2005 – 4. srpna 2006
Předseda vlády Jurij Jechanurov
Předchůdce Serhij Terjochin
Nástupce Volodymyr Makucha
Stranická příslušnost
Členství Blok Naše Ukrajina – Národní sebeobrana (před 2007)
Fronta za změnu (2008–2013)
Baťkivščyna (2013–2014)
Lidová fronta (od 2014)

Narození 22. května 1974 (45 let)
Černovice, USSR, SSSR
Národnost ukrajinská
Choť Tereza Victorivna Hurová
Rodiče Petr Ivanovič Jaceňuk a Maria Grigorijevna
Děti Chrystyna, Sofia
Alma mater Černovická univerzita
Kyjevská národní univerzita obchodu a ekonomie
Náboženství Ukrajinská řeckokatolická církev
Ocenění Řád knížete Jaroslava Moudrého
Medaile "Za proslavení Černovic"
Podpis Arsenij Jaceňuk Арсеній Яценюк, podpis
Webová stránka yatsenyuk.org.ua
Commons Kategorie Arseniy Yatsenyuk
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk s prezidentem Spojených států amerických Barackem Obamou (2014)

BiografieEditovat

Dětství a mládíEditovat

Narodil se roku 1974 ve městě Černovice v Černovické oblasti v západní části tehdejší USSR. Jeho otcem byl historik a univerzitní profesor Petr Ivanovič Jaceňuk, jeho matka Marija Grygorivna byla univerzitní učitelkou francouzštiny. Podle mnohých zdrojů má ukrajinsko-židovské kořeny,[1][2][3][4][5][6][7] některé jiné zdroje to však zpochybňují.[8] Má i rumunské předky, kteří se v oblasti usadili v období tzv. Velkého Rumunska.

Studium a pracovní činnostEditovat

V roce 1992 začal studovat právo na Černovické univerzitě. Univerzitní studium dokončil v roce 1996. V letech studia a až do roku 1997 vedl právně-poradenskou kancelář Yurek Ltd.[9] Mezi lety 1998 a 2001 pracoval v bance Aval (dceřiné společnosti rakouské Raiffeisen Bank) v Kyjevě. Roku 2001 dostal místo na institutu pro obchod Kyjevské univerzity.

Politická kariéraEditovat

Počátky politické kariéry (2001–2005)Editovat

Od září do listopadu 2001 sloužil Jaceňuk jako zastupující ministr hospodářství Autonomní republiky Krym; následně až do ledna 2003 byl oficiálním ministrem hospodářství na Krymu. Posléze byl mezi lety 2003 a 2005 viceprezidentem Ukrajinské národní banky pod vedením Serhija Tihipka.[9]

Ministr hospodářství Ukrajiny (2005–2006)Editovat

Mezi březnem a zářím 2005 byl náměstkem guvernéra Oděské oblasti[9], na toto místo ho jmenoval Vasyl Cuško. Od září 2005 do srpna 2006 poté byl ministrem hospodářství a obchodu celé Ukrajiny, a to ve vládě Jurije Jechanurova.[9] Jaceňuk tehdy vedl rozhovory o přistoupení Ukrajiny do Světové obchodní organizace a o asociaci s Evropskou unií. Od září 2006 byl také poradcem prezidenta Viktora Juščenka.

Ministr zahraničí Ukrajiny (2007)Editovat

Z iniciativy prezidenta Juščenka byl Jaceňuk začátkem roku 2007 navržen na post ministra zahraničních věcí Ukrajiny.[9] Tento návrh byl Verchovnou radou Ukrajiny přijat dne 21. března 2007[10] většinou 426 hlasů ze 450 možných.[11] Stalo se tak poté, co parlament dvakrát odmítl potvrdit na tomto postu Volodymyra Ohryzka. Jako ministr zahraničí sloužil Jaceňuk do 4. prosince 2007.

 
Ukrajinský ministr zahraničí Jaceňuk při setkání s americkou ministryní zahraničí Condoleezzou Riceovou (2007)

Předseda ukrajinského parlamentu (2007–2008)Editovat

V roce 2007 byl za stranu Blok Naše Ukrajina – Národní sebeobrana zvolen do parlamentu (tzv. Verchovna rada). Za Blok Julije Tymošenkové byl pak nominován na předsedu parlamentu.[12] Byl jím zvolen dne 4. prosince 2007, kdy získal 227 hlasů poslanců. Již v září 2008, během politické krize na Ukrajině, nabídl svou rezignaci na tento post. Ta byla přijata v listopadu téhož roku. Současně byl prezidentem Juščenkem odvolán z Rady pro bezpečnost a obranu země. Již v říjnu 2008 prohlásil Jaceňuk, že založí novou politickou stranu, která si vytyčí za cíl provést na Ukrajině rozsáhlé politické a sociální změny.[13]

Lídr Baťkivščiny a kandidatura na prezidenta (2008–2014)Editovat

Brzy poté založil stranu Fronta změny, kterou vedl. Tato strana se v červnu 2013 sloučila se stranou Baťkivščyna (Vlast).[14] Donedávna byl předsedou parlamentního klubu tehdy opoziční strany Baťkivščyna a je nadále jedním z vůdců této strany.[9] Stal se jím jako nástupce její bývalé předsedkyně Julie Tymošenkové, která byla v roce 2010 odsouzena k trestu odnětí svobody. Do roku 2014 byl de facto lídrem ukrajinské politické opozice.

Roku 2010 se v prezidentských volbách ucházel o funkci prezidenta. V prvním kole obdržel 1 711 737 hlasů (6,96 %). Byl tím čtvrtým nejúspěšnějším kandidátem. V parlamentních volbách v roce 2012 kandidoval za opoziční blok Všeukrajinský svaz (Vlast) – (v podstatě Baťkivščyna).[15] Jaceňuk vedl kandidátku strany a stal se předsedou její parlamentní frakce.[16] Pod jeho vedením blok získal 101 mandátů.

 
Jaceňuk blokuje sídlo ukrajinské vlády, 2013. V pozadí vlajky UPA.

Premiér (2014–2016)Editovat

V lednu 2014 mu prezident Janukovyč nabídl funkci předsedy vlády, ale Jaceňuk jeho nabídku odmítl a požadoval nové volby. Po protestech na Euromajdanu a následné politické krizi byl dne 27. února 2014 členy parlamentu zvolen předsedou nové vlády (pro něj hlasovalo 371 poslanců). Fungování vlády ale provázely spory, v parlamentu se nedařilo prosadit reformní zákony, jimiž západní finanční instituce podmiňují poskytování potřebných půjček. Dne 24. července 2014 oznámil rezignaci na funkci předsedy prozatímní vlády, ale prezident Petro Porošenko a ukrajinský parlament tuto rezignaci zamítli a Jaceňuk premiérem zůstal. Po parlamentních volbách 2014 stanul v čele druhého koaličního kabinetu.

V polovině února 2016 hlasoval parlament o vyslovení nedůvěry vládě, ta jí sice nebyla vyslovena, ale 18. února přišla koalice po odchodu dvou stran o většinu. V dubnu Jaceňuk na post premiéra rezignoval.[17]

NázoryEditovat

Byl proti uznání ruštiny coby druhého úředního jazyka na Ukrajině.[18] Také zastává názor, že se Ukrajina má zapojit do Evropské unie, kterou vnímá jako nositele svobody, ekonomického růstu a modernizace.[19]

Podpořil lustrace státních úředníků a politiků, které by se měly vztahovat asi na milion osob, ale ze kterých je výslovně vyňat prezident Petro Porošenko.[20] Často kritizoval korupci ukrajinských politiků a šedou ekonomiku napojenou na politiky.[21] Stavěl se rovněž proti stávajícím politickým strukturám, které podle něj připomínaly dobu nadvlády komunistů a vedoucích kruhů SSSR nad Ukrajinou. Jaceňuk věří, že je nutné více slyšet na názory lidu. Veškeré vojenské svazky by měly být schvalovány v referendu, to by se týkalo i eventuálního přistoupení Ukrajiny do NATO.[22]

Nepodporuje homosexuální svazky, jako důvod uvedl svou křesťanskou víru – je totiž členem Ukrajinské řeckokatolické církve.[23]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arseniy Yatsenyuk na anglické Wikipedii.

  1. Ben Judah: Ukraine: The Rise of Yatsenyuk, isn.ethz.ch, 5. 8. 2009 (anglicky)
  2. Arseniy Yatsenyuk [online]. McClatchy-Tribune [cit. 2014-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. SALEM, Harriet. Who exactly is governing Ukraine?. The Guardian. Tuesday, March 4, 2014. Dostupné online [cit. 9 March 2014]. (anglicky) 
  4. UKRAINE: Yatsenyuk capitalises on public discontent [online]. Oxford Analytica, March 9 [cit. 2014-03-07]. (anglicky) 
  5. JUDAH, Ben. Ukraine: The Rise of Yatsenyuk [online]. Swiss Federal Institute of Technology, Zurich [cit. 2014-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Official website of the „Front for Change“ – Arseniy Yatsenyuk Family Tree. frontzmin.ua [online]. [cit. 19-03-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-08-2014. 
  7. Official website of Arseniy Yatsenyuk – Arseniy Yatsenyuk Family Tree
  8. RUDNITSKAYA, Anna. Change For Ukraine, But Likely Not For Jews Yanukovich's victory welcomed cautiously by community. [online]. 25 February 2010 [cit. 2014-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c d e f Novinky.cz – Arsenij Jaceňuk, novinky.cz, 2014
  10. Order of Verkhovna Rada Number 792-V, Law=792-16. On appointment of Arseniy Yatsenyuk as Minister of Foreign Affairs, 21. března 2007 (anglicky).
  11. Result of voting on appointment as Minister of Foreign Affairs, http://gska2.rada.gov.ua/pls/radac_gs09/g_frack_list_n?ident=3173&krit=66 Archivováno 30. 9. 2007 na Wayback Machine, 21. března 2007 (ukrajinsky).
  12. POPESKI, Ron: Ukraine minister gets „orange“ OK for speaker job, http://www.reuters.com/article/2007/12/03/us-ukraine-parliament-idUSL0309501320071203?feedType=RSS&feedName=worldNews&sp=true, Reuters.com, 3. prosince 2007 (anglicky).
  13. Yatseniuk's party to differ from Blend-a-med, unian.info, 15. října 2008 (anglicky).
  14. Michal Lebduška: Arsenij Jaceňuk – zázračné dítě ukrajinské politiky?, amo.cz, červenec 2013
  15. Process of unification of opposition finished, says Yatseniuk, kyivpost.com, 4. 7. 2012 (anglicky)
  16. Five factions, including Communist Party, registered in parliament, kyivpost.com, 12. 12. 2012 (anglicky)
  17. Rozhodl jsem se rezignovat, oznámil ukrajinský premiér Jaceňuk
  18. Yatseniuk: Ukrainian must be only state language in Ukraine, kyivpost.com, 27. 11. 2009 (anglicky)
  19. Yatseniuk: Prosecution of Tymoshenko, Lutsenko hinders Ukraine-EU integration, kyivpost.com, 4. 12. 2012 (anglicky)
  20. "Lustrace na Ukrajině: Rozvědka se zbavila přes 200 lidí". Česká televize. 22. října 2014.
  21. Yatseniuk: Business will come out of shadows only via change of political system, kyivpost.com, 19. 11. 2012 (anglicky)
  22. Yatseniuk proposes early parliamentary elections, kyivpost.com, 8. 3. 2010 (anglicky)
  23. Leading Ukraine Opposition figure surprises supporters by denouncing gay marriage Archivováno 2. 6. 2014 na Wayback Machine, lgbtweekly.com, 20. 3. 2013 (anglicky)

Externí odkazyEditovat